To jo.
Život = změna. A protože má každé individuum jiný postoj k životu, jiný
světonázor, tak vnímá každé individuum změny odlišně. Mladí a aktivní
vítají změny, staří, tradicionisté a konservativní se změn bojí.
Vážné problémy nastanou, když probíhá změna v razantním tempu.
Třeba když manžel informuje nic netušící manželku, že si našel jinou,
mladší a že podal žádost o rozvod. Tradicionalisty a konzervativce vyženou
na barikády i změny v legislativě, jako legalizování manželské nevěry,
tolerance k sexuálním odlišnostem, legalizace potratů a euthanasie....
Co se týče slavnostních lidových tradic, kreré s praktikují
pravidelně, jak třeba ta Jízda králů na Slovácku a ve Slovinsku, či
průvody maškar, čarodějnic a oblud v Rakousku jsou jako tradice dost
oblíbené.
Proti kterému protestují pobožní jak křesťané, tak i muslimové.
Některé lidové tradice byly importovány a získaly na oblibě, jako třeba
Halloween se strach a obavy nahánějícími maskami.
No a ty Vánoce,nejoblíbenější čas našich dětských let?
Ty rušit a zakazovat nikdo nebude. Faktem je, že charakter Vánoc u
některých přerostl v ryzí biznis, který je solí v očích i
praktikujícím křesťanům. Osobně jsem naprosto spokojen se Slunovratem,
tedy s planetárním Novým rokem.
A můj postoj? V dětství jsem získal odpor k nařízeným svátkům, jako
byly slavnosti VŘSR, nebo k nařízené pochody školáků a "nasloucháním"
řečnících politiků. Přiznám se, že milezl na nervy i nácvik
spartakiády. Jednou jsme jako děti v trenkách a tričkách musely oblažovat
politiky v zimních kabátech a beranicích pohledem na promrzlé děti. Asi
kalšní mladé oceli. Při výstupu v dubnu, nebo květnu (už nevím)
poletoval sníh (Karlovy Vary 1955) a foukal studený vítr.