Dále k financování nákupu státního majetku sloužily ukradené státní finanční prostředky z kont PZO (Podniků zahraničního obchodu) v zahraničí nebo tajných kont StB v zahraničí (Agrofert komunisty a agenta StB Andreje Babiše nebo Třinecké železárny spolupracovníka StB Tomáše Chreneka). Odhaduje se, že „PZtky“ disponovaly 500 mil. Kčs na kontech v zahraničí ve volně směnitelných měnách. Kolik miliard nakradli estébáci a bylo uloženo v zahraničí asi nikdo nespočítá, zahraniční konta StB jsou v ČR tabu. Proto tolik tajemných firem ze zahraničí v české privatizaci (např. Appian) a tajemných sponzorů politických stran (např. mrtvého Maďara Lajose Bácsiho a na exotickém Mauriciu žijící Radjiv M. Sinha /Milan Šrejbr byl jen výmluva/).
K úplné dokonalosti bylo rozkrádání dovedeno uzavíráním smluv s FNM, kdy majetek přecházel na kupujícího podpisem smlouvy a ne zaplacením kupní ceny (Nanuk, Českomoravské mrazírny, Bomeco, Jemča, Drůbežářský podnik Libuš a Xaverov komunisty Miroslava Tomana, ministra ve vládě "Zemana"). Tak se stalo, že majetek byl nakoupen na nastrčenou firmu, obratem prodán a dluh zůstal za nastrčenou firmou. Dluh později přešel do Konsolidační agentury, kde byl odkoupen stejnými mafiány, kteří jej vytvořili (samozřejmě přes nastrčené firmy), za jednotky procent původní ceny (např. Toman, Charouz, Kellner, Chrenek aj.). Dalším trikem bylo uzavírání smluv, které stát nemohl plnit, vznikla smluvní pokuta či "škoda", která přesahovala kupní cenu podniku a ten přešel na nového vlastníka zcela zdarma. Takto získal Andrej Babiš několikamiliardový majetek Chemapolu (jediného vlastníka licence na LTO).
Dokonáno! Puč v roce 1989 se zdařil. Komunisté si udrželi vliv, moc a hlavně majetek. Stále jsou pány v tomto státě. Pokračuje se v kultuře papalášství, kradení, úslužnosti policie a soudů k vládnoucí třídě.
