Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

V podstatě si odporuješ :-)))))))))))))
Znova : náhodný sled je to jen pro člověka, který neumí všechny ty závislosti, co jsi dokonce sám popsal, matematicky vyjádřit :-)))) přesto platí, jak jsi psal, že kulička s hrbolem a napětím se při tom samém dopadu na to samé odrazí tím samým směrem .-)))))))))))))­)))))))))

Stejně tak oplodnění vajíčka není žádná náhoda, ale sled jednoznačných podmiňujících dějů, jako např. která spermie se v pytlíku dostana "do čela", je jako první vcáknuta a trefí vajíčko, což může souviset s postavením a tvrdostí pyje. co je na tom za náhodu, proboha? .-)) všechno bylo v podstatě dáno předem, ale mu to neumíme namodelovat, co se stane.

jako to umíme třeba už aspoň trochu u počasí. nebo to je taky jen náhoda? .-)))))))))))

Místo as intenzita blesku je dána naprosto jednoznačně podmínkami v oblacích a tzv. cestou nejmenšího odporu v atmosféře (předpokládám, že oba víme, že se blesk šíří tzv. cestou nejmenšího odporu)
stejně tak vznik kapky deště v mraku je spjat s jednoznačnými fysikálními podmínkami a její dopad taktéž -

znova opakuji, že člověk nazývá náhodou něco, k čemu nedokáže vytvořit matematický model.
pokud by měla existovat náhoda v tom prvém slova smyslu, absolutní, právě jsi popřel kauzalitu a tím vlastně celý svět včetně sebe

a možná potvrdil Boha .-))))))))))))))))

náhoda ako taká, že proste vnikla "jenom tak" (že človek ju neovplyvní), neexistuje...mnohí prírodovedci sa vyjadrujú o náhode ako o neznámom fakte, ktorý vznikol, dokonca jeden prírodovedec/bi­ochemik, nositeľ Nobelovej ceny si dal do svojho hlavného diela, týkajúceho sa vedeckých/bioche­nických reakcií a ich dôsledkov do presného určitého biologického systému pri vzniku človeka, nadpis knihy ako "Náhoda ako nevyhnutnosť" ...
náhoda nevzniká len tak, cobydup, nedá sa jednoducho definovať, je podmienená obrovským množstvom prírodovedeckých faktov a faktorov prameniacich z okolností, hmoty, úkonov, zámerov (Boha?), fyzikálnych, chemických a biologických zákonov, ktoré sa danom časovom momente a horizonte uskutočnia, a vedie to do akéhosi fyzikálneho/che­mického stavu javu, ktorý sa nazýva "náhoda" - v podstate "náhoda" je to v základe často neznámy vedecký fakt v dôsledku činnosti obrovského množstva faktorov, ktoré automaticky (v kombinatorike účinkov) vedú do daného stavu "náhody"...aj to, že hodím na kocke 6-ku, predchádzaj k tomu stovky faktorov a faktov, prečo mi práve ona padne...

Náhoda neexistuje, tedy "nevzniká" nijak :-)))
Dokonce i kdyby existoval Bůh, už vůbec nic není náhoda, ale vše je způsobeno Bohem .-))))))))))))

iste, to tvrdím...

Však píšem: - aj "náhoda" (tisíce faktorov v nejakom časovom intervale pre nejaký čiastkový alebo nejaký konečný cieľ) môže byť v Božom pláne...

Kauzalitu bych do toho nemíchal.

Příčinu následku lze dopátrat ale následek příčiny v mnoha případech předpovědět nelze.

:-))))
Kauzalita je to nejdůležitější ve všem :-)))))))))))))­))))))))
Tedy že všechno, co se stane, má svoji příčinu .-)))))
A jediné co tvoří z některých dějů to, co nazýváme náhodou, je jen a pouze to, že neznáme příčiny .-)))))))))))))
Neumímě je detekovat, vyhodnotit (matematický model)
Ale neboj, JSOU TAM, i v tom osudí :-)))))))))))))­)))))))

Je to jako bys tvrdil prvňáčkovi, že 1+1=2, ale 1356,8*SQR(8965,47-0,14/-3594,897) = Náhoda :-)))))))))))
Až se to naučí, pozná, jako lidstvo ve všem, co dosud zná, že to žádná náhoda nebyla a není :-)))))))))))))))

PS : samozřejmě je zde stále možnost, že se to člověk nikdy nenaučí, nikdy to nepozná, nikdy ten matematický model, matici P-N, nevytvoří, nezvládne. Pak pro něj související děje zůstanou "náhodné", přestože z logiky věci a díky kauzalitě jako v současnosti všeobecně uznávané (protože zatím ve všem potvrzené) premise "to tam vždy je" (kauzalita).

Já psal o tom, že nejsme schopni z příčiny dopředu určit následek.

Zpětně je to už lehce určitelný.

Vyhyne lidstvo(následek) z důvodu dnešní příčiny - oteplování?
Jaká je možnost náhody, že se potkají dva lidé, kteří zpětně zjistí, že se členové její rodiny už dávněji setkali, ale nevěděli, nebo že se jich dotkla ta samá osoba stejným způsobem, ale bez zjevné souvislosti.
I to vše má příčinu? Můžu vědět jakou?

Pak ale píšeš to, co já celou dobu - náhodou nazýváme to, pro co nedokážeme zjistit matematický model, tedy určit to předem, ale ve skutečnosti to žádná náhoda není, vše má svoje příčiny :-)))
Ale i to se třeba naučíme, předpovídat čísla v loterii. :-))))

úplně nerozumím tvému zadání, ale tuším, že ti jde o náhodu, že se setkal někdo s někým, kdy předci se už setkali a možná se i odehrálo nco stejného .....

když to zjednoduším, příčinou je to, že si ti dva vybrali místo, na kterém se potkali, z nějakého důvodu a v nějakém stejném čase. a stejně tak se potkali předkové. možná i z jiných příčin, třeba to tehdy byli příbuzní .... tisíce miliony příčin.

u toho dotyku tou samou osobou může být jednou z příčin zvyk té osoby se lidí dotýkat a na stejném místě.

Ty chceš tvrdit, že kauzalita neexistuje, tedy že existují děje, které nemají příčinu? .-)))))

Psal jsem o sobě a manželce.
Podle fotek - skládala jiskřičkový slib spolu s mojí sestrou. Já byl s jejím bratrem ve stejném oddíle v pion. tábora.
Dostali jsme facku od stejné osoby - mé učitelky TV a ruštiny - já na hodině TV za drzost.
Manželka(o 5 let mladší(mimochodem chodila na úplně jinou školu kilometry vzdálenou)) v Domě umění při nějakém vystoupení škol - taky za drzost - já měl 14 ona 9.
A tech náhod je ještě víc - datumy narození a pod.

Osobně si myslím, že kdyby nebylo náhod, tak by neexistoval ani život na Zemi - jak ho známe v dnešní podobě.

Plno lidí se narodilo ve stejný den.
k tomu předchozímu jsem už psal

Být náhoda, tak nejspíš neexistujeme, nějaká nwšťastná náhoda by nás zabila a nebý kauzality, už bychom se z toho nevylízali

jak psáno : je plno dějů, které neumíme popsat, vysvětlit, a ty nazýváme "náhoda"
rozhodně to ale neznamená, že se to událo bez příčin, které my jen neznáme, neumíme detekovat, popsat

v podstatě jako když pračlověk neměl ani ponětí, proč do něj uhodil blesk - tak z toho pak udělal vůli boží

PS : vás zjevně mohli nevědomky spojovat ti sourozenci, že vzrostl potenciál setkání se vás dvou
ale to by člověk musel vidět tvůj život s možností zastavování a přetáčení zpět

To jsi popsal přesvědčení, že je svět deterministický. Ačkoli to zní logicky, tak dokázáno to nemáme. Naopak na kvantové úrovni je příroda nedeterministická (na této úrovni Bůh hraje v kostky ).

Bohužel kvantovou podstatu neznáme natolik, abychom mohli tvrdit, co jsi napsal.
Tam se setkáváme bohužel s problémem, že naše vlastní pozorování ovlivňuje pozorované (planckova konstana ap.)
Logika a pozorování vyšších dějů pak ale říká, že i tam platí kauzalita

To známe. Jsou jevy jako třeba radioaktivní rozpad, které jsou čistě náhodné, ničím neovlivněné.

dioaktivní rozpad je ovlivnění radioaktivitou a stavbou dotyčného prvku.

Proto mají všechny stejné radioaktivní prvky v podstatě stejný poločas rozpadu, že s jejich pomocí můžeme dokonce "měřit proběhlý čas"

https://www.wikiskripta.eu/w/Radioaktivn%C3%AD_rozpad

nebo myslíš něco jiného?

Náhodný je ten děj opět jen a pouze z pozice, že ho neumíme předpovědět.
Ale všechny ty stejné izotopy mají v podstatě stejnou rozpadovou konstantu,a to by u té absolutní náhodnosti nemohlo být

Máš to tam i napsaný: Je to děj náhodný, tudíž nejsme schopni předpovědět, jaké jádro a kdy se přemění.

No jasně, naštěstí jsem to stačil vysvětlit dřív :-))

Kdes to vysvětlil? Co určuje, které jádro se přemění jako další v pořadí?

???
Hned nad tebou.
A v tomto případě se pohybuješ, jak jsme již také zmínil dávno, v oblasti kvantové fyziky, kde prostě jen nevíme. A možná nedozvíme, protože naše pozorování ovlivňuje/mění pozorované

Přestože na úrovni atomů nevíme, které jádro se změní a kdy, neznamená to, že neexistuje jasná příčina. Naopak, opět jsme psal, z projevů ve vyšších vrstvách lze usuzovat, že i zde platí kauzalita, neboť rozpadová konstanta je stejná u jednoho prvku kdekoli kdykoli. jen holt ještě nejsme schopni říct, který škvark může za to, že se jádro, a kdy, rozpadne. ale rozpadne se.

jako když neumíme říct, proč si Dalko vzal za ženu sestru pionýrky, se kterou byl jeho bratr na pionýrským táboře a oba dostalI facana od učitelky TV a RJ, i když školy byly od sebeasi 500 km daleko, nebo kolika nebo jak to bylo.

Pokud, je třeba popřít kauzalitu a vysvětlit, proč někdy určitě existuje a jindy nemusí, co by to udělalo se světem. není třeba se při těchto úvahách o Bohu dohadovat, že je plno věcí, pro které neumíme vytvořit matematický model, který by ty děje dokázal předvídat.

To je ale to, co jsme tu napsal jako první.

Hovořím o jevu, který není naším pozorováním ovlivněn. Ta nemožnost určit, který atom je "na řadě", je projevem obecné vlastnosti přírody na této úrovni, že není dopředu dán vývoj systému na základě předchozích podmínek. Je to stejné jako při kolapsu vlnové funkce, kdy není ničím předem určeno, do jakého konkrétního stavu funkce zkolabuje. Experimentálně bylo zjištěno, že ve hře tu není nějaká sada vlastností (či obecně proměnných/pa­rametrů), které jsou nám utajeny, tak jak je tomu v případě makroskopických objektů.

Nemožnost člověka uvedené určit. Fyzikální zákony to určují i na té člověkem nepoznatelné úrovni.
Ano, kolaps vlnové funkce - je způsobený čím? .-))) Pozorovatelem.

Jak jsme psal u té newtonovo fyziky - od určité úrovně nejsme schopni, my lidé, zjistit příčinu.
To ale neznamená, že příčina neexistuje a kauzalita neplatí.
Co teď s tím ?

Vzhledme k tomu, že i když nejsme schopni určit a předpovědět kauzalitu na kvantové úrovni, rozpadová konstanta ceku stejných prvků je stabilní. čili i když my nejsme schopni určit, které jádro a kdy se rozpadne, sumarizace za nějaké množství a čas radioizotopu vychází konstatntní (pokles radiace).
to víc než naznačuje, že nějaká kauzalita tam prostě je, protože kdyby nebyla, neexistuje rozpadová konstanta.

Ne to není nemožnost člověka, to je neexistence příčinnosti. Jak jsem psal, experimentálně bylo prokázáno, že není žádná člověkem nepoznatelná úroveň či nějaké parametry, vlastnosti, které díky tomu, že je člověk nezná, tak nedovede určit příčinu.

:-)))
to je pouhopouhá neznalost příčinnosti .-)))))))))))))))

ukaž mi ten experiment :-)))))

Nesouhlasím.

Jednoduché příčiny vedou ke stejným následkům.
Některé příčiny nevedou k následkům pro které byli určeny - může následovat nekonečné množství příčin a stelně se nedospěje k následku, pro který byla "učiněna".

Nevím s čím nesouhlasíš a nerozumím, co jsi chtěl říct.
Podstatou je, že sám píšeš v duchů příčiny u všeho (tedy nevím, s čím neosuhlasíš), jen jsi do toho zamontoval "záměr" příčiny a nenaplnění příčiny očekávaným následkem (a tady nrozumím, protože příčina něčeho je prostě příčina něčeho a nevím, jestli se dá mluvit o "záměru příčiny" (tedy píšeš o Bohu?) prostě každý následek je vyvolán nějakou "příčinou", a je fuk, jestli ten, kdo realizoval říčinu a očekával konkrétní následek se dočkal úplně jiného .... v duchu moudra "kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám"

Kdo druhému jámu kopá.........­.............­.............­.............je hrobař

Případně nájemní vrah :-))))

Přečti si něco o vyvrácení teorie skrytých proměnných či skrytých parametrů. Např. tady jsem něco našel, ale je to dost zdlouhavé a zbytečně podrobné. Nebo něco málo na wiki. Kvantová mechanika je indeterministická a tato teorie jí činila deterministickou tvrzením, že "za zdánlivě náhodným chováním kvantového světa (jakým je například náhodná volba projekce spinu konkrétního elektronu v okamžiku jeho měření) ve skutečnosti stojí hlubší lokální deterministický proces probíhající skrytě kdesi v pozadí a že tedy kvantová mechanika je neúplnou teorií."
Taky jsem něco málo našel tady.

Mne ale nezajímají skryté parametry, bavíme se o pro člověka nedostupných příčinách.
Že je kvantová nejen mechanika, ale i fyzika zatím neúplnou teorií píšu celou dobu, i to, že se obávám, že takovou už zůstane. To ale pořád neznamená, že by i v ní neměla existovat kauzalita (kterou možná nikdy nepoznáme)

Pokud opustím kauzální svět, i když nejsem schopen nekauzalitu doložit, byť se objevilo pár fyzikálních pokusů, které byly interpretovány jako přetržená kauzalita nebo narušení kauzality, podivnost a párování částic ap., jenže to nebylo nijak potvrzeno - musím se rozhodnout : buď budu předpokládat, že všechno v tomto vesmíru nejméně má kauzální charakter (a pak náhoda prostě neexistuje), nebo kauzalita neexistuje a pak neexistuje ani Bůh, protože on je podle víry příčinou všeho (tedy vše má svoji příčinu v Bohu, jen on sám může být výjimkou, ale nic v našem světě), ale vlastně neexistuje nic, asi ani my? Jak se pak ale v případě prokázané kauzality vypořádat s nekauzalitou? Která je vlastně dána už jen samotnou časovou posloupností. Znamenalo by to doložit, že čas není spojitý a že minulost není nutně před budoucností.
Prostě popřít kauzalitu by znamenalo rozervat vše, co o světě dnes víme. já nemám nic proti teoretizování na toto téma, ale odsud posud.

každopádně abychom to ukončili : v makrosvětě lidí, kde máme možnost to potrvzovat, je vše kauzální a tedy v makrosvětě náhoda neexistuje. A v "kvantosvětě" nevíme, co víme, že na makrosvět se to nepropisuje.

No vždyť ty nedostupné příčiny jsou řečí fyziky skryté parametry (fyzika používá matematické formulace). Něco o teorii skrytých proměnných jsem kdyžtak našel i tady:

Tato teorie vyjadřuje kritický postoj ke kvantové mechanice a hlavně k její kodaňské interpretaci, reprezentovaný Einsteinem, Schrödingerem, de Brogliem, Bohmem a jinými fyziky, kteří odmítali myšlenku, že realita má sama o sobě probabilistickou povahu, resp. nepřipouštěli, že by ve fyzice existovala absolutní či objektivní nahodilost. (V tomto ohledu je příznačný známý Einsteinův výrok: „Bůh nehraje v kostky.“) Místo toho se snažili prosadit pojetí, dle něhož se nahodilost uplatňuje pouze v rámci subjekt-objektového vztahu. Teorie skrytých proměnných respektuje tudíž výsledky experimentů ukazujících nahodilý charakter mikroskopických systémů, nicméně tvrdí, že tato nahodilost pochází pouze z naší neznalosti určitých klasických příčin nebo vlastností, které jsou nám (zatím, ale třeba také principiálně) nedostupné, přesto však reálně existují.
V rámci teorie skrytých proměnných je částice skutečně částicí a jako taková má dobře definovanou polohu i hybnost, třebaže v praxi je nemůžeme současně určit. Co lze určit, je pouze jejich statistické rozdělení, které lze adekvátně popsat kvantovou mechanikou. Připouští se tedy, že kvantová mechanika je v zásadě správná teorie, pokud slouží jako formální nástroj pro kalkulace; není však teorií úplnou, protože neposkytuje model skryté reality. Skryté parametry mohou navíc z principiálního hlediska převzít roli působících příčin, jichž je zapotřebí ke zjištění, proč nakonec naměříme právě ten, a nikoliv nějaký jiný specifický výsledek. Skryté parametry tudíž nabízejí klasický substrát, na němž má být vystavěna kvantová mechanika jakožto fenomenologická teorie.

Existence skrytých proměnných ale byla experimentálně vyvrácena. Takže ano, makroskopický svět, jehož chování popisuje "klasická" mechanika, je deterministický, mikroskopický svět, který popisuje kvantová mechanika, je indeterministický.

Aby nevznikl falešný dojem, že v důsledku aplikace dekoherentistického přístupu „zdravý rozum“ a filosofie z něj vyrůstající definitivně opanovaly bitevní pole a že tudíž všechny záhady kvantového světa kromě komplementárnosti vymizely, je nutno uvést, že právě s ohledem na kvantovou fyziku se musíme zříci univerzální platnosti tří základních filosofických principů. Jde o princip kauzality (každý účinek má svoji bezprostřední příčinu), princip lokalizovatelnosti (každý objekt má své určité místo) a princip separovatelnosti, který obvykle tvrdí, že je možné poznat všechny vlastnosti izolovaného objektu, a ignorovat přitom zbytek vesmíru.
Co se týče principu kauzality, je potvrzeno – a to jak teorií, která ve své analýze používá pojem konzistentních historií, tak experimenty –, že existuje nekauzalita v podobě kvantových skoků. (Podle představy kvantových skoků zavedené Bohrem může atom náhle přeskočit ze stavu 2 do stavu 1, přičemž emituje foton; žádný spojitý přechod mezi oběma stavy se nedá pozorovat.)

Život v páté dimenzi, podle různých duchovních a metafyzických tradic, je prožitkem vyššího vědomí a vyšších vibrací. Zde jsou některé z nejčastějších aspektů spojených s touto zkušeností:

Uvědomění si jednoty
V páté dimenzi je jasné, že vše je vzájemně propojené. Bariéry mezi sebou a druhým se rozplynou, což vede k pocitu jednoty s vesmírem a všemi formami života.

Bezpodmínečná láska
Převažujícími emocemi jsou láska, soucit a empatie. Vztahy jsou založeny na respektu a hlubokém porozumění, bez soudnosti.

Svoboda Ega
Ego a jeho omezení vás činí méně vlivným. Rozhodnutí a činy se řídí srdcem a intuicí, spíše než strachem nebo touhou po kontrole.

Vědomé stvoření
V páté dimenzi dochází k projevu myšlenek a záměrů rychleji a přímo. Lidé se stávají větším vědomím síly svých myšlenek a potřeby udržovat pozitivní a soustředěný názor.

*Čas a prostor *
Vnímání času a prostoru se mění. Čas je vidět plynuleji a experimenty mohou probíhat současně, bez tuhé linearity třetího rozměru.

Život v harmonii
:Panuje přirozená harmonie s přírodou a proudem života. Činy jsou udržitelnější a v souladu s větším dobrem planety a všech jejích tvorů.

Duchovní moudrost
Rozšiřuje se přístup k duchovní moudrosti a intuici. Komunikace s duchovními průvodci, světelnými bytostmi a dalšími rozměry je jasnější.

Tyto aspekty popisují realitu, kde spiritualita, zvýšené vědomí a univerzální harmonie jsou ústřední. Kontrastují s omezeními a výzvami existence ve třetím rozměru.

Tak představa nějakých dimenzí nebo konkrétně páté dimenze je představa hnutí New age a déle než do 90. let min. stol. tuto představu nevysleduješ, takže nelze mluvit o nějakém tradičním učení. Jinak mi to přijde takový trochu sluníčkářský, což je pro ezoteriku typický.

Psal o tom už i Nikola Tesla

o tom pochybuju, ale i kdyby psal, tak to pořád žádná tradice není.

Nejde o tradici ale vědomí že se dá na sobě pracovat a psal o tom a i to zkoušel různými pokusy

Tak tohle vědomí má každý, kdo není úplně tupej.

„Jiné dimenze“ jsou jen okecávka, jak dodat vyfantazírovaným blbinám zdání možného souladu s realitou.

Takže první citace píše to, co tvrdím já. Einsteina, při veškerém respektu k němu, bych vůbec nezmiňoval, znalosti Einsteina má dnes každý minimálně student matfyzu a různých těch fysikálních oborů (samozřejmě i díky němu)

Druhá citace je pouhou "oponentní" teorií, kdy je argumentováno tím, že atom může náhle přeskočit ze stavu 2 do stavu 1 a emitovat foton. Emitovaný foton má tedy jednoznačně příčinu v tom přeskoku atomu ze stavu 2 do 1 (ale zpětně to už nejde, ani "samo od sebe, že?" leda když do něj naopak nějaký foton flákne - ale to jen bokem - a nebo nevím, co mi ta citace měla říct) a příčinu, proč atom skočil z 2 do 1, případně proč skočil ten a ne tamten, neznáme, což není důkazem toho, že neexistuje.

To je celé.
Třeba jednou zjistíme, že na kvantových úrovních, kam už nevidíme, se opravdu něco nebo vše děje bez příčiny. A tím ateisté dokáží neexistenci Boha :-)))))))))))))­))))))))))

Zdá se, že já nemohu prohrát :-)))))))))))))­))))))))

No Einstein byl právě zastáncem determinismu a tvrdil to, co tvrdíš ty a navrhoval experimenty, které měli klasickou kvantovou mechaniku (hlavně její kodaňskou interpretaci, což byl tehdy "hlavní proud") zpochybnit. Ovšem bylo experimentálně potvrzeno, že se v tomto mýlil. Abys to pochopil, vyvráceno tím experimentem bylo, že by existovali nějaké skryté příčiny. Že by v daném systému (konkrétně zde atomu) se uplatňovali ještě nějaké další vlivy, které my nejsme schopni měřit a tedy nám zůstávají skryty a tedy o nich nevíme. Takže jestliže se změní stav atomu bez toho, abys předtím naměřil nějakou aktivitu (vnitřní či vnější), tak ta změna stavu neměla příčinu.

Z mého pohledu einstein tvrdil, že Bůh nehraje v kostky :-))))) ne že svět, vesmír .-))))

Je zbytečné to dál řešit a za sebe jsme to ukončil už v minulém.
Jediné : neexistence (nenalezení, nenaměření) důkazu neznamená neexistenci důkazu. To platí nezpochybnitelně jak v makro, tak mikrosvětě a v tom druhém s e stím potýkáme víc než dost a ještě dlouho budeme. čili utvořit urychlený závěr stylu "nenaměřili jsme, neexistuje" je těžké věděecké faux-pass. čekal bych ho max od visitora nebo jonáše. notabene v situaci, kdy víme, že pod určitou úrovní (Planck) už v současnosti i to, co "naměříme", ve skutečnosti není skutečnost, pravda, protože jsme to ovlivnili a změnili už jen tím paprskem světla, který jsme k tomu nějakým -skopem poslali, abychom to viděli, natož když k tomu připojíme nějaké snímače, i kdyby velikosti atomu. To fakt takhle smáznout nejde.

PS : klidně mi pošli záznam toho experimentu, který si dovolil tvrdit, že v atomu nemohly proběhnout příčiny, které výzkumník nezaznamenal. Tou příčinou ostatně mohlo být právě to sledování těch atomů :-)))))))))))))))))

Opravdu mne zajímá ten vědecký dobrodruh, který si troufne tvrdit, že už zná všechno o podstatě energie/hmoty i na té nejnitěrnější úrovni, kam nevidíme.
tam se tedy podle něj vůbec nic neděje, asi.

http://artemis.osu.cz/mmfyz/qm/qm_4_3_3.htm

"Kodaňský výklad je, především díky teoretickému fyziku Nielsi Bohrovi, výkladem kvantové mechaniky, který je nejvíce rozšířen mezi fyziky. Podle tohoto výkladu nemůže být pravděpodobnostní povaha kvantově mechanických předpovědí vysvětlena v rámci nějaké další deterministické teorie, a složitě odráží naše omezené znalosti. Kvantová mechanika poskytuje pravděpodobnostní výsledky, protože vesmír je sám pravděpodobnostní spíše než deterministický."

https://blog.idnes.cz/fikacek/kvantova-mechanika-je-mrtva-at-zije-determinismus.Bg17110913

Podrobný popis experimentu vyvracejícího teorii skrytých proměnných je obsažen ve dvouch článcích, co jsem ti dával:
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2022_08_str.php
https://link.chatujme.cz/redirect?url=https%3A%2F%2Fe-logos.vse.cz%2Fpdfs%2Felg%2F2004%2F01%2F04.pdf
A vlastně všechny odpovědi na tvé námitky máš obsaženy v těch článcích.

Na tu nejniternější úroveň reality vidíme a celou dobu se tu o ní bavíme.

Tak to bohužel .-)))
Na tu nejniternější úroveň nevidíme a proto ji vyjadřujeme jen pravděpodobností :-))))

Kdybychom jí neviděli, tak bychom jí nebyli schopni popsat vůbec.

Však ji vůbec popsat neumíme.
Tady je asi problém, co si kdo z nás představuje pod nejnitěrnější rovinou - já právě to, co už (zatím(?) neumíme určit, zjistit, můžeme o tom jen rteoretizovat, jako o té pilotní vlně, jako ty o té "podivnosti" provázání, ale v obou případech platí, že z hlediska pilotní vlny je ona příčinou toho, co se děje na té niterné úrovni, kam zatím ještě nevidíme, a projevuje se to v úrovně, kam už vidíme, něčím, co je pro nás popsatelné jako "náhodnost". ale přitom není.
stejně tak u tvé polarizace fotonů ve tvé Bohrovo teorii superpozic (která nemusí být platná) měřením jednoho fotonu "nastavíš" jeho polarizaci, a s ním spárovaný foton se "automaticky" nastaví do opačné polarizace. Kde je tam náhoda?
Prvni polarizace je předurčena polarizací, polarizace druhého pak polarizací prvního a my jediné co nevíme, "jak se to stalo" (protože tam asi nejsou žádné skryté prvky, které by to způsobily). Ale stalo se to zcela v souladu s kauzalitou. A nějak se to stalo, my jen nevíme jak. Zatím.

Moc to nechápu. První link přeci píše o de Broglieova-Bohmova formulace kvantové mechaniky, tedy tzv. pilotní vlně, která stojí v pozadí (tedy příčina) všeho v kvantovém světě.

Ten 1. má nadpis Kvantování prostoročasu – strašidelné působení na dálku, tak pojednává o okamžitém působení na dálku, vyplývajícím z kvantové teorie, které je v rozporu s teorií relativity, podle níž se informace šíří nanejvýš rychlostí světla a nemůže tak docházet k okamžitému působení, což bylo právě trnem v oku Einsteinovi. Viz vysvětlení EPR paradox v rámečku na začátku článku:

EPR paradox – paradox kodaňské interpretace kvantové teorie zveřejněný v roce 1935 Albertem Einsteinem, Borisem Podolskym a Nathanem Rosenem. Podle něho by pro částice se společným původem mohlo dojít k tomu, že měření na jedné částici okamžitě ovlivní stav druhé částice. Einstein viděl řešení tohoto působení na dálku v neúplnosti kvantové teorie a předpokládal, že existují skryté parametry, které v experimentu nejsou uvažovány. V letech 1976 až 1983 byla existence lokálních skrytých parametrů experimentálně vyvrácena na základě Bellových nerovností.

Je to tam všechno celkem podrobně popsáno. John Bell navrhl způsob, jak by se dala existence skrytých parametrů ověřit:

Toto tzv. narušení Bellových nerovností by znamenalo, že žádná lokální skrytá proměnná (metaforicky řečeno „zapečetěná obálka s předem daným výsledkem uvnitř“) neexistuje a kvantová mechanika je vnitřně konzistentní teorií.
Na počátku 80. let minulého století provedl tým francouzských fyziků pod vedením Alaina Aspecta sérii přesných měření polarizačních stavů fotonů, ve kterých se statisticky významnou pravděpodobností skutečně potvrdili narušení Bellových nerovností, a tedy nelokální charakter kvantové mechaniky (Einsteinovo strašidelné působení na dálku).

I když samotný experiment prokazující narušení těch Bellových nerovností tu popsaný není, ten je v tom druhém článku co jsem dával.

V pohodě, už jsem ti to vysvětlil .-)))))
Kauzalitu nic z tvého nepopírá, to ten pokus s tou radioaktivitou a rozpadem pro nás náhodných jader v pro nás náhodných časech byl významně lepší příklad :-)))))
U něj ale žádné skryté parametry, jestli jsou nebo nejsou, nezkoumal, prostě proto, že nemáme co a jak., ale ne že by neexistovaly.

o druhý neotvírám, za prve je to o (de)koherence a já v tom 88 stránkovým díle nebudu hledat zmínky o kauzalitě, nejspíš navíc nepřímé.

Když si otevřeš ten můj 3. link a pustíš to 1. video , je tam naprosto jednoznačně ukázáno, jak to může fungovat na kvantový úrovni, ta pilotní vlna, která ZCELA vysvětluje vlnově-kvantovou funkci fortonu, proč je to jednou jako rozptyl a podruhé jako bod a jak přesně ovlivňuje druhá štěrbina pohyb fotonu, i když ten prošel tou první.

to tvé první není o žádném skutečném experimentu, ale jen myšlenkovém, zatím nikdy nikým nepotvrzeném, pouze "předpokládaném". ono to ani potvrdit nejde. a zástěrkou je "superpozice", že jako nevíme, jaké vlastnosti foton má a že vzniknou "zničehož nic" až když je změříme. No i pak je ale jasnou příčinou naměřených hodnot to měření a do té doby je každá částice "všechno", až to měření ji "změní", ovlivní - příčina - následek
v závěru ale autor správně popisuje tu druhou variantu, která je podložena skutečnými experimenty právě např. na fotonu procházejícím štěrbinou. a dokonce píše, že to získává stále větší zájem moderních fyziků - prostě holt proto, že to výrazně přesněji popisuje chování kvanta a navíc se to neutápí v neurčitostech

kauzalita zatím rozhodně žije dál.

Dekoherence je dneska už obecně přijímaná interpretace kvantové mechaniky (tj. vysvětlení toho, co se vlastně děje a proč), koneckonců je to konečně interpretace, která je potvrzena experimenty. Stačí si přečíst pár odstavců úvodu. Na straně 70 a dále je potom popsán ten experiment, který jsi žádal a který dokazuje, že se tu žádné další skryté vlivy neuplatňují. Že opravdu platí to, co říká kvantovka, že mikroobjekt vlastnosti nemá dány předem, tak jak je tomu u makroobjektů.

My se ale nebavili o dekoherenci ale o kauzalitě. Mne došlo po přečtení toho prvního, že toho se vlastně netýká ani jeden tvůj článek, už vůbec ne tvůj experiment, tvůj 1. pak píše to cvo já, i když začíná superpozicema. Tys posílal "řešení" teoretického dokázání nulových skrytých parametrů, ale jen u otázky párování polarizace fotonů, kde šlo o parametry, jak je možné, že se jeden foton "přizpůsobí" druhému "do opačna" teprve poté, co je ten první změřen. To nemá s náhodou nic spoelčného, i kdyby to platilo. I kdyby ten pouze myšlenkový experiment byl relevantní, pořád je to o tom, že to, co naměříme u jednoho bude způsobeno (příčina) tím měřením (superpozice není o žádné náhodě) a "nějakou podivností" (tohle je o těch skrytých parametrech) se to přenese na druhou stranu sluneční soustavy jako opačná polarizace. No fajn, možná je to pravda. A možná si experimentátor na superpozici jen hrál a ten první měřený foton prostě měl polarizaci H celou dobu a ten druhý celou dobu V a tak to byl ozměřeno .-)))) Jako u tý schredingerovo kočky, která je živý i mrtvá současně (v superpozici) jen filosoficky, myšlenkově, ale ve skutečnosti zaujímá jeden konkrétní stav, jen my ho zjistíme až po otevření krabice. Opět nikde žádná "náhoda". Dokonce ani situaci, kdy by foton byl skutečně ve fyzické (a nikoli jen myšlenkové) superpozici, a jeho změření m,u určilo jen jeden stav z možných, pořád je to pžíčina/následek.

Naopak, tvůj první článek ve svém závěru jasně popisuje pilotní vlnu, která je příčinou vlastností kvanta.

opravdu pod kvantovou úroveň nevidíme a nevíme, co tam probíhá za souvislosti a kauzalitu. tvůj experiment se skrytými parametry není vůbec o ničem, týká se pouze polarizace fotonů a vůbec se netýká kauzality.

naopak, i u škvarků už máme změřeny a zjištěny jejich vlastnosti vč. pravidel (kauzalit) pro jejich iterakce, výměnu ap. a hlouběji se jednou třeba také dostaneme

Pokud by nebyla kauzalita na kvantové úrovni, neexistovala by ani v makrosvětě.

Nešlo přímo o tu dekoherenci, ale o popis toho experimentu, který jsi žádal a který je v tom článku o dekoherenci. Teorie skrytých proměnných se snažila nahradit indeterminismus kvantovky obecně; polarizace fotonů je jeden z případů projevu indeterminismu a na něm se to testovalo. Už jsem dával citaci, která to uváděla, někde na začátku diskuze. U superpozice stavů se náhoda uplatňuje při redukci superpozice na jeden konkrétní stav. Při "výběru" toho jednoho stavu. To je další případ indeterminismu.

Pod kvantovou úrovní už je nějaký ten hypotetický metafyzický, duchovní svět. Tam opravdu nevidíme.

U superpozice, která nejspíš ani neexistuje, je jeden konkrétní stav určen způsobem měření :-))))
Jestli se něoc snažilo nahradit obecně, tak se to nepovedlo a platí to jen pro párování a ještě v oblasti toho ovlivnění, příčiny :-)))
Pod kvantovou úrovní může být subkvantový svět. nevíme, co tam je, ale duchovní určitě ne.

Končíme? :-)))

Superpozice existuje. Tuším, že byla potvrzena experimentálně, ale hlavně jsou na ní založené třeba kvantové počítače. Měření čeho?
To je stejně jako říct, že pod mořem je submořský svět. Kvantová úroveň je ta fundamentální úroveň vesmíru.

:-)))))))))))))))))))
Superpozice je teorém. Založený jen na tom, že díky naší nevědomosti se konkrétní stav dozvíme až když se podíváme nějakým zařízením, přičemž tím zařízením a podíváním se sami ovlivníme (příčina) to, co uvidíme. Z hlediska náhody je to tedy naprosto o ničem. Z hlediska obecného je to záležitost pravděpodobnosti, na které je vystavěna celá bohrova kvantová mechanika - tedy na neurčitosti. o potvrzneí superpozice nevím nic, pokud, je to potvrzení typu "dokud se nepodíváme, může být foton (cokoli) ve všech svých možných stavech). no jo, může být. ale kdo a jak by potvrdil, ŽE JE, když jakékoli takové potvrzovací měření ho uvrhne do jednoho konkrétního stavu? a proč se nedomnívat, že i když se dotyčná částice může nacházet v x-stavech, že přesto konkrétní částice v konkrétním místě je právě a jen v jednom určitém stavu? co tomu brání? ano, naším měřením ten stav můžeme ovlivnit a naměřit jiný, než ta částice měla před měřením. ale to fakt neznamená, že ten stavneměla jasný, konkrétní a nacházela se v nějaké oscilaci nebo čem mezi všemi možnými stavy. A ostatn ěi v tomto případě by to nebyla náhoda.

pilotní vlna to vcelku dobře vysvětluje. má svoje podivnosti a problémy, ale konkrétně tohle dokáže popsat a jako nenáhodný děj. pilotní vlna je pro nás v tuhle chvíli pod nám známou kvantovou úrovní, tedy je subkvantová, protože ji máme "vymyšlenou", ale ještě nepotvrzenou, rozhodně ne přímo.
tak jako schredingerova kočka je jednoznačně jen živá nebo jen mrtvá, akorát to nevíme, dokud se nepodíváme.

pod kvantovým světem může být ještě naprosto cokoli. pokud prohlašuješ, že pod ním už nic není, je to jen na základě víry. Přitom je jasné, a to víme celkem spolehlivě, že my lidé (zatím(,) nejsme schopni proniknout "pod Planckovu konstantu" a tedy zjistit, jestli tam opravdu už nic není. Notabene když vše asvědčuje tomu, že je.

Přirovnávat fyzikální úrovně k moři není. Samozřejmě i moře se skládá z mikrosvěta, makrosvěta, kvantosvěta - to členění není ve smyslu o až -11 km voda, -11 - 11,5 km litosferická deska, 11,5-11,500000001 km kvantový základ ........

každá molekula vody v sobě má tu kvantovou podstatu, kterou známe, ale možná ještě subkvantovou, kterou neznáme a jen tak nepoznáme.

Neexistuje jediný důvod tvrdit, že kvanta, škvarky, ap. už nejsou ničím řízeny ale jsou tím prvním, co řídí vše ostatní

Tuším, že bylo opravdu dokázáno, že kvantový objekt nemá jeden konkrétní, ale že má všechny stavy zároveň. A právě zase na popud Einsteina, kterému se superpozice taky nelíbila. Někde jsem to snad četl nebo slyšel v přednášce. V každém případě je superpozice prokázána např. dvouštěrbinovým experimentem, kdy částice projde oběma otvory naráz (superpozice její vlastnosti "poloha") nebo existencí kvantových počítačů (viz qubit).

Planckova konstanta stanovuje minimální možnou velikost, čili pod ní už nic hmotného být nemůže (poněvadž nic hmotného nemůže mít menší rozměry než je planckova konstanta). Leda něco nehmotného, tj. metafyzického či duchovního.

Já si jsme vědom jen filosofického pojetí. S tím, že právě měřením dané částice se to "co všecnno je možné" nastaví do jednoho konkrétního stavu. Jinak je celá bohrovo mechanika jen o pravděpodobnosti (mimochodem, s těmi kvantovými superpočítačemi to vůbec není tak úplně kvantové. a to nejen že do qubitů se ukládá "superpozice" čistě vědomě, řízeně,a QC spotřebovává neskutečné množství času opravami chyb (právě díky pravděpodobnosti) i když i tak by měl být, teoreticky, rychlejší. Zatím jsou jen pokusy s jeho stavbou a to, co existuje třeba od IBM, vypadá, že je to jen klasický analogový počítač. Mnozí odborníci pochybují o sestrojitelnosti kvantového počítače)

Ten dvouštěrbinový experiment - podívej se na to první video z mého třetího linku včera - je tam naprosto perfektně vysvětleno na makrosvětě, jak funguje ta pilotní vlna (která je zatím jen teoreticky předpovězené na další hladině kvantové úrovně), že částice vůbec neprojde oběma štěrbinama, ale jen jednou, dojem, že prošla oběma je vyvolán právě tou pilotní vlnou, ale při "zaostření" je ta částice stále jen jedna a v konkrétním místě.

Planckova konstanta se uvádí v J*s, takže se jedná spíš o délku vlny, energii, než klasickou délku jak ji známe, stanovuje minimální délku, pod kterou nejsme schopni s hmotnými prostředky vidět na atomární bázi vidět.
Neříká, že nic menšího už není. A to dokonce ani hmotného, natož jen energetického.

https://blog.idnes.cz/fikacek/kvantova-mechanika-je-mrtva-at-zije-determinismus.Bg17110913

hej tohle nenapsal fyzik, takže to ber s rezervou. Já jsem se díky fyzikům-amatérům už v minulosti mnohokrát "spálil".

To video je od fyzika. Navíc i autor tam má odkazy třeba na to ohromný množství interpretací kvantové mechaniky na wikipedii :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Interpretace_kvantov%C3%A9_mechaniky
a to taky není normální u nějaké ucelenější teorie

máš tam i své bellovi skryté parametry, že nemohou být lokální a působit jen na jednom místě

a já osobně, to přiznávám, mám ale i takový generelní problém už i jen s tím, že by "neurčitost" měla implikovat automaticky náhodu. jak je tam v podstatě psáno u všeho - prostě jen proto, že nevím, v jakém ze všech možných stavů částice je, nemůžu uzavřít, že je ve všech současně - to mi přijde samo o sobě přitažený za vlasy už i jen logicky.

Video možná, ale ten článek ne. Píše tam nepřesnosti, např. o Schrödin. kočce, že je napůl mrtvá a napůl živá. Což není pravda, ona je cele mrtvá a cele živá zároveň. Není nic napůl. Tohle je nesprávné chápání superpozice. A bůhví čeho je tam nesprávného dál.

Logiku v kvantové mechanice nehledej. To je základní pravidlo, protože to je naprosto jiný svět, s nímž člověk nikdy neučinil žádnou přímou zkušenost, takže ani nemůže očekávat, že mu bude rozumět. Už relativita přinesla pár poznatků, které jsou v rozporu s logikou i zkušeností (např. skládání rychlostí). Logika je procesem vyhodnocování a proto ke své činnosti potřebuje data. Její proces je tedy závislý na ucelenosti obdržených dat.

ten článek je napsán na základě i toho videa :-)))

to je jen popis superpozice (pravděpodobnosti) mezi dvěma stavy - půl na půl, živá mrtvá :-))). ve skutečnosti je to samozřejmě ještě horší, superpozice v podstatě tvrdí, že ta kočka je v jeden a ten samý okamžik současně (úplně) mrtvá a (úplně) živá.

Logiku (kauzalitu) mohu hledat ve všem. A teprve když bude doloženo, že v tom logika opravdu není, tak ji zavrhnu. To je právě to, z čeho vycházím já. Logika se zatím uplatnila VE VŠEM, co jsme schopni poznat.
pouze u kvant, které nejsme schopni proměřit objektivně, se zatím v jedné teorii jeví, že by to tam logiku (určitelnost) mít nemuselo. přesto existuje jiná teorie, poskytujícví stejné výsledky i bez neurčitelnosti. tak proč bych měl zavrhovat logiku?

Logiku lze aplikovat i směrem k neznámému - pokud všechno známé kolem mne funguje a řídí se konkrétní logikou, proč by tak nemělo fungovat i to, co ještě (zcela nebo částečně) neznám?
I toto je plně logický a správný závěr, který bude změněn, až někdo doloží, že v daném logika opravdu není.

Je to špatný popis. Špatné chápání. Není to úplně důvěryhodné.

Logika se sice uplatnila zatím ve všem, ale v některých případech až po obdržení ucelenějších dat. Už z relativity víme, že u oblastí přírody, s níž nikdy člověk neučinil zkušenost, není správné očekávat chování, které známe ze zkušenosti s "naší" oblastí přírody. Proto bychom neměli bazírovat na principech jenom proto, že nám dávají smysl. Že my bychom to tak chtěli. Takhle přemýšlela stará fyzika 19. století a relativita i kvantovka mu daly "na frak".

e to popis v pohodě :-)))) Kdyby měl možný stav 3 varianty, psal by o třetiných, protože přesně to je pravděpodobnost každého toho stavu .-))

No však ano, po potvrzení. ale zatím vždy.

naoipak, zkušenost učiněná ve všem je běžně přenositelná (logicky přenositelná) i na nenzámé, protože to je deifnice logiky : z prokázaného vytvářet závěry o zatím neprokázaném

no, já trvám na tom, že náhoda neexistuje :-)))))

Není. Napsal jsem ti proč.

Zkušenost rozhodně není přenositelná i na neznámé. To nám právě relativita i kvantovka ukázali nejjasněji. Ale známe to i z osobní zkušenosti i z přírody.

Já na tom budu trvat, až to bude prokázáno.

No možná jsi napsal svůj názor. Já tvrdím, že je, protože se jedná o popis mezi dvěma možnými stavy a to lze vyjádřit slovy "napůl mrtvá, napůl živá" a do celkového toho jednoho stavu ji uvede až to "změření"
dokonce ta horší realita, že je SOUČASNĚ mrtvá a živá je mnohem větší paradox.
Ten příměr by použil i kdejaký fyzik, popularizující superpozici, o tomhle je zbytečné se dohadovat.

Pokud jsme to nenapsal jasně, tu použitelnost (přenositelnost) i na budoucí děje, zatím neznámé, pak tedy
"Logika se běžně používá ve smyslu myšlenková cesta (vyplývání), která vedla k daným závěrům, kdy na základě potvrzeného dovozujeme zatím nepotvrzené."

kvantovka nám zatím neukázala vůbec nic, ještě jsme ji neprozkoumali a kdo ví, jestli prozkoumáme. zarputilé lpění na nějaké domněnce nic neznamená. superpozici z přírody opravdu neznáme.

důležité je, abys, dokud to nebude prokázáno, NETRVAL NA TOM, ŽE TO NEEXISTUJE :-))))))

Ne to je špatný popis. Ona není nic napůl. Ona je zároveň cele to i to. Nemá poloviční vlastnosti jednoho a druhého, má všechny vlastnosti jednoho a druhého. Fyzikové to říkají přesně, vždy říkají, že je zároveň živá i mrtvá. Nic napůl. (Např. taková kvantová káča by se točila zároveň doleva i doprava. Žádné napůl doprava a napůl doleva.)

To ano, ale ne vždy logika vyprodukuje platný výsledek. Např. fyzikové 19. století taky logicky předpokládali, že se elementární částice chovají podle newtonových zákonů (či "klasické" mechaniky).

Tak jestliže prohlásíš "kvantovka nám zatím neukázala vůbec nic", tak tím jenom dáváš najevo, že o ní nic nevíš.

Já netrvám na ničem.

Myslím, že jsme jasně napsal, že tím vyjadřuje tu pravděpodobnost 50/50 .-))))))))))))
jj, současně živá a mrtvá - a vědí fyzikové, ŽE TO NENÍ MOŽNÉ? .-)))))))))))))))
vědía káča by se rozervala .-))))))))))

Seriozní logika má vždy platný výsledek.
No a to se chovají. že nejen podle nich je jiná věc.

no a co nám ukázala, míněno že to víme jistě? .-)))))))))))))­))))))))))))))))

jsem rád, že už netrváš na tom, že kvantovka porušuje kauzalitu .-)))

Ale houby, tím není vyjádřená nějaká pravděpodobnost. To je celé úplně špatně uchopené.
Je chybou přikazovat přírodě, co je možné a co ne.

Pokud nemá logika dostatek informací, tak selže.

Tyvole veškerá elektronika stojí na kvantové mechanice.

???
V rámci vysvětlování je to naprosto přípustné a je to o pravděpodobnosti toho, co změříme/uvidíme - uvidíme jen živou nebo jen mrtvou kočku. tedy jen půlku z toho, co "je možné"

V tomto případě má logika naprostý dostatek, vlastně všechny, informací - ve všem již poznaném existuje kauzalita

Na kvantové fyzice jako takové zčásti rozhodně ano (když nebudeme automaticky brát jako uvedené skutečnost, že každý atom všeho je záležitost kvantové fyziky), ale nikoli na superpozici nebo některých podivnostech. i když samozřejmě nevíme, když zapneme třeba Blaník, kterou z milionu písniček zrovna bude hrát. :-))))) ale bude to ta, kterou hraje už před zapnutím .-)))))))))))))­))))))))))))) naše zapnutí nevybere náhodně nějakou novou :-)))))))))))))

Ne není to přípustné. Je to projev špatného chápání (neuvidíme žádnou půlku). Bůhví co dál je tam ještě špatně. Proto je jistější čerpat informace od studovaných fyziků.

My nevidíme nic, ve chvíli kdy něco vidíme, vidíme jednoznačné jedno :-))))
dokud krabici neotevřeme, máme poloviční šanci vidět mrtvolku a poloviční vidět živulku :-))))))

No klidně čerpej od Broglieho a Bohma a dalších, mně je to jedno :-)))))))))))))­))))))))
když myslíš, že se od nich dozvíš něco zásadně jiného než z toho popularizující ho článku .... :-)

I v dnešních kvantových počítačích, což jsou první pokusy, se uplatňují qbity - a nelze jinak, protože právě na užívání qbitů spočívá "kvantovost" toho počítače. I IBM i jiné firmy ve svých počítačích ty qbity mají a fungují. Čili tady máš ověření existence superpozice.

qubit.
dnešní kvantové počítače nejsou ani zdaleka počítače, které si pod tím člověk i jen představuje.
Ty qubity fungují trochu jinak .-))))))
A ta superpozice je v nich také využívána jinak než jako "náhoda", vše jde podle algoritmu, jako v každém PC

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%BD_po%C4%8D%C3%ADta%C4%8D

Nevim kde ses to tam dočetl. qbit k tomu, aby byl qbit, musí obsahovat superpozici, tj. musí mít zároveň hodnotu 0 i 1.

k tomu aby K počítač počítal bez chyb jsou filtry které ty chyby eliminují. ale hlavně některé výpočty
které by normální PC dělalo miliony let tak Kpočítač zvládne za pár hodin

no, žádný filtr ti chyby nutně nevyfiltruje úplně, jde jen o snížení pravděpodobnosti chybi na nějakou mizivou úroveň, což ale pro změnu kvantový počítač zdržuje.

ale jinak samozřejmě jde primárně o tu rychlost, dosaženou "konstrukcí" QP na kvantové úrovni, tedy prakticky bez jakéhokoli odporu, tedy výpočet který není zpožděn procesry, paměťmi, propustností rozhraní, atd atp.

Ne musí, může .-))))nevím, co přesně myslíš, ale možná tohle :

"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."

každý počítač pracuje s algoritmy, jeho (qu)bity plní algoritmus, to není o tom, že se kvantová fyzika rozhodla nám pomoci, to jen my využíváme v počítači systém tzv. superpozice, ale řídí to normální algoritmus, ta superpozice se nicméně (možná) uplatní jen v průběhu výpočtu, nikoli po přečtení výsledku nebo zadání.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Qubit

výhoda kvantovývh počítačů nespočívá v nějaké možná neexistující c superpozici, ale v tom, že to běží prakticky bez odporu na kvantové bázi, tedy neskutečně rychleji než jakýkoli klasický počítač.
oproti tomu ale roste jeho chybovost, atd. atp

algoritmus = postup pro řešení úlohy (či zde konkrétně výpočetní postup). Počítačový program je potom algoritmus vyjádřený v nějakém programovacím jazyce. Takže snad chápeš, že algoritmus je softwarová záležitost, zatímco princip fungování qbitů (superpozice) je hardwarová záležitost. To spolu funkčně nijak nesouvisí. Podstatné tu je, že superpozice reálně existuje. Právě ta superpozice je ta kvantová báze, to co z toho počítače dělá kvantový počítač a je to taky důvod, proč takový počítač pracuje rychleji.

Jako že u normálního PC hardware a software nijak nesouvisí?
tedy že může pracovat jedno bez druhého?

Ale kdeže :-)))))) Využití "superpozice", která rozhodně existuje jako filosofický pojem a př. na nedostatku našich možností pro nás i reálný je primárně zdrojem chyb, její přínos je diskutabilní, al... ale co

Prostě v současnosti snad žádnej čistokrevnej QP neexistuje, vše, co existuje je takový hybrid, v podstatě ne moc použitelný nebo bez většího významu. To se jistě může změnit. Tak počkáme.

Principiálně do sebe nezasahujou. Software je vrstva nad hardwarem.

Superpozice je reálný jev, poněvadž qbity mají současně hodnotu 1 i 0.

qubity v QP mohou mít hodnotu1, hodnotu 0, a nebo hodnotu superpoziční.
"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."

superpozice se vyskytne až v průběhu výpočtu :
"Zkusme nyní tuto situaci přenést do mikroskopického světa, kde bychom jeden bit reprezentovali jediným atomem či fotonem. Od bitu požadujeme, aby nabýval dvou hodnot – 0 a 1. V případě fotonu lze tuto vlastnost nasimulovat například odlišnou polarizací. Foton může být polarizován vodorovně či svisle. Tyto dva stavy lze po řadě přirovnat k nule či jedničce bitu. Před zahájením výpočtu si můžeme připravit dostatek fotonů polarizovaných, řekněme, vodorovně a tyto fotony pak vysílat do procesoru. Procesor provede s fotony potřebné operace a nakonec vrátí fotony upravené tak, abychom z jejich polarizace byli schopni vyčíst výsledek výpočtu. Ten zjistíme změřením, jak je každý foton polarizován, buď vodorovně, či svisle. Z polarizace každého fotonu, který opustil procesor, tak zrekonstruujeme řetězec bitů nesoucích cílovou informaci.

V právě popsaném mikroskopickém modelu počítání však přichází do hry nový hráč. Je jím kvantová mechanika, jejíž zákony je v mikrosvětě nutno brát v úvahu. Tyto zákony nám mimo jiné říkají, že ačkoli byly fotony na počátku připraveny jako vodorovně polarizované, z procesoru používajícího kvantové brány mohou vylétat fotony, které nejsou polarizovány ani vodorovně ani svisle, ale jejich stav je kombinací obou. Jestliže změříme polarizaci takových fotonů, někdy dostaneme, že je foton polarizován svisle, zatímco jindy, že je polarizován vodorovně. (...)

Podle kvantové mechaniky nicméně stav kvantových systémů není popsán přímo pomocí pravděpodobností, nýbrž pomocí tzv. amplitud pravděpodobnosti (zkráceně amplitud), čísel, jež na rozdíl od pravděpodobností mohou být i záporná a dokonce komplexní. Abychom tak mohli mluvit o informaci na mikroskopické úrovni, zavádíme nový pojem – kvantový bit, čili qubit. Jedná se o abstraktní model fyzikálního systému, který může po změření nabývat dvou různých hodnot a jehož stav je v tuto chvíli popsán pomocí amplitud jako kombinace těchto hodnot. Příkladem jsou zmíněné fotony, které mají po změření polarizaci buď vodorovně, nebo svisle. V průběhu výpočtu je však jejich stav popsán pouze jako kombinace těchto dvou stavů.

superpozice se vyskytuje, a tudíž existuje.

Opravdu se vyskytuje? .-)))))
jako filosofická záležitost jistě
Ale pokud přijmu pilotní vlnu jako nejméně stejně pravděpodobnou záležitost (přičemž osobně bych řekl, že je pravděpodobnější, bo mj. vysvětluje i dualitu částice a další "záhady"), tak se superpozice fyzicky nevyskytuje, respektive je jen o tom, že NEVÍME, ale ne že částice je v nějakém "neurčitém" stavu, vícero stavech najednou, co ovlivníme a určímě až měřením

Sám jsi to napsal, že se vyskytuje:

superpozice se vyskytne až v průběhu výpočtu :

Takže superpozice je reálná.

:-)))
Musíme si něco ujasnit : v řeči o superpozici já samozřejmě respektuju, že ji i já zmíním, to ale fakt neznamená, že v ní věřím a že si myslím, že foton může existovat současně v obou polarizacích :-)))) pokud bych vycházel ze svéh opřesvědčení, vlastně bych se o superpozici vůbec nemohl bavit, ale proč ner?

úplně stejně to u mne funguje s bohem - já v něj opravdu nevěřím - a přesto se o něm bavím, mnohdy dokonce jako jeho zastánce proti nějakým nesmyslům, pouze v duchu toho, co o něm říká náboženství, bible, a já to vím .-)))

takže to, že popisuju, že se podle Bohrovo kvantové teorie superpozice u QP vyskytuje až v průběhu výpočtu, to já klidně zmíním, v řeči o té bohrovo teorii.
neznamená to, že to přijímám jako faktum.
naopak, osobně upřednostňují Broglie-Bohmovu s pilotní vlnou

Popisoval jsi princip fungování kvantového počítače a při tom jsi zmínil, že se vyskytuje superpozice. To že se v průběhu výpočtu vyskytuje superpozice znamená, že je superpozice reálná.

Popisoval jsme ideový popis fungování superpozice. To je tvrzení autora článku na wikipedii o Kvantovém počítači, že tam v rámci výpočtu u fotonů nevíme, jakou mají polarizaci. To všechno může být špatně. Já tím reagoval jen na tvoje tvrzení, že každý qubit má trvakle superpoziční charakter. nemá. na začátku a na konci jasné jedny výsledky. i podle popisu někoho může superpozice zafungovat jen v průběhu výpočtu. co si myslím já je tady jedno. viz předchozí vysvětlení