Přesně tak. A že se po smrti budu mít tak, jak jsem se měl před svým početím, to mě neděsí. Nevzpomínám si, že by mi bylo nějak zle, když jsem ještě neexistoval…
Přesně tak. A že se po smrti budu mít tak, jak jsem se měl před svým početím, to mě neděsí. Nevzpomínám si, že by mi bylo nějak zle, když jsem ještě neexistoval…
tvé vzomínky jsou omezené jen a pouze na tento svět...tedy co je mimo tento svět netušíme, nevíme a vlastně ani nemáme jak to zjistit :-)) chybí nám k tomu jakýkliv smyslový nástroj.
A jsme zase u toho: Proč by měl nějaký jiný svět existovat? Jen proto, že tomu někdo věří?
nevíme... tedy tohle může být jediná existence, ale nemusí. Vem si všecky ty náboženství po celém světě. museli by to být historicky všechno pitomci co nevídí na špičku nosu. Ale nejsou
nemyslím si že je to nedostatkem informací. Můj názor je, že je těžší uvěřit než nevěřit. Nevěřit je jednoduché. Vlastní zkušenost :-)
To bych neřekl.
Ano, určitě je těžké věřit, když sama víš, že v to, co věříš,
nemáš žádný argument, podklad.
Ale to je totéž jako nedvěřit zahrnutý důkazy
To srovnání je prostě, pokud vůbec, provést rtegulérně.
ale v neutrální věci z hlediska víra/nevíra je určitě lehčí věřit
- proč zewmřelo zrovna moje dítě? Protože Bůh. A hotovo, jsi smířena,
pokud opravdu v+ěříš.
Tohle ateista nevyužije, ani nezneužije. Nemá jak.
Leda by začal věřit v Boha,
Mýlíš se.
Zkušenosti "proč zemřelo zrovna moje dítě" a rovněž "proč zemřelo
zrovna moje vnouče" mám já. Obě dvě.
A proto mohu zodpovědně říct, že nemáš pravdu.
Je to jinak.
Já osobně mám ve zvyku, že pokud oponuji či rozporuji názor/výrok
někoho druhého, oponují stylem, že vysvětlím, v čem je to jinak.
Možná čekáš jen na to, až se zeptám?
Nemusíš. V komunikaci se mnou, pokud se mnou nebudeš souhlasit, rocnbou
zdůvodňuje, co je jinak a proč
Nevím v čem se mýlí, ale v dobách minulých/a myslím i v dnešních
bylo běžné říkat : Byla to Boží vůle - pro věřícího menší
trauma.
je mezi nimi spousta moudrých lidí...třeba Konfucius, Lao-c, různí matematici, filosofové...
ten "iný svet" sa v kresťanstve myslí po jeho pozemskej smrti (je to v Písme) nebo/Božie kráľovstvo (spoločenstvo Boha a človeka), ako odmena za dobrý život/život v láske - podmienka je viera...odlúčenie od Boha (v neviere v Boha, v hriechu) je najväčšia tragédia človeka....
„…podmienka je viera…“
Řekl bych, že tenhle nesmysl je výsledkem uvažování typu: „My věříme tomu, že budeme spaseni, děláme pro to všechno, co je v našich silách, řídíme se vším, co nám náš (možná neexistující) bůh nařizuje a zakazuje. Tak přece není možné, aby se ti, kdo tyto zásluhy nemají, měli po smrti stejně jako my (nebo my stejně jako oni), protože my jsme tím pádem lepší než oni!“
A z toho taky pramení nevole a (naštěstí většinou jen slovní) agresivita lidí tvého typu k těm, kteří vám názorně předvádějí, že spokojeně, mravně a bez obav se dá žít i bez víry v nějakého boha, a kteří si ještě ke všemu dovolují tvrdit, že po smrti na tom budeme všichni stejně.
ono je to ještě horší. naše vzpomínky jsou jen čistě k naší minulosti, kdepak světu. kolik jen z planety člověkmk nidky nepoznal a nemůže vzpomínat
Kdysi jsem někde četl tuto větu - Kde jsou mrtví? ... Tam, kde ještě nenarození.
podľa Písma (Krista, ap. Pavla) a z biológie vieme, že:
...je teda jasné, že telo smrťou človeka končí, rozložilo sa, ale
duša človeka je nesmrteľná, po telesnej smrti ide podľa Písma 1. k Bohu
(duša, ktorá ľutovala hriechy a dala počas života satisfakciu Bohu za
hriechy, 2. do očisca (rímsko-katolícke učenie, je nepriamo v Biblii), kde
duša v živote človeka ľutovala svoje hriechy/robila pokánie, alebo 3. do
pekla (duša, ktorá nerobila pokánie)...
...Kristus/ap. Pavel píše, že pri svojom II. príchode Kristus vzkriesi
všetkých zomrelých (od stvorenia sveta), ktorí sú v nebi, v očisci a v
pekle, a tým, ktorí žili v spravodlivosti, robili pokánie dá nové
oslávené telo pre večný život a zoberie ich so sebou do neba, ...tým,
ktorí nerobili pokánie, dá staré hriešne pozemské telo a zavrhne do
pekla....a tým sú uzatvorené dejiny spásy človeka....o tom je celá
Biblia!
Ty vole, to jsou zase sračky, ty si klasickej příklad agnostika :
dušu (...) je nedokázateľná (...),
ale duša človeka je nesmrteľná, po telesnej smrti ide podľa Písma 1. k
Bohu
takže nikdo neví, co to je a víme, že se to nedá dokázat, ale po smrti rozhodně přežívíá a dokonce jde jako první k Bohu
no ty vole, to jsou bomby, ty zase jedeš
ale je to jinak : duch a duše je totéž a umírá to spolu s člověkem.
ještě jsme ochoten připustit kolektivní vědomí, ale nic víc, vše
ostatní jsou tvoje pánbíčkářský nesmysly
PS : mimochodem, svědomí, vědomí, uvědomnění si sám sebe, poznávání - jsi přisoudil duchu. přesně uvedené vlastnosti jsou v případě potřeby těmi prostředky, kterými lituješ svých hříchů ap., nikoli tedy duše, s tou by k bohu nepřišlo vůbec nic uvedneé (lítost ap.).
já osobně teda bych to uvedneé nazýval duší a ne duchem
a ty vodníky a smolíčky pacholíčky, jak kristus někoho oživil ap., jestli tomu fakt věříš, tak se nech co nejryhleji léčit. u psychiatra.
ty vole, nebe, peklo ... já s epicnu. v 21. století
duša je v jednote s duchom...teda ak hovoríme o duši, súčasne hovoríme
o duchu...a v nebi bude duša v jednote s duchom, takže v nebi človek bude
mať všetky intelektuálne vlastnosti (a pamäť), aké mal na zemi + s tým,
že budú "posilnené" spasením - vzkriesený človek v nebi bude poznať
všetko, čo poznal na zemi, ale aj bude mať + také poznanie, po ktorom na
zemi túžil, ktoré chcel...nebo bude úžas duše, ducha i tela - nové,
nepredstaviteľné - je to aj v súlade s:
1 Kor 2, 9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani
člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘
Tomu poslednímu nerozumím, asi chybí souvislosti, každopádně z
člověka nezůstane nic, max elektrický (elmg) mrak.
a ten k bohu fakt nepotřebuje jít
z človeka nezostane staré telo, Ježiš vzkrieseným, ktorých povolá, dá nové oslávené telo pre nebo...
1. u mŕtvych je rozložené ich telo na atomy a
molekuly, stali sa prachom zeme To je přesvědčení člověka
považujícího se za vědce, za molekulárního biologa, že atomy vodíku a
atomy kyslíku jsou prachem hlíny? A jak je to s mozkem? Také bude prachem? A
co obsah mozku, od znalostí po světonázor, také prach?
Fantastická, ba přímo neuvěřitelná, definice prachu (nejen toho
střelného).
Dovolím si citovat: Prach –
Wikipedie.
Prach je obecné jméno pro tuhé částice s
průměrem menším než 500 mikrometrů a obecněji pro jemně oddělenou
hmotu. Pozemská atmosféra obsahuje prach z různých zdrojů jako půdní
prach nesený větrem, sopečné erupce a znečištění. Vzdušný prach je
považován za aerosol.