Nejsem marxista. Marxisté předpokládali, že lidské vědomí je určeno
lidským bytím. Což znamená, že když se Cikáni nastěhují do zámku pak
se začnou chovat a myslet jako aristokraté.
Výsledkem ekonomické transformace (šokové terapie) bylo, že se noví
ředitelé a prokuristé (kteří se před chvílí zbavili legitimace KSČ) se
v podnicích chovali jako kdysi za normalizace. Bližší košile než kabát.
Výroba zboží klesala, platy zaměstnanců rostly, schopní lidé odcházeli a
podnik se propadal do platební neschopnosti.
Výše uvedené se dalo čekat, většina držitelů akcií se svých
podílů zbavovala, na valné hromady akcionářů skoro nikdo nechodil,
podobně jako na schůze odborů. A o nových ředitelích se tehdy posměšně
říkalo, že to jsou národní správci.
Dnes je úplně jiná situace. Zatímco po převratu se vynášela do nebes
první republika, dnes je její politika předmětem kritické analyzy. Třebas
ta první pozemková reforma se považuje za precendens podruhoválečného
znárodnění. A to znárodnění i pozemková reforma vedlo ke zpochybnění
zásad právního státu a vlastnictví. Což se pak projevilo v popřevratové
privatizaci.
Na sociální vědy se dnes pohlíží s odstupem, kdyby ale tehdy byli
takoví odborníci jací jsou dnes, přistupovalo se k transformaci poněkud
jinak. Víc by se přejímaly zkušenosti z Německa a Rakouska, které nám
jsou kulturně bližší, než z USA a Velké Británie, kalvínských zemí,
které se (po staletí) pohybují v dost odlišném kulturním okruhu.