Jonatáne, když člověk věří v boha, tak si různé projevy svého mozku
(sny, dojmy, pocity atd…) vykládá v souladu se svou vírou a se svou
potřebou někde to věřené „vidět“. Proto mají dojem, že komunikují s
bohem.
Ty snad věříš Kroky, že snědla kus Slunce? Ona tomu evidentně věří,
takže kdyby byla ty, bude to označovat za vědecký důkaz. To je totiž
přesně taková „komunikace s bohem“, na jakou se tu odkazuješ. Nějaký
neobvyklý projev nervové soustavy (třeba spolu s nějakým neobvyklým a pro
daného jedince významným momentem) a spolu s ochotou uvěřit, že je to od
boha. Někdo opravdu uvěří, že je to od boha. Ale pořád je to
jenom víra. Existuje spousta jiných vysvětlení, která
žádného boha ani jinou všemocnou postavu nepotřebují a vystačí si s
tím, co máme ověřeno, a s tím, o čem víme, že nevíme. To, co ověřeno
nemáme, to je totiž pro ateistu „nevím“, pro teistu
„to bůh“. Přičemž nevím je prosté
pravdivé konstatování skutečnosti, to bůh je tvrzení na
základě pouhé víry. Ateista ví, že neví. Normální teista to ví taky a
je si vědom, že zbytek je víra – nic míň, ale taky nic
víc. Teista tvého typu neví, že neví, i když opravdu neví, svou
víru považuje za vědění a své dojmy a pocity za vědecký důkaz.
Většina věřících nejsou magoři. Magoři jsou ti, kteří
věří, že komunikují s bohem, a považují to za
vědecký důkaz, nikoliv za víru.











To, že
někdo něco nechápe, není vinou nechápaného , ale hloupostí nechápatele,





a hned jak si toto tu přečtou najdou
spousty výmluv proč to neudělají. Ale pravá příčina kterou tím maskuji
je jejich strach. 