Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Podle mě v tom, že pravidla ztotožňuješ s bohem. Proč by to měl být bůh? Navíc je rozdíl mezi lidskými pravidly, která lze porušit, a přírodními zákonitostmi, které porušit fyzicky nejde. A proč mezi pravidla řadíš umění, to mi hlava nebere vůbec. Protože umění může zobrazovat i věci, které neexistují. Umění je oblast, kde pravidla můžeš porušovat dle libosti.

Cituji: "Podle mě v tom, že pravidla ztotožňuješ s bohem. Proč by to měl být bůh?"
.. Protože jsem nepotkal nikoho, kdo by na otázku "Co je to Bůh, čím je definovaný?" dokázal odpovědět nezpochybnitelně (tj. aby přesvědčil všechny oponenty). Já jsem zatím nenašel důvod, který by vylučoval moji definici Boha (tj. Bůh je souhrn pravidel). Vlastně ani ty jsi nepoukázal na jakýkoli rozpor v mé definici Boha.

Cituji: "Navíc je rozdíl mezi lidskými pravidly, která lze porušit, a přírodními zákonitostmi, které porušit fyzicky nejde."
.. Rozumím, co chceš zdůraznit - pravidla lze rozdělit podle vlastnosti: jde porušit/nejde porušit. Ale nedochází mi, proč toto dělení by mělo vyvrátit moji definici "pravidla = Bůh". Prosím o upřesnění.

Cituji: "A proč mezi pravidla řadíš umění, to mi hlava nebere vůbec. Protože umění může zobrazovat i věci, které neexistují. Umění je oblast, kde pravidla můžeš porušovat dle libosti."
.. V tomto se naše názory úplně liší. Já jsem shledal a nabyl subjektivního přesvědčení, že umění pravidlům podléhá. Příklad: umění, které by se vymykalo všem pravidlům (ať nepřeháníme, omezme se na pouze pravidla sdělování informace mezi lidmi), by zůstalo ostatními zcela nepochopené a ignorované, protože příjemci takového umění (diváci, posluchači) by takové umění neasociovali s ničím, co sami prožili. Považovali by ho za nepochopitelný šum, který nestojí za pozorování. Jako umění by ho hodnotil pouze jediný člověk = autor tohoto druhu umění. Je takové umění stále uměním ve smyslu, jak ho chápají všichni? Teprve, až by někdo jiný (než autor) objevil důvod, proč autor tvoří takové umění (tj. rozpoznal by pravidla, která v daném díle něco sdělují), pak by toto umění začalo mít hodnotu větší než nulovou. Ale to by pak znamenalo, že mám pravdu. Přehlédl jsem něco?

Takže souhrn pravidel podle tebe stvořil vesmír? Souhrn pravidel ti zařídí posmrtný život v nebi nebo v pekle?

Lidská pravidla, která si tvoří člověk, jsou tedy také bůh? Bůh se mění v závislosti na vývoji lidských pravidel?

Řekl bych, že svého boha nazýváš bohem naprosto zbytečně, souhrn pravidel je dostatečné označení – proč tomu říkat bůh, když to spoluvytváříme i my sami? Byly Norimberské zákony taky součástí boha? A už nejsou? Opravdu jde bůh s vývojem lidských pravidel ve stylu kam vítr, tam plášť?

Zneuznaných umělců jsou mraky. Je někde řečeno, kde je hranice umění? Že musí mít hodnotu i pro jiné lidi, než je jeho autor?
Ale hlavně – psal jsi, že umění je součást pravidel, což chápu jako něco, co pravidla vytváří, nebo aspoň obsahuje, i pro ostatní oblasti. Ale přitom je to jen jeden z mnoha oborů, které vytvářejí svá pravidla, používaná jen v rámci daného oboru. A právě pravidla umění jsou nejméně závislá na pravidlech mimo obor, umělecká pravidla jsou ta jediná, která se v umění musejí jakž takž dodržovat. A i když nedodržíš ani ta, nic se nestane – akorát to bude umění jen pro tebe, jak píšeš.

Z tvé reakce cítím, že mým nezvyklým představám se snažíš porozumět. Upřímně ti za to děkuju. Dovolím si mé odpovědi označené [hranatými závorkami] vložit do tvého textu.

Takže souhrn pravidel podle tebe stvořil vesmír? [Ano.] Souhrn pravidel ti zařídí posmrtný život v nebi nebo v pekle? [Ano. Mrzí mne, že si jen namlouvám, že rozumím, jak je definovaný posmrtný život a jak je definované nebe a peklo. Neříkám, že v ně nevěřím, jen nemám dost znalostí, co to je.]

Lidská pravidla, která si tvoří člověk, jsou tedy také bůh? [Ano.] Bůh se mění v závislosti na vývoji lidských pravidel? [Ano.]

Řekl bych, že svého boha nazýváš bohem naprosto zbytečně, souhrn pravidel je dostatečné označení [Ano, já osobně bych pojmenování "souhrn pravidel" za dostatečný považoval a nepotřeboval bych definovat pojem Boha. Jenže mnoho lidí má důvod "potřebovat" pojem Boha a já bych chtěl být jako oni, chtěl bych pojmu Bůh také rozumět jako oni. To je vlastně důvod, proč zde obtěžuju svými dotazy.] – proč tomu říkat bůh, když to spoluvytváříme i my sami? [Protože o těch pravidlech, která jsme (zatím) nevytvořili, nepoznali, nezmodelovali a ani nijak nepojmenovali, se dá obtížně diskutovat. A navíc neznámé, špatně definované v nás budí přirozené obavy. Ve všech druzích lidských společností bylo potřebné, aby existovala entita, která moudře a s dobrým cílem ovládá všechny neprobádané jevy či hrozby, jejichž kauzalitu lidé ještě nerozpoznali (přírodní úkazy, nemoci). Tuto entitu různá etnika nazývala různě: bálové, démoni, božstva, duchové, džinové. A po celé věky se různí proroci snažili tuto duchovní džungli urovnat, zjednodušit, aby jedna idea byla použitelná pro velké společnosti (Ježíš, Jan Křtitel, Mohamad, teď honem nevím další, ale bylo jich před nimi i po nich ještě mnoho). I v dnešní době existují neprozkoumaná pravidla, jejichž osvojení nás teprve čeká. Moje definice Boha zahrnuje i ta pravidla, která sice existují a vesmír podle nich funguje, ale lidstvo tato pravidla ještě nepoznalo. (Například: Není známa příčina existence "ostrovů stability" při tvorbě hmoty vysokých jaderných čísel. A padl jsem na neověřenou informaci, že některé prvky vysokých jaderných čísel mají nestandardní gravitační vlastnosti.)]

Byly Norimberské zákony taky součástí boha? [Ano. Bůh podle mé definice není humánní, není to člověku podobná bytost. Jsou to jen "(s?)prostá" pravidla.] A už nejsou? [Norimberské zákony stále jsou součástí mého světa (a proto také mé představy Boha). Dokud na Zemi po Norimberkých zákonech bude nějaká historická památka, budou součástí mé definice Boha. Osobně bych chtěl, aby povědomí o Norimberských zákonech i o všech bezprávích a zhoubách, které z historie známe (Julius Caesar a Keltové, Karel Veliký a Germáni, francouzská revoluce, ruská revoluce, Stalin a komunismus, všechny světové války, ale i epidemie), zůstalo v paměti lidstva navždy, aby to lidé už nikdy znovu nedopustili).] Opravdu jde bůh s vývojem lidských pravidel ve stylu kam vítr, tam plášť? [Ano. Pravidla, kterým já říkám Bůh, jsou pravidla pro vývoj společnosti až nehumánně svobodná, umožňující masakry (přestože ani mně se to od základu nelíbí). Jedině tak se dokážu smířit s existencí něčeho, co lidé nazývají Bůh, který masakry připouští.]

Zneuznaných umělců jsou mraky. Je někde řečeno, kde je hranice umění? Že musí mít hodnotu i pro jiné lidi, než je jeho autor? [Vždy jsem si myslel, že někde je řečeno, co je umění a co ne. Ale jistý si tím nejsem, protože kritéria určující co je a co není umění, byla a stále jsou široce nejasná. Jsem přesvědčený, že výtvor, který vzbuzuje v mozcích pozorovatelů pozitivní reakce, bude považován za umění, i kdyby to měl být pouhý hřebík zatlučený v trámu. Pokud nevzbuzuje emoce, většina z nás takový výtvor posoudí jako: "Asi umění, ale ne pro mne, protože mu nerozumím."]

Ale hlavně – psal jsi, že umění je součást pravidel, což chápu jako něco, co pravidla vytváří, nebo aspoň obsahuje, i pro ostatní oblasti. Ale přitom je to jen jeden z mnoha oborů, které vytvářejí svá pravidla, používaná jen v rámci daného oboru. A právě pravidla umění jsou nejméně závislá na pravidlech mimo obor, umělecká pravidla jsou ta jediná, která se v umění musejí jakž takž dodržovat. A i když nedodržíš ani ta, nic se nestane – akorát to bude umění jen pro tebe, jak píšeš. [Se vším souhlasím. Jen si nejsem jistý, zda ti zcela rozumím. Proto se pokusím tvé tvrzení formulovat svými slovy, abys poznal, zda nahlížím tvůj výrok stejně. Myslím, že říkáš: "Umění obsahuje a dodržuje pravidla. Umění tvoří nová pravidla. Umění může dodržovat i porušovat dříve zavedená pravidla. Pravidla vytvořená v umění lze pro neumělecké životní situace použít jen vzácně."]

A zbývá jen ozřejmit, kde se vzala ta pravidla, která stvořila vesmír, a jestli stvořila i boha

Není to pravda že je Bůh souhrn všech pravidel, protože je to osobní bytost – vědomá, tvořivá, mající vůli. Souhrn pravidel (fyzikálních, morálních, matematických…) není osobní ani vědomý, takže by to byl spíš řád světa, ne Bůh

Rozumím. Snažím se nahlédnout Boha jako bytost vědomou, mající vůli, ale nepromlouvá tak ke mně. Do jisté míry rozumím projevům světa, proč svítí Slunce, proč dochází k válkám, v čem spatřuju smysl života. Ale nerozpoznávám projev Boha tak, jak ho spatřují jiní podle jejich představ. Vždy, když jsem se jich ptal, co bych měl cítit, vidět, vnímat, odpověděli mi vágně: "to musíš cítit, buď věříš nebo nevěříš". Jsem "poleno", které se snaží, ale necítí.

Pokud sis uvedené stanovil sám pro sebe a není s čím komparovat, tak se nemýlíš v ničem

Mnoho let jsem opatrně posuzoval tyto definice, protože se mi zdály nehorázné, nepřijatelné. Jenže léta běží a nenašel jsem (zatím!) nic, co by zřetelně odporovalo těmto definicím. Lidé v náboženství vzdělaní od své víry v Boha chtějí totéž, co já od (omlouvám se) Boha definovaného jako souhrn všech myslitelných pravidel, které buď je radno dodržovat nebo mít setsakra důvod k jejich porušení.
Nevím, jak to říct, aby to neznělo, že jsem namyšlený: opravdu budu rád, když se od (kohokoli) dozvím důvody, proč není možné moji definici přijmout .
A popravdě, není moc lidí v mém okolí, kteří by měli chuť o podobných filosofických tématech diskutovat. Takže to moje zkoumání opravdu trvalo desítky let.

Bůh není souhrn pravidel...
respektive v takového nevěřím...

Chápu a nechci zraňovat Váš názor dalšími otázkami. Ale budu rád, když byste mi mohl vysvětlit, proč nemůže Bůh být definovaný jako souhrn pravidel.
Nebo ještě lépe, co tedy jiného než pravidla Bůh je? (Prosím, vezměme v úvahu, že Bůh stěží bude láska, když do krve znepřátelená vojska se musí vzájemně zničit ve jménu něčoho, co každá z obou znepřátelených stran nazývá Bohem.)

Bůh a nebo vůle boží je Kvantová mechanika :-)

Asi úplně nerozumím. Souhlasil bych s trochu opraveným výrokem: "Moje definice Boha zahrnuje kvantovou mechaniku." Obávám se, že nesdílím názor definovaný výrokem : "Bůh i jeho vůle není nic jiného než kvantová mechanika."

Ano na této teorii se může do nekonečnosti pracovat :-)

Ano a vymejšlet si nové a nové formy pámbíčka.

A na Jeho protějšku věrné družce Paní Pánbíčkové :-)

Fyzikální pojem dualita částice a vlnění se vztahuje ke skutečnosti, že světlo lze popsat buď jako vlnu nebo jako částici. https://cs.wikipedia.org/wiki/Dualita_%C4%8D%C3%A1stice_a_vln%C4%9Bn%C3%AD
No ano v Bohu je také sice skrytá ale dualita .

Ale výhradně lidé, kteří tomu rozumí a proto ne do nekonečna.

Takže ty vůbec

tady si většinou tykáme, snad Vám není sto let...
může nemůže, co můžu vědět, ale věřím, že Bůh je živá bytost, čiré vědomí nikým nestvořené, věčné, které má na svědomí existenci celého vesmíru...

Díky za konkrétní definici. (A díky za tykání.) Musím přiznat, že pochybuju o pravém významu některých slov. Například nemám zcela jednoznačně vyhraněný pojem "živá bytost".
Vysvětlím mým chápáním hranic bytosti. (Jinými slovy totéž: "kde je hranice mého těla, kde přesněji začínám já a odkud kam mé já už nezasahuje?") Já si myslím, že pojem já (neboli já jako živá bytost) nemůže existovat bez vzduchu, který musím vdechovat, bez potravin, které musí v mém okolí vyrůst a já se jich zmocním. Aby mé já přežilo déle než měsíc, polyká do sebe hmotu ze svého okolí a rovněž hmotu do okolí uvolňuje. Přestal jsem se cítit jako izolovaná jednotka bez vazeb na okolí, na ostatní tvory, bez vazeb na velmi vzdálené objekty. A pokud mi někdo řekne, že celý vesmír se vší fluktuující hmotou je živá bytost, budu též souhlasit. Ujel jsem příliš?

ne, na mě je to v pohodě...

Díky. Tvoji definici Boha chápu tak, že je vlastně shodná s tou mojí. Ale, tvoje je hezčí, přátelštější k lidem.

taky dík...

souhrn všech myslitelných pravidel = Bůh ?????

Tak to by ty pravidla musela obsahovat Bible.¨
Já tam nezaznamenal - všechny myslitelné pravidla.

např. o etice na sociálních sítích tam není ani písmenko...

Bible obsahuje mnoho pravidel, která platí dodnes. A samozřejmě obsahuje pravidla, která v době jejího vzniku měla smysl, ale dnes se bez nich obejdeme (nebo spíš jsme je z dobrých důvodů zavrhli). Pokud bude společnost trvat, nikdy například nebude možné obejít (=zavrhnout) pravidlo (z ekonomie, z teorie her) o vězňově dilematu. Princip tohoto pravidla říká toto: Pokud zdroje nestačí pro všechny členy společnosti, je nutné rozhodnout, s kterými členy spolupracovat a proti kterým se postavit, aby přežili ti nejpotřebnější. Neznám bibli podrobně, ale myslím, že v mnoha obrazech (scénách) v bibli je toto pravidlo zachyceno.
"Bibli" dnešních dějin (i s tím chováním v sociálních sítích) tvoříme dnes my. Budoucí historici to zapíší (formou historických dokumentů, což bible je také).

to je poněkud zákon džungle, asi Starý Zákon mezi řádky obsahuje taky, ale zase v Novém Zákoně, už Ježíš tvrdí, že lidé jsou si rovni, byť to prokládá pohrdáním jinověrci, Samaritány a podobně., kdoví, jak to skutečně řekl...
pro mě je to zdroj inspirace, ale přece jen spíš kulturní památka a ne Slovo Boží...

Bible je informace o Bohu a co chce po člověku a jak s ním chce naložit. Pravidla která fungovala ve starém zákoně už v Novém zákoně neplatí. Křesťané dostali od Boha svobodu bez jakýchkoliv pravidel či nařízení.

Souhlasím.

Pokud Bůh jsou pravidla, pak mizí rozdíl mezi Tvůrcem a stvořením. Tím se Bůh stává ne osobní silou, ale pouhým systémem zákonitostí, což není víra v Boha, ale spíše naturalismus nebo panteismus.

Nechci nikoho popudit tím, že jsem zatím nepochopil, co přesně všichni chápou pojmem "stvoření". Zatím si subjektivně myslím, že proces stvoření vždy kontinuálně trval a trvat bude po celou dobu existence času. Až za miliardy let Slunce přejde do fáze rozpínání, pohltí svým žhavým prachem blízké planety sluneční soustavy, takže život na Zemi zcela zanikne, i tato zkáza může někým, kdo nebydlí na Zemi, být nazývana jako proces stvoření. (Už jsem zde napsal, že se necítím být pánem tvorstva, přestože se tak chovám, protože mne to naučili.)

Stvoření má jednu naprosto základní "vlastnost" - je to ZÁMĚR, BEZ OHLEDU NA TO, JAK DLOUHO TO BUDE TRVAT, DŮLEŽITÉ JE, ŽE SE někdo nebo něco rozhodl/o, že něco stvoří. A stvořil to.

a v případě stvoření Bohem se mluví dokonce o tzv. INTELIGENTNÍM ZÁMĚRU

Aha, díky. Neznal jsem vazbu stvoření = záměr svobodné vůle. Přijímám fakt, že bez onoho rozhodnutí nemůže stvoření začít probíhat. Bohužel představa svobodné vůle "hlavního tvůrce" mi přináší víc otázek než odpovědí.
Například otázka, jakým principem se hmota v Higsových polích podřizuje vůli, rozhodnutí hlavního stvořitele? Jak by proces stvoření mohl stvořitelem být řízen (to znamená aby stvořitel byl schopen rozhodnout o jeho započetí nebo nezapočetí) bez nějaké fyzikální interakce s probíhajícím procesem stvoření? Dnes známe pouze 4 interakce: gravitační, elektromagnetickou, slabou a silnou. To, že známe dnes jen 4, vůbec neznamená, že v budoucnu nerozpoznáme nějakou pátou interakci, pomocí níž "hlavní tvůrce" realizuje svá rozhodnutí na proces stvoření. Mám tvém názoru rozumět tak, že spoléháš na onu zatím neobjevenou pátou interakci?
Pokud ano, pak vzniká další otázka: Jak by tato 5.interakce mohla účinně zasahovat do vlastností hmoty (jejího vzniku v Higsových polích) a přitom současně bychom ji nebyli dosud schopni pozorovat (tj. měřit) způsobem, kterým dnes umíme pozorovat projevy hmoty (v gravitační, EM, slabé, silné interakci)?
Nežádám odpovědi, protože je asi stěží kdo zná. Ale ocenil bych tvůj názor, jaké šance máme na získání odpovědí.

:-)))
Mému názoru není třeba rozumět nijak uvedneým způsobem :-)))
Stvoření je prostě tehdy, když existuje stvořitel. Tedy někdo, kdo tvéří záměrně.
Ty řešíš, co že to vlastně stvořil
Bible píše o stvoření Vesmíru a člověka Bohem
Zbývá vyřešit, kdo stvořil Boha nebo zda je Bůh výsledkem "náhod" :-))))))))))))
To by ovšem s pojetím Boha a obecně náboženství smrtelně zamávalo .-)))))))))

btw. o gravitaci víme, že existuje a za jakých podmínek, ale nikoli "kde se bere", klidně to může být ona, kterou stvořil bůh jako tu nosnou vlnu pro amplitudy jiných sil - proto se vědci snaží propojit (najít souvislosti) uvedených právě s gravitací a vytvořit jednotnou teorii .-))

Dovolím si reagovat vložením mých příspěvků v [hranatých závorkách] do tvého textu.
:-)))
Mému názoru není třeba rozumět nijak uvedneým způsobem :-))) [Mám za to, že se namáháme komunikovat, aby oslovení porozuměli, co jim chceme sdělit. (Prosím oprav mne, pokud nesouhlasíš.) A není-li tvým cílem, abych tvému vysvětlení rozuměl, proč jsi mi odpovídal?]
Stvoření je prostě tehdy, když existuje stvořitel. Tedy někdo, kdo tvéří záměrně. [Rozumím předpokladu - musí existovat stvořitel. Ale nerozumím ve tvém sdělení slovu "existovat". Myslíš tím fyzikální existenci stovřitele? Nebo duchovní existenci stvořitele? Já slovem duchovní existence rozumím obraz, představu stvořitele v mysli živých tvorů (lidí). Rozdíl mezi fyzikální a duchovní existencí já spatřuju v tom, že cokoli může fyzikálně existovat, aniž by ve vesmíru byla jediná živá buňka. Zatímco duchovní existence (tj. obraz stvořitele ve vědomí myslících bytostí, schopných vytvářet model světa a model Boha) bez existence myslících bytostí nemůže existovat.]
Ty řešíš, co že to vlastně stvořil [To je nedorozumění. Neřeším, co stvořil. Já se snažím porozumět, jak mohl řídit, co tvoří (hrubě řečeno "čím tu hmotu míchal").]
Bible píše o stvoření Vesmíru a člověka Bohem
Zbývá vyřešit, kdo stvořil Boha nebo zda je Bůh výsledkem "náhod" :-)))))))))))) [Ó nad takto obtížnou otázku si netroufám diskutovat. Mně by stačilo pochopit, jakým způsobem stvořitel vstupuje do našeho světa, jak zasahuje do hmoty a procesů našeho vesmíru.]
To by ovšem s pojetím Boha a obecně náboženství smrtelně zamávalo .-))))))))) [Nemuselo by to zamávat ani s náboženstvím ani s Bohem, bude-li Bůh dost "bytelně" definován.]

btw. o gravitaci víme, že existuje a za jakých podmínek, ale nikoli "kde se bere", [Souhlasím, že to nevíme jistě. Ale existuje hypotéza, že hmotnost=gravitační sílu generují gluony přeskakující mezi up quarky a down quarky uvnitř protonu a neutronu.] klidně to může být ona, kterou stvořil bůh jako tu nosnou vlnu pro amplitudy jiných sil - proto se vědci snaží propojit (najít souvislosti) uvedených právě s gravitací a vytvořit jednotnou teorii .-))

a, A jak jinak bys chtěl rozumět tomu, co jsme napsal, než tak, jak jsme to napsal? To mne zajímá. Můžeš nesouhlasit. Ale jak jinak by sis to chtěl vysvětlit?
b, Myslím tím cokoli/kohokoli, kdo oplývá inteligencí a tedy možností záměru. Na "duchovní" existenci nevěřím, duchovno / duše je pevně navázáno na hmotu, a to ještě příslkušně dokonalou. Spolu s mozkem umírá i duše. Duše bez příslušné materie nemůže existovat. Duchovní exuiistence vpodobě představ není existence dichovna, ale existence představ o duchovnu
c, Čili jak řídil, že stvořil to co stvořil. míchal to tím, co měl dostupné a dalo se to použít. Nejspíš jinou hmotu nebo energii, jako "tvoříme" my lidé. Ale já nejsem znalec na boží reálie, nicméně výsledek tu máme a tak to muselo jít.
d, Stvořite nevstupoval do našeho světa on ho stvořil, tudíž do něj, logicky, může i zasahovat
e, Pokud by někdo "vyřešil", kdo stvořil Boha lidí, s Bohem teistů a jejich biblickou teorií o stvoření našeho světa by byl absolutní konec.
f, víme, že existuje :-)))))))))))) OTR ji uvádí jako důsledek zakřivení prostoru hmotou.

a, Tvé formulaci v #142639 jsem rozuměl tak, že mi sděluješ, že "není třeba ti rozumět". Svou odpovědí v #142659 jsem chtěl upozornit na nelogičnost tvého doporučení "nerozumět tomu, co píšeš". Já v #142659 píšu "oprav mne, pokud nesouhlasíš", ty v #142662 odpovídáš "můžeš nesouhlasit". Tvoje sdělení nenavazuje na mé. Toto téma skončilo nedorozuměním.
b, Nerozumím, jak by mohl někdo (mohlo něco) disponovat ingeligencí, pokud by (to) neexistoval(o). Ptám se tě, zda bys mi uměl srozumitelněji přiblížit, v jaké formě stvořitel existuje, abych já jako připravený uvěřit v jeho existenci (=v jeho existenci tak, jak si ji představuješ ty) se mohl přesvědčit, že opravdu stvořitel svou inteligencí stvořil náš svět a že opravdu zasahuje do našeho světa. (Pojem duchovní existence jsem zvolil nevhodně, omluvám se.)
c, Rozumím správně, že nemáš názor, jakým způsobem stvořitel mohl svět stvořit. Nechme toto téma nezodpovězené.
d, Mezi slovy zasahovat a vstupovat nevidím rozdíl. Objekt, který má podlehnout modifikaci (=stvoření) se musí podvolit síle resp. energii stvořitele. Tou silou, či energií stvořitel do jím vytvářeného světa musel zasáhnout, vstoupit. Nemohl stvořit hmotný svět nehmotnou interakcí. Ale jde o totéž téma jako c, nechme ho nezpodpovězené.
e, Otázka "kdo stvořil Boha" mi připadá jako nejasně ohraničená. Bez bližšího upřesnění, jak máme rozumět výroku "stvořit Boha", by mohlo vzniknout příliš mnoho nedorozumění mezi námi a proto ji ponechávám nezodpovězenou.
f, Souhlasím.

Díky za disputaci.

a, :-)))))))))))))­))))))))))))))))) no, já na tom uvedeném nevidím nic, co by bylo třeba vysvětlovat navíc čekáním na nějakou pátou interakci :-)))))))))))))­)))))))))))))))) Na začátku příspěvku xxx635 jsi na to zareagoval nejlépe a plně :-))))))))))) vše dalkší už bylo zcela zbytečné.
b, ne, lokotraktore, já yi - a nejen proto, že jsem ateista a ve stvořitele a tedy stvoření, nevěřím - opravdu nemohu poskytnout odpověď na otázky v b, protože jsem ani nikdy netvrdil, že je znám, ba dokonce naopak. Já ti prostě jen vysvětlil, co se rozumí pod slovem "stvoření", určitě jsme netvrdil, že to existuje ?:.-úúúú to musíš na věřící .-))) zkus třeba kroky .-)))))
c, Když jako ateista ve stvořitele nevěřím, asi budu mít názor, že nikdo svět nestvořil .-))))))) Navímc jsme jasně napsal, že nejsem znalec na boží reálie :-)))
d, Já rodíl vidím. Zasahovat se dá do něčeho i nepřímo, přes 1000 vazeb. Vstupovat znamená do něj přímo vstoupi a ovlivňovat ho zevbnitř. Nicméně to je zase jen podružné. I kdyby ta slova byla synonyma, já napsla jen to, že když náš věsmír stvořil, tak má samozřejmě "páky", jak do něj zasahovat :-)))))))))) Možná tě dublovaně zajímalo, jak náš svět stvořil, ale o tom bylo c, .-))))) d, řešilo už jen to, že když je tvůrce toho "chleba", tak do něj logicky můžeš strčit pilník :-))))
e, co je na ní nejasně ohraničeného? .-)))))) pokud zjistíme, kdo stvořil našeho boha, je s tím bohem jako bohem, jak o něm pojednává bible a vysvětlují si ho věřící - tedy vševědoucí, všemocný, nekonečný, nejvyšší ..... prostě konec :-)))))))))))))­))))))))))) ani jedno nebude platit :-))))

a, Snad začínám rozumět tvému způsobu komunikace a začínám chápat, proč na uvedeném nevidíš nic, co by bylo třeba vysvětlovat. Neměj mi to za zlé, když si myslím, že naše komunikace se odvíjí podle pravidla "toto tady je pokec a proto není třeba, aby si účastníci rozuměli".
b, Promiň, zmátl jsi mne tvými rozsáhlými znalostmi tématu. I já jsem se skoro celý život pokládal za ateistu. Ve vyšším věku jsem si musel připustit, že bez víry v něco, na co spoléhám, nejde žít. Začalo to tím, že jsem si připustil, že věřím fyzikálním výrokům, které v minulosti moudří stanovili. A někteří jiní později dokázali, že tyto výroky neplatí zcela stoprocentně. Dnes (jak jonatan1 správně odhadl) bych se asi považoval za pantheistu. Ale pořád hledám, co ti, kdo v Boha věří, si pod pojmem Bůh představují. Otravuju věřící (hlavně faráře, když si to dají líbit) mými šťouravými dotazy. Jejich odpovědi jsou většinou vyhýbavé=nevědí.
c+d, Já už jsem takový strohý matematik. Když dva jevy jsou na sobě nezávislé (řekněme např. stvořitel a svět, ale může to být cokoli jiného), pak je nulová pravděpodobnost, že by jeden jev jakkoli koreloval s (reagoval, dal se řídit) druhým. Pokud je ta pravděpodobnost nenulová, pak jsou jevy závislé a musí existovat nějaká fyzikální interakce, která je k sobě nezpochybnitelně váže. A já jsem si namlouval, že bys třeba mohl znát, v čem ta vazba stvořitele na svět spočívá. Moje nepochopení, omlouvám se.
e, Já zatím zastávám (svůj soukromý) názor, že Bůh (jako nejasně definovaný pojem) je výtvorem lidské imaginace. Tedy, že Bůh nemůže existovat bez přispění lidí. Jenže to je pro mnohé věřící tak troufalé a útočné tvrzení, že proti zveřejňování takového názoru by někteří rádi bojovali silou (zejména muslimové). Proto bych raději napřed vymezil, do jak velké míry bolestivosti o tak choulostivém tématu hodláme diskutovat. Raději bych tohle téma opustil, protože nepotřebuju zjišťovat, jak mnoho ostatních má stejný názor jako já.
Chci všem zde poděkovat, že ke mně byli vstřícní. Zvlášť chci poděkovat jonatan1-ovi (#142583), protože díky pojmenování mého postoje (pantheismus) budu umět ostatním přesněji sdělit, jak si představuju Boha já. Byl jsem tady s vámi všemi rád a prozatím se loučím.

lokotraktor : "Bůh nemůže existovat bez přispění lidí"

(Sk17)Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,
25ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní.

:-))))))))))
a, "Stvoření má jednu naprosto základní "vlastnost" - je to ZÁMĚR, BEZ OHLEDU NA TO, JAK DLOUHO TO BUDE TRVAT, DŮLEŽITÉ JE, ŽE SE někdo nebo něco rozhodl/o, že něco stvoří. A stvořil to."
Toto není až tak názor, ale vysvětlení, možná ne úplně definiční, co je to stvoření. Já opravdu nechápu, jak bys chtěl tomuto vysvětlení "rozumět" jinak, než jak je napsáno :-)))))))))))

b, Asi budeš starší, ale nemysli si, že o bůh ví kolik :-))))) Já se za ateistu pokládám a nijak mi to nebrání věřit tomu, že "z prachu (hvězd) jsme vzešel a v prach s eobrátím" a pak už mne nečeká nic, pokračovat budou moje děti a proto jsem žil .-)))

c+d, 1. jak víme, že jsou na sobě nezávislé? 2. stvořitel má vždy možnost a schopnost s jím stvořeným manipulovat
e, Tady jsme ve shodě a nejen my dva. snad jen s dovětkem, že "přispění" nestačí. Bůh je komplet dílo lidské mysli.. a v diskusi se nevraždíme, s muslimem diskusi vést nelze, podobně jako zde s kroky nebo kiwim, a to ani muslimové nejsou

PS : ono to vůbec nemusí trvat miliardy let .....

Ano, asi bych svoji představu Boha ztotožnil s panteismem. Díky veliké za připomenutí tohoto směru. Neznal jsem ho.

A co na to teisti ???

Ondi, ze muzou a jedna se o dar Bozi.

Ano, můžou. A o dar boží ani Boží se nejedná.

arecuk dik -- hlavne, ze uznavas, ze muzou - ja se zeptal z duvodu co jsem pozoroval a to nekolikrat.

na chalupe mame za zahradou asi tak 120 - 150m louku a poto stran dolu k rece dost prudka ale da se seji - kere a stromy mozno tak 20m dolu tak zijou ptaci -- kdyz dam na zahrade do velkeho krmitka zradlo pro ptaky tak obcas tam zaleto jeden ten se nazobe a odleti ale hned za chvilku je jich tam hejno -- kdyz dam nemam prone zradlo tak prileti jeden a odleti dolu k rece ale zadny neprileti zpet -- to sleduji uz hodne dlouho nekolik let Porad stejne urcite si to reknou je to tam.

Zvířata se mezi sebou samozřejmě domlouvají pomocí jejich signálních soustav a návyků
Ale záleží na tom, co všechno máš pocit, že si "říkají"

Je vidět, že jsi bud nevzdělaný, nebos i děláš prdel z ateistů, když pokládáš tak stupidní otázku.

Nejen zvířata se dokážou mezi sebou domluvit, ale dokážou to i rostliny.

Náboženská společenství jsou diktatury které nestrpí svobodu soudruhů a PRAVDU. Vše je nadiktováno i to na co smí soudruh myslet v co musí soudruh věřit. Také začíná každá schůze společným vyznáním, zhruba takhle "věřím v boha jediného, věřím v Ježíše, věřím ve velikonoční vejce. AMEN"

Listina základních práv a svobod (vyberu jen to podstatné)
Článek 15 Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
Článek 16 Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru, a to buď jednotlivě, nebo ve společenství s jinými, veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti nezávisle. Zejména zřizují své duchovní a jiné instituce, řídí se svými předpisy a ustanovují své orgány. Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

za komunistů bylo přece taky všecko nadiktováno.... a teď zpětně se mi zdá že jsme mysleli mnohem svobodněji než dnešní generace která je ve vleku médií... jak to má být, co musí dokázat, jak se má oblékat, jak má mluvit etc. tohle nebylo, věděli jsme že papaláši melou nesmysly, a my jsme žili dva paralelní životy. Oficiální, kdy jsme běhali s mávátkami a neoficiální kdy jsme na to úplně srali a dělali si svoje v klidu.

A přwesto jsme z neckermana lovili a když to člo, nechali si poslat nebo nakoupit v tuzexu či esu něco, co druzí neměli

to je spíš jen o tom, jestli REZIGNACI na běžný život nazveš VĚTŠÍ SVOBODOU, protože víš, že 3/4 svých tužeb nejsi schopna naplnit, díky komunistům

říkám zpětně vidím, že jsme měli svobodnější mysl. jaké 3/4 tužeb? co třeba jsem mohla chtít, odchovaná přírodou, trampováním, spaním pod širákem... milovnice Roháčů a volných prostor.

A ano, jak se otevřeli hranice, hned jsme s děti vyrazili do Rakouska... a pak bez nich na hory. Můj první větší kopec byla Dufour Spitze v Monte rosa. Ale po tom jsme netoužila za komunistů... prostě to najednou bylo možné, já nevěděla že tohle všecko je možné. Za pár let jsme se stěhovali k Bodamskému jezeru, protože to bylo možné. Ale nikdy jsem po tom netoužila, jen když se otevřely dveře tak jsem vstoupila protože to šlo.

Nijak nevychvaluji tu starou dobu, jen že jsme byla v hlavě volná... samozřejmě nikoliv fyzicky. ale v hlavě určitě.

Prostě jsi rerzignovala, zjevně i jen na zjištění, co všechno si nemůžeš dovolit jen proto, že vládnoucí skupinka ti to měla otřebu zakáízat

„… jen že jsme byla v hlavě volná…“

V hlavě volná můžeš být i svázaná pod stolem. A to, že netoužíš po ničem, co ti někdo bezdůvodně zakazuje, to není svoboda, ale rezignace na ni.

nevím co na to říct. notujete si s krakem... pokud se domníváš že lidé touží po tom všem co teď máme a neměli jsme, tedy po spoustě oblečení v obchodech, perfektním autu, dovolené v zahraničí u Jadranu, pak samozřejmě máš pravdu. Teď to máme.

No ale ono je to logické - pokud je tvů subjektivní vjem svobody založen na přijetí restrikcí režimu, některé svobody (a mezi náma, za komunistů i některé ZÁSADNÍ svobody, nikoli jen nemožnost koupit si hezký kousek hadříku nebo LP západní kapely), jedná se o rezignaci na skutečnou svobodu a smíření se s tou záásadně okleštěnou.
Nic víc neříkáme.

Zvyknout se dá i na válku ..... a člověk si taky může "v mezích možností" připadat svobodný

Já mluvila o něčem jiném, asi jste to nepostřehli. že jsme byli svobodní v hlavě...navzdory restrikcím o kterých jsme věděli. Ale hledali jsme způsoby, jak se realizovat. Museli jsme být vynalézaví, chodili jsme do přírody samostatně, nebylo tolik zákazů vstupů... což je určit dobře, že ty zákazy jsou. Znám každé místo tam kde je teď vstup zakázán pod obří pokutou. Bylo dobrodružství dostat se do různých nepřístupných míst, kde je teď všecko zabedněné, zamřížované. Nechválím tu dobu ani náhodou. Jen že jsme teď jaksi pohodlní, všecko nám donesou pod nos. Hromady reklam a nabídek...většinou ramš.

To jsme postřehl. Tu svobodu v hlavě. Která byla rezignací na skutečnou svobodu
Jak psáno, zvyknout se dá i na válku a považovat s eza svobodného. Ale ve skutečnosti svobodná nebudeš

proč rezignací... spíše pochpením že to je jak to je. tedy spíše vyčkáváním

čili rezignací .-)))

Ale dostupnost sraček na trhu přece není to hlavní, v čem se to teď a předtím liší. Kdo pořizuje sračky dneska, chtěl je i za komoušů (pokud v té době žil), akorát se k nim tenkrát nedostal. A kdo chtěl volně cestovat za komoušů, chce to i teď, akorát dneska může (pokud ještě fyzicky může). Svobodně snít se tenkrát dalo o super auťáku nebo o plným šatníku a šperkovnici úplně stejně, jako o Himálajích, Andách, nebo Tahiti. A podle toho, jak se dneska lidi projevují, spousta by jich tu volnost vyměnila za levnější sračky. Takže je otázka, jaký podíl byl tenkrát těch, co snili o dalekých cestách, a jaký těch, kdo snili o plných obchoďácích…

Příroda byla kdysi dávno pro lidi životním prostorem. Jenže kvůli hrstce duševně chorých idiotů je už jen výstavním objektem. Proto byly nařízeny různé zákazy vstupu na určitá území přírody, jako třeba chodit jen po běhounu při prohlídce nějakého zámku. Ty zákazy ovšem nezabrání idiotům dělat v přírodě bordel, kravál a podpalovat co hoří.

Tak já zrovna po těchhle věcech netoužím ani trochu. Ale odjakživa jsem se chtěl podívat volně do světa, i když to nešlo. Tím jsem byl nějak nesvobodný? Nebo spíš tím faktem, že to nešlo?

Nejde o to, co si kdo myslí, tedy o osobní názor. Tuhle svobodu má každý , třeba i v rusácku, v Číně a měl i za hitlera. Jde o nesvobodu projevu v diktaturách. Třeba Jan Hus měl určité názory a troufnul si je veřejně říct, za to byl upálen.
Je mi jasné, že se za pět století hodně změnilo, ale to je přirozené, církev není už několik století všemocná, může jen vyhánět ďábla ze svých soudruhů a soudružek, ale nesmí je mučit a upalovat.

To máš pravdu, ale i sám Hus ve svých projevech upaloval kacíře a své odpůrce. Tedy nijak se nepodivoval nad tak přísnými zákony. Bohužel na to doplatil. MOhl se zachránit, ale nechtěl. Tyto ukrutné zákony zastával i on, než na ně doplatil sám.

Jan Hus nebyl zastáncem upalování kacířů ani inkvizičních praktik. Sám nikoho neodsuzoval k smrti, naopak kritizoval církevní zlořády, jako byl prodej odpustků nebo morální úpadek duchovenstva. Zákony proti kacířství tehdy platily, ale Hus se vůči nim vymezoval. Když byl obviněn, mohl své učení odvolat a zachránit se, ale odmítl, věřil, že by tím zradil pravdu. Jeho smrt byla důsledkem neústupnosti vůči církevní autoritě, ne podpory násilí. Byl obětí systému.

jak se vymezoval proti zákonům proti kacířství? Nerozumím.

Hus tvrdil, že nejvyšší autoritou je Kristus a Písmo, nikoli papež nebo koncil. Tím zpochybnil právo církve rozhodovat, o tom kdo je kacíř.
Každý křesťan má poslouchat Boha více než člověka.

to ano, to je pravda.

MOhl se zachránit, ale nechtěl lhát, že nevěděl co dělá a proklít to, co má v hlavě.
Ještě víc jak dvě století si pokorným odvoláním a prokletím svých názorů zachránil život Galileo Galilei. Musel doznat, že Země je nehýbajícím středem Vesmíru a že ji obíhají Slunce, Měsíc, planety i hvězdy. Bylo to pro něj hořké, ale pokořil se. Giordano Bruno se nepokořil církevní mafii a tak byl upálen.

Kohopak upálil Hus ve svých projevech? Snad ne papeže.

neřekla jsem že někoho upálil... jen že ve svých projevech taky vystupoval proti kacířům a bludům a používal silná slova která v důsledku radikalizovala lid a spustila lavinu násili pod rouškou nábožensého fanatismu. Loupilo se, vypalovalo a kradlo s pocitem nároku, protože to byli "jen" katolíci.

Kdyby Jana Husa za ona "silná slova" neupálili a kdyby onu Husovu kritiku přijali tak by husitské války nevznikly, to je jako s Ježíšem a jeho následovníky kteří taky zemřeli mučednickou smrtí ne proto že by dělali něco špatného.

To stačí vnímat jakou ja tu mívám čočku jenom za to že se ozvu naposledy kvůli "vztahu k Bohu" že to v Bibli není takto napsaný, no ale není no a hned jsem kvůli tomu kráva a píšu kravince :-).

By mně ale zajímalo k čemu že to mají vztah k nějaké svoji představě a nebo k vidině a nebo k iluzi?

To je pravda (že jsi kráva) - protože normální člověk ví, čemu se říká "vztah k ..." :-)))) a že to nemusí být řečeno explicitně, to možná pro hodně malé děti :-))))

Když Bůh v Bibli není pojmenovaný bytostí ni osobou a Boha nikdy nikdo neviděl tak ke komu jako že mám mít ten vztah podle Tebe ?

K Bohu.

A kde ho máš toho Boha ?

Já nikde, já jsem ateista.

No ale tak když mi vnucuješ vztah k Bohu tak by jsi měl vědět kde je.

???
Já ti nic nevnucuju. Milovat Boha svého je VZTAH, zcela bez diskuse.
A jedná se o tvého Boha, takže to ty musíš vědět, koho miluješ a tudíž k němu máš milujícíc vztah :-)))))))))))

Já mám Boha, notabene toho tvého, u prdele :-))))))))))))

Nemám k Bohu vztah protože Bůh pro mně není nějaká modla ke které by jsem měla a nebo musela mít vztah.

Pokud k bohu nemáš vztah, jsi ateistka.
a samozřejmě kráva

PS : modla není to, když máš k dotyčnému vztah. modla je zobrazování, modlaření k soškám ap. se vztahem modla vůbec nesouvisí

Ty se tu budeš přirovnávat k Husovi?

Když máš někoho milovat (což podle Bible boha máš), tak k němu musíš mít vztah, protože láska (tedy milovat ho) prostě je druh vztahu. Tečka. Tohle to slovo prostě znamená.
Že dáváš slovům, která svůj význam dávno mají, nějaký jiný význam, který se ti zrovna hodí, je naprosto nekorektní, protože pak by mohlo každé slovo znamenat úplně cokoliv, co by se někomu hodilo.
Já například bych o tobě mohl psát, že jsi blbá kráva. A pokud by se ti to nelíbilo, tak věz, že já jejich dávno definovaný význam zkrátka neuznávám a věřím, že znamenají nikoliv „slabomyslnou samici tura domácího“, ale prostě „kroky“. Takže je to naprosto neutrální výraz a nic špatného vlastně nepíšu…

Sorry, nemám ve zvyku sprostě nadávat, jen jsem použil tvůj způsob „diskuse“.

Je mi jasné, že to nepobereš, protože jsi prostě „kroky“ (viz výše).

Milovati máme Boha svého/svou celým svým.. a bližní své tak jako sebe, z čehož vyplývá že vztahy máme mít až ke svým bližním.

:-)))))))))))))­))))))))))))))))))))
přestože v obou případech miluješ, přesto za vztah považuješ jen bližní své

ty jsi prostě kráva

Bůh přeci není jeden a nebo jedna z moji bližních když je v nás :-)

A kdo tvrdí, že Bůh je nějaký tvůj bližní, ty vole? .-)))))))))))))­)))))))))))))))

Nevyplývá! Protože milovat někoho (nebo i něco) zkrátka znamená vztah. Čemu na tom nerozumíš?

Nerozumí vůbec ničemu. Nebo nejspíš ani nechce, protože by se jí zhroutilo její náboženství, které si vytvořila :-))))))

No ano Bližní ale Bůh je v nás.

no a? Máš vztah k bohu v sobě - miluješ ho celým srdcem .-)))))))))))))))))))

To by pochopilo i dítě ze zvláštních pomocných speciálních jesliček, ty vole :-))))))))))

Milovat by jsem měla "sebe", to je tím míněno, neb bližní tak jako sebe.

e, milovat celým srdcem máš Boha. To je jasná výzva a určení, jaký vztah máš mít k bohu

bližní si nastrkej do kloaky, ti nikoho nezajímají, to je druhé pravidlo, nezávislé od toho prvního kolem boha, jaký máš mít vztah k bližním
to nás teď ale nezajímá

No a tak kde toho Boha máš ke kterému jak tvrdíš mám mít vztah?

á nikde, já jsem ateista a píšu ti to naposledy, ty krávo.
Ty, pokud máš nějakýho boha a pak musíš vědět ty, kde je a co to je, ho máš milovat, tedy mít k němu milující vztah

už mně neser

"mít k němu milující vztah"

Je nebibický blábol všech blábolů, o tom písmo vůbec není a proto to ani v Bibli napsané není a nepomůže ti ani další sprosté nadávání.

Je to v bibli napsáno : miluj boha celým svým srdcem. myslím, jako ateista, že to je dokonce to hlavní sdělení bible

a jen naprosto vypatlaná kráva to nechápe :-)))))))))

Ty nevidíš ten rozdíl ?
"mít k němu milující vztah"

"Miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svoji duší, celou svoji myslí i celou svoji silou a bližní jako sebe .."

Rozdíl je ve slovech, ne v obsahu.

To si mně rozesmál :-).

tY JSI TO NEPOCHOPILA, VIŤ? .-)))))))))))))­)))))))))))))

No, jsou lidi, kterým stejně k smíchu připadá názor, že nejsou Napoleon Bonaparte. Ti rozumnější z nich to jdou řešit k psychiatrovi, ti méně rozumní to opakují furt dokola v domnění, že tím o své „pravdě“ přesvědčí své okolí.

ne, žádné bližní jako sebe, to je zcela samostatně stojící pravidlo :-)))))))

ano, miluj boha svého celým srdcem, měj k němu milující vztah .-))))))))))))
to já vidím celou dobu.¨

ty doteď ne .-)))))))))))

To vůbec není zcela samostatně stojící pravidlo.
To že s tak umíněným člověkem který si vymýšlí a blafuje diskutovat nejde :-)
Neb je mimo realitu.

To je ZCELA SAMOSTATNĚ stojící pravidlo :-)))))))))))))))

Není Aha:
36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38To je největší a první přikázání.
39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

To je největší a první přikázání.
39Druhé je mu podobné:

děkujeme za samodůkaz, že jsi debil

První - druhé, jak píšeme. Stojí samostatně.
Druhé je prvnímu jen podobné, NENÍ TO TOTÉŽ.

aLE TO JE STEJNĚ MARNÝ, CO, TY KRÁVO, U TEBE, NA POCHOPENÍ ?:-)))))))))))

40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Ano, dvou. Takže jsou to dvě oddělená přikázání, jak tu celou dobu píšeme, a ty nám to vyvracíš. Jedno o lásce k bohu, druhé k bližním. Co tím furt chceš jako říct?

Nikoliv to je o tom a tak že když máš dvě nohy tak jsi schopen chůže.

‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘
Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.(Sk17:28)

Spíš o tom a tak, že když máš mozek na dvě věci, tak jsi rovna čůze.

40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Ano, na těch dvou přikázáních. Jsou to tedy dvě přikázání, dokonce oddělená řádkem, který říká, že teď bylo první z nich, a druhé bude teprve následovat. První je o tom, jak máš milovat boha, druhé o tom, jak máš milovat bližní. Fakt se to dá nechápat?

40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Takže jsou to 2 přikázání - a můžou existovat samostatně

Nemůžou když na nich stojí zákon celý i proroci.
To je jako by jsi chtěl vyrvat polovinu základu domu, čímž by se stal nestabilní a zhroutil by se.

Že na nich něco stojí, neznamená, že jsou si podobná. Dům může klidně stát z půlky na skále a z půlky na dřevěných pilířích zapuštěných do dna močálu. Takže podoby netřeba.

To jo ale ty základy zabírají pod domem prostor který odpovídá rozměru a postavení domu, nemůžou být každý někde jinde a nebo dokonce i mimo dům a nebo i vzdáleni různými směry:-)

No, ale přesto jsou dřevěný pilíř a skála dvě úplně různé věci, přestože musejí být spolu pod tím jedním domem. Tak i ta dvě přikázání jsou každé úplně jiné, i když v té knize jsou od sebe jen ob řádek.

Nemohou být úplně jiné když je mezi nima napsáno že jsou si podobné :-)

I mezi zcela různými věcmi vždycky najdeš podobnost, pokud teda ji chceš najít. Rozhodně ta dvě přikázání neříkají, že máš boha a své bližní milovat nějakým podobným způsobem. Boha máš milovat celým svým atd., bližní pouze jako sebe. Tedy boha bezpodmínečně nejvíc jak umíš, zatímco bližní v závislosti na tom, jak miluješ sebe.
Jak z toho má vyplývat, že láska k bližním je vztah, a láska k bohu není? Můžeš to nějak logicky zdůvodnit?

Jo mohu a píšu docela často: Bůh přeci není něco jako náš soused.

A jak z toho logicky plyne, že k němu nemůžeš mít vztah?