Na církev nemám žádnou pifku, a to ani po nějakým tom pivku. Mám
logický argument, že boží existence je podpořena jen jistou starou knihou a
nějakými subjektivními vjemy, které nejdou ověřitelně reprodukovat. Což
fakt není dost na to, aby to kriticky uvažujícího člověka přimělo k
víře. Stará kniha a subjektivní vjemy rozhodně nejsou logickými argumenty,
natož důkazy. Nemluvě o nějakých údajných vědeckých – to jsou
prosímtě například které?
Co se týče víry a nevíry: Když se zeptám Jardy Vopičky, kdo třeba
zrovna teď přechází přes nějakou ulici v nějakém libovolném cizím
městě, a on bez váhání odpoví, že Jan Dvořák, tak mu můžu (1)
uvěřit, což znamená, že pak nepřipouštím, že by tam Jan
Dvořák mohl zrovna teď nepřecházet. Jenže já vím, že to Jarda nemůže
vědět, takže mu naopak (2) neuvěřím, což ale neznamená,
že bych tvrdil, že tam zrovna žádný Jan Dvořák nepřechází, protože
vím, že to zase nemůžu vědět já.
Takže nevíra* v momentální přecházení pana JD **se nerovná
víře v jeho nepřecházení. Už je ti to jasný?