Jak jsem psal, vědci mluví o zážitku posvátna. Nemluví o žádné radosti z matematiky, ale vysloveně o pocitu posvátna, kdy pochopili a procítili nějaké hluboké vztahy mezi skutečnostmi světa a to je hluboce zasáhlo. To je numinózní zážitek.
Jak jsem psal, vědci mluví o zážitku posvátna. Nemluví o žádné radosti z matematiky, ale vysloveně o pocitu posvátna, kdy pochopili a procítili nějaké hluboké vztahy mezi skutečnostmi světa a to je hluboce zasáhlo. To je numinózní zážitek.
ad soucet:
pojdme tvuj semanticky diletantismus definitivne ukoncit exaktni vedou..
matematika samozrejme neni Mysterium Tremendum - kdyz Albert
Einstein nebo Paul Dirac mluvili o uzasu nad matematickou harmonii vesmíru, v
religionistice a filosofii to nazyvame kosmickym nabozenskym citenim nebo
esteticko-racionalni katarzi - nikdy to neni numinozni zazitek! matematicka
rovnice lidskou psyche nedesi, neuvadi ji do posvatneho tresu a neohrozuje
integritu vedomeho ega - rovnice je totiz srozumitelna, logicka a lidskym
rozumem uchopitelna.. je tedy presnym opakem numinosa, ktere je ze sve definice
nepochopitelne, iracionalni a cloveka radikalne presahujici (Das Ganz Andere)..
zoufale se chytas poetickych metafor vedcu, protoze ti zcela chybi elementarni
pojmoslovna disciplina - pokud vedci prozivaji uzas nad seberegulaci hmoty, je
to uzas nad imanentnimi (vnitrnimi) zakony prirody - numinozni zazitek je vsak
prozitek transcedentniho (vnejsiho, absolutniho) zasahu - pokud tyto dve veci
hazis do jednoho pytle, jsi jen ubohy intelektualni analfabet, ktery nerozezna
basnickou figuru od vedeckeho terminu.. znovu a neunavne ignorujes ten nejvetsi
paradox, ktery zde predvadis - tim, ze se snazis numinozni zazitky naroubovat na
ciste materialisticke vedce prozivajici radost nad vztahy ve hmote, potvrzujes
muj puvodni verdikt: pro tebe je Buh jen neurochemicka iluze - vykastroval jsi
nabozenstvi na pouhy sekularni obdiv k fyzice - nerozumis slovum, ktera pouzivas
/ vytrhnes z kontextu slovo "posvátno", ignorujes Rudolfa Ottu, ignorujes Carla
Gustava Junga, ignorujes zaklady epistemologie a pak tu s vaznou tvari tvrdis,
ze materialisticky triumf lidskeho rozumu nad matematickou rovnicí je setkani s
numinoznim - sam sebe degradujes na pouheho distributora prazdnych frazi
Vymýšlíš blbosti. Ti vědci popsali transcendentní zážitek. Slyšel
jsem to už několikrát. Jestli si dobře pamatuju, tak se o tom zmínil B.
Green v Elegantním vesmíru a určitě to zaznělo v nějaké jůtubovské
přednášce.
Koneckonců numinózní zážitek jsem zažil jako dítě (ateista,
materialista) když jsme šli s o pár let starším kamarádem, co se zabýval
astronomií, ke garážím do tmy pozorovat hvězdářským dalekohledem
hvězdy. Dívali jsme se na hvězdy a kamarád mi vysvětloval, co vidíme.
Když jsem si tehdy představil, jak obrovské ty hvězdy jsou a jak daleko od
nás jsou, jak se to tam všechno otáčí, sráží a vybuchuje, když jsem
tehdy poprvé pochopil, jak obrovské jsou to objekty a jak obrovsky rozlehlý
je celý ten vesmírný prostor a jak já jsem vůči tomu prťavý a nicotný,
tak na mě padla posvátná úcta a bázeň. Když jsem tam tak stál já,
smítko, pod tou monumentální majestátností vesmíru. Hádam, že takovýto
zážitek není nijak ojedinělý.
"Hádam, že takovýto zážitek není nijak
ojedinělý"

Není.
Několikrát za život jsem tuto fascinaci obrovským prostorem Vesmíru
zažil.
Ale nepřikládám tomu nějakou zvláštnost ve smyslu jak tady
uvádíš/opisuješ.

Já ovšem nezažil fascinaci, ale posvátnou bázeň. Nebyl jsem tím okouzlen, ale pohnut.