ad soucet:
Tvrdis "neříkám, že je umění kognitivní
klam... ale onen dojem, že obraz obsahuje atmosféru, je klamný. Iluzorní" -
pokud je vnimani atmosfery v umeleckem dile podle teby "klam a iluze", pak
rikas, ze kazdy clovek, ktery proziva esteticky zazitek, podleha mentalni iluzi,
protoze vidi neco, co neexistuje! To je presna definice kognitivniho klamu a
poruchy vnimani. Znovu a neunavne jsi prohlasil celou lidskou kulturu a
prozivani krasy za cisty sebeklam, protoze tvuj primitivni, mechanisticky
materialismus nedokaze pochopit, ze obraz neni jen pigment na platne, ale
semioticky nosic transsubjektivniho vyznamu a emoci. Podle tve logiky je i cteni
knihy halucinaci, protoze v papiru zadny smutek neni. Jsi k smichu.Jinak tento
zoufaly vykrik je tvym fatalnim vlastnim golem: "Při prožitku posvátnosti nad
vesmírem se do toho vesmíru nic nepromítá, ten prožitek je vnímán u sebe,
ve své hlavě" - podivej se na tu monstrozni logickou demenci, kterou jsi prave
vyprodukoval! Pokud se do toho vesmiru nic nepromita a ten prozitek je jen
uzavreny chemicky proces v tve soukrome lebce, pak ten tvuj "u sebe vnimany
prozitek" nema s tim vnejsim vesmirem absolutne zadnou realnou, strukturni ani
objektivni souvislost! Ten vesmir je pro ten prozitek zcela irelevantni. Tim jsi
prave implicitne zkonstatoval, ze cely tvuj klukovsky zazitek u dalekohledu u
garazi i uzas vedcu nad rovnicemi je jen nahodny, slepy neurochemicky raus a
dopaminove chveni v hlave, ktere si tve vedomi zcela bezduvodne asociuje s
vnejsim svetem. Vykastroval jsi jakekoliv sekularni posvatno na pouhou vnitrni
dysfunkci vnimani.Krecovite opakujes "existenci nějakého transcendentna Jung
neuznával", i kdyz jsi v minulem komentari sam zkopiroval cely text z
Psychologie a alchymie, kde Jung pise "ani verici krestan nezna skryte cesty
Bozi a musi ponechat na vuli Jemu, bude-li chtit na cloveka pusobit zvnejsku,
anebo zevnitr skrze dusi... O mozne existenci Boha se tim ani v pozitivnim ani v
negativnim smyslu nic nerika" - nemas kapacitu a nejsi schopen rozlisit mezi
metodologickou hranici vedy a ontologickym poprenim reality, hlupaku zaostalej

