Z mého pohledu je víra přesvědčení že je něco vyššího nad námi,
něco, co nám dává pocit bezpečí a ochrany, co dává nějaký smysl v
tomto složitém světě, co slibuje nějaké naše pokračování v posmrtném
životě...
Věřícího bych přirovnal k dítěti, které potřebuje mít nad sebou
nějakou autoritu, nějaké usměrnující vedení, nějakou péči (např.
rodiče, učitele, vzory...). Podstatou jeho víry jsou nějaké představy a mu
nezbývá než věřit, že nejsou falešné.
Ateista je, v tomto srovnání, už dospělý. Ví, že se už na nic takového
nemůže spolehnout, že mu nepomůžou nějaké nereálné představy, že
hodnota jeho života závisí jen na něm, na jeho úsilí, na jeho vztahu k
ostatním. Může mít radost ze všeho, co se mu podaří, těšit se z
krásných věcí, zažít přátelství i lásku. Myslím, že oproti
věřícím není o nic ochuzen.