Člověk má vždy jen představu o tom, jaký je, přičemž ta představa nemusí odpovídat skutečnosti. Když to řeknu v úplnosti, tak samotný pocit méněcennosti je konfliktní situací mezi tím, jak sám sebe člověk vidí či za co se považuje, a tím, jak sám sebe prožívá. To první má člověk plně ve své moci, zatímco prožitek sebe sama (např. sebevědomí), ten si neumí vytvořit, ten se vynořuje sám od sebe. Panuje zde tedy nesoulad mezi aktivitou ega a spontánní vnitřní psychickou aktivitou; čili je to konflikt ego vs. organické funkce, či vědomí vs. nevědomí. Chyba je tu na straně ega, které se vidí nadhodnoceně (což si vůbec nemusí uvědomovat), nerealisticky, nadouvá se a tím se spouští kompenzační mechanismy instinktivního systému, které se ego snaží opět "splasknout" a vrátit do přirozené polohy tím, že ho naplňují pocity opačné hodnoty. Vzniká tak konflikt a napětí, jež si vynucuje řešení. Ideálně by mělo ego následovat instinkt a nechat se zkompenzovat a upustit od sebeklamného nadhodnocování (sebepovyšování), ale pokud je nevyzrálé a trvá na své pozici, svém povýšeneckém sebeobrazu, pak se se vzniklým napětím a nepříjemnou méněcenností vypořádává tak, že se zas jí snaží kompenzovat pomocí různých strategií, kterým se souborně říká obranné mechanismy. Mezi ně patří i to další povyšování, které ovšem zase jen zvětšuje nastalý konflikt tím, že indukuje silnější kompenzaci ega ze strany organismu.











Takže je doloženo, že jsi homosexuál,
protože jsi nikdy nepředložil důkaz, že jsi heterosexuál. Nazdar! 


