čím víc tě v mnohém čtu,
tím víc mi připomínáš mě
mám kde co stejně, jak z tvého mládí, tak teď 
jsem pokud jde o oblečení a styl minimalista v mnohém
je to dost osvobozující 
s těmi věcmi to mám stejně, dokud se něco skorem nerozpadne
je mi v tom dobře a doma, nebo na zahradě to neřeším
a taky mám kolem sebe za život lidí, co jsou sysli a schovávají kde co
je to mazec někdy až, i s tím bordelem k tomu
tím neříkám, že jsem nevím jak čistotná na vše
ale kdyby bylo na mě, vyhodila bych jim všem devadesát procent věcí,
co nepotřebujou a nikdy už potřebovat nebudou
ale neudělám to, je to jejich, mají k tomu vztah a cítí to tak, že to
potřebují
jsme sice každý jiný, ale respektuji jejich cítění, i když mě to občas
dost irituje :))
a tak jsem se naučila, učím, to brát tak, jak to je
aneb co nemůžu změnit, neřeším, ale v tom jejich bordelu a věcech,
si udělám svoje místo, kde mám pohodu, třeba jen na návštěvě, když
jsem na dýl
a tam se cítím dobře a to jejich jim nechávám 
žila jsem i s takovými lidmi, jak přáteli, tak partnery a dalo se, všecko
je o kompromisu
každej něco máme, nějakou úchylku, u který nás druhej nechápe :))