Jedním z nejzvrhlejších svatých otců byl Jan XII. (vládl v letech asi
937-964). Syn významného římského knížete Albericha II. se do úřadu
dostal už v šestnácti letech. Jiné prameny uvádějí o dva roky více.
Svatý stolec každopádně obsadil nevzdělaný a nevybouřený zbohatlický
synek. Stěží uměl psát, latinu neovládla vůbec. Papežská mitra a berla
pro něj neznamenaly žádný důvod ke změně životního stylu. S nebývalou
mocí si naopak začal ještě více užívat. Lateránský palác coby
vznešené papežské sídlo změnil v kombinaci obrovského nočního klubu a
nevěstince. Zařídil si rozsáhlý harém, ale ani to mu pro ukojení chtíče
nestačilo. „Žádná počestná žena se neodvážila na ulici, neboť Jan
prznil všecko - dívky, vdané ženy i vdovy, a to rovnou na hrobech
apoštolů," tvrdil o něm cremonský biskup Liutprand. „Papež rozhazuje
jmění kuplířům a děvkám a žádná slušná žena se už na pouť do
Říma neodváží," líčily tehdejší město andělů jiné prameny.
Zvrácený sexuální chtíč se Jan neostýchal ukojit ani na své matce a
sestrách, které jeho úchylku snášely jen s tichým odporem a se slzami v
očích.
Nešlo ale jen o sex. Jan neváhal kolem sebe rozsévat smrt a strašlivé
tresty. Svého rádce třeba nechal bez zjevného důvodu oslepit, dalšího
kardinála, který se mu znelíbil, nechal vykastrovat. Nebohý muž na
následky drastického zákroku zemřel. Naopak svým kumpánům rozdával
plným hrstmi peníze a tituly. Biskupy světil kdesi v konírně, jednomu z
nich bylo dokonce jen deset let.
Když ale začal brojit proti římskému císaři Oto Velikému, který ho
doposud podporoval, narazil. Ota vytáhl do Říma a Jan musel uprchnout. Ota
dosadil do úřadu Lva VIII. ale sotva vyrazilo k domovu, Jan se vrátil a Lva
vyhnal. Rozzuřený císař se chystal k protiúderu, ale osud rozhodl jinak.
Jan se ve funkci rychle vrátil ke svým starým zvykům. Při návštěvě
jedné ze svých četných milenek jej přistihl žárlivý manžel. Ve tmě
nepoznal, koho má jeho žena v posteli, a při potyčce jej zabil.