Ateistická společnost

Ti římanští strážci nejspíš uměli rozpoznat Ježíše od toho Šimona, takže těžko by se nějak nepozorovaně prohodili. A vzhledem k tomu, že Šimona přinutili nést ten kříž, z čehož vyplývá, že neměl chuť ten kříž nést (když ho k tomu museli nutit), tak by zřejmě neměl ani chuť se za Ježíše obětovat. V dalších Evangeliích je to navíc popsáno podrobněji, kde třeba je výslovně líčeno, že Ježíšovi ten kříž pomohl nést tak, že ho nesl vzadu a Ježíš vepředu.

A navíc, Ježíšovo ukazování se po ukřižování mělo nadpřirozené atributy: jednak měl Ježíš na rukou rány od hřebů a na boku díru od kopí, a jednak do místnosti, v níž byli apoštolové, vstoupil zavřenými dveřmi. To by zas musel nějak eskamotérsky zinscenovat.

Všechno se dá a iluze se provádějí i dnes.

To je otázka, jestli opravdu všechno. Vytvořit iluzi, že mám díru v rukou a v boku tak, aby nebyla odhalena ani z půlmetrové vzdálenosti nebo přímého dotyku, to se mi popravdě nezdá, že by bylo možné.

Celá ta biblická pohádka o ukřižování Ježíše je vymyšlená a dramatizovaná. Neodpovídá dokumentovaným zvyklostem poprav v římské říši.
Golgota bylo popraviště zločinců a měli tam klasické kříže ve tvaru X, na které se odsouzenec přivázal. Ten kříž, nebo ty kříže tam byly napevno v zemi a byly tedy nepřenosné. Mrtvola tam byla zkonzumovaná ptáky, kosti se pak hodily do nějaké jámy. Jako milost bylo ukončení trápení odsouzeného provedeno zapíchnutím oštěpem. Jen vyjímečně si směli příbuzní tu mrtvolu z kříže sejmou a pohřbít.

To co známe z filmů, třeba kříž s příčným prknem je zkrátka nesmysl. To, že si dnes půjčují turisti v Jeruzalému dřevěný kříž v půjčovně (mají různé velikosti) a nesou ho na Golgotu je pouhá hra na Ježíše. Směšná hra. Zřejmě si ti turisté pak připadají jako půlbůh Ježíš, ovšem nechodící po vodě a neodlétající do nebe.

Monty python's jen vtipně a humorně zpracovali tu biblickou pohádku s nástinem absurdnosti pobožného bláznovství.

U nás v Evropě se též popravovalo, šlechtici mečem, prostý člověk oběšením, nebo sekerou, či kladivem. Poprav bylo více druhů i pohřbením za živa, nebo rozlámáním kostí a vpletením do kola. O druhu popravy rozhodoval soud.