Ženský protějšek Boha (nebo božství obecně) nemá jediné jméno, protože každá kultura a mytologie ho vnímá jinak.
Konkrétní podoby podle tradic:
• Křesťanství a Judaismus: V kabale a mystických učeních se objevuje ženský aspekt Boha zvaný Šechina (představující Boží přítomnost a mateřskou péči). Často je zmiňována také Sofie (Boží moudrost). (Křesťanství uctívá Pannu Marii, která sice není Bohem, ale plní roli nebeské matky a přímluvkyně)
• Hinduismus: Každý hlavní bůh má svůj ženský protějšek (šakti), který představuje jeho aktivní energii. Například bohyně Parvati je protějškem Šivy, Lakšmí je partnerkou Višnua a Sarasvatí doprovází Brahmu.
• Pohanství a Wicca: Zde se klade důraz na rovnováhu. Nejvyšší Bůh (Bůh s rohy) má svůj ženský protějšek v podobě Velké Matky (Bohyně), která symbolizuje plodnost, zemi a cyklus života.
• Mytologie (Sumer, Egypt, Řecko): Uctívání bohyní jako Ištar, Isis, Héra nebo Gaia jakožto stvořitelek a vládkyň vesmíru.
Pravý ženský protějšek Boha (Alláha) v islámu neexistuje, protože islám je striktně monoteistické náboženství a Bůh je v něm jediný a bezpohlavní.