Jo, opravdu bude nejlepší tímto příspěvkem skončit.
Já jsem si ze začátku říkal, že tohle nemůžete myslet vážně. A vida,
zmýlil jsem se.
Jo, opravdu bude nejlepší tímto příspěvkem skončit.
Já jsem si ze začátku říkal, že tohle nemůžete myslet vážně. A vida,
zmýlil jsem se.
2 věci :
Ještě jsi mi neodpověděl nejméně na 2 otázky, vybavuji si narychlo ty
kameny přes potok
Yo, že nemáš sebemenší argument proti uvedenému pak je to, s čím jsme počítal, že sis zase jen něco usmyslel a jsi schopen o tom přemýšlet jen tak, aby to klaplo v souladu s tvou představou Boha :-))) jinak bys mi věcně vyargumentoval, co je na tom mém špatně případně PRO BOHA NEMOŽNÉ .-))))))))))))))))))
Samozřejmě, že to může být myšleno vážně. Má to mnohem větší
logiku, než představa, že uprostřed věčnosti a prázdnoty existuje
nějaký Bůh, který se jednoho krásného dne rozhodne stvořit svět a v něm
nějakou nedokonalou bytost - člověka. Toho pak vystavuje všelijakým
situacím, dalo by se říct zkouškám, o nichž předem ví, jak dopadnou.
Nicméně stejně ho za každou chybu trestá, buď jeho samotného, nebo jeho
rodinu, kmen, město (viz Sodoma), národ, nebo celé lidstvo (kromě několika
vyvolených - viz kauza potopy). Vyžaduje totiž hlavně víru, zbožnost,
respekt a úctu k sobě samotnému. Na závěr pak připravuje svůj boží
soud, jehož výsledky předem zná, neb je vševědoucí. Odměněna bude
hlavně poslušnost a bázeň před božím trestem, případné vraždy a
loupeže budou odpuštěny, projeví-li účinnou lítost (nebo pokud je
spáchá ve jménu božím např. v křižáckém vojsku nebo při násilné
kristianizaci jiných zemí, třeba kolonií).
Někdo to třeba vidí tak, že tento Bůh je láska. Kam na to ti lidé
chodí?
To dělá víceméně každý. Ovšem věřící vychází jen z představ, ne ze skutečné reality. Stejně jako autoři pohádek.
Jak by mohl věřící vycházet jenom z představ když má být střízlivý a bdělý což jej udržuje v realitě?
To ještě neznamená, že nevychází z reality. Bajky jsou třeba "v reálu nemožné příběhy", protože zvířata nemluví, ale přesto tyto příběhy vycházejí z reality a realitu popisují. Nebo když třeba Šimek s Grossmanem psali svoje povídky parodujícími realitu socialistického zřízení, tak psali fikci, poněvadž ty příběhy se nikdy nestali, ale přesto jsou to příběhy vycházející z reality a realitu popisující.
Nj, v dnešní populaci věřících se to jen hemží pamětníky
křižáckých válek.
Nikdo z věřících nechodil do školy, nestudoval exaktní vědy a historii,
neví, co je to blesk a zatmění slunce atd.
Docela by mě zajímalo, jak se ti podařilo uchovat tenhle myšlenkový skanzen
v prakticky stejné podobě, s jakou jsem se setkal v příručce pro VUML.
Je dobré, že jsi studoval příručku pro VUML. Každá znalost se jednou
může hodit. Člověk aspoň zná pramen tvých informací.
To, co ty nazýváš myšlenkový skanzen, jste ale asi v politickém školení
neměli. Je to v podstatě stručný výtah z Bible. S důsledky z něho
vyplývajícími.
Ta učebnice se mi nějak dostala do ruky. Nestudoval jsem ji, ale četl pro
zábavu.
Například proroctví, že "každý bude sedět pod svou révou a pod svých
fíkovníkem" je tam vyloženo tak, že "usilujeme o návrat půdy rolnické
maloburžoazii".
Podobným způsobem, podle hesla "hlavně třídně, soudruzi" je tam
vysvětlována víra v Boha.
Ta příručka byla vydána někdy počátkem 60. let.
Ty popisuješ původ víry a postoje věřících stejným způsobem.
Osvojil sis ironický nadhled a přezíravost na úkor reality.
Věřící dnes opravdu nezapalují při bouřce hromničku, a při zatmění
Slunce nepadají na kolena před krucifixem. Jsou mezi nimi stejně kvalitní
odborníci, specialisté, vědci, sportovci, muzikanti, jako mezi ateisty.
A pokud argumentuješ rozvojem vědy, tak ten naopak ukazuje, že čím víc
toho víme, tím víc poznáváme, že teorie jako evoluce, kosmologie a
další, vyžadují neustále přehodnocování.
Ty jsi ustrnul na úrovni "soužky učitelky", která dětem vysvětluje, že
Bůh neexistuje, protože ho Gagarin ve vesmíru neviděl.
Je to tak pro tebe jednodušší, nemusíš řešit pro ateistu možná
nepříjemné otázky, jestli ta nevíra tu víru opravdu tak dramaticky
přesahuje.
Jsi to ty, kdo si vybudoval skanzen, a žiješ v něm.
Osvojil sis ironický nadhled a přezíravost na úkor reality.
Toto se dá psát až potom, co dokážeš reální existenci Boha - zatím to
nemůže platit.
Kniha a víra nejsou relevantní důkazy a zatím se kniha bere jako
nástroj/příručka k zblbnutí lidí k nahnáni do jednoho stáda -
popřípadě do vícero a s lehkostí je ovládat jejich mysl, co někdy vede k
fanatickým šinům.
I dnešní dění ve světě je toho důkazem a minulost detto.
„… teorie jako evoluce, kosmologie a další, vyžadují neustále přehodnocování.“
No právě! Je v nich totiž, na rozdíl od víry, co přehodnocovat. Fakta,
na kterých stojí, jsou jednak zpětně ověřitelná, a jednak umožňují,
pomocí na nich postavených teorií, predikci výsledných dat, pokud známe ta
výchozí. Jestliže zpětné ověření nebo predikce dopadne jinak, než jak
podle teorie čekáme (a víme, že za to nemůžou špatně nabraná data), je
třeba teorii přehodnotit. Platí ty teorie, které nejsou v rozporu se
známými fakty, a jejichž predikce se dobře shodují se skutečnými
výsledky. Predikce přitom nemusejí být jen do budoucna (včetně
experimentů) – můžu vzít data sto let stará a podívat se, jaký byl
před padesáti lety výsledek.
Tohle je ale velké plus těchto teorií, že tuto možnost
nabízejí. Jinými slovy, že stojí na přehodnotitelných datech. Na rozdíl
o víry, stojící na dogmatech, kterým se prostě věří a přehodnotit
nejdou. To je to zásadní – ne že by jejich přehodnocování ukazovalo na
jejich platnost, ono prostě není, jak je přehodnotit, protože nenabízejí
žádná přehodnotitelná fakta, na kterých by stála. Prostě se jim věří
a tečka.
A přesně tohle je společná vlastnost příběhů z Bible a pohádek:
Principiální neověřitelnost. Proto řadíme Bibli i ostatní pohádky do
stejné kategorie. Je to prostě věř, nebo nevěř – ověřit
nemůžeš.
Ano, v tom je rozdíl.
Věřící chápou, že se vědecké poznání vyvíjí, a nepovažují
vědecké teorie za neměnné a definitivní, a nejsou z vědy nervózní.
Nevěřící naproti tomu hodnotí víru podle stavu ve středověku. Jenže i
biblické poznání se vyvíjí.
To je samozřejmé, že vůdcové náboženských spolků nemohou popírat ověřené vědecké poznatky. Ale je také jasné, že někteří soudruzi a soudružky takových spolků nemusí považovat názory svých vůdců za definitivní a dokázané.
Biblické poznání nemůže překročit svá dogmata. Vždycky bude vycházet z předpokladu, že bůh existuje. Na druhou stranu, věda z žádného předpokladu boží neexistence nevychází, vědě je to totiž jedno. A dosud nenarazila na nic, co by ukazovalo na jeho existenci.
V čem se stav víry od středověku tak změnil? Pořád je to jen víra, pořád se nabalují další úpravy, aby nebyla tak okatě v rozporu s fakty. Akorát byla v civilizovaných společnostech vykázána tam, kam patří.
???
Cože? .-))))
Věřící se vědy ve skutečnosti bojí :-))) Primárně okamžiku, kdy ateisatá dokáží mezidruhovou evoluci, vznik života bez Boha, nebo dokonce Boha (a nikdo jiný Boha nedokáže, než ateista .-)))
Víra se vyvíjí v podstatě právě en pod tlakem vědy.
Vědecké teorie se vyvíjejí, doplňují, zdokonalují, přehodnocují.
Odrážejí dosažený stupeň našeho poznání.
To opravdu s vírou nejde, neobsahuje totiž žádná prokazatelná fakta. Není
tedy co přehodnotit. Víra má v podstatě charakter ustrnulých dogmat, o
nichž se nemá pochybovat.
Být ateistou proto není jednodušší, než být věřícím. Jemu nestačí
nějaká tisíce let stará příručka s hotovým obrazem světa od jeho vzniku
až do konce.
komanc06: Víra má v podstatě charakter ustrnulých dogmat, o nichž se
nemá pochybovat.
Být ateistou proto není jednodušší, než být věřícím. Jemu nestačí
nějaká tisíce let stará příručka s hotovým obrazem světa od jeho vzniku
až do konce....
viera nie sú ustrnuté dogmatá, viera je neustále živá, odzrkadľuje v
každom čase skutočnosť - ...obraz sveta nie je hotový od vzniku do konca,
svet sa mení, pretvára...byť ateistom je najľahšia vec na svete, stačí k
tomu kúsok osobnej pýchy a samolibosti, nevyžaduje žiadnu duchovnú ani
intelektuálnu prácu, ateismus je založený na "ne!" Bohu - kým viera je
založená na "ano!" Bohu, čo vyžaduje duchovnú a intelektuálnu prácu,
vzdelávanie sa v Božom zjavení...dešpekt Boha v ateizme je ľahká vec,
nepotrebuje nič, len ignorovať, a prípadne nemať žiadny rešpekt, spíš
dešpekt toho, čo hovorí v zjavení Boh v Kristovi - rešpektuje sa len to
svoje, "jen já!" - nie Boh...ide o to, ako sa to raz vyhodnotí..(len
poznámka: nie je nič horšie v živote človeka ako dešpekt Boha! pozn.: aj
keď ho niekto neverí, má mať, ako stále hovorím "rezervu" - one never
knows!)....
Takže víra už nestaví na ustrnulém dogmatu "Bůh je"? odkdy? a na čem je teda založená dnes?
ak ide o vieru v žido-kresťanstve, je založená na "Boh je!", nemôžem v tejto viere povedať: Boh nie je!"...ak poviem "Boh je!", tak verím, - a ak verím, postupne si v pozitívnom prístupe (tu je už dar Ducha Božieho) objasnujem veci viery dané (v kresťanstve) Písmom-evanjeliom, a tie postupne prijímam, čo dalej vedie k určitým aktom viery v kresťanstve (Cirkev, jej dary: hlavne krst, očisťovanie z hriechov v Cirkvi, eucharistia, ktoré skrze vieru Cirkev dáva...iste vniká otázka: prečo? - lebo to je potrebné k spáse!...akási "filozofická viera", hoc akože "kresťanská" (len vyznanie, že verím v Boha - a nič viac), nevedie k spáse, je to len akás "prázdna" deklaratívna viera, ktorá je o ničom...viera potrebuje aj skutky viery v Cirkvi, v ktorých sa vyjadruje úcta k Bohu v Kristovi v Cirkvi...
Nemůžeš povědať.
Takže víra stále stojí na 2000 let starém dogmatu a ne že. Kdyby aspoň středověkem, kdepak. 2000 let a nehnuly jste se o píď. Jen jste pod tlakem vědeckým důkazů už upustili od zapalování hromniček jako prosby k bohu (nebo ochranu před), aby už bleskama netřískal o zem. protože to už by bylo vážně směšné a totálně by to vaši víru diskvalifikovalo, když blesky už umí člověk dokonce "vyrábět" a není Bůh
atd atp
rozlišujeme: 1. je viera v Boha = dôvera k Bohu - to je to hlavné, 2. veci, ktoré s spojené s kresťanstvom (nie sú predmetom viery ako takej), jeho kultúrou, tradíciou - ide o náboženstvo, spojené s kresťanskou vierou - i tie "hromničky", pretože v modlitbe so sviečkou (hromničkou) dáva Boh určité dary - i ochranu pred silnou búrkou, uragánom tornádom, cyklónom, a pod. (modlia sa teraz Američania? ako?)...som z kraja, kde z mojej mladi boli v lete obrovské= búrky, že sme doma zapaľovali hromničky, na kostole bili zvony, modlili sme sa - spomínam si za mojej mladi na jednu takto strašnú búrku s obrovským daždom (prietrž mračien), ktorá za 5 min skončila, lebo sme sa celá rodina úpenlivo modlili pri sviečke, a modlila sa celá dedina...aj to sa stáva, iste, nie vždy, Boh dáva, ale i niekedy i nedáva, vie prečo...
mám to podobné jako Vizitor, tedy rozlišuji mezi Bůh JE a Bůh není. Protože jsem byla dlouhá léta ateistka, tak vím v čem je rozdíl. Jak s cítí Bůh JE a jak se cítí Bůh není.
o ale už jsi věřící. Takže roslišuješ.
a já samozřejmě chápu, že VĚŘÍCÍ NEMŮŽE, NESMÍ zapochybovat a tedy
mít zadní vrátka od Boha.
to my ateisti si je k bohu klidně vytvořit můžeme
jsme svobodnější
pak ale působíé vcelku farizejsky, když věřící "radí" nevěřícímu
stylem, ŽE BY MĚL si udělat vrátka k Bohu.
ne, není to nutné, není vůbec žádný dúvod. ateista si je udělá sám
podle sebe, jak se mu bude chtít, PROTOŽE MŮŽE.
vy věřící nemůžete. protože byste zradili svou víru.
O všem, existuje i krize víry... pochybnosti, tápání, volání...obavy. Je to normální. Jsme jen lidé.
tak, tak! - sú i krízy viery, ktoré sa dotýkajú veriaceho človeka v určitom čase, v určitej osobnej, rodinnej i spoločenskej situácii, keď viera zlyhá - je to hlavne v situáciách veľkého utrpenia, nepokoja, nejakej bytostnej "negasmršti" - osobnej (nevyliečiteľná choroba), rodinnej (rozvod, odcudzenie manžela, manželsky, detí, finančný krach, a pod.), spoločenskej (napr. válka)...tu sa ukazuje, aká silná/slabá je viera...preto treba vieru posilňovať, v RKC je to modlitba a eucharistia - ...všetko - radosť, starosť i utrpenie vydržím skrze Krista - k takejto viere sa má veriaci dopracovať - je to nesmierne ťažké, ale s Kristom to ide..
jj, krize víry "se stávají" právě věřícím lidem s kritickým
myšlením :-))))))))))))))))))))))))
tak tak .-))))
ti si klidně ustanoví vrátka od boha a třeba i odejdou od víry.
těžce věřící ne :-)))) ten kritické myšlení nemá. nebo lépe - jen k nějakému plotu, nastavenému vírou. což je málo
Setkal jsem se i s názorem, že při silných bouřkách vznikaly požáry právě z těch větrem shozených hromniček, zatímco lidé zavírali dveře a utěsňovali okna. Tehdejší dřevěné domy s doškovými střechami, se slamníky a s otýpkami rychle vzplály jako pochodně.
Zejména, když byly chýše nalepené jedna na druhou a žádní hasiči s mašinami a cisternami. Kdysi v Salzburgu nám vyprávěla průvodkyně o velkém požáru 1818, kdy biskup zakázal hasit a pak znovu stavět v centru města. Tím vzniklo větší náměstí před chrámem.
Jel jsem trasu Košice - Brno - na jednom úseku cca 1 km dlouhém úseku
dálnice na mé straně ani kapka a na druhé kroupy - a bál už jen mokrá
silnice po dešti. A to jsem se nemodlil.
A další věc bez modlení - všude bylo zamračeno (spišský kraj před 39
lety) - tam kde jsem s rodinou pobýval se západní straně mraky rozcházeli a
na východní se dávali mraky zase do kupy - a cca 2-3 hodiny bylo u nás
krásně. Taky bez modlení. Několik takových "zázraků" jsem za život
zažil - ale nikdy jsem do toho Boha netahal
Tak napiš VÍZI :
TVRENÍ, DOGMA "Bůh je" není platné a víra na něm už nestaví.
No takže jsi to ty, kdo je mimo a omezen a nesvoboden.
Druhým radíš, ať si nechají vrátka k Bohu, sám vrátka od Boha
odmítáš.
To je v celé kráse ta teistická neserioznost. Pohádkovost
vrátka k Bohu je základ (to už nie je nestriktne neveriaci), vtedy je už vážnejšie uvažovanie o viere....
vrátka od Boha, tedy něčeho naprosto nedoloženého a nejspíš nedoložitelného, jsou mnohem důlležitější, vtedy je už vážnější uvažovat normálně na základě důkazů
proč si teisté neumí přiznat, že něco neví, a na "místo/příčinu" všeho, co neví, musí cpát Boha?
Ateista neříká NE Bohu, proč by říkal ne tomu, co neexistuje? Není
komu to říkat. Upírům taky neříkám ne, ani vodníkům. Tím, co
neexistuje se prostě nezabývám - to je ztráta času.
Víra není obrazem skutečnosti, ale nějakých představ o světě. Veškerá
duchovní a intelektuální činnost týkající se tzv. božího zjevení nemá
větší cenu než např. debata o tom, kolik andělů se vejde na špičku
jehly nebo kolik sáhů měří nebe. Jsou to maximálně jen slohová
cvičení. Můžou o tom být hory popsaných knih a stejně je to o ničem.
Víra je slepá cesta. Možná dříve v méně rozvinuté lidské společnosti
sloužila k velmi zjednodušenému pojetí světa a života stejně jako různé
mýty a báje (z nichž je ostatně odvozena). Dnes už ale nestačí.
Ty požaduješ po ateistovi respekt k pohádkovým figurkám tvé ideologie?
Zesměšňuješ se akorát, visitore.
Ateisté jsou jako i teisté lidmi. Lidstvo je množina lidí, individuí, s
rozličnou úrovní inteligence, talentů, šikovností, schopností, morálkou,
fantazií .... čas od času se vyskytnou výjimeční lidé, jakým byl třeba
Smetana, Dvořák, Václav Neckář, Karel Gott, Hitler ... Wichterle,
Heyrovský, Darwin, Mendel ...
Každý z lidí má i individuální mozek, tedy uspořádání mozku. Jeden to
dotáhne ve svých schopnostech na metaře. Jiný na přínos lidstvu
oceněného Nobelovou cenou, jeden nezahraje melodii ani na hřeben, jiný
komponuje monumentální hudební díla ... no a někdo propadne nějaké
ideologii a jiný zůstane u reality, je odolný proti vábení ideologií.
Zkrátka respekt k nějaké ideologii si musí tahle ideologie získat. Ne
planými sliby, nýbrž prakticky realizovatelnou konstrukcí spokojené a
prosperující společnosti (komunity). No a jakékoliv zneužití ideologie k
nějakému škodlivému účelu by ta formulace ideologie měla předejít.
A v tomhle je ten zakopaný pes, je to věc nemožná.
Lidé jsou v průměru spíš hloupí, naivní, důvěřiví a nalétnou snadno
vábení pohádkových příslibů (třeba ten věčný život po smrti).
A zase ty lži o ateistické „pýše a samolibosti“? „Jen já“
atd.?
K tomu, aby byl člověk ateista, nepotřebuje jedinou negativní vlastnost,
stačí kritické myšlení. Stejně tak víra nezaručí, že těch
negativních vlastností člověk nemá celou sbírku. A nejlíp je to vidět na
tobě! Protože tyhle lži tu omílat pořád dokola, to
člověk musí být (pokud není jen dement, který za to nemůže) opravdová a
výstavní svině!
kritické myslenie je obmedzené len na sekulárneho človeka,...v Bohu myslíme viac, i nad kritické myslenie....sme kritickí i transcendentálni...
„…v Bohu myslíme viac, i nad kritické myslenie…“
Omyl! To není nad, to je pod.
Vaše víra vým ZAKAZUJE myslet kriticky.
Nejpádnějším projevem je právě to, že NESMÍTE myslet na zadní vrátka
od Boha.
To je důvodem i toho, že si sice myslíš, že myslíte kriticky, ale ve
skutečnosti se jen plazííte pod boží roeltou a nedovolíte si vystrčit
myšlenku mimo víru.
viera nezabraňuje kritické myslenie, - myslíme kriticky i reálne - tak, ako to hovoril Ježiš (ste z tohto sveta, tak konajte v tomto svete, ale ste i Boží, tak konajte ako chce Boh)...sme kritickí, ale i myslíme transcendentálne, to sa nevylučuje, i keď ateisti si myslia, že ss to vylučuje...to akože aj tisíce veriacich vedcov nemyslia kriticky?
Tak znoiva a pomalu : jako věřící NESMÍŠ PŘEMÝŠLET KRITICKY O
EXISTENCI BOHA :-)))))))))
Kapišto?
můžeš být kritický k lecčemus, ale nesmí se jednat o pochybnostech nad existencí Boha. což ale vaše kritické myšlenní NAPROSTO ZÁSADNĚ omezuje, protože vlatsně nemůžete realizovat naplno vědu, jakmile by hrozilo, že padně víra, musíte skončit a jít na druhou stranu silnice :-)))))
věřící je ve svobodě myšlení, a tedy kritičnosti, velmi zásadně
omezen .-))))))))))))))
kdyby sis namlouval co chtěl .-)))))))))
asi s celkom nerozumieme: veriaci žije v tomto svete, vo spoločnosti, a tak žije so- a prijíma kriticky reálne veci sekulárnej spoločnosti - kriticky žije tak, ako žije i neveriaci, robí a spĺńa všetko, čo kriticky prijíma spoločnosť, všetko...ALE vie, že čisto len kritické myslenie a správanie, ktoré je v sekulárnej spoločnosti nutné, nie je všetko,lebo nerieši všetko v jeho živote, nerieši jeho duchovné veci, nerieši jeho spásu, - i ked i kriticky vedený život vedie k spáse (dobré skutky v spoločnosti, skutky lásky) - ale aj prijíma transcendentálne veci pre svoju spásu = skutky lásky vo viere v Boha zjaveného v Kristovi...
že čisto len kritické myslenie a
správanie, ktoré je v sekulárnej spoločnosti
nutné,
Další hovadina - "visitorovina"
„…ALE vie, že čisto len kritické myslenie a správanie, ktoré je v sekulárnej spoločnosti nutné, nie je všetko,lebo nerieši všetko v jeho živote, nerieši jeho duchovné veci, nerieši jeho spásu…“
Ne neví. Jen věří. A jen díky tomu, že vypnul kritické myšlení, když posuzoval, jestli to, čemu má věřit, je pravda. Následkem čehož to za pravdu zcela nekriticky přijal.
myslím že Vizitor měl na mysli něco jiného. Ve všech vědách, ve fyzice, matematice, biologii je postaven věřící před stejný úkol jako každý jiný. Dát hypotézu a testovat ji... to je kritické myšlení. Tady je postup přece stejný nezávisle na tom zda věřící nebo ne. každý výzkum má stejná pravidla. Věřící má ale navíc určitou podporu v tom, že jeho život má ještě další rozměr a t duchovní rozměr. Dává mu smysl.
Někdo bere život jako samozřejmý, prostě tady je a šmytec. Někdo nad tím přemýšlí. Jaký smysl má to že jsem tady. Jak je možné že jsem. Jak je možné že plyne čas, že si pamatuji, že vnímám... etc. Tedy nemyslím tím rozbor mozku, ale existenciální otázky po smyslu existence čehokoliv, o smyslu existence pozorovatele... o tom co je sebereflexe, proč is uvěodmuji vlastní existenci, že jsem...
A znovu mohu je zopakovat, že vím moc dobře že většina lidé se neptá proč jsme. Protože to berou jako normální. samozřejmé. já nikoliv. vím že je to zázrak a každý den je pro mě zázračný. a těším se z něj. i když je třeba těžký.
To ale nikdo nerozporuje.
Já psal o bodu zlomu, kdy věřící dojde ve své teorii, třeba fysikální,
biologické, do místa, od kterého mu bude vycházet, že Bůh nemusí
existovat. a to už dotyčný nebude moci překročit, tenhle rubikon,a bude
muset začít myslet nekriticky a upřednostňovat boha
Nad tím, kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme přímo či nepřímo přemýšlí každý člověk. Podobnost s trojčlenkou - plno lidí už pořádně neví, co to je, a přesto ji každý skoro den co den používá. Takže třeba rozumování nad tím, jestli vůbec, př. kolik, s kým, dětí, kde bydlet, jak vychovávat ap. - to vše jsou nepřímé projevy uvedeného. možná člověk nepřemýšlí den co den nad hodnotou lidského života, ale vyjma psychopatů rozhodně když někoho zabije nebo někdo zabije někoho blízkého ap. Jen to třeba nedělají tak filosoficky jako ty, ale myslím si, že jejich závěry jsou stejně hodnotné jako ty tvé.
nejvíce se z každého dne těší lidé, kteří mají nějaké existenciální problémy. je to logické.
Takový bod není. Psala jsem že ve všech vědeckých oborech jak věřící tak nevěřící postpují stejně, protože jejích víra není překážkou. Zda Bůh je nebo není, je základní světonázorová otázka nezávislá na vědeckých objevech.
U poslední věty. Nevidím v tom žádnou logiku. Proč by se člověk neměl radovat jen tak... těšit se bez důvodu.
Takový bod je - bod, který zpochybní nebo vyloučí existenci boha a pochopí to i věřící. takový věřící s ebuď dostane do "krize víry" a od víry odejde, nebo musí přestat tím směrem zkoumat a dokazovat neexistenci boha.
Nevím, proč by měl nebo neměl - ale člověk, který je v podstatě spokojen, nemá potřebu se nějak extra těšit, že s eráno zas eprobudil živej .-)))) to přijde se stářím a bolestma, problémama, že si človk začne uvědomovat, že to nemusí být standard, že se člověk každé ráno probudí a v pohodě :-))))
ale to je naprosto logické, že člověk postupem času zjišťuje, že už nemůže dělat to, co dřív si ani neuvědomoval, že dělá, atd atp
důvody mohou být různé, nejen stáří, i nemoc, koncentrační táíbor, válka, .....
Pokud existence Boha není postavena na nějakém důkazu, nýbrž prostě je, pak neexistuje způsob jak tuto víru zpochybnit.
Krize přichází z upadání na duchu, dobře je to vyjádřeno v Bibli jak se Petr kráčí po vodě za Kristem a začne se topit. volá na Krista: Zachraň mě! Kristus mu podává ruku a říká: Proč jsi pochyboval malověrný...
Tomuto verši se můžeš smát, ale přesně tak to je. My věřící věříme že Bůh je, máme n tom postavené naše myšlení, důvěru v to co děláme a věříme že to bude dobré. A když se to začne srát, pak voláme: Pomoz mi... musíme nalézt víru, že vše bude dobré a věřit že nače činy spějí k nějakému smysluplnému výsledku a neublíží
???
Víra v Boha je ale postavena na dogmatech a současně na údajných
zásluhách Boha - třeba že stvořil člověka.
Pokud by někdo dokázal, že člověk vznikl "sám od sebe", je s potřebností
boha úplný ámen.
A bůh je zpochybněn velice zásadně.
Krize může přicházet z jakéhokoli důvodu, my s ebavíme o krizi víry, která přichází, když věřící začne pochybovat o své víře. to může být buď prostě "jen tak", stejně jako z objektivních důvodů a reality
podle mě to není možné, protože pořád hodnotíme vše kolem nás naším subjektivním zrakem a tedy se nemůžeme dobrat počátku. žádný subjekt si nepamatuje své narození a kdyby ano, pak mám k tomu zásadní nedůvěru. Tedy nemůžeme se vrátit zpětně do bodu našeho zrození (zrození vědomí v rámci historie)
????
A proč se potřebuješ v procesu poznávání světa někam vracet, proboha?
A ty nejsi schopna vnímat realitu, pravdu?
„Pokud existence Boha není postavena na nějakém důkazu, nýbrž prostě je, pak neexistuje způsob jak tuto víru zpochybnit.“
Ano. Právě proto kritické myšlení nedovolí něco takového prostě přijmout jako fakt. Protože to samé platí pro jakoukoliv víru a všechny přitom nemůžou platit zároveň, protože v tom, co říkají, se liší. Takže nelze určit, jestli některá z nich má opravdu pravdu. Kriticky myslící člověk to ví, a proto si nemůže za pravdu prostě vybrat z předkládané nabídky rovnocenných vzájemně se lišících „pravd“ (nebo si na stejném principu vytvořit vlastní). A proto taky nelze v žádném případě víru brát jako něco „vyššího“ nebo „hlubšího“ než vědění. Tahle poslední věta je spíš pro Visitora, ten bere víru jako vrchol intelektu…
jsou jen dvě možnosti. Ano nebo ne. Pokud si člověk vybere ano, začne se pídit JAK a tam už se samozřejmě mohou lišit metody jak. Pokud si vybere ne, pak má nutkání i sám pro sebe si dokazovat proč ne. Cítí se býr ohrožený otevřením vrátek ANO. Protože kdyby ty vrátka nechal otevřené, nutilo by o to jít dál... a ledat JAK popřípade je nějaká možnost to poznat... může obraz poznat malíře?
Malíř může poznat obraz.
Musí být dostatečně sebekritický a nesmí být omezen
sebepřesvědčením.
Boha nie je možné dokázať, jeho existencia je tajomstvo, je transcendetálnana/nadzmyslová, - ak by bol dokázateľný, prestal by byť ť tajomstvom, a už by tu nebola viera v Boha...viera v Boha je tajomstvom..je napísané, že Boh viac miluje tých, ktorí nevideli, ale uverili - vrcholne si váži vieru toho, kto uverí - nie tých, ktorí chcú Boha vidieť, a požadujú všetko vidieť, vedieť, mať dokázané - bez viery v Boha by nebola úcta k Bohu, žiadny jeho rešpekt...avšak vieme, že POTOM ho uvidíme z tváre do tváre takého, aký v skutočnosti je"...
1. Timoteovi 6, 16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném
světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu
patří čest a věčná moc. Amen.
Efezským 1, 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli
svatí a bez poskvrny před jeho tváří
1. Korintským 13, 12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
Vodník je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.
I nepravda může dávat smysl. Ale proč by všechno muselo mít
smysl? Tedy kromě toho, že já ho tam chci mít, a tak si nějaký
definuju, ať je to pravda, nebo ne? Proč by muselo existovat nějaké
transcendentno? „Duchovní rozměr“ přece nemusí být nic, co by
existovalo mimo naše vědomí, tedy mimo náš mozek? Proč by to nebyl jen
důsledek procesů, které v mozku probíhají?
To, že člověk transcendentno nebere, vůbec nemusí být tím, že se neptá,
že nepřemýšlí, nebo že přemýšlí povrchně. Kdokoliv „do hloubky“
přemýšlí o čemkoliv bez dostatečných podkladů, vždycky bude potřebovat
nějakou „vyšší moc“, aby si to vysvětlil. Kdo to ví a obejde se bez
„jistoty“, která se nejspíš nezakládá na pravdě, prostě nepotřebuje
„vědět“ něco, o čem ví, že tomu jen věří.
Kritické myšlení se přece netýká jen vědy! To, že kriticky myslím, mi
nebrání vnímat krásu nebo lásku, nebo se těšit ze života. Jediné, co
oproti věřícím nemám, je představa, že mi to někdo nadělil shůry. Jsem
tím podle tebe o něco ochuzen?
neřekla jsme všecko musí mít smysl. Ptám se zda život má nějaký smysl, existence
Jak se to vezme.
Z hlediska vesmíru asi ne
z hlediska života určitě ano
Zatím smysl má - z mé strany to vnímám jako neustále zdokonalování
se, aby jsme jednou mohli osídlit vesmír, aby jsme byli schopni překonávat
ty obrovské vzdálenosti, protože tato planeta má omezenou "životnost".
Novodobí proroci - autoři sci-fi románů to zatím předpovídají tak, že
se to postupně plní - od komunikačních schopností, přes schopnost opustit
naši planetu a přistát na jiné, až po opuštění sluneční soustavy.
Ratka to asi spíš myslela tak, že ne že všechno musí mít smysl, ale že člověk potřebuje zažívat smysl, má-li požívat pocitu spokojenosti. Někdo pocit smyslu čerpá z fyzického dění, z našich každodenních malých radostí, z uskutečňování svých plánů či dosahování svých cílů apod...., jiný v tom vidí marnost, pomíjivost, nehodnotnost (poněvadž k takovému pocitu smyslu je nutné se neustále stimulovat), a čerpá pocit smyslu z nějakých stálejších hodnot, ze základnějších, univerzálnějších a taky bytostnějších vztahů a úvah na nich založených.
veriaci je členom sekulárnej spoločnosti (ktorá de facto nerešpektuje vieru(náboženstvo, nie je náboženská), a plní všetko, čo nariaďuje (zákony) sekulárna spoločnosť, teda v racionálnom aspekte žije tak, ako žije i ateista...ALE druhá strana mince, ako hovorím je i transcendentálny život - vo viere v Boha zjavenom v Kristovi...
Uvědomuješ si, že sekulární společnost je minoritní??
Asi moc ne, co?
Jinak bys to nemohl napsat - ateista je v menšině - ten žije v teistické
společnosti.
Znáš rozdíl mezi myšlením a biflováním látky ve škole?
Katolické školství vyžadovalo biflování, tedy nekritické opakování
školního dogmatu. Proto v těchhle dobách přešlapoval vývoj na místě
(krok vpřed, dva kroky nazad).
Kritické myšlení, skepsi k tvrzenému a hledání pravdy přinesla do Evropy
až Renesance (obrození).
Někdo. visitore. je i dnes ještě zakonzervovaný ve Středověku.
kritické myslenie je obmedzené len na sekulárneho človeka
Takže věřící nemají nikdy kritické myšlení?
To co za píčovinu jsi zase vymyslel?
Pokud je něco založeno JEN na dogmatu typu "Bůh je", není to vlastně vůbec nic falsifikovatelného, tedy ani mikrometrem vědeckého. Nepíši to rád, asle to opravdu i ty pohádky mají mnohem reálnější jádro a základ, třeba jako u upírů porfyrie.
O Bohu se dá diskutovat do nekonečna a nikdy nikdo z teistů nemusí nic korigovat, měnit, protože se vždy najde nějaký blábol, výmluva, "proč to stejně je jak tvrdí teisté"
mezi náma, komunistická ideologie je jen jiný druh náboženské víry - má jen jiného Boha - komunistickou ideologii, ale také mu/jí dává vlastnosti, které obecně, přirozeně neexistují (rovnost ap.).
jistě bychom našli plno a zásadních odlišnosti, ale ta podstata je stejná - někdo, nějaký člověk, si něco usmyslel, vytvořil ideologii a plno jiných se k ní přidalo, protože v ni věří