Dobrý den. Našla jsem toto diskusní téma a zaujala mě definice ateismu.
Prosím, z čeho je citována?
Přemýšlím o ní, a jsem celkem zmatená. Vychází mi z toho, že
věřící jsou současně ateista. Pak ovšem
nevím, v čem je spor.
Nevím nic o tom, že by někdo chápal Boha jako nadpřirozenou bytost ve
smyslu pohádkových bytostí. Věřící soudím slovem "nadpřirozený" míní
prostý fakt, že předměty víry nejsou součástí přírody, světa
přirozeného, nýbrž přirozenost přesahujícího, co je naopak nástrojem
pro poznávání přirozeného světa a především jeho uchopením vůči
sobě samému.
To dá snad rozum, ne? Že kategorie jako třeba morálka, etika, svědomí,
láska, čest - ty snad nerostou niklde na louce ani kolem sebe neobíhají v
některém místě vesmíru, ne?
Pohádkové bytosti se spíš přirozenému světu a hlavně rozumu vymykají.
To samé se ovšem nedá říct o víře ani Bohu. Nebo si dokážete
představit, že byste věřili v něco co se vymyká vašemu chápání? Jak by
se to asi uskutečnilo? Copak je možné věřit v něco, v co nevěříte?? Jak
by to ti věřící asi dělali??
Dál. Že by se Bůh dal nebo vůbec měl vědecky dokazovat je taky trochu
úlet, pokud bychom trvali na definici vědy, která pracuje se skutečnostmi,
které údajně existují nezávisle na člověku. Hm. Tady je zas problém že
věda se pokouší dokázat skutečnosti, které údajně existují nezávisle
na člověku. Jistě že takové jsou, jen je trochu problém, že jsme schopni
poznávat i jenom vnímat pouze věci, jejichž vnímání nám umožňuje zas
jen lidská mysl a dokonce pouze jejím prostřednictvím. Takže dá se vůbec
mluvit o nějaké objektivitě? Když ani stroje a technologie nám v tom
nepomohou, když je konstruujeme zas jen tak, jak nám umožňuje naše mysl a
především zase pouze a jen tak, abychom výsledky případných měření
uchopili zas jen naší myslí. :/(
O Bohu nikdo netvrdí že je vně. Přesně naopak Bůh není žádná
kategorie, která by se dala vsadit do nějakého prostoru. Dokonce ani času.
Řekla bych je příjemně mimo všechna ta omezení, která člověku v
poznání klade věda.
O Bohu se dokonce tak těžce mluví, přesahuje možnosti slov ještě víc,
než čísla, noty nebo programovací jazyky. Věřící mají také svůj
jazyk, tím jsou slova Bible. To podstatné, co z ní věřící čtou není
vždy přímo v těch slovech, ale někde hluboko pod nimi. Nejspíš v
člověku samotném. Tam, kde pochopí jejich smysl, a rozezná v nich sebe
sama. Prostě když pocítí, že se ho týkají.
Nevím proto, ani kde v tom hledat nějaké pohádkové bytosti nebo jevy,
ale ani jak nebo proč takové věci vědecky dokazovat?
Vždyť ani ta věda, blíží-li se k meritu věci, k životu samotnému, nemá
žádnou odpověď. Věda ještě nepsaAla, co vůbec život je, a nic moc neví
ani o té ryze buněčné, biologické části, Kdyby měla definici, a znala
kde se život vzal a bere, dokázala by ho i vytvořit,. Nedokáže víc, než
leda život zprostředkovat . Stejně jako každý z nás. Nic víc. Natož aby
měla nástroje, jak chápat třeba samotné chápání, a třeba měla schema k
tomu, jak žít. Nemá, má své limity. Věda je úžasná. ukazuje nám
různé části světa v novém světle. Ale i to, že to je jen malý úsek
světa, který dokáže uchopit, a že my sami dokážeme svět uchopovat jen
strašně málo způsoby.
Je fajn, že věda vysvětluje, a vede k praktické aplikaci, třeba k
technologiím. Ale je i fajn, že mají někteří víru, která nevysvětluje,
ale dává člověku životní směr.
,
