asi je přirozené nemít ani začátek a ani konec. když bych vzala jen naši vlastní existenci, nepamatujeme si náš vlastní začátek... najednou tady jsme a to co víme o našem začátku, známe jen z vyprávění. Kdyby to vyprávění nebylo...tak jsme a neřešíme to. A náš konec je podobný, uvažujeme o konci, přemítáme ale jen protože jsme viděli někoho umírat nebo mrtvého. NOrmálně bychom náš konec neřešili. Utrpení ano, třeba nemůžeme dýchat a trápíme se, ale nejsme mrtví, není konec. A takhle nějak vidím bytí, rozsvítí se a to světýlko bliká v nekonečném bytí.

,











