V každé společnosti, široko po světě, vznikaly (a zanikaly) morální
kodexy propagované vůdcem společnosti.
I v rodině panuje morální kodex, jako třeba hrát si se sirkami je dětem
zapovězeno a nařízeno, že si musejí mýt i krk, nebo musejí jít spát,
když jim to rodiče nařídí.
I pozděj, ve škole, je nařízeno, že když chce žák promluvit, musí se
hlásit a čekat, než dostane od vůdce smečky, v tomto případu učitele,
povolení. Rovněž je ve školním "desateru", že žáci nesmí opisovat,
hlučet, šoupat nohami a vrtět se.
No a kodex domovního řádu známe také - udržovat čistotu na schodech a
v chodbách, být zdvořilý k sousedům, nedělat kravál po desáté hodině,
nevyhazovat odpadky z okna, třídit odpadky do kontenjerů.
To biblické desatero bylo sepsáno z praktikovaných nařízení a zákazů
okolních národů z dřívějších dob. S nějakými bohy to nemá nic
společného. Po vývoji písma, psacího náčiní, abecedy a materiálu se
začalo sepisovat kde co, včetně zákonů, pohádek a legend.