Ne. ty jsi tvrdil, že tam je JENOM ta superpozice od začátku do konce. :-))) já ti soložil, že na začátku a na konci ne .-)))))
Superpozice je prokázána jako reálný jev asi tak stejně, jako je
prokázáno, že všechno nevíme.
Tvrzení, že až změření částice určí stav částice vůbec prokázané
není :-))))))
"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."
Možná se ti to jen domotalo.
qubit může být naplněn jen 0 nebo jen 1, ale m ůže myšlenkově být i v superpozici. To ale jen v průběhu výpočtu.
"Zkusme nyní tuto situaci přenést do mikroskopického světa, kde bychom jeden bit reprezentovali jediným atomem či fotonem. Od bitu požadujeme, aby nabýval dvou hodnot – 0 a 1. V případě fotonu lze tuto vlastnost nasimulovat například odlišnou polarizací. Foton může být polarizován vodorovně či svisle. Tyto dva stavy lze po řadě přirovnat k nule či jedničce bitu. Před zahájením výpočtu si můžeme připravit dostatek fotonů polarizovaných, řekněme, vodorovně a tyto fotony pak vysílat do procesoru. Procesor provede s fotony potřebné operace a nakonec vrátí fotony upravené tak, abychom z jejich polarizace byli schopni vyčíst výsledek výpočtu. Ten zjistíme změřením, jak je každý foton polarizován, buď vodorovně, či svisle. Z polarizace každého fotonu, který opustil procesor, tak zrekonstruujeme řetězec bitů nesoucích cílovou informaci.
V právě popsaném mikroskopickém modelu počítání však přichází do hry nový hráč. Je jím kvantová mechanika, jejíž zákony je v mikrosvětě nutno brát v úvahu. Tyto zákony nám mimo jiné říkají, že ačkoli byly fotony na počátku připraveny jako vodorovně polarizované, z procesoru používajícího kvantové brány mohou vylétat fotony, které nejsou polarizovány ani vodorovně ani svisle, ale jejich stav je kombinací obou."
Ta superpozice tam dělá jen chyby :-))))
Ty elektrony běhají po drátech :-)))))
fotony max po skleněných a mnohem rychleji :-)))