Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Už teď mi chybíš. Měj se a směj se, ať už jsi kde jsi.

pár dejavu bez smyslu
tucty vyškubanejch kopretin
a divnej pocit tam uvnitř
toť vše, co tu zbylo?

zapomeň .....život jde dál

Sníš a pořád si chceš hrát,
potom nebudeš zas spát:-)

Dobrý den, slečno vy v tom tílku,
mohu vám ukázat ze rtů sbírku?:-)

Moc krásný

A když zaštěkal váš pes, dostala si letní nebo zimní směs:-)

Hezká je a k přemýšlení,
ještě bílou labuť k tomu,
pro ní sladké políbení:-)

To je tak nesmírně vesmírně překrásný

Romantička srdce hýčká
a když bude jednou vdaná,
popřejme jí,
buď jen milovaná:-)

Taky moc pěkný

Měla tam chlup
tak jsem ho škub.

Ohnul se v trup
a zvolal "héj rup!".

Hej rup... Rup a bolel ho trup.

no aspoň to prub'

Pak ho bolel zub:-)

Bolela ho ruka,
od rudýho kluka.
Na to přišel hůrek,
pětka, pinda, důlek.
Pak mu dali vosum,
polib pr..l kosum:-)

Úlek nebo úsměv na rty?
Neboj se a pojď hrát karty:-)

Karty nehraju... Úsměv prohraju...

Můžeš hrát jen o knoflíky, pomeranče, datle, fíky.
Naučíš se jinak žít,
srdce jako Rohan mít:-)

Hlavně, že se dobře baví,
popřejme mu pevné zdraví,
vitamínů plný strom,
jabloň, hruška, jako hrom:-)

)))O bavení- není řeči
teď zas mele jenom kecy,
že to maso sežral,
náš minipes Egdar.

Miláček však vegan není
ten se nedá na ,,lupení,,
ovoce však miluje . . .v tekuté formě
nasává ,pak lituje ... to je u něj v normě

Je to prostě miláček,
tak dostane špekáček.
K tomu rohlík, ještě jeden,
aby chutí nebyl sveden:-)

Svádí ho chuť k špekáčku, dej si, dej miláčku.

Výřečnost máš celkem skvělou,
nezapomeň, nejsi ženou:-)

Juuu, asi byla u Tábora nebo to byla jiná liška? pořád někam běhají, protože je moc neznají. Kdyby však lišku poznali, vždy by ji rádi potkali.
A co? že krmila medvěda? Avšak nebyla to nezbeda.
Byla to milá tetka liška, chtěla mu nakrmit kousek bříška.
Už byl konec Podzimu a medvěd 🐻 se chystal na Zimu.

Nevím jestli měl chuť žrát,
možná se mu chtělo ....:-)

Láska je nesobecká:-)

Když se sejde soumrak s tmou...( připomeň si lásku mou )

Máš svá léta
a málo je někdy moc,
pusu na tvář,
dobrou noc:-)

I málo má svou moc, budeme vzhůru celou noc.

Když je někde porucha,
zašeptám ti do ucha.
Ještě mi dej malou chvíli,
jednou dojedeme k cíli:-)

Jéé Thomík...)
VÍTEJ

Děkuji . Po čase jsem přišel nakouknout co je nového a zdravím všechny účastníky.

Je podivné, jsem si říkal,
že pod stromkem mívám výkal.
Pak s nadhledem a krokem zpátky
s výkalem mám pěkné svátky.( Thomík )...... budou ty letošní vánoce stejné?

No téééda - kdes to vyhrabala?

Budou míti efekt srací,
letos musím slavit prací.

Noo... mám jich dost sepsaných v deníku ))
Práce šlechtí -přece )

S takovou budeš brzo přešlechtěná jako francouzský buldoček . Ale samozřejmě mě to potěšilo, co si budem... :-)

))) jak básníci přichází o iluze....
Lidi už moc nebásní, spíš se žerou
a mě tím neskutečně se*ou.

Žeru básně velkými hlty. Snad v ní nebudou vruty...

Jak bývají z kovu vruty
tak ze slov jsou básně skuty.
Můžou pomoct i být krutá,
záleží co kdo v nich kutá.

Občas jsou ostré,jak žiletky břit.
Ty je budeš stejně rád mít,
A když to někdo umí...pak ostatní jen čumí,
s údivem a pusou dokořán....
.a každý verš- je náš pán( ovšem-když to někdo umí)

Slova jsou jako okna dokořán. Vyletí ven jak pusa praví. Člověka to prostě baví.

Přesně tak, vždyť každý z nás tu
propadl by nejspíš chlastu
kdyby nepsal tak jak cítí.
To by bylo všechno v řiti.

Nechte mě tu tiše psát... Ikdyž je to mé psaní klišé... Budu se tu snažiti verše psáti, aby byli k veselosti, aby se člověk mohl smáti.

O tom přece báseň není,
umění či neumění.
Kdo chce psáti, ten ať píše.
A umění? - Viz řádek výše

Pro mě je též zdrojem stesku,
že pozbyly rýmy lesku.
Lidstvo řeší víc než dosti
kraviny a pitomosti.

Stesk přišel jako blesk ikdyž má svůj lesk

Rychlostí jdou blesku stesky
přímo i skrz esemesky...
Byť se v očích slzy lesknou,
časem ztratí příchuť tesknou.

Ó i štěstí přeje, to přírodu zahřeje. Nežli hnůj v gatích mít je lépe čistou prdeli míti.

Od hnoje mít radši prdel,
nežli pouštět hovna z hrdel.
Netřeba se klepat stresem,
trošku hnoje nějak snesem