V životě neprošel jsem ještě tolik cest,
aby se jejich prach moh na mou hlavu snést.
Tak odkud mám včil bílé vlasy.....odkudpak?
A nenapsal jsem tolik básní,tolik vět,
aby se řádkami snad zkracoval můj věk.
Tak odkud mám své vrásky v tváři.....odkudpak?
V životě tolik vrcholů jsem nedobyl,
abych si nahoře i dole chvilku žil.
Tak odkud srdce znavené mám.....odkudpak?
A řekni, co nám udělá stáří,
když jsme na to dva?
To jen vrásky se tak tváří ...
ale láska na to nedbá.
Stejně mě miluješ,
jako já tebe. . .
a i když se to nezdá,
Láska je tu je, a je stále stejná.
Odkud máš bílé vlasy?
To nasněžilo ti asi...štěstí
Odkud máš vrásky ?
No přece z lásky...
A srdce že znavené máš?
Ty se fakt ale málo znáš...
Zeptej se mě....a já ti to pošeptám...
Tiskni mě,milá,tiskni.
Před spaním,
jsi mým večeremi i svítáním....
Dlouhé aleje.
Jiřík Wolker
Šli jsme dlouhými alejemi
a ty jsi mlčela.
Mně padaly stíny do slov
a tobě do čela.
Řek jsem ti,že je mi smutno,
jako bych nebyl mlád,
že ztratil jsem slunce
a nevím,kde si ho vyplakat.
Řek jsem,že nemáš mě ráda,
žes ráda mě neměla,
že jdeme naposled spolu.......
a ty jsi mlčela......
Jen letmý polibek
a chmýří tváře
Radostí tetelí se
Láska je plamen
a vrávorání v římse
Z tužeb a zázraků
Byla jsem tu...
V žilách to mám psáno
Že dávno kdesi v lukách
bylo to tam, co pípla sluka
V zimě voněl háj
Jsi komediant, co pod frakem
ukrývá srdce jako mlýnské kolo
do polo spánku šeptáš
Je ráno krásná dámo. . .
(autorka- Labuť)
Když budeš stát na špičkách,
nebudeš tak maličká......
Příjemná změna,
už si mně po ramena.
Když se správně natočíš,
uvidíš mně do očí.
Odkrývám dál karty,
něco pošeptám ti
a uvidíš mně na rty.
Víš?
A potom je ucítíš.....
I když stojím na špičkách
a jsem obuta v lodičkách...
stejně ti dosáhnu jen k jamce krční .
Já zvedám hlavu ,rty moje po polibku lační,
marně ukrývám tu snahu... ale ty....už skláníš hlavu...
Čekám tě Lásko.
Vzpomínka buší do spánku.
Z vlasů svázaných kdysi do dvou copánků,
schovávám stuhy
s vůni kopretin a heřmánku.
Čekám tě Lásko.
Vspomínka nechce jenom snít,
chce tvoje dlaně,
co umi pohladit.
Tvé oči,tvůj pohled,
náš něžný svět
a roky vrátit o pár let.....
Čekám tě lásko.........
Ráno se probudilo,protáhlo,
nahlédlo jedním okem na svět
a honem utíkalo nazpět.
Nahé a bosé znovu se uvelebilo.
A kdosi,kdo právě dál
v náručí může dřímat,
nechává se doobjímat.....
Tiskneš mě v obětí, napříč mým obavám,
šeptáš mi neboj se, o vše se postarám ,
a já ti uvěřím, o nic se nestarám...
zas znovu poznávám ,jak moc tě ráda mám...
Hýčkej si Lásku jako ptáčka
puštěného na svobodu.
Přiletí,když bude chtít vodu,
od tebe.
A potom vezme tě s sebou do oblak,
Přímo do nebe.
Polibkem na oči stíráš mé slzy
šeptáš ať netrojčím, pak mě to mrzí
polibkem lehkým na moje víčka...
říkáš mi podívej....dohoří svíčka
půjdem si lehnout a brzy k ránu,
slunce nám otevře do srdcí bránu...
Až obejdu oba dva břehy,
připlavu k tobě,Lásko,
na ostrov něhy.
V objetí uslyším,žije,
a začneš mi šeptat touhu své poezie,
co o mé srdce brnká,
od rána,až do západu slunka.
Až obejdu oba dva břehy,
připlavu k tobě,Lásko,
na ostrov něhy.......
Až obejdeš oba břehy... Tohle to souznění hladí mi duši
na srdce zaťuká,že rychle buší
pár slůvek lehkých jak krásná melodie
z touhy dvou srdcí zní krásná poezie
až obejdeš oba břehy . . .
vrať se ,čeká tě ....tvůj ostrov něhy.
Pošeptej mi polibkem na rty,
že mě miluješ.
Napiš mi slzou na srdce,
že po mě toužíš.
Pošli mi jeden krásný sen,
vždyť víš. . .
V očích máš něco,
co umí vyplenit mě až do dna.
Něco po čem noc doutná
a hoří a neusíná.
Něco co spaluje mě
víc,než pohár vína.
Pohár vína....
a čí je to vinna
k ránu se probouzíme s pocitem vzájemné blízkosti
pohody, lásky a radosti....
Nic nám neschází....ničí vinna
polož mi hlavu do klína,
a spi dál...
Ptáčkem kdybych byl?
Po obloze bych se párkrát zatočil.
Potom k tobě blíž
a v noci,když spíš,
s tebou snil.
Ptáčkem kdybych byl?
Po obloze bych se párkrát zatočil.
Potom k tobě blíž
a když o lásce sníž
v tvého milého se proměnil.....
Žádný jazyk,kromě českého,
žádný jazyk jiný
nemá to,co jazyk český,
nemá zdrobněliny.
Zrcadlo malé
je zrcátko
a malé prase
prasátko.
Malá chyba
chybička,
malá ryba
rybička.
Malý chleba
chlebíček,
malý otec
tatíček.
Malá moucha je muška
a malý kat,
Katuška.
Pomalu se učím tvé taneční kroky
v náručí mít víc,než jen pocit lehkosti bytí.
Sladit rytmus a takt lučního kvítí.
Pak uvěříš snad,
že jsme dokonalý pár,
co si jen šlape po špičkách
a má ten dar,
tančit spolu při svíčkách.....
Do křídel vysněných
vklouznu vždy v naději
že z nocí probdělých,
jde zmizet častěji
za svitem hvězdičky
v měsíčním podzemí,
blízko tvé dušičky
na naše scházení...
Pomněnek kytičku ,
vezmu si do dlaní
počkej jen chviličku,
než bude svítání
Mám rád ,když mě navštěvuješ v dešti.
Z hlíny,jež zanecháváš na rohošce
si vymodeluji a vypálím ježuru.
Trochu bláta si ale schovám
a dám je té ježuře na čumáček
aby jí přineslo štěstí.
Mám rád,když mě navštěvuješ v dešti.
Nebe se zatáhlo a pořád leje
nálada ztrácí se do beznaděje
nevidím slunce jas- nevidím tebe
nevlídno ,smutno je a srdce mě zebe
V Kroměříži když prší,
mají i psi mokré uši.
Stejně jim to ale sluší,
Kroměříž,ta má zkrátka duši.......
Procházky kolem Moravy
vždycky mi duši uzdraví
a podzámecká zahrada
mi přijde -jako za mlada
tam na schůzky jsme chodili
a velmi jsme se bavili
když nás ti ,,starší,, soudili
že jsme se objímali a líbali...
S bludičkou nezbloudíš
v dlani má světlušku
se mnou se nestárne
pojď vylézt na hrušku
utrhni sladký plod
z nevyšší větvičky
Bludička protančit chce svoje střevíčky
neboj se světýlka co někdy zhasíná
Bludička nesvítí...však není jediná...
1
1