Od začátku do předvčerejška jsi tvrdil, že Jung uznával existenci
transcendentního či metafyzického světa a odkazoval jsi se právě na jeho
koncept archetypu či kolektivního nevědomí. Nemile jsi byl překvapen mým
tvrzením, že Jung Boha nechápe teisticky. A ještě včera jsi se silně
vymezil vůči tomu, že by analytická psychologie neměla mít nic
společného s nějakou kvantovou metafyzikou. Tak zas nelži, že ti něco
podsouvám!
Dej screeny, když tvrdíš, že tam opravdu taková tvrzení jsou. Já tam nic
takového nemám (GW 14/2 má jen 447 paragrafů).
Zřejmě příliš nerozumíš svému prožívání, když jsi nedokázal
rozpoznat, že Bucher popisoval lidské prožívání. Spiritualita není o
ničem jiném než o prožívání a navozování psychických/mentálních
stavů. Psal jsem to na samotném začátku, že vztah (a v důsledku toho i
prožitek) můžeš mít k objektu odtažitý nebo naopak sounáležitý.
Nechápu, proč zas vymýšlíš takové blbiny, jako že spojenost je
definovaná jako "oboustranny vztah, ktery vyzaduje strukturni korespondenci
mezi subjektem a objektem". Spojenost je zkrátka jednota či soulad a to
obecně v jakémkoliv smyslu, ne jen ve věci struktury materiálu.
Nic jsi nepochopil, i když jsi k tomu měl celou řadu příležitostí.
Instinkt je transsubjektivní, překračuje individuum, a přesto jeho činnost
probíhá jen individuálně v jednotlivém individuu jakožto soukromý proces.
Popřemýšlej o tom! 
Koncept synchronicity a s ním spojeného archetypu ke zdi přitlačil tebe,
protože jsi ho špatně chápal, ale o to tu nejde. On opravdu je bez opory,
když Rhineovi experimenty jsou neplatné. Spíš vysvětli, proč ses zaměřil
zrovna na tenhle, nejvíce pochybný Jungův koncept.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
