Ježíš chodil a kázal, občas se i vracel, nechodil nejkratší cestou z
místa A do místa B.
Aby se o tom dalo diskutovat, musel bys opět uvést konkrétní rozpory.
Jeremjáš 51
Médové a Peršané byli příbuzné národy z Jafetovy linie.
Dlouhou dobu "měli navrch" Médové, až Kýros Veliký to změnil. (550 př.
n. l.)
Nejednalo se ovšem o vztah vítěz - poražený.
Kniha History of the Persian Empire (s. 37) uvádí: „Blízký
vztah, který k sobě Peršané a Médové měli, nebyl nikdy zapomenut.
Ukořistěná Ekbatana zůstala oblíbeným královským sídlem. Na Médy se
pohlíželo se stejnou úctou jako na Peršany; zastávali důležité úřady
a byli vybíráni do čela perských vojsk. Cizinci mluvili obvykle o Médech
a Peršanech; jestliže použili jednoslovné označení, pak to bylo slovo
‚Médové‘.“
Izajáš 13
viz výše
Izajáš 19
Izajáš neprorokoval pouze o nejbližší budoucnosti.
V proroctvích, které se týkají dnešní doby, je Egyptem nazýván
současný svět, zatímco militantní národy v něm, jsou symbolicky
označovány jako Asýrie, pověstná svou krutosti.
V obou obrazných národech jsou dnes lidé, mírumilovně uctívající
Jehovu.
Ezekiel 26
Nebukadnecar bojoval proti Tytu 13 let, a porazil ho, i když zcela
nezničil.
To udělal o 200 let později Alexandr Makedonský způsobem, který
předpověděl Zecharjáš 9:3, 4)
To, že bylo město opět znovu vybudováno, souvisí s jeho námořním a
hlavně obchodním významem ve starověku.
Ezekiel 29
Nebukadnecar sice Egypt porazil, ale nezničil.
Těch 40 let se vztahuje na Židy, kteří navzdory varování utekli po pádu
Jruzaléma do Egypta.
Tím se v Božích očích stali Egypťany.
Jestli se jednalo o doslovným 40 let, nebo to bylo myšleno obrazně jako
připomínka cestování po pustině, se neví.