Pokud v diplomce není nic nového, je to špatná diplomka!
To, že se na dané téma hledají v literatuře známá fakta a názory, to
je hlavně ze dvou důvodů:
- abys mohl vymyslet (spolu se školitelem) do čeho konkrétního nového se
v diplomce pustit,
- abys věděl, jak tebou získaná nová data zapadají do již známých
poznatků a jak je v jejich kontextu vyhodnotit – jaké vyvodit závěry, co
navrhnout za další směr bádání atd.
Pak existují práce kompilační, které využívají toho, že
dřívější práce nasbíraly spoustu dat, ale každá si vyhodnotila jen ta
svá. Někdy se hodí takových souborů dat vyhodnotit více společně a
získat tak nové závěry. To je pochopitelně taky legitimní, protože ta
data nevydáváš za svá a poskytuješ nové informace, které v těch
jednotlivých pracích v každé zvlášť třeba nebyly odhalitelné.
Rozhodně nic neobšleháváš, jako u humanitních nebo ekonomických
pseudodiplomek prominentních neumětelů (tím neodsuzuju ty
obory ani jejich diplomky, jen ty pseudodiplomky, a poukazuju na to, že v
přírodovědě a technice to jde okecat dost těžko). To, čemu se říká
„citace“ (a na co se ti neumětelové často vymlouvají),
není totéž co „citát“. V přírodovědeckých a
technických diplomkách (a jiných publikacích) se obvykle
citáty (tj. doslovné citování nějakého textu, byť by to
bylo pár slov) nepoužívají vůbec. Používají se jen
citace, což není nic jiného, než že pro každou informaci,
se kterou pracuješ a která není nově získaným poznatkem práce, ve které
ji používáš, uvedeš naprosto přesně, kde jsi k ní přišel. Nějaké
„citování“ (tj. opisování) celých vět, natož odstavců nebo dokonce
stránek, nepřipadá v úvahu. Ale i v humanitních oborech jsou citáty
oprávněné jen tehdy, když je citovaný text předmětem zkoumání
(samozřejmě nemám na mysli, ani u těch přírodovědných, nějaké
předmluvy či poděkování, tam se citát pochopitelně snese).
Takže pokud třeba jen pár procent něčí diplomky tvoří citáty (o
kterých autor obvykle mluví jako o citacích), byť z prací uvedených v
seznamu použité literatury, je to špatně. A pokud autor u několika z nich
„zapomene“ jednoznačně vyznačit, že jde o citát, a uvést odkaz na
příslušnou položku v seznamu, tak pravděpodobně doufá, že si nikdo
nevšimne, že ten kus textu není jeho, a tedy téměř s jistotou fixluje. A
zdroj má uvedený v seznamu literatury jen pro jistotu, kdyby si někdo všiml
– aby se pak mohl vymlouvat, že ho přece uvedl, jen na něj zapomněl v
textu odkázat…
Aby se ve studentské práci jenom hledaly na dané téma aktuálně známé
poznatky a končilo se nějakým jejich shrnutím a vypíchnutím důležitého,
to by mělo být možné pouze v bakalářce (kterou pak pokračující student
třeba využije (a třeba ne) jako odrazový můstek pro diplomku). V diplomce
se tomu někdy říká literární úvod, nebo rešeršní část práce, ale
tím diplomka končit nemůže. A pokud končí, tak daná škola stojí za
prd.