Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nesouhlasím.

Jednoduché příčiny vedou ke stejným následkům.
Některé příčiny nevedou k následkům pro které byli určeny - může následovat nekonečné množství příčin a stelně se nedospěje k následku, pro který byla "učiněna".

Nevím s čím nesouhlasíš a nerozumím, co jsi chtěl říct.
Podstatou je, že sám píšeš v duchů příčiny u všeho (tedy nevím, s čím neosuhlasíš), jen jsi do toho zamontoval "záměr" příčiny a nenaplnění příčiny očekávaným následkem (a tady nrozumím, protože příčina něčeho je prostě příčina něčeho a nevím, jestli se dá mluvit o "záměru příčiny" (tedy píšeš o Bohu?) prostě každý následek je vyvolán nějakou "příčinou", a je fuk, jestli ten, kdo realizoval říčinu a očekával konkrétní následek se dočkal úplně jiného .... v duchu moudra "kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám"

Kdo druhému jámu kopá.........­.............­.............­.............je hrobař

Případně nájemní vrah :-))))

Přečti si něco o vyvrácení teorie skrytých proměnných či skrytých parametrů. Např. tady jsem něco našel, ale je to dost zdlouhavé a zbytečně podrobné. Nebo něco málo na wiki. Kvantová mechanika je indeterministická a tato teorie jí činila deterministickou tvrzením, že "za zdánlivě náhodným chováním kvantového světa (jakým je například náhodná volba projekce spinu konkrétního elektronu v okamžiku jeho měření) ve skutečnosti stojí hlubší lokální deterministický proces probíhající skrytě kdesi v pozadí a že tedy kvantová mechanika je neúplnou teorií."
Taky jsem něco málo našel tady.

Mne ale nezajímají skryté parametry, bavíme se o pro člověka nedostupných příčinách.
Že je kvantová nejen mechanika, ale i fyzika zatím neúplnou teorií píšu celou dobu, i to, že se obávám, že takovou už zůstane. To ale pořád neznamená, že by i v ní neměla existovat kauzalita (kterou možná nikdy nepoznáme)

Pokud opustím kauzální svět, i když nejsem schopen nekauzalitu doložit, byť se objevilo pár fyzikálních pokusů, které byly interpretovány jako přetržená kauzalita nebo narušení kauzality, podivnost a párování částic ap., jenže to nebylo nijak potvrzeno - musím se rozhodnout : buď budu předpokládat, že všechno v tomto vesmíru nejméně má kauzální charakter (a pak náhoda prostě neexistuje), nebo kauzalita neexistuje a pak neexistuje ani Bůh, protože on je podle víry příčinou všeho (tedy vše má svoji příčinu v Bohu, jen on sám může být výjimkou, ale nic v našem světě), ale vlastně neexistuje nic, asi ani my? Jak se pak ale v případě prokázané kauzality vypořádat s nekauzalitou? Která je vlastně dána už jen samotnou časovou posloupností. Znamenalo by to doložit, že čas není spojitý a že minulost není nutně před budoucností.
Prostě popřít kauzalitu by znamenalo rozervat vše, co o světě dnes víme. já nemám nic proti teoretizování na toto téma, ale odsud posud.

každopádně abychom to ukončili : v makrosvětě lidí, kde máme možnost to potrvzovat, je vše kauzální a tedy v makrosvětě náhoda neexistuje. A v "kvantosvětě" nevíme, co víme, že na makrosvět se to nepropisuje.

No vždyť ty nedostupné příčiny jsou řečí fyziky skryté parametry (fyzika používá matematické formulace). Něco o teorii skrytých proměnných jsem kdyžtak našel i tady:

Tato teorie vyjadřuje kritický postoj ke kvantové mechanice a hlavně k její kodaňské interpretaci, reprezentovaný Einsteinem, Schrödingerem, de Brogliem, Bohmem a jinými fyziky, kteří odmítali myšlenku, že realita má sama o sobě probabilistickou povahu, resp. nepřipouštěli, že by ve fyzice existovala absolutní či objektivní nahodilost. (V tomto ohledu je příznačný známý Einsteinův výrok: „Bůh nehraje v kostky.“) Místo toho se snažili prosadit pojetí, dle něhož se nahodilost uplatňuje pouze v rámci subjekt-objektového vztahu. Teorie skrytých proměnných respektuje tudíž výsledky experimentů ukazujících nahodilý charakter mikroskopických systémů, nicméně tvrdí, že tato nahodilost pochází pouze z naší neznalosti určitých klasických příčin nebo vlastností, které jsou nám (zatím, ale třeba také principiálně) nedostupné, přesto však reálně existují.
V rámci teorie skrytých proměnných je částice skutečně částicí a jako taková má dobře definovanou polohu i hybnost, třebaže v praxi je nemůžeme současně určit. Co lze určit, je pouze jejich statistické rozdělení, které lze adekvátně popsat kvantovou mechanikou. Připouští se tedy, že kvantová mechanika je v zásadě správná teorie, pokud slouží jako formální nástroj pro kalkulace; není však teorií úplnou, protože neposkytuje model skryté reality. Skryté parametry mohou navíc z principiálního hlediska převzít roli působících příčin, jichž je zapotřebí ke zjištění, proč nakonec naměříme právě ten, a nikoliv nějaký jiný specifický výsledek. Skryté parametry tudíž nabízejí klasický substrát, na němž má být vystavěna kvantová mechanika jakožto fenomenologická teorie.

Existence skrytých proměnných ale byla experimentálně vyvrácena. Takže ano, makroskopický svět, jehož chování popisuje "klasická" mechanika, je deterministický, mikroskopický svět, který popisuje kvantová mechanika, je indeterministický.

Aby nevznikl falešný dojem, že v důsledku aplikace dekoherentistického přístupu „zdravý rozum“ a filosofie z něj vyrůstající definitivně opanovaly bitevní pole a že tudíž všechny záhady kvantového světa kromě komplementárnosti vymizely, je nutno uvést, že právě s ohledem na kvantovou fyziku se musíme zříci univerzální platnosti tří základních filosofických principů. Jde o princip kauzality (každý účinek má svoji bezprostřední příčinu), princip lokalizovatelnosti (každý objekt má své určité místo) a princip separovatelnosti, který obvykle tvrdí, že je možné poznat všechny vlastnosti izolovaného objektu, a ignorovat přitom zbytek vesmíru.
Co se týče principu kauzality, je potvrzeno – a to jak teorií, která ve své analýze používá pojem konzistentních historií, tak experimenty –, že existuje nekauzalita v podobě kvantových skoků. (Podle představy kvantových skoků zavedené Bohrem může atom náhle přeskočit ze stavu 2 do stavu 1, přičemž emituje foton; žádný spojitý přechod mezi oběma stavy se nedá pozorovat.)

Život v páté dimenzi, podle různých duchovních a metafyzických tradic, je prožitkem vyššího vědomí a vyšších vibrací. Zde jsou některé z nejčastějších aspektů spojených s touto zkušeností:

Uvědomění si jednoty
V páté dimenzi je jasné, že vše je vzájemně propojené. Bariéry mezi sebou a druhým se rozplynou, což vede k pocitu jednoty s vesmírem a všemi formami života.

Bezpodmínečná láska
Převažujícími emocemi jsou láska, soucit a empatie. Vztahy jsou založeny na respektu a hlubokém porozumění, bez soudnosti.

Svoboda Ega
Ego a jeho omezení vás činí méně vlivným. Rozhodnutí a činy se řídí srdcem a intuicí, spíše než strachem nebo touhou po kontrole.

Vědomé stvoření
V páté dimenzi dochází k projevu myšlenek a záměrů rychleji a přímo. Lidé se stávají větším vědomím síly svých myšlenek a potřeby udržovat pozitivní a soustředěný názor.

*Čas a prostor *
Vnímání času a prostoru se mění. Čas je vidět plynuleji a experimenty mohou probíhat současně, bez tuhé linearity třetího rozměru.

Život v harmonii
:Panuje přirozená harmonie s přírodou a proudem života. Činy jsou udržitelnější a v souladu s větším dobrem planety a všech jejích tvorů.

Duchovní moudrost
Rozšiřuje se přístup k duchovní moudrosti a intuici. Komunikace s duchovními průvodci, světelnými bytostmi a dalšími rozměry je jasnější.

Tyto aspekty popisují realitu, kde spiritualita, zvýšené vědomí a univerzální harmonie jsou ústřední. Kontrastují s omezeními a výzvami existence ve třetím rozměru.

Tak představa nějakých dimenzí nebo konkrétně páté dimenze je představa hnutí New age a déle než do 90. let min. stol. tuto představu nevysleduješ, takže nelze mluvit o nějakém tradičním učení. Jinak mi to přijde takový trochu sluníčkářský, což je pro ezoteriku typický.

Psal o tom už i Nikola Tesla

o tom pochybuju, ale i kdyby psal, tak to pořád žádná tradice není.

Nejde o tradici ale vědomí že se dá na sobě pracovat a psal o tom a i to zkoušel různými pokusy

Tak tohle vědomí má každý, kdo není úplně tupej.

„Jiné dimenze“ jsou jen okecávka, jak dodat vyfantazírovaným blbinám zdání možného souladu s realitou.

Takže první citace píše to, co tvrdím já. Einsteina, při veškerém respektu k němu, bych vůbec nezmiňoval, znalosti Einsteina má dnes každý minimálně student matfyzu a různých těch fysikálních oborů (samozřejmě i díky němu)

Druhá citace je pouhou "oponentní" teorií, kdy je argumentováno tím, že atom může náhle přeskočit ze stavu 2 do stavu 1 a emitovat foton. Emitovaný foton má tedy jednoznačně příčinu v tom přeskoku atomu ze stavu 2 do 1 (ale zpětně to už nejde, ani "samo od sebe, že?" leda když do něj naopak nějaký foton flákne - ale to jen bokem - a nebo nevím, co mi ta citace měla říct) a příčinu, proč atom skočil z 2 do 1, případně proč skočil ten a ne tamten, neznáme, což není důkazem toho, že neexistuje.

To je celé.
Třeba jednou zjistíme, že na kvantových úrovních, kam už nevidíme, se opravdu něco nebo vše děje bez příčiny. A tím ateisté dokáží neexistenci Boha :-)))))))))))))­))))))))))

Zdá se, že já nemohu prohrát :-)))))))))))))­))))))))

No Einstein byl právě zastáncem determinismu a tvrdil to, co tvrdíš ty a navrhoval experimenty, které měli klasickou kvantovou mechaniku (hlavně její kodaňskou interpretaci, což byl tehdy "hlavní proud") zpochybnit. Ovšem bylo experimentálně potvrzeno, že se v tomto mýlil. Abys to pochopil, vyvráceno tím experimentem bylo, že by existovali nějaké skryté příčiny. Že by v daném systému (konkrétně zde atomu) se uplatňovali ještě nějaké další vlivy, které my nejsme schopni měřit a tedy nám zůstávají skryty a tedy o nich nevíme. Takže jestliže se změní stav atomu bez toho, abys předtím naměřil nějakou aktivitu (vnitřní či vnější), tak ta změna stavu neměla příčinu.

Z mého pohledu einstein tvrdil, že Bůh nehraje v kostky :-))))) ne že svět, vesmír .-))))

Je zbytečné to dál řešit a za sebe jsme to ukončil už v minulém.
Jediné : neexistence (nenalezení, nenaměření) důkazu neznamená neexistenci důkazu. To platí nezpochybnitelně jak v makro, tak mikrosvětě a v tom druhém s e stím potýkáme víc než dost a ještě dlouho budeme. čili utvořit urychlený závěr stylu "nenaměřili jsme, neexistuje" je těžké věděecké faux-pass. čekal bych ho max od visitora nebo jonáše. notabene v situaci, kdy víme, že pod určitou úrovní (Planck) už v současnosti i to, co "naměříme", ve skutečnosti není skutečnost, pravda, protože jsme to ovlivnili a změnili už jen tím paprskem světla, který jsme k tomu nějakým -skopem poslali, abychom to viděli, natož když k tomu připojíme nějaké snímače, i kdyby velikosti atomu. To fakt takhle smáznout nejde.

PS : klidně mi pošli záznam toho experimentu, který si dovolil tvrdit, že v atomu nemohly proběhnout příčiny, které výzkumník nezaznamenal. Tou příčinou ostatně mohlo být právě to sledování těch atomů :-)))))))))))))))))

Opravdu mne zajímá ten vědecký dobrodruh, který si troufne tvrdit, že už zná všechno o podstatě energie/hmoty i na té nejnitěrnější úrovni, kam nevidíme.
tam se tedy podle něj vůbec nic neděje, asi.

http://artemis.osu.cz/mmfyz/qm/qm_4_3_3.htm

"Kodaňský výklad je, především díky teoretickému fyziku Nielsi Bohrovi, výkladem kvantové mechaniky, který je nejvíce rozšířen mezi fyziky. Podle tohoto výkladu nemůže být pravděpodobnostní povaha kvantově mechanických předpovědí vysvětlena v rámci nějaké další deterministické teorie, a složitě odráží naše omezené znalosti. Kvantová mechanika poskytuje pravděpodobnostní výsledky, protože vesmír je sám pravděpodobnostní spíše než deterministický."

https://blog.idnes.cz/fikacek/kvantova-mechanika-je-mrtva-at-zije-determinismus.Bg17110913

Podrobný popis experimentu vyvracejícího teorii skrytých proměnných je obsažen ve dvouch článcích, co jsem ti dával:
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2022_08_str.php
https://link.chatujme.cz/redirect?url=https%3A%2F%2Fe-logos.vse.cz%2Fpdfs%2Felg%2F2004%2F01%2F04.pdf
A vlastně všechny odpovědi na tvé námitky máš obsaženy v těch článcích.

Na tu nejniternější úroveň reality vidíme a celou dobu se tu o ní bavíme.

Tak to bohužel .-)))
Na tu nejniternější úroveň nevidíme a proto ji vyjadřujeme jen pravděpodobností :-))))

Kdybychom jí neviděli, tak bychom jí nebyli schopni popsat vůbec.

Však ji vůbec popsat neumíme.
Tady je asi problém, co si kdo z nás představuje pod nejnitěrnější rovinou - já právě to, co už (zatím(?) neumíme určit, zjistit, můžeme o tom jen rteoretizovat, jako o té pilotní vlně, jako ty o té "podivnosti" provázání, ale v obou případech platí, že z hlediska pilotní vlny je ona příčinou toho, co se děje na té niterné úrovni, kam zatím ještě nevidíme, a projevuje se to v úrovně, kam už vidíme, něčím, co je pro nás popsatelné jako "náhodnost". ale přitom není.
stejně tak u tvé polarizace fotonů ve tvé Bohrovo teorii superpozic (která nemusí být platná) měřením jednoho fotonu "nastavíš" jeho polarizaci, a s ním spárovaný foton se "automaticky" nastaví do opačné polarizace. Kde je tam náhoda?
Prvni polarizace je předurčena polarizací, polarizace druhého pak polarizací prvního a my jediné co nevíme, "jak se to stalo" (protože tam asi nejsou žádné skryté prvky, které by to způsobily). Ale stalo se to zcela v souladu s kauzalitou. A nějak se to stalo, my jen nevíme jak. Zatím.

Moc to nechápu. První link přeci píše o de Broglieova-Bohmova formulace kvantové mechaniky, tedy tzv. pilotní vlně, která stojí v pozadí (tedy příčina) všeho v kvantovém světě.

Ten 1. má nadpis Kvantování prostoročasu – strašidelné působení na dálku, tak pojednává o okamžitém působení na dálku, vyplývajícím z kvantové teorie, které je v rozporu s teorií relativity, podle níž se informace šíří nanejvýš rychlostí světla a nemůže tak docházet k okamžitému působení, což bylo právě trnem v oku Einsteinovi. Viz vysvětlení EPR paradox v rámečku na začátku článku:

EPR paradox – paradox kodaňské interpretace kvantové teorie zveřejněný v roce 1935 Albertem Einsteinem, Borisem Podolskym a Nathanem Rosenem. Podle něho by pro částice se společným původem mohlo dojít k tomu, že měření na jedné částici okamžitě ovlivní stav druhé částice. Einstein viděl řešení tohoto působení na dálku v neúplnosti kvantové teorie a předpokládal, že existují skryté parametry, které v experimentu nejsou uvažovány. V letech 1976 až 1983 byla existence lokálních skrytých parametrů experimentálně vyvrácena na základě Bellových nerovností.

Je to tam všechno celkem podrobně popsáno. John Bell navrhl způsob, jak by se dala existence skrytých parametrů ověřit:

Toto tzv. narušení Bellových nerovností by znamenalo, že žádná lokální skrytá proměnná (metaforicky řečeno „zapečetěná obálka s předem daným výsledkem uvnitř“) neexistuje a kvantová mechanika je vnitřně konzistentní teorií.
Na počátku 80. let minulého století provedl tým francouzských fyziků pod vedením Alaina Aspecta sérii přesných měření polarizačních stavů fotonů, ve kterých se statisticky významnou pravděpodobností skutečně potvrdili narušení Bellových nerovností, a tedy nelokální charakter kvantové mechaniky (Einsteinovo strašidelné působení na dálku).

I když samotný experiment prokazující narušení těch Bellových nerovností tu popsaný není, ten je v tom druhém článku co jsem dával.

V pohodě, už jsem ti to vysvětlil .-)))))
Kauzalitu nic z tvého nepopírá, to ten pokus s tou radioaktivitou a rozpadem pro nás náhodných jader v pro nás náhodných časech byl významně lepší příklad :-)))))
U něj ale žádné skryté parametry, jestli jsou nebo nejsou, nezkoumal, prostě proto, že nemáme co a jak., ale ne že by neexistovaly.

o druhý neotvírám, za prve je to o (de)koherence a já v tom 88 stránkovým díle nebudu hledat zmínky o kauzalitě, nejspíš navíc nepřímé.

Když si otevřeš ten můj 3. link a pustíš to 1. video , je tam naprosto jednoznačně ukázáno, jak to může fungovat na kvantový úrovni, ta pilotní vlna, která ZCELA vysvětluje vlnově-kvantovou funkci fortonu, proč je to jednou jako rozptyl a podruhé jako bod a jak přesně ovlivňuje druhá štěrbina pohyb fotonu, i když ten prošel tou první.

to tvé první není o žádném skutečném experimentu, ale jen myšlenkovém, zatím nikdy nikým nepotvrzeném, pouze "předpokládaném". ono to ani potvrdit nejde. a zástěrkou je "superpozice", že jako nevíme, jaké vlastnosti foton má a že vzniknou "zničehož nic" až když je změříme. No i pak je ale jasnou příčinou naměřených hodnot to měření a do té doby je každá částice "všechno", až to měření ji "změní", ovlivní - příčina - následek
v závěru ale autor správně popisuje tu druhou variantu, která je podložena skutečnými experimenty právě např. na fotonu procházejícím štěrbinou. a dokonce píše, že to získává stále větší zájem moderních fyziků - prostě holt proto, že to výrazně přesněji popisuje chování kvanta a navíc se to neutápí v neurčitostech

kauzalita zatím rozhodně žije dál.

Dekoherence je dneska už obecně přijímaná interpretace kvantové mechaniky (tj. vysvětlení toho, co se vlastně děje a proč), koneckonců je to konečně interpretace, která je potvrzena experimenty. Stačí si přečíst pár odstavců úvodu. Na straně 70 a dále je potom popsán ten experiment, který jsi žádal a který dokazuje, že se tu žádné další skryté vlivy neuplatňují. Že opravdu platí to, co říká kvantovka, že mikroobjekt vlastnosti nemá dány předem, tak jak je tomu u makroobjektů.

My se ale nebavili o dekoherenci ale o kauzalitě. Mne došlo po přečtení toho prvního, že toho se vlastně netýká ani jeden tvůj článek, už vůbec ne tvůj experiment, tvůj 1. pak píše to cvo já, i když začíná superpozicema. Tys posílal "řešení" teoretického dokázání nulových skrytých parametrů, ale jen u otázky párování polarizace fotonů, kde šlo o parametry, jak je možné, že se jeden foton "přizpůsobí" druhému "do opačna" teprve poté, co je ten první změřen. To nemá s náhodou nic spoelčného, i kdyby to platilo. I kdyby ten pouze myšlenkový experiment byl relevantní, pořád je to o tom, že to, co naměříme u jednoho bude způsobeno (příčina) tím měřením (superpozice není o žádné náhodě) a "nějakou podivností" (tohle je o těch skrytých parametrech) se to přenese na druhou stranu sluneční soustavy jako opačná polarizace. No fajn, možná je to pravda. A možná si experimentátor na superpozici jen hrál a ten první měřený foton prostě měl polarizaci H celou dobu a ten druhý celou dobu V a tak to byl ozměřeno .-)))) Jako u tý schredingerovo kočky, která je živý i mrtvá současně (v superpozici) jen filosoficky, myšlenkově, ale ve skutečnosti zaujímá jeden konkrétní stav, jen my ho zjistíme až po otevření krabice. Opět nikde žádná "náhoda". Dokonce ani situaci, kdy by foton byl skutečně ve fyzické (a nikoli jen myšlenkové) superpozici, a jeho změření m,u určilo jen jeden stav z možných, pořád je to pžíčina/následek.

Naopak, tvůj první článek ve svém závěru jasně popisuje pilotní vlnu, která je příčinou vlastností kvanta.

opravdu pod kvantovou úroveň nevidíme a nevíme, co tam probíhá za souvislosti a kauzalitu. tvůj experiment se skrytými parametry není vůbec o ničem, týká se pouze polarizace fotonů a vůbec se netýká kauzality.

naopak, i u škvarků už máme změřeny a zjištěny jejich vlastnosti vč. pravidel (kauzalit) pro jejich iterakce, výměnu ap. a hlouběji se jednou třeba také dostaneme

Pokud by nebyla kauzalita na kvantové úrovni, neexistovala by ani v makrosvětě.

Nešlo přímo o tu dekoherenci, ale o popis toho experimentu, který jsi žádal a který je v tom článku o dekoherenci. Teorie skrytých proměnných se snažila nahradit indeterminismus kvantovky obecně; polarizace fotonů je jeden z případů projevu indeterminismu a na něm se to testovalo. Už jsem dával citaci, která to uváděla, někde na začátku diskuze. U superpozice stavů se náhoda uplatňuje při redukci superpozice na jeden konkrétní stav. Při "výběru" toho jednoho stavu. To je další případ indeterminismu.

Pod kvantovou úrovní už je nějaký ten hypotetický metafyzický, duchovní svět. Tam opravdu nevidíme.

U superpozice, která nejspíš ani neexistuje, je jeden konkrétní stav určen způsobem měření :-))))
Jestli se něoc snažilo nahradit obecně, tak se to nepovedlo a platí to jen pro párování a ještě v oblasti toho ovlivnění, příčiny :-)))
Pod kvantovou úrovní může být subkvantový svět. nevíme, co tam je, ale duchovní určitě ne.

Končíme? :-)))

Superpozice existuje. Tuším, že byla potvrzena experimentálně, ale hlavně jsou na ní založené třeba kvantové počítače. Měření čeho?
To je stejně jako říct, že pod mořem je submořský svět. Kvantová úroveň je ta fundamentální úroveň vesmíru.

:-)))))))))))))))))))
Superpozice je teorém. Založený jen na tom, že díky naší nevědomosti se konkrétní stav dozvíme až když se podíváme nějakým zařízením, přičemž tím zařízením a podíváním se sami ovlivníme (příčina) to, co uvidíme. Z hlediska náhody je to tedy naprosto o ničem. Z hlediska obecného je to záležitost pravděpodobnosti, na které je vystavěna celá bohrova kvantová mechanika - tedy na neurčitosti. o potvrzneí superpozice nevím nic, pokud, je to potvrzení typu "dokud se nepodíváme, může být foton (cokoli) ve všech svých možných stavech). no jo, může být. ale kdo a jak by potvrdil, ŽE JE, když jakékoli takové potvrzovací měření ho uvrhne do jednoho konkrétního stavu? a proč se nedomnívat, že i když se dotyčná částice může nacházet v x-stavech, že přesto konkrétní částice v konkrétním místě je právě a jen v jednom určitém stavu? co tomu brání? ano, naším měřením ten stav můžeme ovlivnit a naměřit jiný, než ta částice měla před měřením. ale to fakt neznamená, že ten stavneměla jasný, konkrétní a nacházela se v nějaké oscilaci nebo čem mezi všemi možnými stavy. A ostatn ěi v tomto případě by to nebyla náhoda.

pilotní vlna to vcelku dobře vysvětluje. má svoje podivnosti a problémy, ale konkrétně tohle dokáže popsat a jako nenáhodný děj. pilotní vlna je pro nás v tuhle chvíli pod nám známou kvantovou úrovní, tedy je subkvantová, protože ji máme "vymyšlenou", ale ještě nepotvrzenou, rozhodně ne přímo.
tak jako schredingerova kočka je jednoznačně jen živá nebo jen mrtvá, akorát to nevíme, dokud se nepodíváme.

pod kvantovým světem může být ještě naprosto cokoli. pokud prohlašuješ, že pod ním už nic není, je to jen na základě víry. Přitom je jasné, a to víme celkem spolehlivě, že my lidé (zatím(,) nejsme schopni proniknout "pod Planckovu konstantu" a tedy zjistit, jestli tam opravdu už nic není. Notabene když vše asvědčuje tomu, že je.

Přirovnávat fyzikální úrovně k moři není. Samozřejmě i moře se skládá z mikrosvěta, makrosvěta, kvantosvěta - to členění není ve smyslu o až -11 km voda, -11 - 11,5 km litosferická deska, 11,5-11,500000001 km kvantový základ ........

každá molekula vody v sobě má tu kvantovou podstatu, kterou známe, ale možná ještě subkvantovou, kterou neznáme a jen tak nepoznáme.

Neexistuje jediný důvod tvrdit, že kvanta, škvarky, ap. už nejsou ničím řízeny ale jsou tím prvním, co řídí vše ostatní

Tuším, že bylo opravdu dokázáno, že kvantový objekt nemá jeden konkrétní, ale že má všechny stavy zároveň. A právě zase na popud Einsteina, kterému se superpozice taky nelíbila. Někde jsem to snad četl nebo slyšel v přednášce. V každém případě je superpozice prokázána např. dvouštěrbinovým experimentem, kdy částice projde oběma otvory naráz (superpozice její vlastnosti "poloha") nebo existencí kvantových počítačů (viz qubit).

Planckova konstanta stanovuje minimální možnou velikost, čili pod ní už nic hmotného být nemůže (poněvadž nic hmotného nemůže mít menší rozměry než je planckova konstanta). Leda něco nehmotného, tj. metafyzického či duchovního.

Já si jsme vědom jen filosofického pojetí. S tím, že právě měřením dané částice se to "co všecnno je možné" nastaví do jednoho konkrétního stavu. Jinak je celá bohrovo mechanika jen o pravděpodobnosti (mimochodem, s těmi kvantovými superpočítačemi to vůbec není tak úplně kvantové. a to nejen že do qubitů se ukládá "superpozice" čistě vědomě, řízeně,a QC spotřebovává neskutečné množství času opravami chyb (právě díky pravděpodobnosti) i když i tak by měl být, teoreticky, rychlejší. Zatím jsou jen pokusy s jeho stavbou a to, co existuje třeba od IBM, vypadá, že je to jen klasický analogový počítač. Mnozí odborníci pochybují o sestrojitelnosti kvantového počítače)

Ten dvouštěrbinový experiment - podívej se na to první video z mého třetího linku včera - je tam naprosto perfektně vysvětleno na makrosvětě, jak funguje ta pilotní vlna (která je zatím jen teoreticky předpovězené na další hladině kvantové úrovně), že částice vůbec neprojde oběma štěrbinama, ale jen jednou, dojem, že prošla oběma je vyvolán právě tou pilotní vlnou, ale při "zaostření" je ta částice stále jen jedna a v konkrétním místě.

Planckova konstanta se uvádí v J*s, takže se jedná spíš o délku vlny, energii, než klasickou délku jak ji známe, stanovuje minimální délku, pod kterou nejsme schopni s hmotnými prostředky vidět na atomární bázi vidět.
Neříká, že nic menšího už není. A to dokonce ani hmotného, natož jen energetického.

https://blog.idnes.cz/fikacek/kvantova-mechanika-je-mrtva-at-zije-determinismus.Bg17110913

hej tohle nenapsal fyzik, takže to ber s rezervou. Já jsem se díky fyzikům-amatérům už v minulosti mnohokrát "spálil".

To video je od fyzika. Navíc i autor tam má odkazy třeba na to ohromný množství interpretací kvantové mechaniky na wikipedii :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Interpretace_kvantov%C3%A9_mechaniky
a to taky není normální u nějaké ucelenější teorie

máš tam i své bellovi skryté parametry, že nemohou být lokální a působit jen na jednom místě

a já osobně, to přiznávám, mám ale i takový generelní problém už i jen s tím, že by "neurčitost" měla implikovat automaticky náhodu. jak je tam v podstatě psáno u všeho - prostě jen proto, že nevím, v jakém ze všech možných stavů částice je, nemůžu uzavřít, že je ve všech současně - to mi přijde samo o sobě přitažený za vlasy už i jen logicky.

Video možná, ale ten článek ne. Píše tam nepřesnosti, např. o Schrödin. kočce, že je napůl mrtvá a napůl živá. Což není pravda, ona je cele mrtvá a cele živá zároveň. Není nic napůl. Tohle je nesprávné chápání superpozice. A bůhví čeho je tam nesprávného dál.

Logiku v kvantové mechanice nehledej. To je základní pravidlo, protože to je naprosto jiný svět, s nímž člověk nikdy neučinil žádnou přímou zkušenost, takže ani nemůže očekávat, že mu bude rozumět. Už relativita přinesla pár poznatků, které jsou v rozporu s logikou i zkušeností (např. skládání rychlostí). Logika je procesem vyhodnocování a proto ke své činnosti potřebuje data. Její proces je tedy závislý na ucelenosti obdržených dat.

ten článek je napsán na základě i toho videa :-)))

to je jen popis superpozice (pravděpodobnosti) mezi dvěma stavy - půl na půl, živá mrtvá :-))). ve skutečnosti je to samozřejmě ještě horší, superpozice v podstatě tvrdí, že ta kočka je v jeden a ten samý okamžik současně (úplně) mrtvá a (úplně) živá.

Logiku (kauzalitu) mohu hledat ve všem. A teprve když bude doloženo, že v tom logika opravdu není, tak ji zavrhnu. To je právě to, z čeho vycházím já. Logika se zatím uplatnila VE VŠEM, co jsme schopni poznat.
pouze u kvant, které nejsme schopni proměřit objektivně, se zatím v jedné teorii jeví, že by to tam logiku (určitelnost) mít nemuselo. přesto existuje jiná teorie, poskytujícví stejné výsledky i bez neurčitelnosti. tak proč bych měl zavrhovat logiku?

Logiku lze aplikovat i směrem k neznámému - pokud všechno známé kolem mne funguje a řídí se konkrétní logikou, proč by tak nemělo fungovat i to, co ještě (zcela nebo částečně) neznám?
I toto je plně logický a správný závěr, který bude změněn, až někdo doloží, že v daném logika opravdu není.

Je to špatný popis. Špatné chápání. Není to úplně důvěryhodné.

Logika se sice uplatnila zatím ve všem, ale v některých případech až po obdržení ucelenějších dat. Už z relativity víme, že u oblastí přírody, s níž nikdy člověk neučinil zkušenost, není správné očekávat chování, které známe ze zkušenosti s "naší" oblastí přírody. Proto bychom neměli bazírovat na principech jenom proto, že nám dávají smysl. Že my bychom to tak chtěli. Takhle přemýšlela stará fyzika 19. století a relativita i kvantovka mu daly "na frak".

e to popis v pohodě :-)))) Kdyby měl možný stav 3 varianty, psal by o třetiných, protože přesně to je pravděpodobnost každého toho stavu .-))

No však ano, po potvrzení. ale zatím vždy.

naoipak, zkušenost učiněná ve všem je běžně přenositelná (logicky přenositelná) i na nenzámé, protože to je deifnice logiky : z prokázaného vytvářet závěry o zatím neprokázaném

no, já trvám na tom, že náhoda neexistuje :-)))))

Není. Napsal jsem ti proč.

Zkušenost rozhodně není přenositelná i na neznámé. To nám právě relativita i kvantovka ukázali nejjasněji. Ale známe to i z osobní zkušenosti i z přírody.

Já na tom budu trvat, až to bude prokázáno.

No možná jsi napsal svůj názor. Já tvrdím, že je, protože se jedná o popis mezi dvěma možnými stavy a to lze vyjádřit slovy "napůl mrtvá, napůl živá" a do celkového toho jednoho stavu ji uvede až to "změření"
dokonce ta horší realita, že je SOUČASNĚ mrtvá a živá je mnohem větší paradox.
Ten příměr by použil i kdejaký fyzik, popularizující superpozici, o tomhle je zbytečné se dohadovat.

Pokud jsme to nenapsal jasně, tu použitelnost (přenositelnost) i na budoucí děje, zatím neznámé, pak tedy
"Logika se běžně používá ve smyslu myšlenková cesta (vyplývání), která vedla k daným závěrům, kdy na základě potvrzeného dovozujeme zatím nepotvrzené."

kvantovka nám zatím neukázala vůbec nic, ještě jsme ji neprozkoumali a kdo ví, jestli prozkoumáme. zarputilé lpění na nějaké domněnce nic neznamená. superpozici z přírody opravdu neznáme.

důležité je, abys, dokud to nebude prokázáno, NETRVAL NA TOM, ŽE TO NEEXISTUJE :-))))))

Ne to je špatný popis. Ona není nic napůl. Ona je zároveň cele to i to. Nemá poloviční vlastnosti jednoho a druhého, má všechny vlastnosti jednoho a druhého. Fyzikové to říkají přesně, vždy říkají, že je zároveň živá i mrtvá. Nic napůl. (Např. taková kvantová káča by se točila zároveň doleva i doprava. Žádné napůl doprava a napůl doleva.)

To ano, ale ne vždy logika vyprodukuje platný výsledek. Např. fyzikové 19. století taky logicky předpokládali, že se elementární částice chovají podle newtonových zákonů (či "klasické" mechaniky).

Tak jestliže prohlásíš "kvantovka nám zatím neukázala vůbec nic", tak tím jenom dáváš najevo, že o ní nic nevíš.

Já netrvám na ničem.

Myslím, že jsme jasně napsal, že tím vyjadřuje tu pravděpodobnost 50/50 .-))))))))))))
jj, současně živá a mrtvá - a vědí fyzikové, ŽE TO NENÍ MOŽNÉ? .-)))))))))))))))
vědía káča by se rozervala .-))))))))))

Seriozní logika má vždy platný výsledek.
No a to se chovají. že nejen podle nich je jiná věc.

no a co nám ukázala, míněno že to víme jistě? .-)))))))))))))­))))))))))))))))

jsem rád, že už netrváš na tom, že kvantovka porušuje kauzalitu .-)))

Ale houby, tím není vyjádřená nějaká pravděpodobnost. To je celé úplně špatně uchopené.
Je chybou přikazovat přírodě, co je možné a co ne.

Pokud nemá logika dostatek informací, tak selže.

Tyvole veškerá elektronika stojí na kvantové mechanice.

???
V rámci vysvětlování je to naprosto přípustné a je to o pravděpodobnosti toho, co změříme/uvidíme - uvidíme jen živou nebo jen mrtvou kočku. tedy jen půlku z toho, co "je možné"

V tomto případě má logika naprostý dostatek, vlastně všechny, informací - ve všem již poznaném existuje kauzalita

Na kvantové fyzice jako takové zčásti rozhodně ano (když nebudeme automaticky brát jako uvedené skutečnost, že každý atom všeho je záležitost kvantové fyziky), ale nikoli na superpozici nebo některých podivnostech. i když samozřejmě nevíme, když zapneme třeba Blaník, kterou z milionu písniček zrovna bude hrát. :-))))) ale bude to ta, kterou hraje už před zapnutím .-)))))))))))))­))))))))))))) naše zapnutí nevybere náhodně nějakou novou :-)))))))))))))

Ne není to přípustné. Je to projev špatného chápání (neuvidíme žádnou půlku). Bůhví co dál je tam ještě špatně. Proto je jistější čerpat informace od studovaných fyziků.

My nevidíme nic, ve chvíli kdy něco vidíme, vidíme jednoznačné jedno :-))))
dokud krabici neotevřeme, máme poloviční šanci vidět mrtvolku a poloviční vidět živulku :-))))))

No klidně čerpej od Broglieho a Bohma a dalších, mně je to jedno :-)))))))))))))­))))))))
když myslíš, že se od nich dozvíš něco zásadně jiného než z toho popularizující ho článku .... :-)

I v dnešních kvantových počítačích, což jsou první pokusy, se uplatňují qbity - a nelze jinak, protože právě na užívání qbitů spočívá "kvantovost" toho počítače. I IBM i jiné firmy ve svých počítačích ty qbity mají a fungují. Čili tady máš ověření existence superpozice.

qubit.
dnešní kvantové počítače nejsou ani zdaleka počítače, které si pod tím člověk i jen představuje.
Ty qubity fungují trochu jinak .-))))))
A ta superpozice je v nich také využívána jinak než jako "náhoda", vše jde podle algoritmu, jako v každém PC

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%BD_po%C4%8D%C3%ADta%C4%8D

Nevim kde ses to tam dočetl. qbit k tomu, aby byl qbit, musí obsahovat superpozici, tj. musí mít zároveň hodnotu 0 i 1.

k tomu aby K počítač počítal bez chyb jsou filtry které ty chyby eliminují. ale hlavně některé výpočty
které by normální PC dělalo miliony let tak Kpočítač zvládne za pár hodin

no, žádný filtr ti chyby nutně nevyfiltruje úplně, jde jen o snížení pravděpodobnosti chybi na nějakou mizivou úroveň, což ale pro změnu kvantový počítač zdržuje.

ale jinak samozřejmě jde primárně o tu rychlost, dosaženou "konstrukcí" QP na kvantové úrovni, tedy prakticky bez jakéhokoli odporu, tedy výpočet který není zpožděn procesry, paměťmi, propustností rozhraní, atd atp.

Ne musí, může .-))))nevím, co přesně myslíš, ale možná tohle :

"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."

každý počítač pracuje s algoritmy, jeho (qu)bity plní algoritmus, to není o tom, že se kvantová fyzika rozhodla nám pomoci, to jen my využíváme v počítači systém tzv. superpozice, ale řídí to normální algoritmus, ta superpozice se nicméně (možná) uplatní jen v průběhu výpočtu, nikoli po přečtení výsledku nebo zadání.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Qubit

výhoda kvantovývh počítačů nespočívá v nějaké možná neexistující c superpozici, ale v tom, že to běží prakticky bez odporu na kvantové bázi, tedy neskutečně rychleji než jakýkoli klasický počítač.
oproti tomu ale roste jeho chybovost, atd. atp

algoritmus = postup pro řešení úlohy (či zde konkrétně výpočetní postup). Počítačový program je potom algoritmus vyjádřený v nějakém programovacím jazyce. Takže snad chápeš, že algoritmus je softwarová záležitost, zatímco princip fungování qbitů (superpozice) je hardwarová záležitost. To spolu funkčně nijak nesouvisí. Podstatné tu je, že superpozice reálně existuje. Právě ta superpozice je ta kvantová báze, to co z toho počítače dělá kvantový počítač a je to taky důvod, proč takový počítač pracuje rychleji.

Jako že u normálního PC hardware a software nijak nesouvisí?
tedy že může pracovat jedno bez druhého?

Ale kdeže :-)))))) Využití "superpozice", která rozhodně existuje jako filosofický pojem a př. na nedostatku našich možností pro nás i reálný je primárně zdrojem chyb, její přínos je diskutabilní, al... ale co

Prostě v současnosti snad žádnej čistokrevnej QP neexistuje, vše, co existuje je takový hybrid, v podstatě ne moc použitelný nebo bez většího významu. To se jistě může změnit. Tak počkáme.

Principiálně do sebe nezasahujou. Software je vrstva nad hardwarem.

Superpozice je reálný jev, poněvadž qbity mají současně hodnotu 1 i 0.

qubity v QP mohou mít hodnotu1, hodnotu 0, a nebo hodnotu superpoziční.
"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."

superpozice se vyskytne až v průběhu výpočtu :
"Zkusme nyní tuto situaci přenést do mikroskopického světa, kde bychom jeden bit reprezentovali jediným atomem či fotonem. Od bitu požadujeme, aby nabýval dvou hodnot – 0 a 1. V případě fotonu lze tuto vlastnost nasimulovat například odlišnou polarizací. Foton může být polarizován vodorovně či svisle. Tyto dva stavy lze po řadě přirovnat k nule či jedničce bitu. Před zahájením výpočtu si můžeme připravit dostatek fotonů polarizovaných, řekněme, vodorovně a tyto fotony pak vysílat do procesoru. Procesor provede s fotony potřebné operace a nakonec vrátí fotony upravené tak, abychom z jejich polarizace byli schopni vyčíst výsledek výpočtu. Ten zjistíme změřením, jak je každý foton polarizován, buď vodorovně, či svisle. Z polarizace každého fotonu, který opustil procesor, tak zrekonstruujeme řetězec bitů nesoucích cílovou informaci.

V právě popsaném mikroskopickém modelu počítání však přichází do hry nový hráč. Je jím kvantová mechanika, jejíž zákony je v mikrosvětě nutno brát v úvahu. Tyto zákony nám mimo jiné říkají, že ačkoli byly fotony na počátku připraveny jako vodorovně polarizované, z procesoru používajícího kvantové brány mohou vylétat fotony, které nejsou polarizovány ani vodorovně ani svisle, ale jejich stav je kombinací obou. Jestliže změříme polarizaci takových fotonů, někdy dostaneme, že je foton polarizován svisle, zatímco jindy, že je polarizován vodorovně. (...)

Podle kvantové mechaniky nicméně stav kvantových systémů není popsán přímo pomocí pravděpodobností, nýbrž pomocí tzv. amplitud pravděpodobnosti (zkráceně amplitud), čísel, jež na rozdíl od pravděpodobností mohou být i záporná a dokonce komplexní. Abychom tak mohli mluvit o informaci na mikroskopické úrovni, zavádíme nový pojem – kvantový bit, čili qubit. Jedná se o abstraktní model fyzikálního systému, který může po změření nabývat dvou různých hodnot a jehož stav je v tuto chvíli popsán pomocí amplitud jako kombinace těchto hodnot. Příkladem jsou zmíněné fotony, které mají po změření polarizaci buď vodorovně, nebo svisle. V průběhu výpočtu je však jejich stav popsán pouze jako kombinace těchto dvou stavů.

superpozice se vyskytuje, a tudíž existuje.

Opravdu se vyskytuje? .-)))))
jako filosofická záležitost jistě
Ale pokud přijmu pilotní vlnu jako nejméně stejně pravděpodobnou záležitost (přičemž osobně bych řekl, že je pravděpodobnější, bo mj. vysvětluje i dualitu částice a další "záhady"), tak se superpozice fyzicky nevyskytuje, respektive je jen o tom, že NEVÍME, ale ne že částice je v nějakém "neurčitém" stavu, vícero stavech najednou, co ovlivníme a určímě až měřením

Sám jsi to napsal, že se vyskytuje:

superpozice se vyskytne až v průběhu výpočtu :

Takže superpozice je reálná.

:-)))
Musíme si něco ujasnit : v řeči o superpozici já samozřejmě respektuju, že ji i já zmíním, to ale fakt neznamená, že v ní věřím a že si myslím, že foton může existovat současně v obou polarizacích :-)))) pokud bych vycházel ze svéh opřesvědčení, vlastně bych se o superpozici vůbec nemohl bavit, ale proč ner?

úplně stejně to u mne funguje s bohem - já v něj opravdu nevěřím - a přesto se o něm bavím, mnohdy dokonce jako jeho zastánce proti nějakým nesmyslům, pouze v duchu toho, co o něm říká náboženství, bible, a já to vím .-)))

takže to, že popisuju, že se podle Bohrovo kvantové teorie superpozice u QP vyskytuje až v průběhu výpočtu, to já klidně zmíním, v řeči o té bohrovo teorii.
neznamená to, že to přijímám jako faktum.
naopak, osobně upřednostňují Broglie-Bohmovu s pilotní vlnou

Popisoval jsi princip fungování kvantového počítače a při tom jsi zmínil, že se vyskytuje superpozice. To že se v průběhu výpočtu vyskytuje superpozice znamená, že je superpozice reálná.

Popisoval jsme ideový popis fungování superpozice. To je tvrzení autora článku na wikipedii o Kvantovém počítači, že tam v rámci výpočtu u fotonů nevíme, jakou mají polarizaci. To všechno může být špatně. Já tím reagoval jen na tvoje tvrzení, že každý qubit má trvakle superpoziční charakter. nemá. na začátku a na konci jasné jedny výsledky. i podle popisu někoho může superpozice zafungovat jen v průběhu výpočtu. co si myslím já je tady jedno. viz předchozí vysvětlení

Popisoval jsi fungování kvantového počítače. Kvantové počítače jsou založené na jevu superpozice. To je právě v nich to "kvantové". Konkrétně je to qbit, který nabývá dvou různých hodnot zároveň, což je vlastnost jen kvantových objektů (či mikroobkjektů). Píšu to pořád dokola.

:-))))
Omyl, já nic nepopisoval :-)))) Já ti poslal popis z wikipedie, jak to popisují superpozičníci, a to jen proto, abych ti ukázal, že ani oni netvrdí, že na začátku a na konci je qubit (opravdu je tam to u) pořád v superpozici, jak jsi psla ty. ne, pouze v průběhu výpočtu, když "není pod kontrolou", může být v superpozici - vy tvrdíte že je, já že spíš není, ale přizpůsobuji se tvojí teorii a že ani ta neuvažuje o qubitu trvale v superpozici.
Kvantopvé na nich je to, že k "výpočtům" jsou použity fotony a jiné kvantové částice, nikoli to, že by mohli být v superpozici. Superpozice je řešena jen u fotonu, nevím, u jakého dalšího kvanta by to bylo potvrzené. Superpozice je v podstatě jinými slovy řečeno že nevíme, v jakém stavu a kde částice zrovna je a myslíme si, že když ji nepozorujeme, že může být v jakémkoli z těch stavů, ve kterých může bát .-))))
no a pilotní vlna ukazuje, že to vůbec nemusí být pravda :-))))))))

píšu to pořád dokola a klidně budu ještě pokračovat .-))))

Tyvole prober se! Já celou dobu poukazuju na to, že tam ta superpozice je. Je úplně jedno kdy, ale je tam a tím je prokázáno, že jde o reálný jev. Přečti si to co jsi sem dal celé znova, qbit nabývá zároveň dvou hodnot, což znamená, že je v superpozici (a je jedno, co k vyjádření toho qbitu bude použito, neboli která částice se bude nacházet v superpozici). Ta superpozice je tam klíčová, protože tím se umožňuje pracovat s více informacemi naráz a proto je ten počítač rychlejší. (Mimochodem v klasickém počítači jsou k výpočtům použity elektrony, takže by podle toho, co píšeš, tedy taky měli být klasifikovány jako kvantové počítače. )

Ne. ty jsi tvrdil, že tam je JENOM ta superpozice od začátku do konce. :-))) já ti soložil, že na začátku a na konci ne .-)))))

Superpozice je prokázána jako reálný jev asi tak stejně, jako je prokázáno, že všechno nevíme.
Tvrzení, že až změření částice určí stav částice vůbec prokázané není :-))))))

"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."

Možná se ti to jen domotalo.

qubit může být naplněn jen 0 nebo jen 1, ale m ůže myšlenkově být i v superpozici. To ale jen v průběhu výpočtu.

"Zkusme nyní tuto situaci přenést do mikroskopického světa, kde bychom jeden bit reprezentovali jediným atomem či fotonem. Od bitu požadujeme, aby nabýval dvou hodnot – 0 a 1. V případě fotonu lze tuto vlastnost nasimulovat například odlišnou polarizací. Foton může být polarizován vodorovně či svisle. Tyto dva stavy lze po řadě přirovnat k nule či jedničce bitu. Před zahájením výpočtu si můžeme připravit dostatek fotonů polarizovaných, řekněme, vodorovně a tyto fotony pak vysílat do procesoru. Procesor provede s fotony potřebné operace a nakonec vrátí fotony upravené tak, abychom z jejich polarizace byli schopni vyčíst výsledek výpočtu. Ten zjistíme změřením, jak je každý foton polarizován, buď vodorovně, či svisle. Z polarizace každého fotonu, který opustil procesor, tak zrekonstruujeme řetězec bitů nesoucích cílovou informaci.

V právě popsaném mikroskopickém modelu počítání však přichází do hry nový hráč. Je jím kvantová mechanika, jejíž zákony je v mikrosvětě nutno brát v úvahu. Tyto zákony nám mimo jiné říkají, že ačkoli byly fotony na počátku připraveny jako vodorovně polarizované, z procesoru používajícího kvantové brány mohou vylétat fotony, které nejsou polarizovány ani vodorovně ani svisle, ale jejich stav je kombinací obou."

Ta superpozice tam dělá jen chyby :-))))
Ty elektrony běhají po drátech :-)))))
fotony max po skleněných a mnohem rychleji :-)))

Ne já jenom poukazoval na to, že tam ta superpozice je. Nepsal jsem kdy, protože je to jedno kdy. I v tom, co cituješ, je to popsáno, že se tam vyskytuje "kombinace obou stavů" (tedy ani jeden z těch konkrétních dvou, ale jejich superpozice). Proto se tomu taky říká qbit - kvantový bit, že může nabývat obou bitových hodnot zároveň. Tady se využívá této kvantové vlastnosti a právě díky tomu jsou kvantové počítače rychlejší.

Strunový fyzik Brian Green to ilustruje na nalezení cesty z bludiště, a to tak, že klasický počítač zkouší jednu cestu po druhé, dokud nenajde východ, zatímco kvantový počítač díky tomu, že za využití superpozice může pracovat s více informacemi naráz, zkouší všechny cesty naráz a proto najde východ násobně rychleji.

Já si myslím, že jsi psal, kdy :-))))))))))
ne, tam je naprosto jasně napsáno, že qubit může nabývat hodnboty 1 a 0 (připravíme si fotony s určenou polarizací (tedy 1 nebo 0) pustíme je do kvantového procesoru, tak se pracuje se superpozicí a výsledek nám QC podstrčí zase s jasnou polarizací, žádná superpozice. ale koneckonců i kdyby nám výsledky dal jako superpozice, přečtením se dozvíme jejich stav.

co je ovšem v tom případ ězajímavé, že v tom případě je výsledek výpočtu vlastně kompletně znehodnocen přečtením výsledku, protože samo "změření" polarizace fotonu určí tu polarizaci, která ale nemusí vůbe codpovídat vypočtené .-)))))))))))))))))))

no je to děsná divočina, ta superpozice .............­......... vlastně nikdy nevíš, jestli ten změčený stav fotonu odpovídá výsledku.
ostatně, jak může být jakýkoli výsledek výpočtu předáván formou superpozice, tedy v podobě "všech možných stavů současně", dokud se na ně nepodíváme? :-))
to mi hlava nebere :-)))

Ne nepsal, protože je to irelevantní, kdy. Podstatné je, že se tam vyskytuje, že tam k ní dochází, a tím je prokázáno, že je reálná.
Tam se píše:

"Data jsou místo klasických bitů reprezentována qubity (kvantovými bity), které mohou nabývat nejen klasických hodnot 0 či 1, ale mohou se nacházet také v superpozici obou hodnot."

Tyto zákony nám mimo jiné říkají, že ačkoli byly fotony na počátku připraveny jako vodorovně polarizované, z procesoru používajícího kvantové brány mohou vylétat fotony, které nejsou polarizovány ani vodorovně ani svisle, ale jejich stav je kombinací obou."

Obojí popisuje superpozici. Na ní jsou kvantové počítače postaveny a proto se takovému superponovanému bitu říká qbit, kvantový bit.

???
V daném případě šlo o to KDY. jinak jsem ti uvedené kopíroval sám, že AŽ V PRŮBĚHU VÝPOČTU .-))))
na začátku žádná superpozice, na konci taky ne :-))) ta by celý výsedek zmršila .-)))

uvedneému se říku qubit, nikoli qbit, a říká s emu tak kvůli tomu, že to je quantum bit, tedy žádný subit, superpoziční bit :-)))) kvantum. foton je kvantum. :-)))

co na tom, že už jsme úplně l. y. od náhody .-)))))))))))))))))))

Kvantové počítače prokazují, že existuje superpozice stavů a ta vylučuje existenci pilotní vlny.

Vzhledem k tomu, že kvantový počítač zatím žádný neexistuje, tak ani nic neprokazuje.
Ty sis to zjednodušil otočením kauzality :-)))))))))))))))

krom toho proč by superpozice vylučovala pilotní vlnu? .-)))))))))))

Existuje. A probíhá tam superpozice.
Ty jsi psal, že superpozice stavů neexistuje a že to tam všechno zaonačuje pilotní vlna.

Lžeš :-)))))))
Já psal, že v superpozici nevěřím, že je mi bližší pilotní vlna.
Tedy nikoli že částice je neustále ve všech možných stavech, dokud ji nezměříme, přičemž výsledek je poplatný (způsobený) tím měřením - různé způsoby měření poskytnou tedy různé výsledky.

Princip superpozice (neurčitelnosti, rozdělení pravděpodobnosti) vychází z duality, tedy vlnově-částicového charakteru částice a jejího chování, přičemž úplně stejně a bez superpozioce lze to chování částice vysvětlit pilotní vlnou.
Je jasné, že pilotní vlna vylučuje superpozici, ale superpozice nevylučuje pilotní vlnu (neúplná teorie)

K Kulhánkovi. Respektuju ho, tak jsme si to celé poslechl
ohledně fungování kvantových počítačů tam řekl ne moc (asi 15-20 minut z 1:40 hod, 20 min diskuse) a vlastně nic z toho, co jsme chtěl vědět.
dobře ukázal fungování na tom bludišti, ale pořád je to teorie, jak by to fungovat mělo, ale založeno je to na kvantové provázanosti (a i tu lze vysvětlit i na obrovské vzdálenosti pilotní vlnou), superpozice jen zvyšovala počet dostupných "hodnot") - nijak nevysvětlil, jak přesně a co se v KC odehraje, že se při příchodu na křižovatku výpočet rozdělí - i kvantový výpočet je sekvenční, jen probíhá ve vícero větvích (což ale dokáží i dnešní lepší kompy) - takže nezbývá než "věřit".
V podstatě neřekl o moc víc než jsem dával link na wikipedii. Co řekl a korepsonduje to s wikinou, že vyrobeny zatím byly jen 2 KC, pro google a NASA (lépe řečeno IBM je vyrobila a jen uvedení projevili zájem), které ale nejsou skoro využity a jejich výkon zvládají i dnešní počítače (což je dáno malým počtem qubitů) - nicméně problémy s uvedeným jsou relativně velké.

Na závěr se vrátím na začátek - nic z uvedeného, co jsme tu řešili, nepopírá kauzalitu i v kvantovém světě, vlastně naopak.

No vždyť jo. Jenže superpozice existuje a kvantové počítače jsou toho důkazem. Ty na tom principu pracují (superpozice a provázanosti). Máš to vysvětlené v tom Kulhánkovi (jestli ti to bylo málo, tak si najdi další video).

Příklad popření kauzality jsem ti přednesl už na začátku. Jedním z jejích projevů je výběr určitého stavu při redukci superpozice.

neexistující kvantové počítače postavené na provázanosti - byť je to tak uváděno - myslím nejsou důkazem její existence
zcela v klidu a dokonce lépe i na pochopení to lze realizovat pilotní vlnou, jak jsme si dovolil trochu zafantazírovat ....

Neexistující kvantové počítače nejsou důkazem její existence, ale existující kvantové počítače ano.

Ani ty pokusy, které zatím ničím nepředčí klasické, nejsou důkazem superpozice ve smyslu kvanta ve všech možných stavech současně. Jsou důkazem jen toho, že kvantu můžeme sami jako lidé "přidělit" nějaký příslušný stav, který umožňují - tedy třeba na Kulhánkovo příkladu těch elektronů a jeho energetických hladin jsme schopni elektronu udělit/poslat ho na příslušnou energetickou úroveň, ve které může existovat. Neznamená to, že do té chváíle existoval ve všech možných energetických úrovních.

Ale ano, dokazují. Už v těch dnešních počítačích jsou qbity nacházející v superpozici dvou stavů (pokud by tomu tak nebylo, nebyli by to kvantové počítače). Superpozice a provázanost je základním principem fungování kvant. počítačů a díky tomu jsou tak rychlé. Máš to tam vysvětlené Kulhánkem.

Jak jsme psal, superpozice v možnosti kvanta nabývat různých stavů ano, ale superpozice v podobě současného stavu všech možností ne :-))))))))))))) to by v počítači nemohlo fungovat ,.-)))))))))))))))))

Podívej, zjisti si, co to je superpozice (a co není) a přestaň blbnout. Už je té blbosti moc.

Klidně si to dostuduj, budu rád :-))))

http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/744-superpozice
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1_superpozice

Kvantový stav systému obsahuje veškerou informaci, kterou lze měřeními o tomto systému získat. V kvantové fyzice je proces měření netriviální úkon, kde naměřený výsledek neodlučitelně závisí i na zvoleném způsobu měření. V závislosti na zvoleném způsobu pak měření dává obecně jiné výsledky. Provádíme-li jistá měření na dvou podsystémech, mohou výsledné hodnoty různých měření vykazovat velmi silné korelace. Lidově řečeno, výsledky měření pro první a druhý podsystém se chovají velmi podobně. A to natolik, že tuto podobnost nelze vysvětlit pomocí klasické fyziky. Takto silné korelace mezi výsledky měření na kvantových podsystémech jsou projevem kvantového provázání.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A9_prov%C3%A1z%C3%A1n%C3%AD

Jako já ti nabízel ukončení už 2x, nemohu za to, že se nedokážeš ovládnout .-)))))))))))))­)))))))

Tady se míní to, že proces měření zasahuje do chování měřeného systému. Když chceš např. v makrosvětě zjistit, stav nějakého předmětu, tak jeho zjištění můžeš provést různými metodami a vždy dostaneš ten samý výsledek. U kvantových objektů je naproti tomu zjištění stavu závislé na tom, jaké kroky a v jakém pořadí provedeš. (Tady zkrátka neplatí, že 3+2=2+3) protože každým tím krokem do měřeného systému vneseš vliv, který jeho stav změní. Dále viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A9_m%C4%9B%C5%99en%C3%AD#Specifika_kvantov%C3%A9ho_m%C4%9B%C5%99en%C3%AD

No :-)))))))))))))))
To ti píšu celou dobu, že způsob měření stavu částice v superpozici ovlivňuje výsledek a to tak, že jsou ty výsledky až různé .-))))))))))))))))))
Já ti věřím, že to je na tom linku, takže už víš, že to fyzici tvrdí a že to tak je :-)))
Kauzalita tedy zatím popřena nejen nebyla, ale prakticky naopak potvrzena právě tím, že záleží i na způsobu měření.

A teď už kdyžtak jenom nějakou tu reakci na ten můj dotaz ohledně tvého "superpozičního" (založeného na superpozici, nikoli tedy jen kvantového, založeného na kvantech) počítače - ja to teda funguje od zadání až po výsledek výpočtu třeba 1+1=2.

A pak už tohohle necháme. :-)))

Tak si to přečti. Netvrdí se tam to, co tvrdíš ty. Neříká se tam, že bychom aktem měření určovali jaký bude konkrétní výsledek měření. Tedy že bychom tím "říkali" částici, do jakého stavu má zkolabovat.

Kauzalita popřena byla a dával jsem ti o tom výpověď hned na začátku. Přestaň se chovat jako ignorant.

Kauzalitu jsi nikdy v diskusi nezpochybnil. Je mi to moc líto.

A pokud mi sem ted sám napíšeš, že záleží i na pořadí kroků měření, a podle toh odostaneme výsledek .... :-))))))))))) ono je úplně jendo, jestli přímo nějak strčíme do kvanta a to se stabilizuje na nějaké hodnotě, nebo jestli těmi kroky jen odečet zpomalíme, a kvantum se mezi tím dostane do jiného stavu, nebo ... prostě je vlastně lhostejné, co a jak naměříme - buď to ovlivníme měřením, jak píšu celou dobu a i ty jsi to poslal, a nebo cytneme výsledek, který má svoji příčinu někde "pod kvantem", kterou ještě neznáme .-))))))))))))

ale tobě se díky té neznalosti asi zcela nesprávně zdá, že tam žádná kauzalita není :-))))

tohle se vědě stalo už 1000x.

co ten počítač?

Zpochybnil: https://diskuze.chatujme.cz/nabozenstvi/ateisticka-spolecnost-t303?lpid=75776#p75776 A líto mi to neni.

Procesem měření neovlivňujeme samotný proces výběru konkrétního stavu. Ty si to představuješ jak Hurvínek válku.