Zajímavé úvahy, doslova slovo do pranice.
Jedno si, my lidi, musíme uvědomit, že jak "vypadá" subatomární svět a
také kvantová mechanika nemůžeme nikdy poznat vlastními smysly a to i když
je vylepšíme technickým zařízením. Ovšem lidé, aby mohli něco, nebo
nějaký děj popsat a bavit se o tom, musejí dotyčné objekty pojmenovat a
znázornit.
Třeba atom. Ten měl v době před Nielsovým modelem formu knedlíku z
pozitivně nabité a neutrální masy s nalepenými negativně nabitými
částicemi. Niel Bohr představil 1913 svou představu, svůj model atomu,
který byl rychle akceptován a nahradil dřívější knedlík. Už přes půl
století však víme že ony "částice" (protony, neutrony, elektrony, fotony
...) nejsou kuličkami, ale spíš něčím s neurčitým tvarem, jedna z
možností jak to připodobnit, jsou ty částice chomáčky energie. A to
platí i pro kvarky a další drobnější částice, jako třeba pro gluony a
gravitrony a pochopitelně i pro fotony.
Pakliže platí einsteinova poučka (... o její platnosti pochybuje jen málo
lidí), že energie je hmotou a naopak, tak se tyhle částice takhle také
"chovají". Někdy jsou nehmotnou energií (třeba fotony a asi i neutrina,
prostě tachyony) a jindy zas "nehybnou" hmotou, která vlastní jen přídavnou
kinetickou energii.
No a to SVĚTLO, také asi něco co sice vnímáme, ale mechaniku světla
vnímat nemůžeme. Opět si musíme vypomoct akorát přirovnáváním k
záplavě Vesmíru křížem-krážem hemžících se kuliček fotonů
(tachyonů). To, co našimi očmi vnímáme je pouze to, co foton po předání
své energie vybudí na "čípkách" naší sítnice (retina) - elektrochemickou
reakci. Je jasné, že vnímáme jen malinkatou část frekvenčního spektra z
celé šíře "vlnění" fotonů.
Osobně dávám přednost představě oněch tachionických "chomáčků" o
různé "velikosti" a dávce energie, kterou hodnotíme také na stupmici
jednotky K (Kelvin). Zkrátka čípky naší sítnice reagují (rezonují s
vybuzením elektrochemické reakce zraku) jen na "chomáčky" s určitou
"velikostí" a s určitým množstvím energie. Je-li té energie moc, je
škodlivá - UV světlo, rentgenové světlo. Je-li té energie málo nevybudí
optický dojem a vnímáme ji třeba jen pokožkou jako tepelné záření.