Míček, nebo kulička v osudí loterie má pro lidské oko a hmat tvar
naprosto hladké koule. Jenže v atomárním měřítku je realita jiná.
Kulička o poloměru 10mm má vnější plochu 1257 mm² a tedy nějakejch
1017 "hrbolků" velikosti atomu na povrchu. No a každej atom má v
atomárním světě asymetrický náboj svého povrchu a ještě k tomu se
každičký atom ve své materiální mřížce chaoticky pohybuje v závislosti
na teplotě materiálu. Takže sebepřesnější a hladší kulička má
"hrbolatej" povrch a odrazí se od rovněž "hrbolaté" překážky pokaždé
pod trošilinku jiným úhlem, než obnáší úhel dopadu. Proto funguje osudí
tak, že při losování produkuje absolutně náhodný sled očíslovaných
míčků.
Osudí má omezený počet míčků, třeba padesát, každý míček má však
10^strašně moc "hrbolků" a odrazí se nevypočítatelně od překážky.
Jiný případ absolutní náhody je třeba dopad kapky deště v čase na
určené místo na poli, nebo na střeše. Nebo místo, intenzita a čas
elektrického výboje za bouřky. Pochopitelně jde o předcházející ionizaci
"kanálu" atmosféry, jejíž "mechanika" je rovněž nevypočítatelná, proto
je blesk náhodně "klikatý". No a absolutně náhodné uspořádání
papilárních linií má každý z nás na našich končetinách. Podobně
náhodné je i oplodnění vajíčka jednou z milionu spermií.