A to odmítání autority se dá interpretovat tak, jak jsem popsal. Jako útěk a úleva od odpovědnosti (droga). Můžeš s tím nesouhlasit, ale nemůžeš udělat nic s tím, že se to tak dá interpretovat. Tak jako věřící nemůžou udělat nic s tím, že se na ně dá nahlížet tak, jak to děláš ty nebo Ondi.
Bohatší život spirituálně založených lidí spočívá ve vztahové a tím prožitkové rovině.
Spíš: "Bohatší život spirituálně"
(alkoholicky, spiritus = alkohol 
) "založených
lidí spočívá ve vztahové a tím prožitkové rovině."
Zdravý a vyrovnaný člověk nepotřebuje drogu na to, aby si užíval
svého života a aby nezkazil žádnou rozumnou zábavu. A nebeská autorita je
mu k smíchu.
Pro školní děti je učitel autoritou, pro občany je strážník autoritou,
pro vojáky je vyšší šarže autoritou, pro klérus podobně, vyšší
šarže v církevní hierarchii je podřízeným autoritou. Autoritu má pro
pacienta lékař, nebo i jiný zdravotnický personál.
Autorita osoby může být přirozená, zasloužená, nebo státní institucí
nařízená. Civilizovaná společnost potřebuje zpravidla autoritu. Tu
potřebují i fotbalisti, tam je autoritou rozhodčí (sudí).
Všimni si detailu soucte, autoritou je vždy osoba a ne nějaká vymyšlená věc. Pohádková bytost má autoritu ovšem jen pro daný pohádkový příběh. Třeba v pohádce O 12. měsíčkách má autoritu jeden jeden z nich podle kalendáře. V lednu má autoritu Leden ...
Tak drogy berou i zdraví a vyrovnaní lidé, a to právě proto, aby si
užívali života. Ale drogy jsou špatné, a to i alkoholové, áááno.
Právě jsi zase předvedl pěkný útěk před odpovědností. 
Uvědomuješ si, že nebýt například této diskuse a pod., tak si ateista
na žádného boha nevzpomene - takže žádná droga, žádné odmítání.
Jaký útěk, jaké odmítání. Útěk od čeho? Od něčeho, co ani
neexistuje, co nevnímá?
Takže vyčítáš neexistující.
No a ten "bohatší" život?
To spíš trápení a neustálý strach, aby člověk nezhřešil, nezklamal
svého Boha, nebyl zatracen a nedostal se do věčně hořícího plamene
pekelného.
To jsou jenom pokusy o útěk od odpovědnosti. Provází vás trápení a neustálý strach z odpovědnosti, proto existenci boha zavrhujete. proto ho nechcete vnímat.
Ty s Ondim a Komančem taky vyčítáte neexistující, ale nezajímá vás
to. Tak proč by to mělo zajímat mě? V této místnosti se rozum nenosí,
tady se místo něj oddává fantaziím, tak proč bych se taky nezapojil?
Strašná fabulace?
Ty si uvědomuješ jaké nesmysly píšeš?
Jaká odpovědnost před Bohem?
Já mám odpovědnost jen jako jedinec vůči společnosti, no a do té nějaké
duchovno nepatří - neprojevuje se to ani v té společnosti.
Naštěstí mě nikdo neotravuje s tím, abych začal věřit.
Vy si neuvědomujete, jaké nesmysly píšete. Když vy si usmyslíte, že věřící jsou lidi trpící strachem, tak já si stejně to samé můžu usmyslet o ateistech. Nevim, proč by to měl být najednou problém.
To není vysvětlení - to jsou jen fabulace a dokonce si dovolím napsat -
nesmysly.
fabulace možná, ale nejsou to nesmysly větší než nesmysly ateistů a o tom že věří ze strachu nebo jiné blbosti. Naopak. Nevěří se ze strachu. Ateisté se bojí, že vírou by museli respektovat určitá pravidla či omezení... (nelhát, nekrást, nebýt nevěrný etc) Pokud jsou ateisté, žádné omezení nemají. Mohou říct, když chci tak dodržím, když nechci tak nedodržím, je to moje věc a tím se uklidňují.
Omlouvám se za zmatečnou první větu. má to být správně takhle..nejsou to nesmysly větší než nesmysly ateistů a o tom že teisté (věřící) věří ze strachu nebo jiné blbosti.
Ne to je tvoje přirozenost. Moje přirozenost je poukazovat na skutečnost. Dělám jen to, co děláte vy, abyste si to uvědomili, když už k tomu uvědomění nejste schopni sami.
"Moje přirozenost je poukazovat na
skutečnost"
Tak to, na co poukazuješ, to znamená na Boha dokaž.
Kolem boha je to jen takové blablabla a důkaz žádný.
Nepoukazuj - dokazuj.
Tak to, na co poukazuješ, to znamená na Boha dokaž...Boha nedokazujeme, lebo to nie je experimentálne možné - v Boha veríme...už si to zapamätajte!
Já to vím.
A pokud ho nedokážete a jenom věříte, tak nám svoji víru nenuťte.
Já nikomu nevnucuji svoji nevíru v duchovní bytosti - je to každého osobní
věc.
Pokud mě věřící neuráží, tak se s nim bavím normálně.
Nedehonestuj ateisty a můžeme se bavit normálně.
Kdyby šla existence Boha dokázat, tak bychom nemluvili o víře v Boha. Nemělo by smysl v něj věřit, když by byl dokázaný.
Pokud věříme v něco, co se nedá dokázat, pak bude zřejmě taková víra věčná.
Jako ateista si ale dovolím připustit i tu možnost, že to, co se nedá dokázat, prostě neexistuje a přikládat tomu nějaký hlubší význam nemá smysl.
Jestli to má smysl nebo ne, lze ovšem posoudit jen tehdy, když víru osobně zkusíš.
1