Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Sebevražda je vražda z křesťanského hlediska to není tak hrozné protože se počítá určitá dávka nepříčetnosti, takže ten hřích nebývá vzhledem k okolnostem bůhvíjak velký.
Palach měl jen smůlu, že si vylosoval č. 1 .Takže ten neměl složití rozhodování šel do toho v klidu.
Jinak palach byl vrah a s okapánek horšími okolnostmi pro něj.
Měl říci číslu 2 ať začne on, že se nějak necítí a že půjde po něm. Kdoví jak by to dopadlo

V 19. letech nemá člověk ještě rozum.

sebevražda je z kresťanského hľadiska naprosto neprípustná, Biblia ju nepripúšťa, drtivo ju páchajú príčetní (len minimálne nepríčetní)..­.sebevražda je naprostá neúcta k vlastnému životu, a ani k životu iných, je to neúcta k sebe i k iným, pretože má veľký vplyv na príbuzných aj priateľov - sebevražda je proti Bohu, proti zákonitosti života človeka, ktorý patrí Bohu - Boh ho dáva, a Boh ho aj odoberá!....
...pochopiteľne, je výnimočne morálne tolerovateľná (pravdepodobne aj u Boha - to je v jeho rozhodovaní - ale vinu za ňu nesie ten, kto je jej príčinou, kto je de facto spôsobil/či nejako indukoval (vždy je taký/niečo také), ak je spáchaná v totálnej psychickej depresii - pri tom, ako sú: zrada, násilie, vyhrážanie sa mučením - často dlhotrvajúce, končiace smrťou, či jej vyhrážaním, kde je krutosť človeka zo strany násilníka) - ale nie je mravne tolerovateľná ani pri smrteľných chorobách, či nejakom "úniku" z vážnych problémov...
...sebevražda je ťažké previnenie sa proti princípu života, proti živtu, proti sebe - máme milovať najprv seba), a finálne hlavne proti Bohu...nevieme, kedy a ako bude Boh súdiť sebevrahov - ale vidí do svedomia, srdca, príčin, dôsledkov, následkov...a tak Boh vie, a vie, kedy- a či je ospravedlniteľná...

máš moc odvážné řeči, ale v situaci těch lidí si nebyl

OK, viem, že je to niekedy nesmierne ťažké, na hrane zfalstva, sú milióny zúfalých, a strašne zúfalých - ale sebevražda je tak či tak neprípustná - nepripšťa ju nikto a nič, žiadna morálka...zúfalstvo sa dá prekonať jedine v Kristovi, v nikom inom, a v ničom inom - tu nepomôže ani psychochológ, ani psychiater (ktorí sú obyčajne neveriaci)- tu pomôže jedine Kristus...ap. Pavel hovorí: všetko vo všetkom je Kristus, v ňom dokážem všetko! v Kristovi prekonávame aj zúfalstvo...

ad visitor77:
.."sebevražda je tak či tak neprípustná - nepripšťa ju nikto a nič, žiadna morálka"..
to se samozrejme pletes, tak nelzi!!!

No jo Ježíš šel dobrovolně na smrt, mohl se tomu vyhnout, odejít někam jinam kde by ho nezatkli, poslal Jidáše aby ... se stalo co se mělo stát ?

ad kroky:
krestansti apologeti by Vam na to zrejme odpovedeli nejak takto.. Jezis je sice bezprostredni pricinou sve vlastni smrti, ale nikoliv pricinou ucinnou - tou by byla, kdyby touzil zemrit nebo primo jednal tak, aby si svou vlastni smrt privodil.. ke klarifikaci pouzivaji treba priklad Jezise, ktery sam sebe na kriz nepribil, a Adama, ktery sam sebe nakrmil jablkem

ad:
kazdopadne je to naprosty nesmysl..

Ježíšovu smrt bych spíš přirovnal ke smrti vojáka, který upadl do zajetí a vykoná sebevraždu, aby při mučení neprozradil své druhy. To není sebevražda, ale sebeobětování.

ad Selen:
no.. jestlize jste se rozhodla pouzit analogii, tak jakozto prihodnejsi je zpritomnovana kuprikladu "sebevrazda policistou", tedy jakozto smrt v dusledku lidskeho zasahu, ale nikoliv vlastni rukou / sebevrah intencionalne planujici smrt prostrednictvim reakce agenta na jeho vedome provokativni jednani

Chtěl jsem říct, že je rozdíl sebevražda nebo obětovat se.

Ježíš nechtěl zachraňovat svůj život bojem nebo jinak. Aktivně se nebránil.

Já souhlasím s Kroky.
Ježíš šel naproti smrti - jako někdo, kdo jde po kolejích proti vlaku.

Možná to byla asistovaná sebevražda :-).

Hm tak asistovaná sebevražda to nebyla neb je psáno : "ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“

ad kroky:
presne tak, tedy podle krestanske interpretace, viz "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň" - dle ni to nebyla pricina ucinna, protoze netouzil zemrit ani si sam nesahl na zivot.. nejlepe se to zrejme pochopi tak, ze byl sice primo odpovedny za sva slova a ciny, ale nebyl primo odpovedny za jejich ciny..

i jidáš ve svém evangeliu tvrdí, že ho ježíš ukecal, aby ho napráskal římanům a nechal zatknout, vše to bylo zinscenované kvůli ježíškovo seběoběti a blahořečenosti
možná to byl psychopat

To tvrdím už desetiletí

ad DalkoT:
to beru.. dle me "sekularni" interpretace udalosti to byla "mucednicka sebevrazda", kdy se navzdory mnoha prilezitostem odvolat rozhodl pokracovat v rouhacskych prohlasenich, o kterych pritom moc dobre vedel, ze povedou k jeho pripadne smrti/poprave - v me reakci na kroky jsem vsak uvedl odpoved, kterou by ji vymyl mozek krestansky apologeta a skutecne ji mam za naprosty nesmysl

to jsou jen ideologické kecy...

Sprostost a píčovina.

Pomůžou ti, co daného neopustí, Kristus nemá jak pomoct - je po smrti.
Vymýšlíš si a lžeš blbe.

Sebevražda je hřích, ale většina sebevrahů nebo možná všichni jedná v takovém psychickém stavu, že to není hřích vykonaný při plném vědomí, což je polehčující okolnost. Církev dnes sebevrahy přenechává Boží milosti a už je nezahrabává za zdí hřbitova.

Vizitore buď rád, že jsi prožil takový pokojný život, že jsi nemusel o sebevraždě přemýšlet, jiní to štěstí nemají, tak je nesuď.

Jestli ho tu budeme ještě víc trápit tak je možné že ... :-).

ad Selen:
.."Sebevražda je hřích"..
tak je tomu kuprikladu podle katechismu katolicke cirkve, ale rozhodne to neni uvedeno v Pismu

V Písmu není hodně věcí, třeba kouření (cigaret).

Za to "dýchánky" ve stanu Bůh nařizoval :-)
A do dnes se kadí kadidelnicemi :-).

ad Selen:
.."V Písmu není hodně věcí, třeba kouření (cigaret)"..
nevidim v tom zadny problem, protoze koureni neni hrichem.. respektive podle katechismu neni zakazano jeho uzivani, ale zneuzivani, a to z duvodu stridmosti a neposkozeni zdravi - jestlize tedy neni hrichem, proc sebevrazda je?

Protože je to pohrdání darem života. Člověk má žít a být užitečný. U sebevraha je ale polehčující okolnost psychický stav, proto nelze soudit sebevraha jako běžného hříšníka, to posoudí Bůh.

ad Selen:
zrejme si nerozumime.. argumentuji, ze pro povazovani Vami zmineneho "pohrdání darem života" za hrich neexistuje v Pismu zadny "dukaz", ktery by podporoval jakekoli moralni odsouzeni sebevrazdy.. jedna se o pozdni "cirkevni" konstrukt, intepretaci - dnes jsem o vnimani sebevrazdy autory Pisma psal visitorovi.. prikladu pozitivni interpretace sebevrazdy si navic lze vsimnout i bez znalosti starovekych jazyku

A řekl: "Ať zhynu zároveň s Pelištejci!" Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa

Nepoškození zdraví?

ad Shadow_of_Krak:
mysleno tak, ze pri stridmosti by nemelo k poskozeni zdravi dojit, jinak by to bylo ono zneuzivani..

No já jako že sebevražda zdraví poškozuje .-))

ad visitor77:
.."sebevražda je z kresťanského hľadiska naprosto neprípustná, Biblia ju nepripúšťa"..
covece, fakt ze stale vic a vic odmitam verit nejen tomu, ze jsi vystudoval teologii, ale i tomu, ze jsi vubec cetl Pismo, drahy priteli

• Abimelech šel až k věži a vzal ji útokem. Když se ale přiblížil ke vchodu do věže, aby ji zapálil, nějaká žena mu shodila mlýnský kámen na hlavu a rozbila mu lebku. Abimelech k sobě rychle zavolal mládence, který mu nosil zbroj: „Vytas meč a zabij mě! Ať se o mně neříká: Žena ho zabila!“ Zbrojnoš ho tedy probodl a on zemřel.
• Když Achítofel viděl, že jeho rada provedena nebyla, osedlal osla a vydal se na cestu do svého domu ve svém městě. Udělal pořízení o svém domě a oběsil se. Umřel a byl pohřben v hrobě svého otce.
• A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

atd. atd. atd. NIC v techto Pismem tradovanych pribezich nenaznacuje, ze by jeho autori neschvalovali sebevrazdy postav, ba prave naopak.. nemela negativni konotace jak tomu je dnes - za urcitych okolnosti byla ve starovekem svete naopak povazovana za smrt uslechtilou - co treba Saulova smrt, copak nevidis zrejme paralely se smrti reckeho vojevudce Publia? i on prece naridil svemu zbrojnosovi, aby ho zabil.. a co treba autor Matouse, nemas snad pocit, ze Jidasovo obeseni je aktem litosti, kdy takto cinil pokani ( metamelētheis )? neni tam proste ani naznak odsouzeni - je to reseni viny a nikoli neco, co k ni prispiva.. rozhodne to tedy neni Bible, kde by krestanske odsouzeni sebevrazdy zacalo - to, ze ji v sobe zahrnuje prikazani proti zabijeni, je pouze tva vira, drahy priteli

A JEŽÍŠ BYL CO?

Taky věděl, že pokud bude provokovat, tak bude zabit,
Mohl to změnit - nezměnil - tím pádem šel dobrovolně vůči smrti - zabít se.

Bůh ví jak to s ním ve skutečnosti bylo, proč volal na kříži "Otče, proč jsi mě opustil"?

To má význam teologický.

jo, řekla církev, dohodla se na tom na koncilech
v nejstarším textu volá "proč jsi mě opustil" jakoby očekával, že ho ruka Boží sejme z toho kříže, v dalších už zpívá "odevzdávám svou duši do tvých rukou" jakože vše jde podle plánu...

Kristus bere na sebe naši odplatu za hřích, a tou je věčné odloučení od Boha neboli zvané peklo. Proto prožívá to opuštění, aby vykonal za nás tento trest.

S obětováním syna koketoval až Abraham, to Aztékové se s obětováním lidí příliš nepárali, tam to bylo běžné.

Abrahám ve své době přináší revoluci s myšlenkou Boha, který nežádá lidské oběti.

Až na svého Syna :-)

Šak mu Bůh vzkázal “nedělej to.”

No ale Bůh "dal" svého Syna.

Bůh jo, Ale Abrahám už ne.

Jaképak "dal svého syna".
On ho jen použil na pořádání zábavy lidu na Golgotě.
Bohové jsou teoreticky nesmrtelní a také nestárnoucí. Pochopitelně i vševědoucí, takže Ježíšek věděl od svého narození co se bude dít po každou sekundu jeho života.

To jsou jen kecy.

Ježíš byl Jidášovým nástrojem na vyvolání revoluce proti Římanům.
Když viděl, že se se nic neděje a obětí se stal jen Ježíš, tak si vzal život.

To je dobře vysvětleno v této knize

To, co jsme až dosud slyšeli o člověku, jak jsme uvažovali o jeho osudu a o jeho vztahu k Bohu, nezní zvlášť optimisticky. Jako by všude, celou existencí člověka i lidstva procházela trhlina. Ovšem, obraz člověka vypadá neutěšeně jen tehdy, když tou roztržkou všechno končí. Nebyly dosud vyřčeny nejdůležitější výpovědi.

Křesťanská zvěst o člověku hlásá, že Bůh chce, aby člověk žil, ne aby zemřel. Dokonce i Starý zákon mluví o tom, že Bůh nežádá smrt hříšníka. Tento Boží záměr je mařen tím, že člověk říká své "ne". Harmonie mezi Tvůrcem a tvorem je zničena, ale současně je tím zničena nebo alespoň narušena harmonie mezi jednotlivými lidmi a mezi člověkem a světem. Tento stav je fakticky bezvýchodný, neboť člověk jej nemůže překonat. Také dnes někteří lidé pociťují svou opuštěnost. Tento pocit opuštěnosti, "odcizení", je rozšířen všeobecně ..., avšak vzhledem k Bohu se člověk ze svého odcizení nemůže dostat vlastními silami. Vzdálil se sice od Boha vlastní silou, avšak sám od sebe se k němu nemůže vrátit natolik, aby se obnovilo spojení.

Překonat vzdálenost, která nás dělí od Boha, tedy uskutečnit záchranu lidí - křesťané tomu říkají vykoupení - může jenom Bůh. Bůh to učinil. Bůh k člověku sestoupil v Kristu a velikost člověka, kterou Bůh zamýšlel, se v Kristu podivuhodně obnovila. Dobro se skrze něho a s ním opět stává silnějším než zlo.

Sv. Jan se vyslovil, jak jsme si citovali, že Bůh je láska. Bůh osvědčil svou lásku nejodvážnějším činem, totiž tím, že vstoupil do tohoto světa mezi hříšníky. Neboť Ježíš Kristus, Syn Boží, vzal na sebe lidskou přirozenost a spolu s tím vzal na sebe i tu situaci, v níž bylo lidstvo. Kristus se stal jedním z nás. Jako jeden z nás vytrpěl smrt. Jako zástupce lidstva změnil ono "ne", kterým se člověk obrátil proti Bohu, v "ano". Plnil Boží vůli, jak sám o sobě říká (Jan 4, 34), a tím v zásadě překonal vzdálenost mezi Bohem a lidmi a zlomil vládu hříchu ve světě. Bůh člověka neopustil, i když se člověk od něho odvrátil a řekl mu své "ne". Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu vzal utrpení člověka na sebe a učinil je svým vlastním údělem. Jde až k jádru věci, až k jádru onoho předělu, který je mezi Bohem a člověkem, až k hříchu. Apoštol Pavel se k tomu vyjadřuje, že Bůh se svým Synem "jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem" (2 Kor 5, 21). Ježíš Kristus jde solidárně s námi až k opuštěnosti Bohem. Sám na kříži volá: "Můj Bože, proč jsi mě opustil..." (Mt 27, 46). Praví-li svatý Jan, že "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává svůj život za své přátele" ( 15, 13), pak přináší svědectví o tom, že Bůh zde podal nejvyšší důkaz své lásky. Chtěl lásku a štěstí člověka tak mocně, že pro ně dal nejvyšším způsobem sám sebe ve svém Synu.

Jen láska činí takové věci, které vedou k utrpení i ke kříži. Kříž lze vysvětlit jen láskou, neboť ona riskuje oběť i smrt. A touto láskou vyhledává Bůh člověka, který sám sebe a své spojení s Bohem zničil. Neštěstí, do kterého se člověk přivedl, nebylo napraveno trestem, nýbrž láskou. V Kristu právě tato láska přišla k nám na svět. Je ovšem třeba konstatovat, že ji člověk znovu odmítá, a každé lidské odmítnutí Boží lásky působí roztržku, působí bolest, působí smrt.