Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Až obejdu oba dva břehy,
připlavu k tobě,Lásko,
na ostrov něhy.

V objetí uslyším,žije,
a začneš mi šeptat touhu své poezie,
co o mé srdce brnká,
od rána,až do západu slunka.

Až obejdu oba dva břehy,
připlavu k tobě,Lásko,
na ostrov něhy.......

Až obejdeš oba břehy... Tohle to souznění hladí mi duši
na srdce zaťuká,že rychle buší
pár slůvek lehkých jak krásná melodie
z touhy dvou srdcí zní krásná poezie
až obejdeš oba břehy . . .
vrať se ,čeká tě ....tvůj ostrov něhy.

V očích máš něco,
co umí vyplenit mě až do dna.
Něco po čem noc doutná
a hoří a neusíná.
Něco co spaluje mě
víc,než pohár vína.

Pohár vína....
a čí je to vinna
k ránu se probouzíme s pocitem vzájemné blízkosti
pohody, lásky a radosti....
Nic nám neschází....ničí vinna
polož mi hlavu do klína,
a spi dál...

Ptáčkem kdybych byl?
Po obloze bych se párkrát zatočil.
Potom k tobě blíž
a v noci,když spíš,
s tebou snil.

Ptáčkem kdybych byl?
Po obloze bych se párkrát zatočil.
Potom k tobě blíž
a když o lásce sníž
v tvého milého se proměnil.....

Mám rád ,když mě navštěvuješ v dešti.
Z hlíny,jež zanecháváš na rohošce
si vymodeluji a vypálím ježuru.
Trochu bláta si ale schovám
a dám je té ježuře na čumáček
aby jí přineslo štěstí.
Mám rád,když mě navštěvuješ v dešti.

Nebe se zatáhlo a pořád leje
nálada ztrácí se do beznaděje
nevidím slunce jas- nevidím tebe
nevlídno ,smutno je a srdce mě zebe

V Kroměříži když prší,
mají i psi mokré uši.
Stejně jim to ale sluší,
Kroměříž,ta má zkrátka duši.......

Procházky kolem Moravy
vždycky mi duši uzdraví
a podzámecká zahrada
mi přijde -jako za mlada
tam na schůzky jsme chodili
a velmi jsme se bavili
když nás ti ,,starší,, soudili
že jsme se objímali a líbali...