za několik desítek, či stovek let
O tohle právě jde. To je neznámá budoucnost. Lidé se snaží,nadšenci
často spřádají plány ... na papíru to funguje krásně. Technika mne
všeobecně zajímá a to moc, také jsem fandou sci-fi románů. Nic bych si
nepřál víc jako svět Perryho Rhodana sírem na Zemi s nekonfliktní
spoluprací všech národů. Ta románová série začala v padesátých letech
a jde ještě dnes. Každý týden nový sešit, v osmdesátém roce minulého
století tak začalo osídlování Měsíce, (František Běhounek také líčil
život na Měsíci Akce-L 1956) deset let pozděj byly osídleny Mars ,a Venuše
... po roce 2000 byly zakládány kolonie lidí v jiných hvězdnýcj
soustavách ... Zkrátka se v šedesátých letech minulého století uchvátila
lidi touha po "dobývání" Vesmíru.
V tomto směru souhlasím s visitorem, že už cesta na Měsíc je nesmírně
riskantní a jak se ví v případu Apollo 13 (1970), skončila málem
katastrofou. Na Mars to není "jen o kousek dál", ale o mnohonásobně dál.
Hlavním problémem je řasová délky takové cesty. Lidé nesou dělaní do
beztíží, ti, kteří se vrátili po měsících pobytu v IS jsou tělesné
trosky potřebující intenzivní lékařskou péči a několikaměsíční
rekonvalescenci. A IS obíhá Zemi 400 km nad povrchem, tady v "zákrytu"
megnetického pole Země.
Nejsem Dalko ani trošku optimista v posuzování biologických a
technických problémů pro cestu lidí na Mars. Možná, kdyby spojili usilí
všichni odborníci svwta a svět vydal všechny prachy na cestu k Marsu místo
na zbrojení. Ale to se nebavíme o osídlování Marsu, nýbrž o krátkou
vědeckou expedici. Už jen to, že by musely předcházet robotické cesty tam
i zpět, pak robotická výstavba habitátů na Marsu pro lidskou expedici,
zásoby jídla, vody, kyslíku, návratné moduly. Asi vše ve dvojím
provevedení.