Asi máš jiné zkušenosti z vesnice jménem Praha. Nebo popisuješ jinou
dobu, to je také možné.
Já pamatuju jen dobu normalizace a dál, před válkou to bylo asi jiné.
Takže co já pamatuju, tak od nás většina lidí do práce někam
dojížděla. V kolchoze dělalo, tedy vlastně bylo tam zeměstnaných, asi
desetkrát, možná dvacetkrát víc lidí než dnes, to máš pravdu, přesto
to byla práce jen pro zlomek obyvatel v produktivním věku. Navíc asi
polovinu jézetdáků tvořili dojíždějící z okolních malých obcí.
Jézédáci měli v osmdesátých letech velmi slušné výplaty, to máš
pravdu, ale jak kdo. Traktoristi, co seděli špinaví a ožralí půl roku v
roce v hospodě, ti se měli finančně velmi dobře, naopak ženské od
dobytka, nebo co dělaly ručně na polích, měly celkem prd. Nejvýnosnější
byly ty spanilé jízdy o žních na Slovensko, za jeden takový
čtrnáctidenní výlet si účastník plechové kavalerie vydělal víc, jak
okopávačka brambor za půk roku. Jézédáci neplatili daň ze mzdy. Přesto
všechno měli stále málo lidí, teda na práci, v kancelářích jich bylo
až až. Traktoristů bývalo v kolchoze kolem dvaceti, dnes jsou na téměř
stejnou plochu polností tři.
Jednotu, poštu a hospodu máme stále, to se nezměnilo. Přibylo několik
živností, tedy služeb, které za neschopných komunistů v obci vůbec
nebyly. V kulturáku nikdy nikdo nebyl zaměstnán, doktor u nás nikdy
neordinoval. Co se vylidňování týče, tak to asi bude jak kde. U nás se nic
nevylidňuje, ba naopak. Školka se musela rozšířit, ta socialistická už
nestačila. Všude v okolí se vesnice rozřiřují a dost se staví. To co
popisuješ, se dělo v devadesátých letech, kdy zejména mladí lidé z
dědiny utíkali, dnes je trend opačný, hlavně mladí utíkají z měst. Ale
jak říkám, jidne to může být jinak.