Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

v synagógach a mešitách nie je Boh, ani v síních království - Slovo - Ježiš Boh je stále v katolíckom chráme...

už s tou bigotní nadutostí přestaňte, vy neurčujete, kde je Bůh a kde není, není vám to ani trochu blbé?

To by Vám dali Ti co tam chodějí :-)

tie sú už o ničom, ničota! - len katolíckom chráme je prítomný Boh v Kristu Ježišovi....

Mt 18,20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Ne jen ve vašem kostele Vizitore.

ale len v našom kostole sa Ježiš príjíma denne živý...ak je to vo vašom kostole, tak sa opravím...:-)

Chodím do katolickýho kostela.

• ) ćhodiť nestačí, je to o viere /(ej prijatie) tej Cirkvi, do ktorej chodím...

Mi zatím stačit musí. Nemám jinou možnost.

vždy je možnosť, že, ide o to, ako k tomu pristúpim...ale byť katolíkom je veľmi ťažké, je pre každého, mnohí sa natrápili, nie každý na to má:-)...

nemachrujte, pyšná ruská onuce...

jste vymaštěný bigotní debil...

On se tam zjevuje ve formě světýlka, nebo je jen cítit jeho aftershave, či slyšet jeho posmrkávání?

ite, to je len vec modlitby, a nič iné....

Šak v kostele se nemodlí?

v kostole sa robí niečo iné - zúčastňujem sa spolu s kňazom aktívne a principiálne na oslave umučenia, smrti a vzkriesení Krista, a to nie je klasická modlitba (aká je v samote)...iste, v kostole sa pred omšou a po omši môžem modliť, ale počas nej nie, počas nej slávim...- a len v tejto pozícii a duchovnom stave katolíckej viery môžem v tomto sviatostnom stave (po sviatostnom pokání a vyznaní viery) prijať telo Pánovo - pochopil?

to umučení nejvíc, to si katolická církev oblíbila velmi, ve jménu Boha nelidsky mučila a pak upalovala lidské bytosti...

to samozřejmě není pravda, KC nikdy nikoho neupálila.

KC rozhodovala o upálení nespočetného množství tzv. kacířů, heretiků i neprávem obviněných žen označených za čarodějnice. Neváhala ani dát upálit i katolického kněze, který se proti tomuto mučení a vraždění postavil - např. šumperského děkana Lautnera. Za veškerou činnost inkvizice nese odpovědnost jen KC.

Jo a sousedi se mezi sebou rádi udávali kdo je čarodějnice, což se udávali stejně tak za války nebo za komunistů a udávají dodnes. Stačí abych před barákem nechal stát auto 10 cm na obecním pozemku a už mi volá starosta, že mu někdo anonymně volal, že tam “zavazím.”

Pěkně si to překroutil a neznáš dějiny. Jedině inkvizice znamenala spravedlnost například ve Španělsku Tomás de Torquemada borec co zachráníl stovky údajných čarodějnic vrchní inkvizitor Španělska ten tam udělal pořádek.

zachránil upálením na hranici, to jo...

Zachraňoval přece duši člověka zničením jeho hříšného těla.

Mimochodem takhle se zneužívalo i budhistické učení o karmě (zákonu příčiny a účinku). Člověk by čekal, že někdo, kdo věří v existenci karmického zákona, se nebude dopouštět vražd, protože vražda se přece dost negativně podepíše na jeho karmě, ovšem v historii se vyskytli budhisté, kteří se vražd s klidným svědomím dopouštěli a argumentovali při tom tím, že zabitím člověka ho ochrání před vytvářením špatné karmy. A tudíž bylo takové zabití (právně je to vražda) v jejich očích karmicky nezávadný čin.

Chápu, ty vznešené ideologie zachraňující "duše" hříšníků.

No s těma ideologiema bych to zase nepřeháněl, je to prostě učení.

Učení je dogma.
Ideologie je závazný příkaz se pohybovat (tělesně i mentálně) v ideologií vytýčených mantinelech.
Ateismus je svoboda myšlení, je emancipací od svazujících a zavazujících ideologií.

Jestli je učení dogma, tak jsou pak fyzika, chemie a jiné vědecké obory dogmata. A školy Vysoké učení technické jsou dogmatické fakulty.

Ideologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, hospodářských, světonázorových a/nebo podobných zájmů určité skupiny. Žádný závazný příkaz. Cokoli se může stát ideologií. I světonázor, i materialismus, i ateismus.

Ateismus je absence víry v Boha a nic víc než to. Žádná svoboda myšlení, žádná emancipace od ideologií, poněvadž absence víry v Boha samosebou nepředstavuje svobodu myšlení ani emancipaci od ideologií ani k ničemu takovému nevede. Mnozí ateisté jsou naopak stoupenci politických a jiných ideologií (pravičáci, levičáci, zelení...).

ve vědě se dá pochybovat, o dogmatech se nepochybuje...

Pak nelze učení ztotožnit s dogmatem.

v křesťanské nauce je plno dogmat...

v budhistické zase není žádné.

což je fajn...

on je nepotřebuje, protože není založen na víře

na víře asi jo, ale ne na nezpochybnitelných tvrzeních...

Žádná víra tu není vyžadována. Naopak, Budha vyzýval své žáky, aby ničemu nevěřili, ale všechno si ověřovali (včetně toho, co říká on sám). V budhistickém systému nemá víra žádné uplatnění.

kdyby ale nevěřili tomu, co praktikují, tak by to nepraktikovali...

taky si myslím, víra má uplatnění v každém náboženství.

V ateismu třeba ne, ale tam je pak prázdno...vakuum. Chybí určitá nadstavba, tradice, vnitřní vhled do tajemství neznáma.

V ateismu "schází" především uctívané ikony, předepsané rituály a poslušnost nadřízené duchovní organizaci.
To, že píšeš o prázdnu ... no ano, ateistické nebe by bylo prázdné, ani jeden andělíček, ani jedna dušička a ani jeden svatej.

Však jo, nic proti. Pokud se ti to tak líbí, máš to tak.

vnitřní vhled do tajemství neznáma.

Myslím, že my to tajemno zkoumáme - vy to necháváte na Boha

asi to nebude tak jednotuché. Co když je tajemno spojené s Bohem a snažíme se poznat jaké je spojení mezi námi a tímto tajemnem. Zda vůbec nějaké je... tohle je pak věcí víry. Uvěřit že zde nějaké spojení existuje.

je to naopak,
prvně musí být spojení a na základě toho uvěření

a co je naopak než píšu?

A to asi zkoumáme i my - buď k tomu najdeme racionální vysvětlení - nebo to na chvilku odložíme, protože zatím nemáme tolik poznání, aby jsme se dopracovali k výsledku, ale nepřisoudíme to nějakému nadpřirozenu.

Co je možné vysvětlit vědou, to je předmětem vědy a nikoliv víry. Tedy vše co se týče, přírodních zákonů, fyziky, matematiky etc, je možné sledovat. Všimni si že jsou to objekty... Pokud sleduješ vlastní mysl a nitro, pak ho taky zkoumáš jako objekt. Tedy díváme se sami na sebe jakobychom byli dva, jeden co se dívá a druhý co je zkoumaný.

To co je zcela vyjmuto z možnosti zkoumání je ten co zkoumá a tedy subjekt "já", pokaždé když se hne naše mysl a my si něco uvědomíme, ihned sklouznem do pozice subjekt zkoumá objekt a to co zkoumá subjekt mizí.

Ta poslední věta možná působí trochu zmateně. To co zkoumá, tedy já - subjekt mizí v momentě když se objeví objekt protože pozornost ulí na objektu. Fakticky je pozornout tím, co ulpívá a tím se podstata "já" odvádí k objektu.

Přiblížila bych to k oku. Víme že oko se dívá... oko se dívá a mapuje svět kolem sebe, ale neuvědomuje si samo sebe jako subjekt - oko, protože se identifikuje s objektem. Doknce i když se podívá do zrcadla a uvidí tam oko, tak vidí oko ve formě odrazu a tedy je topro něj objekt.

Problém vzniká když subjekt je narušený, a pak vše co sleduje a na čem ulpívá je porušené právě chybou ve zpětné vazbě. Vznikají pak narušené vývody, motivace etc a subjekt o tom neví. Může být informován zvenku aby se korigoval ale je mu to houby platné, protože by to bylo jen uměle vršení problémů... tak korekce musí přijít ehm.... tak nějak zázračně. A tady nastupuje víra.... víra že jemožné korigovat subjekt tím že se identifikuje s dokonalým já - v Kristu.
Ale to už je moc složité :-)) a asi se to nedá nějak přiblížit ateistovi. Spíše jen někomu stejně pomatenému jako já, který si je vědomý své pomatenosti.

To mají Svědci Jehovovi takové učení že jsou s Bohem ve spojení, přeložili si tak k tomu Bibli.

No dobře, ale to je nějaká ta základní důvěra, která je potřeba ke každé činnosti. Důvěra v to, že ta činnost má smysl, důvěra v to, že daná metoda vede k proklamovanému výsledku. Tady jde o to, že víra není součástí té metody. Neslouží tu jako prostředek k dosažení cíle.

myslím že má uplatnění... vem si třeba jen jejich víru v posmrtné procházení bardó...víru ve svět bohů... který pomíjí.. Mají i pro ně názvy, mandaly. SAmozřejmě ničeho se nesmí dotýkat aby se opět nezrodili i když je v průběhu posmrtného putovní budou svádět.
zejména vadžrajánového buddhismu. Podle těchto tradic pochází nauka o bardu od samotného Gautama Buddhy. V théravádovém buddhismu (učení starších) se však tato nauka nevyskytuje.

Šest stavů barda
Délka období posmrtného barda se může v různých interpretacích lišit, většinou se však udává 49 dní. Tato perioda zahrnuje 4–6 následujících bard:

Skje-gnas bar-do (bardo rození) – doba zahrnující dobu od těhotenství ženy nebo jiných cítících bytostí až do procesu narození,
Rmi-lam bar-do (bardo snění) – období, kterou člověk stráví sněním,
Bsam-gtan bar-do (bardo pohroužení mysli) – tento třetí stav v sobě zahrnuje období života, kterou člověk stráví skutečnou meditací např. mahámudra, dzogčhen, lamrim,
'Čhi-kha'i bar-do (bardo okamžiku smrti) – doba od okamžiku, kdy člověk započal proces umírání až po oddělení vědomí od těla. Tímto bardem započínají tzv. posmrtná barda,
Čhos-ňid bar-do (bardo prapodstaty) dharmaty – období, kdy člověk poznává svou pravou podstatu; v prvních sedmi dnech poznává pokojná božstva, v dalších sedmi dnech pak hněvivá,
Srid-pa'i bar-do (bardo vznikání) – poslední fáze, která zahrnuje období, které zbývá do 49. dne od započetí posmrtného barda, tj. od barda okamžiku smrti do stavu nového barda rození.

Učení o bardu je učení tibetského budhismu a druhé dvě budhistické větve, théraváda a mahájána, ho neuznávají jako budhistické. Podle budhismu totiž žádná duše neexistuje, takže není nic, co by mohlo po smrti přebývat někde v bardu.

Budhisté nevěří v existenci bohů ve smyslu teismu. Mahájánový budhismus sice operuje s bohy, ale jsou brány jenom jako mentální pomůcky, které praktikant po dosažení vyšší úrovně vědomí, když už mu nejsou potřeba, odkládá.
Jinak ještě budhismus obecně nazývá jako "božské" určitou třídu bytostí, ale je to jenom terminologie a jsou to jinak bytosti smrtelné a s určitou mírou nevědomosti jako člověk, jenom jsou oproti němu výš co se týče stavu vědomí a tím i bytí.

Víra nefiguruje v budhismu jako působící faktor.

co se tedy nakonec rozplyne v nirváně, když duše neexistuje? ostatně duše = vědomí...

K tomu, aby existovalo vědomí, tj. stav uvědomění sebe sama, není nutná nějaká nehmotná substance. Člověk podle budhismu sestává z těla a psýché (duševna); obě tyto jsou při smrti zničeny a při početí na základě karmy znovu vytvořeny/vyt­vářeny. V nirváně se rozplývá naše já. Tam dochází k tomu, dalo by se říct, že naše osobní já se proměňuje v neosobní já (toho osobního se musíme vzdát a to neosobní se poté samovolně objeví při osvícení). Prožitkově dochází k proměně pocitu já z toho egoistického, sebezdůrazňujícího, po uspokojení/vje­mech/stimulech toužícího na vůči své osobě neutrální a veškerých žádostivých potřeb zbaveného, tj. výsledkem je prožitek naprostého klidu a blaženosti (poněvadž ke strasti není důvod).

Což je o tom samém jako: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.(Matouš 16, 24.25)

Přesně tak, Ježíš k tomu stejnému taky vybízí. Není náhoda, že budhismus a křesťanství, ačkoli tak odlišná náboženství, se v základních věcech shodují.

myslím že se odlišují v cíli a ve způsobu jak k němu dojít.

V buddhismu je cílem osvobození od závislostí na jakémkoliv prožívání (dobrém i zlém) a dosažení úplného vyrovnání v nirváně. A to vlastní silou.

V křesťanství jde naopak vztahováním se k Bohu dosažení úplného naplnění života v lásce, kterou dává Ježíš Kristus.. Já jako člověk nemám dostatek schopností toho dosáhnoutvlastními silami. Musím se pustit. a dovolit to.

"Musím se pustit. a dovolit to" (A to vlastní silou)

Liší se určitě v metodě a určitě jdou stejným směrem. Jestli ale ten cíl mají totožný nebo nějak odlišný, to nedovedu posoudit. Ano, z popisů se může zdát, že křesťanství ústí trochu někde jinde než budhismus. Ovšem je třeba mít na paměti, že to jsou zas jenom popisná vyjádření a jen určitá přiblížení, protože slova nejsou schopna plně zachytit a vyjádřit psychickou zkušenost. Budhismus sice sám říká, že jde ještě dál než křesťanství, poněvadž život s Bohem v ráji pro něj pořád ještě představuje strastiplný stav, ovšem lze proti tomu namítnout, že křesťanství se narozdíl od budhismu vyjadřuje obrazně, za pomoci obrazových i pojmových analogií, a tudíž je otázka, zda obraz "život v ráji/Božím království" či "naplnění života v lásce, kterou dává Ježíš Kristus" správně chápeme. Jestli opravdu správně rozumíme tomu, co se tím myslí; jestli to, co si pod tím představujeme, odpovídá oné skutečnosti. Máme totiž zase popisy, jako třeba tento budhistický:

Z metafyzického hlediska je nirvána úplným osvobozením od utrpení.
Z psychologického hlediska nirvána je vymýcením egoismu.
Z etického hlediska je nirvána odstraněním chtivosti, nenávisti a nevědomosti.

u něhož kdyby se pojem nirvána nahradil pojmem Boží království, tak by to klidně mohlo být vepsáno v Novém zákoně.

Otázkou je zdajsme schopnitento egoismus vymýtit, když egoismus fakticky strukturuje naše já. Jak máme vymýtit sami sebe? Určitě to není sebevražda...ani ignorance potřeb.

... a potřebujeme náš egoismus vymýtit ? Co by z nás nakonec po vymýcení egy zbylo? Snad ne stádo oveček jehož soudruzi mají jediné přání : nasytit se trávou na doraz a vypěstovat hustý kožíšek.

Co by z nás zbylo? Dokonale vyrovnané osobnosti.

Jasně - ovce bez individuálního zájmu.

Takhle ty si představuješ vyrovnanost? Ty potřebuješ trpět méněcenností, abys vůbec projevoval zájem?

Vyrovnanost znamená to vyhlazení do roviny. Žádné stoupání, žádné klesání, žádné náklony jen rovina.

Jenže já není nic daného, nýbrž je to jen náš zvyk, jak sami sebe vnímáme a prožíváme. Psychologicky je to obyčejný komplex (soubor představ spojené stejným citem/emocí). Takže toho se zbavit lze, jenom musí být ta ochota, což je právě zrovna to nejtěžší, protože to znamená naučit se odříkat si potěšení.

Takhle to člověk vnímá prvotně, "na první pohled", že zbavováním svého já se zbavuje sebe sama. Proto zní ty duchovní poučky paradoxně ve smyslu "musíš se sám sebe vzdát, abys sám sebe nalezl". Ve skutečnosti se člověk zbavuje jenom toho falešného nánosu, který zakrývá jeho skutečné já či osobnost.

začátek komentáře se ti vylučuje s koncem. Na začátku píšeš že já se tvoří zvykem, řeklabych že se tvoří v ranném věku v kolektivu sebereflexí. A na konci píšeš že máme objevit své skutečné já, Tedy to já tam furt figuruje :-))) Nelze se ho zbavit.

Nevylučuje, protože popisuju dvě různé věci. Na začátku naše osobní já, které tvoří naše představy o sobě a náš cit k sobě, a na konci naše neosobní já, které není zatíženo osobními motivy a není produktem vědomé libovůle či identifikace (výsledkem přání, jak bych se chtěl prožívat).

"já" je len jedno, žiadne dve (osobné a neosobné) "já"...sme stvorení Bohom z lásky pre Krista, a to je naša jediná osobná integrita, a tak sme stvorení v Kristovi, ktorý je aj náš život a i smrť - ak ho niekto neprijme, ostáva stvorený v Kristovi, ale oddelí sa od neho, a tak ide proti svojej identite, padá do hriechu - v slobode - hoc v slobode, ale ide proti svojej identite stvorenia...teda všetko je o- a v Kristovi - ako píše p. Pavel: Kristus je náš život, a smrť je zisk - možno nepochopiteľné, ale je to tak....

nerozumíš tomu, co říkáš. Já nepotřebuji tyhle projekce.

iste, tomu rozumiem...roz­deľovať svoje "já" na jeno já a druhé á, to je rozdeľovanie osobnosti človeka, narušovanie jeho jednej integrity...

Hrabeš se v náboženských projekcích a ve své nadutosti se domníváš, že něčemu rozumíš. Nerozumíš přitom ani obsahu těch projekcí. Ježíš totiž říká "zapři sám sebe a následuje mne". Staré já musí zemřít (musí být přibyto na kříž), aby se zrodilo nové.

staré "nezomrie" (to "zomretie" je metafora) , ale je (ako nános na duši a tele/ako j'hriech) rozumom a srdcom skrze Krista odmietnuté, - ono staré v človeku nežije, nie je jeho súčasťou...a prestaň napadať, nie som tvoj sluha, ani fackovací panák...slušnosť učia už rodičia...

Smrt je metafora"?

V tomhle smyslu ano. je to smrt starého myšlení, cítění, vnímání, a rodí se nová osobnost. říká se tomu i obrácení.

V náboženských ideologiích je smrt metaforou přechodu živočicha z pozemské existence do existence nadpřirozené. No a tento blábol pokračuje v pomatených představách posmrtného "života" v nových, mladých a inteligentních a zdravých tělech, že?

Člověk spálený na hranici na škvarek, nebo na popel dostane nové tělo. Nebe je plné mladých lidí, i potracená embrya mají mladé tělo a vysokoškolské vzdělání. Fantasie výrobců náboženských ideologií nezná hranice, jako je neznají podvodníci tahající z lidí prachy lžemi o báječném zisku, nebo o vnukovi, který potřebuje okamžitou finanční pomoc.

jen tak na okraj : na podzim mi (nám) telefonovala nějaká žena.
Řekla "Jsem policistka, váš syn způsobil při dopravní nehodě ve Vídni smrt jednoho člověka. Máte syna? Jak se váš syn jmenuje?".
Já "Na co potřebujete vědět jak se náš syn jmenuje, když máte přece jeho papíry a i naše tel číslo"
ona "To je jen pro kontrolu, jak se váš syn jmenuje?".
Načež se rozpoutala výměna názorů a opakování jejích kváků.
Došla mi trpělivost "já vás paní neznám, nejsem si jist, že jste policistka, jméno našeho syna vám nesdělím".
Ona na to výhružně "Následky ponesete vy".
Tak skončil tento pokus o podvod.

Nemusím dodávat, že náš syn žádnou nehodu ve Vídni neměl a ani nikde jinde. V tom našem dialogu to nedošlo tak daleko, že by domnělá policistka začala něco o penězích, nebo jiných požadavcích. A podruhé už nevolala.

tomu nerozumím.

Myšlen je spíše obrat v životě, kdy mladý člověk je ctižádostivý a baží po slávě a uznání a jde se roztrhnout aktivitou dokud neonemocní nebo se mu nestane úraz, pak leží v nemocnici v komatu nebo jen tak po operaci a najednou vidí věci jinak, je spokojený, klidný, není chamtivý, je rád doma s rodinou. Prostě má jiné hodnoty, úplně se mu to otořčilo.

Obrat v životě ... nastane každou zásadnější změnou. Emigrace, je také takovou, či smrt milovaného člověka, milionová výhra v loterii, propadnutí do závislosti na drogách, diagnózou smrtelné choroby .... atd.
Člověk, pokud mu to myslí, na to reaguje podle své nátury. Může hodit flintu do žita a nebo se postavit problému čelem.
No a závisláci jsou takovým do žita flintu házejícím typem. Ti pak nemají na mysli nic jiného než získání a konzumaci oné drogy.
Po uznání a přátelství touží každý člověk, který dělá něco pro jiné. Ctižádostivost je už trochu extremistické pohnutka. Pochopitelně jsou i ctižádostiví lidé, pokud nepřekračují lidské a přírodní zákony, tak nemůže nikdo nic namítat.

No a člověk v posledním tažení - se chová klidně, nevyvolává hádky, nepere se ... protože na to jednoduše už nemá sílu a energii. Takový si přeje být v klidu ... a klidně usnout. Takový se neubrání ani dotěrnému knězovi produkujícímu nějaké kejkle a zaříkávání a raděj vše odkývne, aby měl už konečně svatý klid.

a? nějaký závěr by byl?

Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím.

Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím - OK, to je pravda, ale ide o to, o aké umieranie ide... je umieranie tela, tým prejde každý, - ale neexistuje umieranie duše a ducha v starom tele - tam je len "umieranie" (nejde o smrť, nejde o vymazanie z existencie) - ide o večné zavrhnutie hriešnej duše a pôvodného starého hriešneho tela - teda telo a duša ostáva, duša je nesmrteľná (= tu ide oddelenie od Boha), ...vs vzkriesenie s ospravedlnenou­/očistenou dušou v novom vzkriesenom tela = pozvanie Kristom k Bohu...o tom je biblická pravda, to hovorí Kristus, a jeho slovo je pravda....

Aha ... křesťanské umírání je vznešené a umírání katolíků přímo světová víra ... nebo co?
A co se týče oné křesťanstvím zplozené duše, tak nic takového nemám, ani ve sklepě, ani v ledničce ne.

Můžeš tomu říkat jak chceš.

Zjevně nerozumíš ani tomu Ježíšovi.

Neřekl bych že nerozumí jen ho pobírá dle vlastního já.

moje já sa snaží byť v súlade s Kristovým já, a tak aj píšem, nie som pohan!....

Ano píšeš ve svém já tedy to co vidíš ty , né já.

to jsi řekl jinými slovy to samé

ja rozumiem, moc dobre, problém máš s tým ty" - Písmo si ani nečítal, nevieš o čom to je...nevieš, o čom sú dejiny spásy človeka, o čom je "kristocentrizmus" ap. Pavla...- akej si viery? v akej cirkvi?- doteraz to asi tu nikto nevie, ja ani netuším, a máš tu more príspevkov...