Samozřejmě, že to lze napsat o ateismu, stejně jako to lze napsat o teismu. Obojí je stejně věrohodné a stejně iluzorní. Odmítání boha se dá stejně dobře interpretovat tak, že se člověk bojí přijmout odpovědnost za své činy a proto odmítá nad sebou autoritu, která ho z jeho činů jednou bude soudit. Pak je ateismus drogou, protože dodává úlevu od strasti vyplývající z vědomí a uznání vlastních poklesků a své pokleslosti. Od strachu ze své odpovědnosti. Je to stejně jednostranné jako Ondiho náhled na víru v boha, ale podstatné tu je, že nemlich to samý, co s teismem, se dá udělat i s ateismem.
Jinak lidi, co žijí spirituálním životem, ti opravdu mají život bohatší než lidé, co žijí jen hmotou a konzumem. Takže se dá říct, že ateisté jsou opravdu o něco ochuzeni či chudší. Psychologie už tuto oblast také začíná zkoumat, už jsem to sem taky kdysi dával.
Ondi jedno z toho opravdu nemá, když není schopen korigovat své omyly, což je jenom projev schopnosti se učit (což je hlavní znak inteligence).
1
) "založených
lidí spočívá ve vztahové a tím prožitkové rovině."
