Tady jsem našel vyjádření Junga k metafyzice, z něhož je zřejmé, jak
na hypotetický metafyzický či duchovní svět nahlížel:
Všechny náboženské a metafyzické koncepty spočívají na
archetypálních základech, a pokud jsme schopni je prozkoumat, můžeme
alespoň povrchně nahlédnout do zákulisí světových dějin a trochu
poodhrnout roušku tajemství, která zakrývá význam metafyzických idejí.
Metafyzika je takříkajíc fyzikou či fyziologií archetypů a její dogmata
formulují poznatky, které byly získány o povaze těchto dominant –
nevědomých leitmotivů, jež vystihují psychické dění dané epochy.
Archetyp je „metafyzický“, protože přesahuje vědomí.
[GW 18, § 1229]
Poslední věta zní v angličtině "The archetype is “metaphysical”
because it transcends consciousness."
Jung neuznával existenci metafyzického světa, a pojmy
transcendentní a transcendentální u něho neměli tuto
konotaci, neměli význam přesahující svět nebo
předcházející existenci světa (světa o sobě). Jungova
psychologie je v tomto směru materialistická a i když později začal
archetypu přisuzovat účinek i na fyzický svět rozpracováním synchronicity
(její postulace ale stála na Rhineových pokusech, které se později ukázali
být podvodem), pořád pro něj existoval jen jeden, materiální svět a
archetyp byl bodem, v němž se střetává hmota a psýché (duch). Hmotu ani
ducha pak nepojímal jako samostatný princip či podstatu, jak na ně
nahlíží materialismus a idealismus, ale tak, že oba jsou dvěma aspekty či
póly jednoho principu či podstaty. (Takovéto vnímání těchto pojmů je
typické pro Východní filozofie, pokud se nepletu.)