Tak Jungův koncept náboženství stojí na tom, že transcendentno neexistuje a psýché má náboženskou funkci, která produkuje všechny ty náboženské, "transcendentní" ideje i prožitky. Podle Jungovské psychologie všechno psychické, co však není rozpoznáváno jako psychické, se automaticky promítne ven a vnímá se to venku ve světě (poněvadž člověk tu skutečnost vnímá, jelikož tu zkrátka je, ale jelikož jí nevnímá u sebe, tak nezbývá, než aby jí iluzorně vnímal mimo sebe). Jestliže tak člověk nerozpoznává psychologickou výpověď náboženských idejí (což je ve stávající úrovni vědomí normální), tak je chápe konkretisticky či ontologicky a nikoliv, jak by to mělo být správně, symbolicky, psychologicky. Dopouští se tedy pak projekce, což samo o sobě není na závadu, naopak psychické procesy se dají docela dobře řídit či ovlivňovat i prostřednictvím projekce a je to kolikrát daleko snazší, než jejich ovlivňování přímými psychickými prostředky. Projekce je běžná věc. V praxi potom např. vztah k Bohu-bytosti je ve skutečnosti vztahem ke svému bytostnému Já (vztahem jedné psychické funkce k jiné, v tomto případě té, která je základem individuální psychiky). Stejně tak prožitky setkání s nějakou transcendentní bytostí či nějaké transcendentní, mimosvětské dimenze či kvality jsou zážitky produkované touto psychickou funkcí, tedy jsou intrapsychickým procesem, a nejsou tak tím, čím se na první pohled zdají být (spontánní dojem klame). Tohle je v kostce Jungovská psychologie náboženství.
Při prožitku posvátna se sice aktivuje archetyp, ovšem nic se při tom
nikam nutně nemusí projikovat. Obyčejný prožitek není sám o sobě
projekcí; projekcí je tehdy, když se ten prožitek, ona emoce vnímá jako
vlastnost objektu, tedy nevnímá se u sebe, ale u objektu. A takhle já jsem to
třeba neměl, já jsem si byl vědom toho, že je to můj prožitek. A z
výpovědí těch vědců to nevypadá, že by to u nich bylo jinak, poněvadž
pak by pod tím dojmem začali vesmír mytologizovat. Projekce jsem se
dopouštěl třeba při vnímání posvátnosti období Vánoc, protože jsem
onu kvalitu posvátnosti přisuzoval tomu období, tj. bral jsem to tak, že
vnímám kvalitu toho časového období (je to stejný omyl jako vnímání
atmosféry v obraze).
Ano, archetyp je objektivní činitel mající status reality (tak jako celá
psýché), ovšem jeho produkty jsou představami a jestliže tedy produkuje
postavy, např. postavu Boha, tak ta postava je představou a nikoliv reálně
existující bytostí. Tohle ti nějak pořád ne a ne docvaknout.
Všechno co se ti děje v hlavě je tvůj intrapsychický, osobní proces.
Kolektivní nevědomí je vnitřní součástí tvé psychiky (je to její
substrát) a není to žádné pole ve smyslu třeba gravitačního pole.
Kolektivní nevědomí je kolektivní, všem lidem společná psychická vrstva
(čili všichni lidé mají tytéž obsahy, jaké obsahuje, tak jako mají
všichni lidé tytéž instinkty) a v individuální psychice se chová a
funguje individuálně a nikoliv kolektivně jako to dělá gravitace, která
stejným vlivem působí na všechny objekty naráz. Neboli aktivace archetypu
je individuální záležitost a nikoliv kolektivní.
1
Tva veta, ze "aktivace archetypu je individualni
zalezitost a nikoliv kolektivni, jako to dela gravitace, ktera pusobi na vsechny
naraz", je totalni blabol, protoze cely Junguv koncept archetypu Wotana, ktery
vnitrne zpusobil prvni svetovou valku a vzestup nacismu v Nemecku (viz Junguv
slavny esej Wotan, 1936), stoji na tom, ze kolektivni nevedomi dokaze zasahnout
a zaplavit MILIONY lidi NARAZ jako epidemie dusevni nakazy! Jung explicitne
definuje velke dejinne katastrofy jako masove psychozy, kdy se archetyp aktivuje
kolektivne v celem narode a smete individualni vedomi lidi jako vlna tsunami!
Tvrdit, ze se archetyp chova jen "individualne", dokazuje, ze jsi z Junga necetl
ani radku a pletes si kolektivni nevedomi s osobnim nevedomim (Freudovym
vytesnenym suterenem). Pises "projekce jsem se dopoustel treba pri vnimani
posvatnosti obdobi Vanoc, protoze jsem onu kvalitu posvatnosti prisuzoval tomu
obdobi... (je to stejny omyl jako vnimani atmosfery v obraze)" - podivej se, jak
ses prave sam priznal k totalni logicke retardaci - pokud je vnimani posvatnosti
Vanoc nebo atmosfery v obraze "omyl a klam", protoze tu emoci prisuzujes
objektu, jak to proboha chces obhajit u svych materialistickych vedcu, kteri
podle tvych slov "zazivaji posvatny pocit NAD VESMIREM"? Slovo "NAD" gramaticky
i fenomenologicky znamena, ze ten vnejsi objekt (vesmir) je spoustecem a
nositelem te kvality, kterou v nem ti vedci vidi a prozivaji! Pokud ten vesmir
sam o sobe posvatny neni, tak ti vedci podle tve vlastni definice delaji presne
tyz "omyl" jako ty u Vanoc - prisuzuji vnejsiho objektu (vesmiru) kvalitu,
kterou nema! Stale placas, ze "postava Boha je predstavou a nikoliv realne
existujici bytosti. Tohle ti ne a ne docvaknout" - me to docvaklo davno, ale
tobe nedochazi elementarni epistemologie. Nikdo tu netvrdi, ze Jung dokazoval
existenci dedecka na oblacku! Celou dobu ti opakuji, ze pro Junga maji tyto
"predstavy" (archetypni obrazy) statut objektivni autonomni reality, protoze
PUSOBI nezavisle na tvem egu. Ty slovo predstava pouzivas jako synonymum pro
"vymyslel jsem si to v hlave, je to jen ma soukroma iluze", ale pro Junga je
archetypni predstava objektivnim determinantem lidske kultury, ktery cloveka
drti a formuje zvnejsku jeho vedome kontroly. Jelikoz tvrdis, ze kolektivni
nevedomi "neni zadne pole ve smyslu gravitacniho pole", tak si prosim otevri
spolecnou praci Junga a drzitele Nobelovy ceny za fyziku Wolfganga Pauliho
Naturerklärung und Psyche! Pauli a Jung tam koncept Unus Mundus a kolektivniho
nevedomi prirovnavaji prave ke kvantovemu poli potencialit a mluvi o
"psychofyzickem poli" reality, ze ktereho vyveraji synchronicity! Ty se tu
snazis fyziku a hlubinnou psychologii orezat na uroven svych brozurkovych
znalosti, ale kazdy tvuj odstavec te jen vic usvedcuje z totalniho diletantstvi,
sasku 