Tak řeč je přece o Bohu, o dokonalé bytosti. Nelze ji srovnávat s člověkem - ta inspirace tomu malíři přece proudí od Boha. Řád světa může být klidně vyjádřením jeho podstaty.
Když už jsme u toho malíře 
já bych to s tím Bohem viděl takto:
tak jako je malíř obsažen ve svém obrazu, poněvadž obraz je jeho
vyjádřením, ovšem sám malíř stojí (nachází se) vně obrazu, stejně
tak je Bůh ve světě obsažen, ale "stojí" mimo něj.
Božemůj kroky! Jednak tam Bůh jako bytost vystupuje, jednak je tam nazván duchem. Duch je nehmotná bytost.
Tam se nepíše ani, že člověk nebo zvíře je bytost. Některé věci není třeba psát, protože jsou samozřejmé nebo samosebou vyplynou ze souvislostí.
'bytost'
Celkový počet nalezených veršů: 36
Zj (17); Ez (15); Ž (3); 1S (1);
https://www.obohu.cz/bible/index.php?hledat=bytost&k=Ko&styl=CSP&kap=2&kde=1
No a četl jsi to ?
Je tam bytostí nazván Bůh ?
A psal jsi že v Bibli není bytostí nazván člověk ani zvíře, tak asi by
jsi to taky mohl tam najít že ani v tomto nemáš pravdu.
Mně se to nechce znovu všechno číst, to ty s tím máš problém, pochytil jsi asi někde u Svědků že Bůh je bytost a co ja jako s tím ?
Tam to nikde v těch verších není. To by podle tvé logiky znamenalo, že Bible nepovažuje člověka ani zvíře za bytost.
Ja věřím na rusalky a víly :-).
Určitě tancují někde na paloučcích při svitu luny jako mámivé líbívé
přízraky :-)
Jan 8
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu:
Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
Bůh, bohyně či božstvo je bytost výjimečné moci jež je předmětem náboženské úcty a kultu. Bohové přesahují svou mocí jiné bytosti, včetně člověka a často je jim připisováno stvoření světa a jiné výjimečné činy.
Wikipedie
No jenom že Bůh je Duch a je v nás ale ja o žádné bytosti v sobě tedy nevim :-)
No tak mohu Ti to naservírovat po lopatkách podrobněji když Ti to takto stručně hlava nebere :-)
V pohádkách. Bytostmi jsou všichni tvorové. A jak vidíš, Bible nespecifikuje, co všechno je bytost. Čili nelze tvrdit, že když v ní není výslovně napsáno, že Bůh je bytost, tak že Boha jako bytost nepojímá.
Jak může být Bůh bytost když je ne de všemi, prostřednictvím všech a ve všech nás ?
Víš co je sranda, že odpovídám zpožděně,jsem po práci a hrozně si připadám když odpovídám že jsem opožděný a to co jsi dala jsem napsal ,aniž bych to četl.
No to se takto říká někde v kostele ale v Bibli je to tak že se má křtít ve jméno Otce I Syna i Ducha Svatého což toho jména je potom mnoho osob, ne jenom tři :-).
Já vůbec nechápu, proč se hrabeš v Bibli, když tomu vpodstatě vůbec nerozumíš...
To vy nerozumíte co je v Bibli, ty ji máš někde zaprášenou na poličce a ni nevíš že ji máš doma a sodomková jak to má z Biblí ?
Tak že země je kulatá a když je Bůh i v protinožcích tak je to porád bytost ?
No a když člověk, muž a žena je obraz a podobenství Boha tak Bůh je porád ještě bytost ?
V Bibli se o Bohu že by měl být "bytost" nic takového nepíše, smiř se s tím. :-)
Stejně jako o člověku nebo zvířatech. Tudíž to nic neznamená. Smiř se s tím.
Že Bůh není bytost ?
A že je v Bibli bytostí nazván kde kdo i kde co, ale Bůh ne?
Nehodláš si z toho vyvodit vůbec nijaký závěr?
Tak když chceš diskutovat o Bohu jako o bytosti tak budeš muset jít
nazpátek ke svědkům o tom diskutovat:-)
Ty ti dají za pravdu, ja ne :-).
z výsledků vyhledávání fráze "bytost" (celkem 32 veršů - 2 stran)
http://biblenet.cz/app/bible/search?phrase=bytost&search=Hledat
Nebo Absolutno či universum,všimni si tolik forem , každý mu říká jinak. Mařenka mu říká Boženka a mohl bych pokračovat.Vse je ohraničené egem . Když člověk začal vše slovy pojmenovávat, utvářelo se mu ego, duše člověka,bez člověka je duši bez ega . Osvícení přináší duši Nirvanu, ráj .
A Boženka mu říká Mařenka jj těch názvů, ale i pojetí je
hodně.
Jenom nevím, jestli egem míníš psychickou instanci "já" (vědomé já), tak
jak je to slovo používáno v psychologii, nebo jím míníš nafouklé,
nabubřelé "já", tak jak se to slovo používá v lidové mluvě, kdy se na
ego odkazuje jako na stav nafoukanosti (pýchy).
Jinak vznik vědomého já je svázán se vznikem vědomí sebe sama.
Osvícení vrací psychiku do jejího přirozeného stavu, který byl narušen v
důsledku vzniku vědomí sebe sama. Je vskutku návratem ztraceného ráje.
Lukáš 9
23 I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a
beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí
duši svou pro mne, zachováť ji.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe
zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
Mařenka mu neříká Boženka,jen se mi to zdálo tenkrát vtipně pojaté, když se řešilo slovo Bůh do ženského vzoru.Ego není psychická inštance,je to jako špunt, který nám brání něčemu poznanemu,co už naše duše zná už dávno a nemůže si díky tomu špuntu rozpomenout.Vse co vidíme pak je to že neumíme využít srdce a více používáme rozum. Ego není špatné, stále ho budeme mít,jen je dobré vědět že ho máme a umět s ním žít a pracovat,aby nám naši mysl neohranicoval v duchovním poznání vnitřně se otevřít milovat sebe sama a tím se naučit co je zkutecna láska.Pak vše co uvidíme budeme vidět srdcem a budeme umět s egem pracovat tak,aby nás opět nevrátil do ohraničení sebe sama.
O tom se nikdo nepře ,je to jen ego co ho neustále chce slovy pojmenovat, stačí být v tichu a bude ti jedno jak budeš Boha, Boženku nazývat.
No ale důležité je i to že "ji a nebo jeho" nemusím nazývat pouze Hospodinem, Jehovou, Otcem, Alláhem.., tedy že nemusí se vázat přímo jenom k mužskému rodu jak bylo v patriarchálních náboženstvích zvykem, jen tak asi že z mužského plezíru :-) a nebo z nadvlády mužů po vykopnutí člověka, muže a ženy z ráje?
Tak v poslední době nejraději mlčím ale naučila jsem se používat slovo Hospodinka ale Otče to taky používám..To jo..i JSEM je k meditaci dobré a Ty ?
Bůh se představil Mojžíšovi jako Bůh otců JSEM, no taková mužská záležitost ale mi ženy taky máme své JSEM.
ajo
Já bych to spíš viděl tak, že "já" je středem pole vědomí, protože
má-li se něco stát vědomé, musí to být představeno tomuto já. Pak by
já bylo psychická instance představující náš psychický subjekt. A jako
centrum naší volní činnosti je aktivním psychickým prvkem, řídícím
naše vědomé myšlení a konání.
Toto já se pak může nadouvat, nadhodnocovat se a tomu říkáme pýcha. To je
asi to, čemu říkáš ohraničení sebe sama.
Už jsem se s tím náhledem, co prezentuješ, někde setkal, ale nebylo mi jasné, co že to ta duše vlastně zná už dávno a snaží se na to rozpomenout.
Spíš bychom se měli naučit milovat své bližní; sám sebe každý milujeme dost.
No musíme právě umět milovat sebe sama,aby jsme uměli milovat vše, když nebudeme sebe milovat, nemůžeme milovat vše kolem sebe,tedy i lidi, zvířata, přírodu a toto nemilovat, právě je to ego ohraničení ,od odhraniceni sebe sama je těžký úkol na naší cestě probuzení. Věř i já to vím na sobě.Neumim se milovat a tím neumím vidět všechny v lásce. Me poznání je pouze povrchové a duchovně se učím rozbít ohraničení,abych miloval sebe a tím miloval všechny bytosti a byl součástí lásky všeho.Rozumim to rozpomenutí je reinkarnační paměť z minulých životů,tedy koloběh v budhismu se říká Samsára, Koloběh životů, které se dají v tomto bytí utrpení přetrhnout.Pamet duše ,jako stopa co už zná ,tedy odtamtud odkud pochází každá duše,jen to stratila díky něčemu co se stalo tam odkud všichni pochazime.
Galatským 5/14
Celý zákon je shrnut v tom že milovati bližní tak jako sebe :-).
Sebe každý od přirozenosti milujeme dostatečně. V základu se každý o sebe staráme a pečujeme, a to i tehdy, když jsme případně na sebe naštvaní. My sami jsme nám tou nejmilejší věcí. Až to s tou láskou přeháníme: projevuje se to právě v tom nadhodnocování sebe, v přikládání si důležitosti či významu (což se mj. projevuje v prožitku "já"). Ale také v tom ohraničení sebe, jak píšeš, jestli jsem to dobře pochopil. Proto taky Ježíš říká "miluj svého bližního, jako sebe samého". To samé Budha, ten nabádal k lásce a soucitu vůči všem bytostem vůbec. Nikdo z těchto "osvícenců" nás nenabádá k tomu, že bychom se měli naučit milovat sami sebe. To už totiž umíme dostatečně přirozeně, i když to tak třebas nevnímáme (je to ale zakomponováno už v našem pocitu "já"). Naučit se naopak máme milovat druhé. Toho dosáhneme jedině tím, že se zpokorníme, že u sebe té lásky ubereme, neboť nemilovat druhé znamená dávat sobě větší hodnotu než jim, stavět sebe výš.
Aha, reinkarnační paměť. Tak to jo, tomu rozumím. Jenom bych učinil poznámku, že budhismus nevěří v existenci duše. Pro něj je jen proud karmické energie, která při každém zrození vytvoří tělo i psychiku.
Není pasivní,takto je to z venčí vidět že pasivní,ale když se do toho více podíváš, než řešit Boženku,tak pochopíš smysl, třeba proč dítě rodičům umře po narození,nebo že tebe někdo zmlátí a to je karma, následek a čin z minulých životů, který dožene každou nevědomou duši,aby si prožila něco z minula,co činila druhým.
Boženku řešit je zásadní, tobě se to nejeví být zásadní protože jsi muž, tak že s tím problém nemáš ale zkus se vžít do situace že by Ti od mala tvrdili že Bohem je žena, což pak o to ale když by jsi chtěl Boha poznávat tak by jsi to začal řešit taky.
Objetí všeobecně třeba otce, když ho chci obejmout že mu ukazuji propojení, úsměv že duše je v pořádku.
Když se na tebe někdo usměje,nebo ty a má to být od srdce je to dobře,i objetí .
Příklad, pro který nemusíme chodit daleko:
visitor77 před 12 hodinami
"...v RKC sa modlíme len k Bohu, ktorý je v Trojici, teda k trojjedinému
Bohu, alebo osobitne k božským osobám trojjediného Boha (k Bohu Otci, k Bohu
Synu, k Bohu Duchu Svätému)..."
https://diskuze.chatujme.cz/nabozenstvi/rimskokatolicka-cirkev-rkc-t307?paginator-page=46
V Bibli ale nic takovéhoto nenajdeme. o čem to visitor77 píše?
Asi že vyznávají jakýsi mužský panteon, nebo co, tak Duch je Hebrejsky
Ruach která je ženského rodu(holubice) ale i tu dali pro něco do rodu
mužského.
V Bibli je že milovati máme Boha svého celým svým..., a bližní své tak jako sebe(Matouš 22/36-40), při čemž Bůh je Duch a vyznávat jej máme v Duchu a v Pravdě(Jan 4/24) a tak by jsem se ráda dopátrala té pravdy, neb naše těla jsou chrámem Ducha a svým tělem máme oslavovat Boha.(1.Korintským 6/19-20), při čemž obraz Boha a podobenství Boha je člověk, muž a žena.(Genezis 1/26-27)
Ty se pravdy nikdy nedopátráš, protože jsi zafixovaná na svoje náhledy.
Ale nikde se neříká, že Bůh je muž. Nikde se neříká, že by se u
něj rozlišovalo pohlaví. Pochopíš tohle vůbec někdy? 
No to je původ v člověkovi toho a kde se vzal a jak si od toho pomoci ?
To je zase karma,hele poslis člověk co si vezme život,tak v dalším životě mu tedy duši než dobloudi z barda a opět vztoupi do těla duše tak opět karma se ozve v určitým způsobem.Treba aby si duše uvědomila že tím že spáchala sebevraždu, ukáže třeba ze strany blízkých že si někdo blízký té duše co si v minulém životě vzala život veme taky život.Tedy karma učí duši aby věděla že následek a čin je ten že v minulém životě sebevražda té duše mohla rozesmutnit jiné a teď si musí duše vyzkoušet břeh,aby věděla jaký je smutek z té blízké osoby co si vezme život.
No a právě že to ono miluj Boha svého celým svým alias sebe, tyhle věci měli by řešit, od toho se potom odvíjí bližní jako sebe.
Někdy duše je v určité fázi bytí a rozvíjí se průběžně reinkarnacemi tisíce let od propadu odkud duše pochází, přišla a z určitého důvodu se opět musí probudit a vrátit zpět.
No duše,či prána vše je stejné,jak píšeš že buddhismus nevěří v existenci duše,tak ví že duše,je prána a stejně jak každý říká že buddhismus jde bez Boha,tak oni to mají trochu jinak s Bohem,oni ve finále vše božské i Boha hodí za hlavu,tedy neodepisi ho , vědí,ale ví že musí se k Bohu propracovat, že nečinnost je horší .Buddha učí být NE JÁ.Oprostit se od všeho jáství.Jen tak se dá najít lásku ,milovat sebe sama, když milujeme sebe sama umíme milovat všechny bytosti,proto právě píšu že neumím milovat třeba jako Bůh neb Bůh, či Absolutno je bez ega a to když poznáme , poznáváme lásku tu pravou nepodmíněnou a ta nás vede k probuzení a vše vidíme jinak jak do teď.
Budhismus ale nezná ani pojem prána, to je hinduistický termín. V knize Buddha a jeho učení je výslovně psáno, že budhismus popírá existenci Boha, duše, i duchovního světa. A vzpomínám si na jeden rozhovor s Dalajlamou, v němž řekl něco v tom smyslu, že nepopírá existenci těch faktorů, které se (na základě působení a prožitku) vnímají jako Božské, ale že není žádný důvod je zbožšťovat.
Oprošťování od jáství je naopak cestou vzdávání se lásky k sobě. To jáství je právě naše přehnaná láska k sobě samým, díky níž přehnaně zdůrazňujeme svou osobu (svůj význam, svou velikost). Stávat se NE-JÁ znamená vzdávat se sebe sama, tj. v zásadě nároků na svou velikost/důležitost, vlastnosti, schopnosti apod., jež ve skutečnosti nemáme (obecně pak veškeré touhy po uspokojení). Lidově se o tom mluví jako o zpokorňování, což je procesem ubírání na sebelásce. To ego ohraničení rozbiješ právě tímto.
Ale já toto vím co je NE JÁ učím se ho aplikovat,aby jsi uměl milovat druhé všechny bytosti, musíš právě najít vnitřně sebe tedy milovat sebe vzdát se jáství,tedy ega , vzdát se ega znamená oprostit se od všeho v tomto bytí a příprava odchodu zpět odkud pochazime odkud jsme sem přišli.Ja nezmiňuji sebe lásku,ale lásku umět milovat sebe,jinak se nedokážeme vžít k lásce k druhým ke všem bytostem.Tedy i umět se spokornit, soucítit . Je to utrpení na této strastí plné cestě v tomto bytí.Proste Samsára.
Vzdát se ega znamená vzdát se přehnané lásky k sobě. To ego je ta
sebeláska.
Kauzalita je obrácená: nenajdeme sebe, dokud nebudeme milovat druhé. Tyhle
procesy, vztah k druhým a prožitek sebe, jsou vzájemně svázány tak jako ty
principy ping a pong. 
Láska je vztah, poměr, nikoli vžití se.
Absolutní láska ke všemu bez ega,celou dobu o tom píšu,ale jinak nepoznáš lásku bezmeznou absolutní,dokud nemiluješ nepoznáš vlastní lásku.
Láska k sobě vyvstane přirozeně tehdy, když budeš milovat druhé. Cílená, zaujímaná láska k sobě je vždycky pýchou. Je to právě ta přehnaná láska (také žádné náboženství neučí, že máme milovat sebe, ale naopak, svojí lásku, své zaměření máme směřovat na druhé a od sebe odhlížet).
Jak poznáš že miluješ druhé když nevíš a neumíš milovat tak jak absolutno či mu můžeš říkat Bůh,universum.
Stejně tak jako poznám, když je nenávidím. Prožitkem citu k nim a také třeba tím, že k nim cítím soucit a s nimi svou účast.
Vidíš a milovat propojen s universem a Bohem ,tam není nenávist čistě jen láska,tu nenávist tvoří ego,neboli Mára.
Tu nenávist jsem uvedl jenom jako ilustraci situace, kdy vím co prožívam.
Mára je démon pokušitel co Buddhu sváděl, když odcházel od svého bohatství či se chtěl vzdát právě ega,se mu Mára zjevil před osvícením ,tedy zjevil,poslal své sestry aby ho svedli, když nepodlehl zkusil armádu démonů, když se nepohl Buddha,tak se před ním zjevil v podobě Buddhova já a Buddha ho klidem odehnal.
Řekl Marovi ty jsi mé ego ,tedy zde vidíš že vše kolem co si přitahujeme je ego,tedy jak jsi psal, když se miluješ jsi v egu,to zase tak není pravda. To by jsi musel milovat povrchně tedy, dělat si štěstí pro sebe,jako miluji se koupím si auto,a tak víš.Ale láska objevená v nás je právě bez ega,tedy když pochopíš v sobě stavy vnitřní, objevis Vnitřního člověka, můžeš dále na své lásce pracovat,tedy vnímáš vše intenzivněji a už ti láska vytvářena umělé koupy auta připadá malicherná a zjistíš že je to jen iluze.Pak aniž si uvedomis jsi propojen s Bohem, Absolutnem, či universem a tvá rozvíjející květina lotosu v tobě rozkvétá a ty tím že se o ní staráš z venčí je vidět, tvá vibrace lásky je nepřehlédnutelná že nemusíš soucítit s druhými,milovat je,ty jsi tím majákem, láskou soucitem,co z tebe jde ven a tím všem děláš radost, štěstí.
Spíš než ego bych ho nazval jástvím, i když slovo "ego" v běžné řeči označuje vlastní jáství.
Ta láska v nás se ale neobjeví jen tak sama od sebe. Ta je závislá na tvé aktivitě (tvého já). O to šlo.
Láska není narcismus.
Jde o to, co si s sebou nosíme, jako nezbytnou součást našeho bytí a co
doopravdy prožíváme a dokážeme rozvíjet. Jedno bez druhého nebude.
Dva vlci v nás
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která
probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma
vlky.
Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví,
namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost,
dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a
víra.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal:„A který vlk
vyhraje?“
Starý indián odpověděl:
„Thttps://www.pastorace.cz/tematicke-texty/dva-vlci-v-nasen,
kterého víc krmíš...“
Ano, je pokušením, které každý máme, pokud se něčeho vzdáme
příliš rychle a bez rozmyslu. Ženy si takto většinou na Nový rok dávají
předsevzetí o tom, že zhubnou a pak se jim na konci roku zjeví Mára v
podobě vlastního já 
K čemu by tavé dokonalé bytosti byla inspirace? Proč by tvořil? Nudí se a nebo se cítí sám? Pokud něco z toho dělá, protože je mu to přirozené, pak je tam něco v nepořádku.
Vždyť říkám, že Bůh nejspíš inspiraci nepotřebuje, koneckonců sám
je jejím zdrojem.
Mohl by tvořit třeba z lásky.
Žiji v příčině a následku a nevím, k čemu by pak takové tvoření
té bytosti bylo? Když nikdy netrpěla samotou, protože ani na počátku
nezná pocit dva. Pokud ho zná, nebyla na počátku sama
Tak láska se chce sdílet. To je její přirozeností. Tak třeba to byl ten důvod: sdílení se.
Podle křesťanského názoru byla na počátku, tedy vlastně před
počátkem, sama, ale ve třech osobách.
Já stále nechápu ani ten pocit sdílení. Představte si, že jste sám a na začátku není nic. Pak co tvořit a proč tvořit? K čemu by pak potřebovala taková bytost lidské emoce? Vztek, nenávist, zklamání, lásku, radost a pod.
Tak "proč", to jsem napsal, to je to sdílení se. To je přirozenost
lásky. To se asi vysvětlit nedá, pochopí se to tím prožitkem, jak to
vypadá a funguje.
A to "co", to bych asi musel být Bůh, abych to dokázal zodpovědět.
Bůh ale samozřejmě nemá lidské emoce. Ty má jenom člověk.
Kde vzala ta bytost lásku? Vypěstovala jí k sobě? nebo jsou pro lásku
ptřeba minimálně dva, aby se nechala zažít a pojmenovat?
Pokud nemá lidské emoce, pak jak se vcítil do těch lidských? jak je mohl
někomu vtiskonout a nebo se vyvíjely nezávisle na něm?
Láska je její přirozenost. Je její podstatou. V NZ se mezi Boha a lásku přímo dává rovnítko; píše se tam, že Bůh je láska.
Tak u Boha tak nějak předpokládáme, že mu není nic utajeno.
Tak po téhle stránce ho známe celkem dobře. Ty vyjevil ve svatých knihách, třeba v té Bibli.
Na to je třeba si přečíst Bibli.
I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť
země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po
zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země.
Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze
všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu
zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je
od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po
všechny dny země.“
Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a
naplňte zemi.
Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na
všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi
mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.
Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám
dávám i toto všechno.
Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“
Mění svá rozhodnutí. Stačí mu k tomu, že cítí vůni pečeného masa. Nezvažuje následky svých činů dopředu.
Mění svá rozhodnutí, když k tomu má důvod. To není nic špatného. Na
druhou stranu ale drží svoje slovo, pokud něco slíbí.
Nevim, z čeho jsi vydedukoval, že nezvažuje následky svých činů.
Ano, to je jasný důkaz toho, že nezvažuje. Jako nejvyšší bytost vševědoucí a všemohoucí by měl, mimo čas a prostor, by měl vědět, co přijde. Tady lituje toho, co udělal.
To nic takového nedokazuje, prostě se jenom rozhodl lidstvo nakonec zachovat a neničit ho.
Proč? Přece nežije v čase, jak jsem se tady dozvěděl, tedy všechny
situace zná dopředu.
Pokud tomu tak není, pak asi půjde o nějaký děj, který nemohl
ovlivnit.
http://www.myty.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2007040021
Proč se bůh takto rozhoduje? Od absolutní bytosti, by člověk čekal absolutní rozum.
Proč by nemohl? On absolutní rozum se vyznačuje tím, že nedochází ke změnám rozhodnutí?
Pak není pánem času, pokud neznal následek. Nebude nejvyšší bytostí. Jeho jednání je typicky lidské.
On přece znal následek. Rozhodnutí snad mění pouze ti, co neznají toho rozhodnutí následky?
Jestliže znal dopředu dějovou linku, nemusel revidovat svá rozhodnutí.
Já si myslím, že ten příběh je převyprávěný a je o něčem jiném.
Určitě není tak nadpozemský, jak se na první pohled zná, tedy přesněji,
zdá se mi materiálně vesmírný 
Proč nemusel? Proč by se znalostí dějové linky nemohl učinit rozhodnutí, že už lidský druh ničit nebude? Já pořád nechápu, co by mu v tom mělo bránit.
Jinak to celý SZ je psán ve formě vyprávění a ne ve formě skript. Spoustu věcí jsou spíše obraznými vyjádřeními a přizpůsobeními lidskému "světu" (viz třeba to pojetí Boha jako otce), abychom to vůbec chápali.
Nachází se přeci mimo prostor a čas, tedy vše má po ruce. V takovém
případě, by musel vědět, že bude měnit rozhodnutí, pokud by to věděl,
nepřivolal by potopu.
Ano, souhlasím s Vámi, že je to příběh o něčem, co převyprávěli lidé
a ten příběh si neuchovali jen židé.
Mohl vyvolat potopu i přesto, že to věděl, poněvadž také tedy věděl, že potopa splní svůj účel. Bůh přece potopu neoznačil za omyl.
Přilákala ho vůně pečených obětin. Pak říká, co všechno člověku dává. Kdyby to věděl dopředu, mohl tím motivovat Noema. Jedná jako člověk, pokus, omyl. Příčina, neodhadnutý následek.
Právě proto, nemusel litovat a přesto k tomu svým způsobem došlo.
Je patrné, že nerozhodoval on a nerozhodoval sám. Šlo o něco, co nedokázal
potlačit (přírodní síly).
Tak on ničeho nelitoval, on se prostě jen zařekl, že už víckrát život
na zemi hubit nebude.
Furt nechápu, z čeho je to patrné. Kdyby ostatně neměl něco z toho pod
kontrolou, tak by se tak ani nemohl zaříci.
Ale proč by se bytost, která vše ví dopředu měla zaříkávat? Proč by měla tápat ve smyslu, pokus omyl? Je patrné z vyprávění, že co se týká potopy, neměl pod kontrolou nic a pak, když se šel podívat, co se stalo. Přilákala ho najednou vůně obětin a začal přemýšlet jinak. Takhle uvažují lidé, ne bohové.
On se rozhodl vyhubit vše na zemi s výjimkou pár jedinců. V čem
spočívá to tápání a ten pokus-omyl? Z čeho vyplývá, že nic neměl pod
kontrolou, a že se šel podívat, co se stalo?
A to že se zařekl že už to víckrát nezopakuje, tak tím začal
přemýšlet jinak? Jak jinak?
Já mohu jen doporučit si to v klidu přečíst a pak je zřejmé, že takhle se choval člověk, ne bůh. Kde vzal bůh lidské city a emoce?
To jsem udělal a neshledávám v jeho jednání nic specificky lidského.
Spíš mi přijde, že si tam něco vkládáš.
Kde je psáno, že Bůh má lidské city a emoce?
Gn 6,6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.
A? Je nějaká pointa? Nebo jsi se ti jen tak zachtělo sem napsat verš z
Bible? 
Jo to jsou. Ale šlo o to, jestli Bůh má ty lidské. Bůh má samozřejmě Boží a ne lidské. Stejně jako pes má psí a králík králičí.
To sem nevěděla že se to až takto rozlišuje, že by Bůh měl nějaké jiné city a emoce než člověk.
Tak Bůh nebude mít lidský způsob prožívání, tak jako ho nemá ten pes ani králík.
Jenomže člověk, muž a žena je obraz a podobenství Boha, ..králici, psi.. nikoliv :-).
Vy všichni křesťani máte Boha někde daleko od sebe jako nějakou jinou
nedotknutelnou entitu ale Bůh je a nebo měl by být v nás:
Efezským 4
6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je
ve všech.
Správně se říká:Ty jsi ve mě a já v tobě.Hele ale někteří by si
hned mysleli že to má sexuální podtext,ale duchovní člověk tyto slova
rozpozná, poněvadž je to Boží kód, člověk co to vidí ,jako sexuální
věc,to je pro něj,jako že když žába si žije svůj svět ve studni a
myslí si že spapala moudro celého světa. Když potká žábu mimo žijící
studnu, nechápe že i svět mimo studnu existuje.
Církevní otcové si vymysleli Trojjediného Boha ve třech osobách kdesi v nebesích nebo kde ale o tom v Bibli vůbec nikde takto není, uvedli lidi v blud a navíc se mnozí většinou modlí k Panence Marii místo k Bohu, což už vůbec nemělo by být.
Tak jistě můžeš se modlit i ke svatému Antonínovi či Barborce
uhliřko,je jedno ke komu se modlime všichni jsme jedno ,ty ve mně a já v
tobě,jak jsem psal dole,jen děti Boží poznají Boží kód,ti co nepoznají
chovají se jako žába ve studni co nepoznala nic jiného než studnu.
Jak říkává trojjediný Bůh,pro tebe Boženka,modlitba je vše, práce,
úsměv,mluva a být v tichu.
A kterými ústy mluví ten Tvůj trojjediný Bůh ?
Trojjedinost odporuje tomu že Bůh je jeden ve všech nás, prostřednictvím
všech a ve všech
(Efezským 4/6).
Božena je ženské křestní jméno slovanského původu. Podle českého
kalendáře má svátek 11. února. Je to česká varianta jmen Benedikta,
Dorota, Beatrice Beatrix, Beáta, tj. „blahoslavená“, „bohem
obdařená“. https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena
Jojo trojjediností si lidi udělali z Boha trojjedinou modlu která je
někde daleko od nich :-) a nebo i blízko u nich a mají k ní vztah :-).
Ale slovo, sousloví "vztah k Bohu" a nebo "vztah s Bohem" to také v Bibli
není:-) i když dnes to snad všechny církve takto vyučují.
Ráda by jsem se dopátrala pravdy, když už věřit, tak ne nějakým
hloupostem a nebo nějakým bludům, co si lidi navymýšleli jich asi že
mnoho, snad to tady nebude nikomu vadit.
Moc přemýšlíš a v tvé mysli to utváří zmatek,jen v tichu seď a Boha
přijímej neb v lásce se ti zjeví tak jak v tvém Boha vnímáš.
He he ale tady je to o diskuzi:-).
Jmenuje se to tu internetové diskuze, nebo tak nějako :-).
Zmatek v tom máš ty, Boha nazýváš trojjediným protože ti to někdo nakukal a mého Boha Boženou, to jsou Tvoje evidentní zmatky nad zmatky:-).
Bohu říkám i universum či Absolutno,nejde o tvůj zmatek v mysli,ale o to přijímat vše v Božím souladu, takže i trojjediný Bůh,nebo dle tebe Boženka je jedno, musíš být v jednotě Boží, nezáleží jak tomu kdo říká,ale jestli ty umíš pojmout Boží kód.Doporucim neseděl ve studni,jako za žaba a koukat na Boha ,jako žaba mimo studnu
Ano i tak se dá definovat Boženka ,nikoho neponizuji jen ti ukazuji že
každý má své pojednání v mysli o Bohu s někteří pak zmatky v hlavě a
postačí jen mysl sledovat a být v Bohu s Bůh v tobě nic víc.
Promiń ale ja mám dceru Boženku a tak mně toto tvoje pojmenování Boha
poněkud ruší, tedy ne že by ona nebyla boží :-).
Mohl by jsi Bohu říkat i Růženko a nebo Maruško.
Vnitřně je dobré sledovat sebe sama a v lásce se otvírat Bohu,proto
máš ten zmatek v mysli.
Ty se mne asi že snažíš ponižovat jakýmsi zmatkem v mysli který máš sám v sobě, jinak to nevidím.
No to jo, gramatika je taková, ale je to tak dobře ?
To tak je zaužívané mluvit v rodě mužském a ne jenom v náboženství
Ale jestli to odpovídá realitě, tomu že jsme muži i ženy.
muž je člověk, žena je taky člověk, dítě je taky člověk....člověk je mužský rod...muž je mužský rod, žena je ženský rod, dítě je střední rod...a všichni jsou lidé
To jo ale že by to jako víc oslovovalo moje "čakry", moje vědomí i podvědomí atd. ,..a následně tím i moje okolí.., tedy mužské božství by bylo součástí mužů a ženské božství by bylo součástí žen jako dvě individuality i když v konečném důsledku jsou jedno tělo a žena v podřízenosti muže ovšemže, tak jak to je i má být.., i když v nebi a nebo v ráji to bude asi že jedno.
No ale naštěstí dnes je doba kdy se nemusí mluvit ani psát gramaticky správně, dost se to uvolnilo. i se řeší genderství všude ve světě.
proč se tedy učí děti ve škole češtinu? když se nemusí psát gramaticky správně...
No nemusí, nastoupily mobily SMSky atd,
Ale o to snad nejde zůstat někde v totalitě ZDŠ vzdělání..
Ale pro Tebe asi ani víc nemusí být..:-).
Nějakých jiných obzorů ?
Takových podobajících se víc realitě, než gramatice.
Jo a někteří lidi mají na ni učiněnou až i jakousi závislost :-).
Ale ja jsem trochu bádala a jazyky jsou různé a právě že rody v nich.
Protože například není jisté jestli je Bůh jenom rodu mužského když obraz Boha a podobenství Boha je člověk muž a žena.
Už jsem ti to přece vysvětloval. Jako otce ho máme vnímat, ale neříká se nikde, že by měl mužské pohlaví (co by to vlastně i mělo být?)
No když ho máme vnímat jako otce, tak se o něm mluví jako o muži. Ale Bůh ve skutečnosti žádný rod nemá, když nemá pohlaví.
Gender ( [dʒɛndr]IPA), česky sociální pohlaví, někdy rod, je pojem užívaný pro označení osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě.
A nebo:
Gender jednotlivce v západní společnosti znamená, do jaké míry se daný
člověk cítí být mužem či ženou, které pohlaví je mu okolím
přisuzováno a jaké chování a povahové rysy jsou od něj proto
očekávány.
A co jako? Snažíš se tím něco říct, nebo si jenom krátíš dlouhou chvíli kopírováním textů z nějakých stránek?
soucet:
před 9 hodinami
"No když ho máme vnímat jako otce, tak se o něm mluví jako o muži. Ale
Bůh ve skutečnosti žádný rod nemá, když nemá pohlaví."
soucet:
před 10 hodinami
"Už jsem ti to přece vysvětloval. Jako otce ho máme vnímat, ale neříká
se nikde, že by měl mužské pohlaví (co by to vlastně i mělo být?)"
Žáby v pohádkách seděj na pramenech aby voda netryskala na povrch
:-).
A chtějí pusu :-)
To mají východní náboženství stvořitele všude i v kameni ale Biblický Bůh je v lidech, co sem si tak o tom udělal přehled ale je možné že se mílím :-).
Gen 3/22 I řekl Hospodin Bůh: Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé..
Když ale člověk je obraz a podobenství Boha tak že si zákonitě musejí být podobní :-)
Hm, pak by stačilo ukončit tu nesmyslnou hru a říci nebo hledat skutečnou pravdu.
To mi připomnělo slova starého dobrého Elifase:
Už se do toho moc zamotavate. Když se ptá žák mistra na něco ohledně duchovnosti,mistr se usměje , dá květinu do pusy a jen s ní točí.
Nezamotávám, mám otázky a nemám odpovědí.
Zamyslel jste se někdy, proč mu tam tu květinu dal?
No mistrovi tu květinu nikdo nedal,dal si jí tam sám a vím proč to udělal.Ponevadz někdy je dobré mlčet a vnitřně přichází odpovědi sami.
Jsou otázky na které nezná odpověď ani mistr. Žák se tedy ptá na to,
co je za a může znát jen to, co je před 
Proto říkám často větu,nejsem moudrý, moudrý je jen ten co mlčí,
poněvadž,kdo se mě ptá sám bez mě docílí toho na co se ptá.
Tak záleží na situaci 
Kdyby se vás třeba žena zeptala, zda o ni máte zájem? Mlčel byste? 
1
1
já bych o jednom věděla...pro
sebe...akorát, že mě nechce.... 
1
