tie sú už o ničom, ničota! - len katolíckom chráme je prítomný Boh v Kristu Ježišovi....
tie sú už o ničom, ničota! - len katolíckom chráme je prítomný Boh v Kristu Ježišovi....
Mt 18,20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
Ne jen ve vašem kostele Vizitore.
ale len v našom kostole sa Ježiš príjíma denne živý...ak je to vo vašom kostole, tak sa opravím...:-)
vždy je možnosť, že, ide o to, ako k tomu pristúpim...ale byť katolíkom je veľmi ťažké, je pre každého, mnohí sa natrápili, nie každý na to má:-)...
On se tam zjevuje ve formě světýlka, nebo je jen cítit jeho aftershave, či slyšet jeho posmrkávání?
v kostole sa robí niečo iné - zúčastňujem sa spolu s kňazom aktívne a principiálne na oslave umučenia, smrti a vzkriesení Krista, a to nie je klasická modlitba (aká je v samote)...iste, v kostole sa pred omšou a po omši môžem modliť, ale počas nej nie, počas nej slávim...- a len v tejto pozícii a duchovnom stave katolíckej viery môžem v tomto sviatostnom stave (po sviatostnom pokání a vyznaní viery) prijať telo Pánovo - pochopil?
to umučení nejvíc, to si katolická církev oblíbila velmi, ve jménu Boha nelidsky mučila a pak upalovala lidské bytosti...
KC rozhodovala o upálení nespočetného množství tzv. kacířů, heretiků i neprávem obviněných žen označených za čarodějnice. Neváhala ani dát upálit i katolického kněze, který se proti tomuto mučení a vraždění postavil - např. šumperského děkana Lautnera. Za veškerou činnost inkvizice nese odpovědnost jen KC.
Jo a sousedi se mezi sebou rádi udávali kdo je čarodějnice, což se udávali stejně tak za války nebo za komunistů a udávají dodnes. Stačí abych před barákem nechal stát auto 10 cm na obecním pozemku a už mi volá starosta, že mu někdo anonymně volal, že tam “zavazím.”
Pěkně si to překroutil a neznáš dějiny. Jedině inkvizice znamenala spravedlnost například ve Španělsku Tomás de Torquemada borec co zachráníl stovky údajných čarodějnic vrchní inkvizitor Španělska ten tam udělal pořádek.
Mimochodem takhle se zneužívalo i budhistické učení o karmě (zákonu příčiny a účinku). Člověk by čekal, že někdo, kdo věří v existenci karmického zákona, se nebude dopouštět vražd, protože vražda se přece dost negativně podepíše na jeho karmě, ovšem v historii se vyskytli budhisté, kteří se vražd s klidným svědomím dopouštěli a argumentovali při tom tím, že zabitím člověka ho ochrání před vytvářením špatné karmy. A tudíž bylo takové zabití (právně je to vražda) v jejich očích karmicky nezávadný čin.
Učení je dogma.
Ideologie je závazný příkaz se pohybovat (tělesně i mentálně) v
ideologií vytýčených mantinelech.
Ateismus je svoboda myšlení, je emancipací od svazujících a zavazujících
ideologií.
Jestli je učení dogma, tak jsou pak fyzika, chemie a jiné vědecké obory dogmata. A školy Vysoké učení technické jsou dogmatické fakulty.
Ideologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, hospodářských, světonázorových a/nebo podobných zájmů určité skupiny. Žádný závazný příkaz. Cokoli se může stát ideologií. I světonázor, i materialismus, i ateismus.
Ateismus je absence víry v Boha a nic víc než to. Žádná svoboda myšlení, žádná emancipace od ideologií, poněvadž absence víry v Boha samosebou nepředstavuje svobodu myšlení ani emancipaci od ideologií ani k ničemu takovému nevede. Mnozí ateisté jsou naopak stoupenci politických a jiných ideologií (pravičáci, levičáci, zelení...).
Žádná víra tu není vyžadována. Naopak, Budha vyzýval své žáky, aby ničemu nevěřili, ale všechno si ověřovali (včetně toho, co říká on sám). V budhistickém systému nemá víra žádné uplatnění.
taky si myslím, víra má uplatnění v každém náboženství.
V ateismu třeba ne, ale tam je pak prázdno...vakuum. Chybí určitá nadstavba, tradice, vnitřní vhled do tajemství neznáma.
V ateismu "schází" především uctívané ikony, předepsané rituály a
poslušnost nadřízené duchovní organizaci.
To, že píšeš o prázdnu ... no ano, ateistické nebe by bylo prázdné, ani jeden
andělíček, ani jedna dušička a ani jeden svatej.
vnitřní vhled do tajemství neznáma.
Myslím, že my to tajemno zkoumáme - vy to necháváte na Boha
asi to nebude tak jednotuché. Co když je tajemno spojené s Bohem a snažíme se poznat jaké je spojení mezi námi a tímto tajemnem. Zda vůbec nějaké je... tohle je pak věcí víry. Uvěřit že zde nějaké spojení existuje.
A to asi zkoumáme i my - buď k tomu najdeme racionální vysvětlení -
nebo to na chvilku odložíme, protože zatím nemáme tolik poznání, aby jsme
se dopracovali k výsledku, ale nepřisoudíme to nějakému nadpřirozenu.
Co je možné vysvětlit vědou, to je předmětem vědy a nikoliv víry. Tedy vše co se týče, přírodních zákonů, fyziky, matematiky etc, je možné sledovat. Všimni si že jsou to objekty... Pokud sleduješ vlastní mysl a nitro, pak ho taky zkoumáš jako objekt. Tedy díváme se sami na sebe jakobychom byli dva, jeden co se dívá a druhý co je zkoumaný.
To co je zcela vyjmuto z možnosti zkoumání je ten co zkoumá a tedy subjekt "já", pokaždé když se hne naše mysl a my si něco uvědomíme, ihned sklouznem do pozice subjekt zkoumá objekt a to co zkoumá subjekt mizí.
Ta poslední věta možná působí trochu zmateně. To co zkoumá, tedy já - subjekt mizí v momentě když se objeví objekt protože pozornost ulí na objektu. Fakticky je pozornout tím, co ulpívá a tím se podstata "já" odvádí k objektu.
Přiblížila bych to k oku. Víme že oko se dívá... oko se dívá a mapuje svět kolem sebe, ale neuvědomuje si samo sebe jako subjekt - oko, protože se identifikuje s objektem. Doknce i když se podívá do zrcadla a uvidí tam oko, tak vidí oko ve formě odrazu a tedy je topro něj objekt.
Problém vzniká když subjekt je narušený, a pak vše co sleduje a na čem
ulpívá je porušené právě chybou ve zpětné vazbě. Vznikají pak
narušené vývody, motivace etc a subjekt o tom neví. Může být informován
zvenku aby se korigoval ale je mu to houby platné, protože by to bylo jen
uměle vršení problémů... tak korekce musí přijít ehm.... tak nějak
zázračně. A tady nastupuje víra.... víra že jemožné korigovat subjekt
tím že se identifikuje s dokonalým já - v Kristu.
Ale to už je moc složité :-)) a asi se to nedá nějak přiblížit
ateistovi. Spíše jen někomu stejně pomatenému jako já, který si je
vědomý své pomatenosti.
To mají Svědci Jehovovi takové učení že jsou s Bohem ve spojení, přeložili si tak k tomu Bibli.
No dobře, ale to je nějaká ta základní důvěra, která je potřeba ke každé činnosti. Důvěra v to, že ta činnost má smysl, důvěra v to, že daná metoda vede k proklamovanému výsledku. Tady jde o to, že víra není součástí té metody. Neslouží tu jako prostředek k dosažení cíle.
myslím že má uplatnění... vem si třeba jen jejich víru v posmrtné
procházení bardó...víru ve svět bohů... který pomíjí.. Mají i pro ně
názvy, mandaly. SAmozřejmě ničeho se nesmí dotýkat aby se opět nezrodili
i když je v průběhu posmrtného putovní budou svádět.
zejména vadžrajánového buddhismu. Podle těchto tradic pochází nauka o
bardu od samotného Gautama Buddhy. V théravádovém buddhismu (učení
starších) se však tato nauka nevyskytuje.
Šest stavů barda
Délka období posmrtného barda se může v různých interpretacích lišit,
většinou se však udává 49 dní. Tato perioda zahrnuje 4–6
následujících bard:
Skje-gnas bar-do (bardo rození) – doba zahrnující dobu od těhotenství
ženy nebo jiných cítících bytostí až do procesu narození,
Rmi-lam bar-do (bardo snění) – období, kterou člověk stráví
sněním,
Bsam-gtan bar-do (bardo pohroužení mysli) – tento třetí stav v sobě
zahrnuje období života, kterou člověk stráví skutečnou meditací např.
mahámudra, dzogčhen, lamrim,
'Čhi-kha'i bar-do (bardo okamžiku smrti) – doba od okamžiku, kdy člověk
započal proces umírání až po oddělení vědomí od těla. Tímto bardem
započínají tzv. posmrtná barda,
Čhos-ňid bar-do (bardo prapodstaty) dharmaty – období, kdy člověk
poznává svou pravou podstatu; v prvních sedmi dnech poznává pokojná
božstva, v dalších sedmi dnech pak hněvivá,
Srid-pa'i bar-do (bardo vznikání) – poslední fáze, která zahrnuje
období, které zbývá do 49. dne od započetí posmrtného barda, tj. od barda
okamžiku smrti do stavu nového barda rození.
Učení o bardu je učení tibetského budhismu a druhé dvě budhistické větve, théraváda a mahájána, ho neuznávají jako budhistické. Podle budhismu totiž žádná duše neexistuje, takže není nic, co by mohlo po smrti přebývat někde v bardu.
Budhisté nevěří v existenci bohů ve smyslu teismu. Mahájánový
budhismus sice operuje s bohy, ale jsou brány jenom jako mentální pomůcky,
které praktikant po dosažení vyšší úrovně vědomí, když už mu nejsou
potřeba, odkládá.
Jinak ještě budhismus obecně nazývá jako "božské" určitou třídu
bytostí, ale je to jenom terminologie a jsou to jinak bytosti smrtelné a s
určitou mírou nevědomosti jako člověk, jenom jsou oproti němu výš co se
týče stavu vědomí a tím i bytí.
Víra nefiguruje v budhismu jako působící faktor.
co se tedy nakonec rozplyne v nirváně, když duše neexistuje? ostatně duše = vědomí...
K tomu, aby existovalo vědomí, tj. stav uvědomění sebe sama, není nutná nějaká nehmotná substance. Člověk podle budhismu sestává z těla a psýché (duševna); obě tyto jsou při smrti zničeny a při početí na základě karmy znovu vytvořeny/vytvářeny. V nirváně se rozplývá naše já. Tam dochází k tomu, dalo by se říct, že naše osobní já se proměňuje v neosobní já (toho osobního se musíme vzdát a to neosobní se poté samovolně objeví při osvícení). Prožitkově dochází k proměně pocitu já z toho egoistického, sebezdůrazňujícího, po uspokojení/vjemech/stimulech toužícího na vůči své osobě neutrální a veškerých žádostivých potřeb zbaveného, tj. výsledkem je prožitek naprostého klidu a blaženosti (poněvadž ke strasti není důvod).
Což je o tom samém jako: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.(Matouš 16, 24.25)
Přesně tak, Ježíš k tomu stejnému taky vybízí. Není náhoda, že budhismus a křesťanství, ačkoli tak odlišná náboženství, se v základních věcech shodují.
myslím že se odlišují v cíli a ve způsobu jak k němu dojít.
V buddhismu je cílem osvobození od závislostí na jakémkoliv prožívání (dobrém i zlém) a dosažení úplného vyrovnání v nirváně. A to vlastní silou.
V křesťanství jde naopak vztahováním se k Bohu dosažení úplného naplnění života v lásce, kterou dává Ježíš Kristus.. Já jako člověk nemám dostatek schopností toho dosáhnoutvlastními silami. Musím se pustit. a dovolit to.
Liší se určitě v metodě a určitě jdou stejným směrem. Jestli ale ten cíl mají totožný nebo nějak odlišný, to nedovedu posoudit. Ano, z popisů se může zdát, že křesťanství ústí trochu někde jinde než budhismus. Ovšem je třeba mít na paměti, že to jsou zas jenom popisná vyjádření a jen určitá přiblížení, protože slova nejsou schopna plně zachytit a vyjádřit psychickou zkušenost. Budhismus sice sám říká, že jde ještě dál než křesťanství, poněvadž život s Bohem v ráji pro něj pořád ještě představuje strastiplný stav, ovšem lze proti tomu namítnout, že křesťanství se narozdíl od budhismu vyjadřuje obrazně, za pomoci obrazových i pojmových analogií, a tudíž je otázka, zda obraz "život v ráji/Božím království" či "naplnění života v lásce, kterou dává Ježíš Kristus" správně chápeme. Jestli opravdu správně rozumíme tomu, co se tím myslí; jestli to, co si pod tím představujeme, odpovídá oné skutečnosti. Máme totiž zase popisy, jako třeba tento budhistický:
Z metafyzického hlediska je nirvána úplným osvobozením od utrpení.
Z psychologického hlediska nirvána je vymýcením egoismu.
Z etického hlediska je nirvána odstraněním chtivosti, nenávisti a
nevědomosti.
u něhož kdyby se pojem nirvána nahradil pojmem Boží království, tak by to klidně mohlo být vepsáno v Novém zákoně.
Otázkou je zdajsme schopnitento egoismus vymýtit, když egoismus fakticky strukturuje naše já. Jak máme vymýtit sami sebe? Určitě to není sebevražda...ani ignorance potřeb.
... a potřebujeme náš egoismus vymýtit ? Co by z nás nakonec po vymýcení egy zbylo? Snad ne stádo oveček jehož soudruzi mají jediné přání : nasytit se trávou na doraz a vypěstovat hustý kožíšek.
Takhle ty si představuješ vyrovnanost? Ty potřebuješ trpět méněcenností, abys vůbec projevoval zájem?
Vyrovnanost znamená to vyhlazení do roviny. Žádné stoupání, žádné klesání, žádné náklony jen rovina.
Jenže já není nic daného, nýbrž je to jen náš zvyk, jak sami sebe vnímáme a prožíváme. Psychologicky je to obyčejný komplex (soubor představ spojené stejným citem/emocí). Takže toho se zbavit lze, jenom musí být ta ochota, což je právě zrovna to nejtěžší, protože to znamená naučit se odříkat si potěšení.
Takhle to člověk vnímá prvotně, "na první pohled", že zbavováním svého já se zbavuje sebe sama. Proto zní ty duchovní poučky paradoxně ve smyslu "musíš se sám sebe vzdát, abys sám sebe nalezl". Ve skutečnosti se člověk zbavuje jenom toho falešného nánosu, který zakrývá jeho skutečné já či osobnost.
začátek komentáře se ti vylučuje s koncem. Na začátku píšeš že já se tvoří zvykem, řeklabych že se tvoří v ranném věku v kolektivu sebereflexí. A na konci píšeš že máme objevit své skutečné já, Tedy to já tam furt figuruje :-))) Nelze se ho zbavit.
Nevylučuje, protože popisuju dvě různé věci. Na začátku naše osobní já, které tvoří naše představy o sobě a náš cit k sobě, a na konci naše neosobní já, které není zatíženo osobními motivy a není produktem vědomé libovůle či identifikace (výsledkem přání, jak bych se chtěl prožívat).
"já" je len jedno, žiadne dve (osobné a neosobné) "já"...sme stvorení Bohom z lásky pre Krista, a to je naša jediná osobná integrita, a tak sme stvorení v Kristovi, ktorý je aj náš život a i smrť - ak ho niekto neprijme, ostáva stvorený v Kristovi, ale oddelí sa od neho, a tak ide proti svojej identite, padá do hriechu - v slobode - hoc v slobode, ale ide proti svojej identite stvorenia...teda všetko je o- a v Kristovi - ako píše p. Pavel: Kristus je náš život, a smrť je zisk - možno nepochopiteľné, ale je to tak....
iste, tomu rozumiem...rozdeľovať svoje "já" na jeno já a druhé á, to je rozdeľovanie osobnosti človeka, narušovanie jeho jednej integrity...
Hrabeš se v náboženských projekcích a ve své nadutosti se domníváš, že něčemu rozumíš. Nerozumíš přitom ani obsahu těch projekcí. Ježíš totiž říká "zapři sám sebe a následuje mne". Staré já musí zemřít (musí být přibyto na kříž), aby se zrodilo nové.
staré "nezomrie" (to "zomretie" je metafora) , ale je (ako nános na duši a tele/ako j'hriech) rozumom a srdcom skrze Krista odmietnuté, - ono staré v človeku nežije, nie je jeho súčasťou...a prestaň napadať, nie som tvoj sluha, ani fackovací panák...slušnosť učia už rodičia...
V tomhle smyslu ano. je to smrt starého myšlení, cítění, vnímání, a rodí se nová osobnost. říká se tomu i obrácení.
V náboženských ideologiích je smrt metaforou přechodu živočicha z pozemské existence do existence nadpřirozené. No a tento blábol pokračuje v pomatených představách posmrtného "života" v nových, mladých a inteligentních a zdravých tělech, že?
Člověk spálený na hranici na škvarek, nebo na popel dostane nové tělo. Nebe je plné mladých lidí, i potracená embrya mají mladé tělo a vysokoškolské vzdělání. Fantasie výrobců náboženských ideologií nezná hranice, jako je neznají podvodníci tahající z lidí prachy lžemi o báječném zisku, nebo o vnukovi, který potřebuje okamžitou finanční pomoc.
jen tak na okraj : na podzim mi (nám) telefonovala nějaká žena.
Řekla "Jsem policistka, váš syn způsobil při dopravní nehodě ve Vídni
smrt jednoho člověka. Máte syna? Jak se váš syn jmenuje?".
Já "Na co potřebujete vědět jak se náš syn jmenuje, když máte přece
jeho papíry a i naše tel číslo"
ona "To je jen pro kontrolu, jak se váš syn jmenuje?".
Načež se rozpoutala výměna názorů a opakování jejích kváků.
Došla mi trpělivost "já vás paní neznám, nejsem si jist, že jste
policistka, jméno našeho syna vám nesdělím".
Ona na to výhružně "Následky ponesete vy".
Tak skončil tento pokus o podvod.
Nemusím dodávat, že náš syn žádnou nehodu ve Vídni neměl a ani nikde jinde. V tom našem dialogu to nedošlo tak daleko, že by domnělá policistka začala něco o penězích, nebo jiných požadavcích. A podruhé už nevolala.
tomu nerozumím.
Myšlen je spíše obrat v životě, kdy mladý člověk je ctižádostivý a baží po slávě a uznání a jde se roztrhnout aktivitou dokud neonemocní nebo se mu nestane úraz, pak leží v nemocnici v komatu nebo jen tak po operaci a najednou vidí věci jinak, je spokojený, klidný, není chamtivý, je rád doma s rodinou. Prostě má jiné hodnoty, úplně se mu to otořčilo.
Obrat v životě ... nastane každou zásadnější změnou. Emigrace, je
také takovou, či smrt milovaného člověka, milionová výhra v loterii,
propadnutí do závislosti na drogách, diagnózou smrtelné choroby ....
atd.
Člověk, pokud mu to myslí, na to reaguje podle své nátury. Může hodit
flintu do žita a nebo se postavit problému čelem.
No a závisláci jsou takovým do žita flintu házejícím typem. Ti pak
nemají na mysli nic jiného než získání a konzumaci oné drogy.
Po uznání a přátelství touží každý člověk, který dělá něco pro
jiné. Ctižádostivost je už trochu extremistické pohnutka. Pochopitelně
jsou i ctižádostiví lidé, pokud nepřekračují lidské a přírodní
zákony, tak nemůže nikdo nic namítat.
No a člověk v posledním tažení - se chová klidně, nevyvolává hádky, nepere se ... protože na to jednoduše už nemá sílu a energii. Takový si přeje být v klidu ... a klidně usnout. Takový se neubrání ani dotěrnému knězovi produkujícímu nějaké kejkle a zaříkávání a raděj vše odkývne, aby měl už konečně svatý klid.
Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím - OK, to je pravda, ale ide o to, o aké umieranie ide... je umieranie tela, tým prejde každý, - ale neexistuje umieranie duše a ducha v starom tele - tam je len "umieranie" (nejde o smrť, nejde o vymazanie z existencie) - ide o večné zavrhnutie hriešnej duše a pôvodného starého hriešneho tela - teda telo a duša ostáva, duša je nesmrteľná (= tu ide oddelenie od Boha), ...vs vzkriesenie s ospravedlnenou/očistenou dušou v novom vzkriesenom tela = pozvanie Kristom k Bohu...o tom je biblická pravda, to hovorí Kristus, a jeho slovo je pravda....
Aha ... křesťanské umírání je vznešené a umírání katolíků
přímo světová víra ... nebo co?
A co se týče oné křesťanstvím zplozené duše, tak nic takového nemám,
ani ve sklepě, ani v ledničce ne.
moje já sa snaží byť v súlade s Kristovým já, a tak aj píšem, nie som pohan!....
ja rozumiem, moc dobre, problém máš s tým ty" - Písmo si ani nečítal, nevieš o čom to je...nevieš, o čom sú dejiny spásy človeka, o čom je "kristocentrizmus" ap. Pavla...- akej si viery? v akej cirkvi?- doteraz to asi tu nikto nevie, ja ani netuším, a máš tu more príspevkov...
Nerozumíš vůbec ničemu. Jenom recituješ nějaký naučený fráze a děláš u toho machra.
Jsme "stvoření" přírodou, milej zlatej. A tohle už dávno cvrlikají brabčáci i ve Vatikánu. Věda, víme, dokáže nahlédnou podstatně hloub do podstaty původu, než dávní autoři pohádek.
ale pořád je to já... mluvila jsem o pocitu já, že pozoruji svět ze svého středu. a samozřejmě je dobré vidět pravdivě, čistě... proto jsem psala co jsem psala. Buddhisté věří že se k tomuto čistému pohledu (jako zrcadlo) dopracují meditací a správným chováním a myšlením. Křesťané věří, že jim k tomu dopomůže Kristus, kdy se budou dívat, myslet a cítit jeho očima, jeho ušima a jeho myslí. Tedy že se jim daruje a umožní pravdivě vidět. Pro to musí mít taky čistou a otevřenou mysl a především čisté srdce. Tedy Bůh si v nich najde svůj příbytek.
Obojí je já, ale není to to samé já. Kvalitativně i strukturálně je to každé něco jiného. Ten pocit já, to "pozorování světa ze svého středu" je spojeno i s představou toho středu, poněvadž osobní já (tj. to, na co běžně odkazujeme jako na já) se činí tím středem, vnímá se tak, ale je to omyl a klam, poněvadž ve skutečnosti středem osobnosti není. Považuje se za střed, protože mu to "dělá dobře". A v tomto prvořadě spočívá jeho pýcha. (Pozn.: v křesťanství je pýcha situace, kdy se člověk staví na místo Boha.)
.to je už filozofia, psychologické fintovanie, špekulácie - človek má len jedno "já", ktoré sa pochopiteľne časom (užívaním rozumu a vôle, poznávaním skutočností) formuje do skutočného/vyzretého "já"...
Multiple personality není bigotními křesťany uznávaná, jako není
uznávaná multipolární sexuální orientace.
Bigotní křesťané to považují za zneužití pámbíčkem poskytnuté
svobodné vůle. Zkrátka doporučují exorcismus, trochu mučení, skotské
střiky, elektrošoky a lobotomii.
zrejme si mýlite, resp. nechápete pojem "bigotnosť"... tak si ho objasnite...je absurdné, smiešne a hlúpe ho používať na kresťanov ktorí sa odvolávaj na evanjelium (čo s obľubou robia neveriaci/pohania)..ste krstený, ale píšete ako pohan, sorry, je to fakt zábavné - až smutné......
R. L. Stevenson byl
autorem oblíbených románů mého dětství.
Později jsem se dočetl o jeho chatrném zdraví s přísnou náboženskou
výchovou a líčením drsných biblických zákroků boha budícím strach a
deprese.
Myslím že tohle mělo silný vliv na vývoj jeho osobnosti a jeho románovou
tvorbu. Jeho romány nemají prakticky nikdy happy-end a už vůbec ne
harmonický průběh, jsou plné strachu a hrůzy.
to už si projektuješ představy... i když se nebudu považovat za střed, za roh neuvidím. Prostě se to reflektuje směrem ke mě protože tam mám své smysly. Nehledej za tím víc.
Já ale je spojeno s představou sebe sama. A ta představa je citově nabitá. Toho si člověk nebývá vědom. Za střed se tvoje já přestane považovat až ve stavu osvícení.
Poznejte vnitřně sebe ,tak jak nás miluje Bůh a naše připoutanost k našemu já se začne rozplývat v lásce k jaké uvidíme svět.
Poznávání dává smysl jen tehdy, když je objektivní. Sebepoznávání je jaksi subjektivní a tedy bezcenné.
Sebepoznání přichází když se stáváš sebe milující.To moc lidí nezvládne je to složitá cesta v probuzení sebe sama.
Když umíš milovat sebe můžeš milovat Boha,tak jak miluje on nás a tím můžeš být láskou a vše v lásce vidět a své já rozplývat v utrpení na cestě strastí.
Bez sebepoznání není sebe-uvědomění. Uvědomění sebe sama samo už znamená určité sebepoznání, přičemž toto poznání sebe sama se dá rozšiřovat a tím rozšiřovat uvědomění sebe sama. Jestliže se bráníš sebepoznání, pak se dobrovolně udržuješ v nevědomosti a v podstatě se bráníš evoluci vědomí. (Ovšem sebepoznání není pro každého a ne každý stojí o to poznat, co je vlastně zač.)
pojem sebapoznania je zaujímavý - ide o to, o čom to je, čo to je, ako sa k nemu dostáva - kedy je sebapoznanie skutočné, pravdivé, a kedy je skreslené až falošné....
Aha ty máš na mysli se poznat v zrcadle, či na fotce. Tak to pardón.
Tohle dovedou někteří primáti a i někteří ptáci.
Abych řekl pravdu, tak koukám jako sůva z nudlí. co si křesťané to do své ústavy dali - sebemilování + sebepoznání. Toho podivného je tam víc : "kdo chce žít - umře, kdo umře pro mne - bude žít".
By mne zajímalo, jestli se žížaly z posvěcené země také sebemilují. Zrovna jsem se vrátil z průzkumu žížalologie. Jasné je, že i když žížaly nemají oči, tak mají fotobuňky, neboť po osvitu baterkou skoro přesně po třech sekundách zkoprnění, prchaj jak namydlené blesky do svých doupat. Z toho lze usoudit, že se žížala sebemiluje a sebezná, páč ví, že tam kde je světlo mohou být jak kosové, tak slepice.
Jasně ideologie je zkrátka ideologií a ta křesťanská míří skutečně na sebepoznání: "ve mně sídlí bůh, já jsem ideální bytost s věčným životem v mladém a zdravém těle - když už ne úplně duševně, tak aspoň tělesně".
Normální člověk používá svůj rozum na pouti svou životní cestou, pobožní používají rozumy nějakých dávno mrtvých ideologů, pardon, věčně živých ideologů, ba přímo nadčasových ideologů.
Pámbů všéécko vidí !!!
K těmto fantasmagoriím jen toto: Normální člověk používá rozum. Používat rozum znamená nevyjadřovat se k něčemu, o čem nic nevím. Kdo ho nepoužívá, píše fantasmagorie. A kdo je nadutý, ten to ještě považuje za správnou věc.
Já jsme to co jsme v tomto bytí a osvobodit se od já je osvobození od všeho co tvoří já.
To co není pro tebe možné pro druhého je nalezení vnitřně lásky k sobě a nalezení cesty vidět vše tak jak má být, né tak jak není.
Zen budhismus se dokonce na cestě k osvícení (satori) přímo zbavuje já, kdy dochází ke ztrátě vědomí sebe sama a rozdělování na subjekt-objekt. Ten stav nazývá samádhí a je to předstupeň před dosažením stavu satori. Cesty jsou různé, ale všechny mají jedno společné: staré já musí pryč, aby bylo možno dosáhnout osvícení či spasení.
iste, to je v budhizme - filozofia, fantazírovanie, nič pravdivé, nič kriostocentrické...a my sme kristocentristi, vetríme v Krista, žijeme v Kristovi, veríme v to, čo povedal (budhizmus a jeho teorie tam nie sú)...
Mě nějací "vy" vůbec nezajímáte. Vás charakterizuje pýcha, hloupost a pocit vyjímečnosti.
Také věřím v Krista že je láskou cestou jak vnitřně umět milovat druhé i Boha tak jak nás miluje on.
Nebo chodila jsi přece na Diskutníkách do místnosti Advaita, kam chodilo pár lidí, co si uměli navodit neduální stav, bez rozlišování subjekt-objekt, což je stav bez já. A referovali tam o něm. (Oni jenom dělali tu chybu, že to považovali za konečný stav.)
To nevím,alkohol vytváří negaci vnitřní, spíše člověk co se rozvíjí a ví že i ten alkohol není dobrý.
Alkoholíci jsou povznesení nad starosti lidí. Oni ví vždy všechno a to naprosto přesně. Jsou vševědoucí, jako náš pámbíček.
Podle těch tří definicí nirvány bych usoudil, že jde o existenci člověka v mentálním stavu rostliny. Absolutní pasivita je opak lidství. Člověk se dostal Evolucí na úroveň, ve které se právě nachází, tedy je individuem druhu s neutuchající činností intelektu, který ho nutí k manuální a jiné činnosti.
Jen tak na okraj - letos je to 50 let od nálezu kosterních reliktů dávné osůbky, která běhala po dvou před 3,2 miliony roků po Etiopii ( ). Byla pokřtěna jménem Lucy. Není to sice naše prapra ...pra bába, ale asi se té naší podobala.
A co jsem psal o absolutní pasivitě?
Intelekt nenutí člověka k egoismu, ani k emocím, ani k toužení po něčem
(žádostivosti). Tyhlety věci jsou produktem té iracionální části lidské
psýché.
Křesťané hodně spackali tím že si vymysleli Boha ve třech osobách a taky Panenkou Marií, to jejich náboženství je víc modloslužebné než o tom co je v Bibli.
Naopak to reflektuje psychologickou skutečnost. Kromě toho to tak v Bibli vychází.
To jo v Bibli se lze dočíst se o Otci, Synu, Duchu i o panně Marii, v tom mají pravdu :-).
Papír snese vše, jak pravdu, tak lži !!! Jak lásku, tak nenávist, jak dobro, tak zlo ....
Také pomáhá při rozdělávání ohně, jak v kamnech, tak v srdcích lidí. Nebo jeho textem dohnat lidi k zabíjení, k barbarské válce, ke genocidě.
I člověka můžeš zmackat a vyhodit.Uvedu příklad: Když se hlupák chce hádat zmackac ho jako papír, když se usmíváš a raději odejdeš a necháš ho v jeho stavu já.
Nehumánní jen pro toho co se chce hádat a ty mu nedáš šanci a odejdeš.
vidíš to, a já si přesto myslím, že ta naše duše, to je to naše vědomí---
a takže ve stavu bezvědomí ztrácíme duši? Měli by duši i zvířata a rostliny?
Nevim, já hlavně nevim, co by to ta duše měla být, protože vědomí je činnost či proces (uvědomování) a nikoli substance. Jinak rostliny by duši neměli a všechna zvířata taky ne, poněvadž vývojově nižší živočichové jako třeba hmyz, vědomí nejspíš nemají vůbec.
vědomí má různé stupně, prý, mají ho zvířata a dokonce prý i
rostliny..
ale myslel jsem spíš uvědomění si sám sebe, a to nemají třeba miminka a
malé děti, možná ano, ale neuvědomují si, nepamatují si...
přesto duše, no, kdo ví, teda...
Já jako miminko jsem se uvědomoval, ale jsem to neřešil jako dospělí.
No zvířata ho mají, ale asi ne všechna. A rostliny už vůbec ne, ty
přece nemají nervovou soustavu.
Uvědomění si sám sebe je jenom míra vědomí/uvědomění. Jakou roli by tu
měla hrát duše?
A ano, rodíme se jako sebe-nevědomé bytosti a vědomí pak narůstá s
růstem mozku. Vědomí máme jenom v potenci ve formě DNA. Nevim jak by to s
tou duší mělo být...
Jinak duše je v Bibli popsána spíš jako oživující princip; duše je to, co odlišuje živého a mrtvého tvora.
I rostliny dokážou komunikovat mezi sebou.
http://www.agris.cz/clanek/90710/rostliny-spolu-umeji-komunikovat
To je klíčová otázka.
Rostliny reagují na soustu podnětů z okolí a to někdy až lidsky. Pro nás
lidi, jde o chemické reakce. Poznatek lidí z doby nedávné byl:
život=chemie. Dnes víme, že to tak jednoduché není.
Co nám, laikům, schází je nemožnost přímé komunikace s rostlinami. Něco jako "hej člověče, koukej mne rychle zalít, jinak se na tebe vykašlu a odejdu do nirvány".
Ovšem mezi lidmi je i lidské odrůda, která rostlinám rozumí, říká se jim zahradníci.
Proč ne? Díky za nabídku.
Odmítnu podat ruku akorát vrahům, podvodníkům a lhářům.
Moje mamka mluvila s kytkami a jednou jí slyším:Ty krávo tak už mě neštvi a začni kvést.Za pár dní začala kvést.
Přesně takhle nadávám i mým "kytkám". Některé poslechnou, jiné buď uschnou, nebo zhnijí. A nedaj si domluvit, aby nekrmily mšice.
Frekvence intonace je něco co kytka pozná a dle toho se chová, když jí nadáváš z lásky pozná tu frekvenci, když z negace že tě štve vrátí ti to i uschnutim.Dalsi je i voda která dle frekvence umí vytvářet krystaly svých molekul dle toho jak k ní mluvíš. Vědecký a spojený s duchovnem je jeden dokument Voda. Doporučuji zkouknout.
Používám skoro výlučně vodu nebeskou. Pámbů nás miluje a kromě trochu CO2 a saharského písku (ve skutečnosti prachu) a krapet prachu z Vesmíru tam nic nenamíchává.
Vyzkoušel jsi i Granderovu vodu? Grander vynalezl oživenou vodu, vodu plnou
životní energie. Vše vědecky potvrzeno, tisíce děkovných dopisů ...
Nebo je to jinak?
Mám doma revitalizační karafu.Voda z ní je chutnější jak z kohoutku.
Mnichal co napisu nevim urcite -- Pry jste v CSR meli kdysi studny skoro u
vsech baraku - kdyz ne tak pry existovali mestke nebo vesnicke pumpy a studny
nebo se pry chodilo k sousedum pro vodu. Je to pravou??
Ja nekde cet, ze pred 150ti lety se poutnik moch napit vody z Vltavy v Praze pod
Kalovym mostem V CR neexistuji articke studne?
Ano byly a ještě jsou u nás na náměstí byla kašna,ale už asi 90 let tam není.
Já si dávám do džbánu s vodou různé polodrahokamy a minerály.
Žádný rozdíl
Také nepiji vodu z kohoutku, je to nepohodlné. Prostě si napustím vodu do
sklenice 0,6l a ta je chutnější než z kohoutku. Pochopitelně bych si mohl
lehnout do vany a pít z ruční sprchy. Ovšem je to dost nepraktické se furt
převlíkat do suchého.
Zážitek z praxe:
Známá si k nelibosti manžela koupila ten ne zrovna levný oživovač vody od
Grandera. Tvrdila, že jasně rozliší chuť vody přímo z kohoutku oproti
vodě z kohoutku oživené oživovačem. Hádali se a tak přijeli k nám, na
vesnici, aby jim to rozsekl. Paní přivezla dvě sklenice označené písmeny s
mrtvou a živou vodou abych potvrdil, že ta jedna chutná jinak, než ta
druhá. Zklamal jsem ji na celé čáře, kdy jsem po ochunávkach prohlásil,
že nechutnám rozdíl.
Tam jde o to že voda která teče v přírodě tak teče do spirál a ve vodovodním né a tím ta voda je jiná, právě tu karafu co mám tak když natočila vodu tak na hrdle jsou spirály po kterých ta voda teče do karafy a tím vodu oživuje.Taky jsem to zkoušel a je to velký rozdíl pít z karafy vodu a z kohoutku a nejlepší byla voda, když mi došla na horách při túře,jsem si natočil vodu z potoka, ještě lepší jak z karafy. Nejhorší voda je z pet lahví.
Také se rád napiji vody z bystřiny, i když vím, že do "vody aj žaby chčijů".
No ta voda je lepší cítíš v ní jako já tenkrát,i trávu a vše prostě paměť vody a voda mi dala takovou energii že i jsem měl další energii na dalších 10 km chůze a ta celý den ušel 25 km celkem.
A jak jsi vytvářel a měřil ty frekvence (čeho vlastně frekvence?) a určoval strukturu krystalů vody?
Tohle by asi nejlépe zodpověděl praktikující buddhista mahajánového směru.
Ano, podstatou ateismu je absence víry v Boha a v jiná náboženství.
Není to ideologie, tedy propracovaná soustava názorů a idejí.
Nicméně, pokud nevěřím v Boha, některé postoje ke skutečnosti z toho
vyplývají. Není pro mě prioritou příprava na nějaký posmrtný život, z
toho logicky vyplývá že přikládám daleko větší význam tomuto životu,
který prožíváme, který chápu jako jedinečný a neopakovatelný. Při
neexistenci Boha považuji za vrchol vývoje lidské vědomí, které lze dále
rozvíjet a zdokonalovat. Za smysl života mohu považovat jeho intenzivní
prožívání, v prožitcích radosti a štěstí, krásy i citových vztahů a
vědomí lidské sounáležitosti, na druhé straně pak překonávání jeho
negativních stránek.
Přitom samozřejmě mohu být sobec nebo altruista, pravičák nebo
levičák... Jen bych jako ateista neměl věřit nějakým iracionálním
představám a nadpřirozeným jevům. Poznaná pravda je pro mě víc než
víra a jediným vědomým tvůrcem je člověk a ne Bůh.
Ateismus není ideologie, ale může se jí stát.
Ano, některé postoje z ateismu vyplývají, ovšem nevyplývá z něj zrovna
svoboda myšlení nebo emancipace od ideologií, jak psal Ondi. Vzhledem k tomu,
ateismus se týká jenom otázky existence Boha, tak postoje z ateismu
vyplývají se týkají zase jenom negativní odpovědi na tuto otázku. Což
jsou vlastně jen ty první dva případy, cos zmínil; nějaké konkrétní
mínění o smyslu života už z ateismu určitě nevyplývá.
Ateista ovšem neznamená racionalista. I ateisté věří iracionálním představám, podléhají propagandě, nechají se podvést (nějakým laciným trikem). A že by poznaná pravda pro ně byla víc než víra? To rozhodně ne. I ateisté podléhají víře, např. politické, historické, světonázorové..., jenom ne té náboženské, poněvadž to - a pouze to! - je definuje a charakterizuje.
To samé jako když vědomě zabiješ brouka,je to karmický čin,pokud brouka zabiješ nevědomě pak to tak mělo být.
Jo, jenže spoustu hmyzu i zvířat musíme vědomě zabíjet. Třeba klíšťata, mšice, mandelinky bramborové, mravence v kuchyni, moly ve skříni a v Austrálii i jedovaté pavouky. No a také přemnožené medvědy, divočáky a jinou zvěř.
Prostě je naše planeta Země moc malá na to, aby uspokojila požadavky všech druhů živočichů na neomezený životní prostor. I plevel musíme vědomě hubit, abychom nenechali své děti umřít hlady.
Nežijeme v ráji, kde se nic nemnožilo, žijeme na Zemi, kde platí žer, abys nebyl sežrán, zabíjej, abys nebyl zabit. Je to řízené instinktem sebezáchovy, jak by tvrdili pobožní božím darem.
Proto se potom nedivme že se to lidstvu to vědomé zabíjení zvířat vrací.
Odhaduje se, že za své působení nechal upálit více než 10 tisíc lidí a více než dvacet tisíc bylo odsouzeno k dalším trestům. Obracet lidi na křesťanskou víru bral jako své poslání. Z celého srdce prý nenáviděl Židy, Muslimy a čarodějnice. Samotnému mu přitom v žilách kolovala židovská krev.
Mnoho takových "falešných konvertitů" pak bylo upalováno na hranicích. Když se na pozici generálního inkvizitora dostal de Torquemada, začala jatka. Mezi lety 1480 a 1530 byli pronásledování kromě Židů také Kalvíni a Protestanti.
"Blesk Španělska", jak mu přezdíval kronikář Sebastián de Olmedo, ale také s radostí nechával pálit nekatolickou literaturu, majetek zejména židovských a arabských knihoven. Jeho postava je nyní spojována s postavou fanatika, který rád mučil a pálil lidi.
https://www.dotyk.cz/magazin/tomas-de-torquemada-inkvizitor-muceni-30001223.html
A k tehdejší justici patřilo mučení na výrobu doznání k souloži
čarodějnice s nějakým pekelníkem. Takže byli lidé tak dlouho mučení,
až se přiznali ke spolupráci s peklem proti církvi svaté.
Prý - bůh to vidí a nevině mučeného a upáleného na nebesích bohatě
odmění. Když měl někdo té cesty "slzavým údolím" po krk, tak stačilo
anonymní udání ... ideální řešení na cestu do nebe a k věčnému
životu v novém mladém zdravém těle ... pro masochisty.
Amen.
Torquemada byl zrůdný fanatik, který zavinil smrt mnoha lidí. V literatuře, v divadle i filmu se stal symbolem strachu, hrůzy a úděsného zla. Psal o něm např. V. Hugo, A.E. Poe a jiní.
Fanatici náboženských a jiných ideologií jsou hrozbou pro lidstvo i dnes. Zřetelné i na takzvaném "opičím procesu" 1925 v Daytonu, hromadnou vraždou "Peoples Temple" 1978 v Guyaně, nebo aktuálně barbarskou válkou na Ukraině za použití ideologie svaté rusi zachraňující lidstvo barbarskou válkou proti Západu.
Rizikem jsou i fanatici vyznávající ateismus. Mohli bysme povídat o komunistech stejně jako o křižácích… Každý fanatismus je totiž nebezpečný.
Jenže bacha, ateismus se nevyznává, není vyznáním, je pouhým
světonázorem, který považuje biblickou potopu provedenou údajně
milujícím bohem za báchorku. Je světonázorem, který odsouvá zázraky
boží včetně jejich údajného nadpřirozeného působitele do říše
báchorek.
Ostatně si můžeš přečíst v záhlaví tohoto DF co to ten "proklatý"
ateismus, mnohde dnes trestaný i smrtí, vlastně je. Ateismus staví na první
místo ČLOVĚKA, ne pohádkové figurky a mafiózní apologety náboženské
ideologie tyjící z naivity u-bohých lidiček.
Ateismus se může stát vyznáním. Komunisté ho vyznávali. Cokoli se vlastně může stát předmětem vyznání (tak jako cokoli se může stát sexuálním fetišem nebo předmětem fobie ).
Komunisté likvidovali konkurenční ideologie, jako je likvidovalo KC, nebo Hitler. Likvidovali, nebo spíš oslabovali tedy i ty náboženské. A cesta k oslabení občanské základny pro náboženské ideologie je možná i výukou lidí k poznání, že nadpřirozeno patří do říše pohádek. U některých to šlo, u jiných ne, jak je patrno v postkomunistických státech, kde se po převratu zahazovaly partajní legitimace a houfně se spěchalo ke zpovědi.
Už jsem to několikrát psal, že podle mého názoru je teismus a ateismus vlastností mozku jedince, jako i třeba talent komponovat muziku, psát knihy, konstruovat mosty a věže. Extrémní případy jsou známé, někdo může vystudovat práva na přání rodičů, ale nepraktikovat je a věnovat se tomu, co ho baví a k čemu má talent (třeba Jiří Šlitr).
Ateismus i materialismus byl/je integrální součástí komunistické ideologie. Ateismus byl ideologicky "odvozen" jako řádný způsob myšlení. To je právě krásný příklad toho, jak se z něj může stát ideologie.
Jo, může být, vlastností mozku je celá řada věcí, co děláme i co se nám v hlavě dějí.
ateismus byl na světě dávno před nějakým komunismem...
Obecný pojem ateismus se sice objevuje až v 16. století, o lidech, kteří bohy a bohoslužbu odmítali, jsou četná svědectví už od starověku. Také Sókratés byl odsouzen za bezbožnost (asebeia), protože zpochybňoval kompetenci věštců (dialog Euthyfrón) i rapsódů (dialog Ión) v otázce zbožnosti a byl obviněn, že vymýšlí nové bohy.[2] Přitom se Sókratés proti takovému obvinění vehementně brání.[3] Podobně byli jako „bezbožní“ (atheoi) obviňováni už ve starověku židé i křesťané, protože se odmítali podílet na veřejných bohoslužbách.
Blíže k ateismu, jak jej v současnosti chápeme, stojí názory Epikúra (341–270 př. n. l.) a jeho žáků. Hlavním Epikúrovým cílem bylo zbavit lidi strachu ze smrti a z bohů. Římský básník Titus Lucretius Carus (asi 97–55 př. n. l.) v naučné básni De rerum natura (česky „O přírodě“) rozvíjí epikurejský pohled na svět a materialistickou, atomistickou filozofii do uceleného a systematického popisu vesmíru. Bohové podle něho žijí blaženě na nebesích, jsou však na světě nezávislí a lidé jsou jim lhostejní, proto ani není třeba se jimi zabývat. Staví se proti jakémukoli uctívání bohů, které dle jeho názoru způsobilo mnoho zla (což dokládá příklady z historie i mytologie) a je zcela zbytečné. Epikúros podle něho „osvobodil“ lidstvo od uctívání božstev. Hymnickými verši na Venuši také Lucretiův epos podle klasických konvencí začíná.[4] Epikúros ani Lucretius tedy samu existenci bohů nepopírají, tvrdí jen, že se lidských životů nijak netýká a jejich názor je tedy spíš deistický než ateistický.
Jo to je známo už z životopisu Gautáma Buddhy, že za jeho života (cca 500 př. n.l.) se v Indii kromě hinduistů vyskytovali i ateisté, hédonisté i nihilisté.
KC v žádném případě nerozhodovala o upálení pleteš si církev a světskou moc. Cirkev jen vyšetřila zločiny a spisy předala světské moci, ta na základě nich rozhodovala co se bude dít.
Takže KC zůstala čistá jako lilie a přihlížela katolíkům radostně
páčícím doznání mučením obviněných z kolaborace s peklem. Pak ta
čistá KC usedla na tribunu a přihlížela radosti publika katolíků z
upalování škůdců lidstva. Škůdkyně lidstva nechala KC přivázat nahé
ke kůlu na hranici, aby se i oko pobožného katolíka potěšilo podívanou.
Jako i Johanu z Arku, kterou pak bůh bohatě v nebi odměnil, ovšem až po
prohlášení KC Johany z Arku za svatou. Počítám, že JzA radostí tancuje v
nebi se svými mučiteli a katy.
No a po popravě upálením šli katolíci s radostí do kostela se pomodlit za duši upálené a vyslechnou bláboly katolického kněze k tématu.