Nechci nařknout tvé příbuzné ze lží, visitore, to aby bylo jasné.
Jde o autosugesci, o doplnění viděného a slyšeného vlastními
představami. O neschopnost odlišovat realitu od zbožného přání.
Vem si například případy exorcismu, kdy psychicky nemocná osoba,
stižená padoucnicí (epilepsií), tourette-syndromem, nebo jinou z dalších
ochořeních je považována za posedlou ďáblíkem, kterého je nutno z dané
osoby vyhnat bitím, modlibami, svěcenou vodou a hladověním. Pobobožní
lidé se zvláštním uspořádáním jejich mozků prostě na ďáblíky, na
boha, na anděly atd. věří tak usilovně, že je nelze přesvědčít, že
podléhají pověrám.
Počítám že by pobožní exorcisti rádi vyháněli ďábly z homosexuálů a
lesbiček, z novinářů a politiků ... a hlavně z ateistů.
Každý člověk je visitore individuum a co se týče pobožnosti až bezbožnosti se v populaci najdou všechny možné odstíny a stupně těchto vlastností. Něco je zřejmě geneticky predisponované a není zvláštností, že se třeba polovina příbuzenstva vrhne na kněžskou kariéru. Možná že dávní církevní otcové zavedli celibát, protože se báli excesívnímu šíření přílišné zbožnosti děděním z knězů na jejich potomky. Všeho moc - škodí, věděl už Paracelsus.
No a co se týče ..neuveriteľné príbehy zo spovedelníc, tak si
dovedu představit, že někoho tyhle drby a sebemrskačské přiznávání
baví. Takovej kněz se pak cítí jako vesnickej Sigmund Freud. Vyslechne
potíže a radí (léčí psychické poruchy). Tuto funkci knězů v jejich obci
považuji za důležitou a když je ten kněz dobrým Freudem, tak za výhru pro
obec.
Znáš zajisté romány Giovannina Guareschiho. I filmové zpracování s
Fernandelem a Cervim je vinikající, dalo by se říct lepší než románová
předloha.