Život: skutečnost a tajemství; věda vs Bible

Co znamená- a o čem je víra v Boha či ateismus? (135)/*ľudská dôstojnosť*/14/ - v poznaní a ľudskom pokroku: p. Lev XIV. pokračuje v analýze ľudskej dôstojnosti, ktorá je daná aj ľudským poznaním, vedeckým výskumom...
....lidská bytost, stvořená k Božímu obrazu a podobě, je aktivním hráčem v pokroku - obdařená svobodou a rozumem, rozšiřuje své poznání a přispívá tak k pokroku celé společnosti...aby se člověk ujistil ve svém poznání, své svobodě a svém pokroku, musel by se vymanit z Božího područí - avšak platí, že odmítneme-li vztah s Bohem, ztratíme také možnost zaručit přesažnou hodnotu lidské osoby...lidská individuální i kolektivní činnost je ve shodě s Božím záměrem, vítězství lidstva jsou znamením Boží velikosti...
...křesťané jsou jako všichni ostatní lidé zapojeni do budování lidské civilizace, přičemž poukazují na konečný cíl všech věcí, totiž na setkání s Bohem...
....technický a vědecký pokrok – má-li se stát pokrokem autenticky lidským, musí být prodchnut a veden láskou, v Bohu - jedině takto může být stále ve službách ochrany lidské důstojnosti a zlepšování životních podmínek všech lidí...

Co znamená- a o čem je víra v Boha či ateismus? (134)/*ľudská dôstojnosť*/13/ v dare pokoja: pápež Lev XIV sa ďalej zamýšľa o ľudskej dôstojnosti, ktorá spočíva v Božím dare pokoja, ktorý naruší zákon kalkulace", co se uskutoční jen v Boží milosrdenství a v milosti:
....v dare pokoja Bůh má odlišné způsoby jednání a nové cesty smýšlení, a to i pro ty, kdo se pokládají za první a kdo se domnívají, že si sami od sebe získali to, čím jsou, že si zasloužili výsledky, jichž dosáhli. Je tomu naopak: všichni si získáváme radost, porozumění a budoucnost, když zákon lásky naruší zákon kalkulace, když zkušenost milosrdenství překoná zkušenost zásluh, když dar pokoje odstraní soupeřivost a přinese vděčnost...
....být Božími spolupracovníky, pracovat na jeho vinici, sloužit jeho Království spravedlnosti a pokoje – to je milost! Tam, kam se vlamuje Boží novost, není prostor pro závist a rozpor. Hledejme tedy Pána, když se dává nalézt, vzývejme ho, když je blízko, opouštějme křivé cesty a smýšlení nepravosti...

Co znamená- a o čem je víra v Boha či ateismus? (133) /*ľudská dôstojnosť*/12
...pápež lev XIV. ďalej pokračuje: odpustenie je základ ľudskej dôstojnosti...
...všechno jsme dostali od Boha a jeho nezištná láska je také nejlepším vzorem pro soužití mezi lidmi. Pokud se neřídíme tímto pravidlem a nejsme připraveni odpouštět, v lidském srdci i v mezilidských vztazích začínají nabývat na síle zášť a touha po pomstě, které jsou začátkem všech konfliktů mezi jednotlivci i národy...všechno je nám dáno od Boha z čisté lásky a nikdo z nás nemůže tvrdit, že dokáže dokonale reagovat na takovou dobrotu...
...nezištnost, jež je zdrojem života samého, je proto také nejlepším pravidlem pro lidské soužití, zažíváme to každý den. Odpuštění je nepostradatelné a pokud chybí, nelze žít v pokoji; dříve či později vzniknou v srdcích i mezi lidmi konflikty, obvinění, zášť a pomsta, které ničí vztahy, rozdělují rodiny a vyvolávají války. Jedině odpuštění osvobozuje a vrací světlo, a to i tam, kde materiální a morální chudoba člověka na okamžik zatemnila obzor a znejistila cestu. Odpuštění je jako příznivý vítr, který rozptyluje i ta nejhustší mračna, abychom znovu zahlédli slunce....

Co znamená- a o čem je víra v Boha či ateismus? (132) /*ľudská dôstojnosť*/11
pápež Lev XIV. pokračuje o ľudskej dôstojnosti: je to:
.1. „všechno, co je přímo proti životu, jako vraždy všeho druhu, genocidy, potraty, euthanasie i dobrovolná sebevražda; cokoli porušuje nedotknutelnost lidské osoby, jako mrzačení, tělesné nebo duševní mučení, pokusy o psychické násilí; co uráží lidskou důstojnost, jako nelidské životní podmínky, svévolné věznění, deportace, otroctví, prostituce, obchod se ženami a s mladistvými; a také hanebné podmínky práce, když je s dělníky zacházeno jako s pouhými výrobními prostředky, a ne jako se svobodnými a odpovědnými osobami: všechny tyto věci a jim podobné jsou opravdu ostudné“...
.2. druhým důsledkem je úcta a láska i k protivníkům nebo k těm, kdo mají jiný způsob myšlení a jednání než my sami....
.3. základní rovnost všech lidí, která vyžaduje sociální spravedlnost.... „je třeba překonat a odstranit jakýkoli druh sociální nebo kulturní diskriminace v základních právech člověka z důvodů pohlaví, rasy, barvy, společenského postavení, jazyka nebo náboženství, poněvadž odporuje Božímu záměru“...

Co znamená- a o čem je víra v Boha či ateismus? (131) /*ľudská dôstojnosť*/10 ..
..každý človek je vo svojej dôstojnosti človekom mocou svojho ducha, ktorý ho vyníma z neosobnej prírody a jeho vlastným rozhodnutím ho robí schopným uvedomovať si seba samého, určovať seba samého a utvárať seba samého pre svoje prostredie - teda je tu personalita, sebauvedomenie, sebareflexia, poznanie vlastnej identity...
sebauvedomenie znamená, že človek vedome zažíva svoje vlastné "ja" tak v bytí ako aj v konaní - nielenže myslí, ale aj vie, že myslí, nielenže žije, ale tiež vie, že musí zomrieť...toto „vedomie seba samého“ kontinuálne pretrváva nezávisle od životných zmien...
...všetky duchovné aspekty ľudskej prirodzenosti sú navždy odňaté čisto (prírodo)vedeckému vysvetleniu.“ - ako vysvetlenie zostáva len:
.1. duchovný princíp v človeku, duchovná duša* - hoci molekulárni biológovia chcú negovať existenciu duše, pretože nemôžu dušu popísať ani stanoviť jej chemické zloženie, predsa však tu ešte vždy zostáva záhada vedomia, vnímania, svedomia, rozhodovania v slobode...
.2. **byť osobou ďalej znamená „byť-pre-seba" - každý človek vlastní na základe svojej duchovnosti nezdieľateľnú intimitu, a ktorú len on sám v stretnutí, rozhovore, a zvlášť v osobnej láske môže niekomu druhému odhaliť...

K podstatě a smyslu života.
Když se podíváme na neživou přírodu (kameny, planety) a živou přírodu (zvířata, rostliny), člověk vybočuje jednou zásadní věcí - schopností sebereflexe. Zvíře žije přítomností a instinkty, ale člověk jako jediný z nám poznaných tvorů na Zemi řeší svůj smysl, morálku a pokládá si otázky o věčnosti. Z evolučního hlediska je tato touha po duchovnu vlastně zbytečná pro pouhé přežití druhu. Pro řadu filozofů i věřících lidí je právě toto argumentem, že lidská duše má hlubší původ a ukazuje na existenci Stvořitele. Zároveň to však otevírá další fascinující otázku. Co když je tato naše touha po přesahu jen ukazatelem toho, že máme ve vesmíru ještě jiný, nám zatím zcela neznámý úkol nebo cíl, který teprve čeká na své odhalení?

Co znamená- a o čem je víra v Boha či ateismus? (130) /*ľudská dôstojnosť*/9
Pápež Lev XIV. k dôstojnosti človeka ďalej pokračuje:
...lidská důstojnost se týká člověka v jeho celistvosti, lidská bytost je „jednotou duše a těla“. Redukce těla na „předmět“, s nímž lze libovolně nakládat, je vždy popřením důstojnosti člověka: „člověk proto nesmí pohrdat tělesným životem“ a je nezbytné „považovat své tělo za dobré a hodné úcty, poněvadž bylo stvořeno Bohem a posledního dne má být vzkříšeno“, s ostražitostí, která tělu nedovolí „přisluhovat nezřízeným náklonnostem jeho srdce“ v důsledku toho, že jsme všichni raněni hříchem...
...nejvýraznější vyjádření důstojnosti lidské osoby: jsou:
.1. inteligence, která činí z lidské bytosti neúnavného hledače pravdy;
.2. svědomí, jehož prostřednictvím dává člověk jednotu a smysl vlastnímu životu;
.3. svoboda, která člověku umožňuje být zodpovědným protagonistou vlastních rozhodnutí. Tyto tři rozměry jsou mezi sebou vzájemně úzce propojeny...
...jako bytosti stvořené k Božímu obrazu skrze Krista a s výhledem na Něj jsme přijali jedinečnou a nezničitelnou důstojnost. Přijměme za svůj úkol vždy ji podporovat a bránit ve světle a v síle evangelia...