pro mě je to záhada, proč lidé onemocní pokud to nemají v genech jako
nějaké poškození, kterému se nelze vyhnout.
MOje máma má přes 100 let a celý život furt nějak stonala, odoperovali
ji štítnou žlázu a brala hormony asi od 50 let, strahala si vazy po pádu
pod autobus na koleně, měla silnou anginu pektoris, několik infarktů asi
tři mozkové mrtvice, silnou cukrovku, žlučník a psychické problémy, byl
úzkostná da všeho se bála.
A teď se ji všechny nemoci postupně vytratily, váží asi 45 kilo, je
úplně vychrtlá a zdravá...je to pro mě jedna obrovská záhada a tak nějak
nad tím přemýšlím, musela jsem dát maminku před půl rokem do domova
seniorů protože jsem již nezvládala péči. Mysella jsem že to tam nedá, a
naopak... daří se ji tam výborně. Sice si stěžuje, ale je čistá,
zdravá, nic ji nebolí.
Dívám se na ní, a vede mě to k mnoha zamyšlením kam náš život vede...
co od něj čekáme, takhle bych nechtěla skončit. ale nevybereme si...jeslti
tak nebo onak. Jak dopadneme tak to musíme brát.