„Nevíme → tedy neexistuje“ je chyba.
Zatímco „nevíme → tedy existuje“ je vrchol logiky, ne?
Copak nevidíš, že přesně tohle se týká i všech ostatních smyšlených bytostí? To, co píšeš předtím, to je jen okecávání. Jestli věřící věří, že existence boha je nutná, nebo ne, to je úplně fuk. Jde o to, že o jakékoliv pohádkové bytosti můžeš prohlásit, že existuje. A není jiný důkaz její neexistence, než že ji nikdy nikdo prokazatelně neviděl. Tedy argumentum ad ignorantiam…
My netvrdíme, že bůh zaručeně neexistuje. Tvrdíme, že existuje asi tak stejně, jako ten zprofanovaný vodník nebo jiná pohádková bytost. Tedy že pro jeho existenci nesvědčí nic víc, než pro existenci ostatních smyšlených bytostí – jen lidská tvrzení. Z čehož plyne, že s největší pravděpodobností neexistuje. Kdybychom totiž měli věřit v existenci všeho, čeho neexistence nejde prokázat, tak bychom mezi vším tím nadpřirozenem už neměli ani kam šlápnout. A že je mezi bohem a těmi ostatními bytostmi nějaký zásadní rozdíl – to už je zase jen tvrzení věřících.
2
1
1
voláš kurva?
ale byl jsem od svých 14 let blázen do
bojových umění (hlavně nindžutsu), takže jsem žil v představě, že
když mi někdo bude dělat problémy, tak prostě půjdu a rozbiju mu hubu a
tím ho odradim od dělání dalších problémů. Jednoduchý jak facka. Jenže
na té vojně jsem poznal, že existují typy konfliktů, které se fyzickou
silou řešit nedají. To mě tehdy přeorientovalo z východu na západ. Seknul
jsem s bojovým uměním (v něm jsem najednou neviděl smysl), včetně
východní filozofie jako zen a tao, která byla spjatá s bojovým uměním a
přešel k hermetismu, který mě oslovil.
prý 
