Vesmír je tu zrazu na lusknutí
prstov
Je i není.
Lusknutí prstů trvá věčnost v porovnáním s ději po rozpadu singularity a
první akrece první hvězdy v (novém) Vesmíru trvala věčnost v porovnáním
k času potřebného na lusknutí prstů.
Vesmír, náš Vesmír, je už, nebo teprv 13,8 x 109 našich
pozemských roků mlád, nebo stár. Jaderná fyzika, která nám nabízí
"pohled" do nitra energie-hmoty, sil a polí je teprv trochu víc jnež jedno
století mladá. Oproti otravování křesťanstvím jen 1/20 této doby.
Předpokládá se, že ty člověkem definované přírodní konstanty jsou
neměnnou vlastností téhle výše zmíněné míchanice energie-hmoty,
časo-prostoru a dalších ingrediencí.
Ta představa, že by reálně existovala nějaká bytost, bezrozměrná,
beztvará, neznámého složení a vlastností (teda kromě té citované
všemocnosti, vševědoucnosti a všelásky) s neznámými cíly a motivacemi
dokázala vytáhnout z kapsy singularitu ze které vzniknul náš Vesmír, mi
připadá s prominutím, praštěná.
Jestli se ovšem víra, či pověrčivost zhmotnila do náboženských
ideologií, které dělají některým lidem dobře - budiž, ať si
náboženství užívají a sní o nějaké ideální monarchii někdy v
nedefinované budoucnosti.
Právě visitore, je mi, coby muži realismu a racionality, jasné, že
motyka nevystřelí ani za milion let a kdyby se o to všichni pověrčiví
celého světa modlili, až by se z nich kouřilo. S takovými hypotézami na
mne visitore nechoď. Tobě zřejmě nedošlo, že motyka není živá bytost,
nemá děti, neroste v lese ... atd. Evoluce, to jest vývoj živých buněk,
nebo organismů (a tím že se viry množí v buňkách tak se i viry
vyvíjejí) se týká explicitně jen a jen kmenů živých objektů. Z tohohle
důvodu nesestrojí tornádo na vrakovišti auto, nebo letadlo, jak připoměl
kdysi Fred Hoyle. Ani třesení pytlíku s rozebraným budíkem nelze tento
znovu sestrojit.