Tak to úplně není. O tom, co je pro jakýkoliv stav psychiky charakteristické, existují údaje v podobě pozorování chování a projevu lidí s tímto stavem, což jsou objektivní údaje, a pak i výpovědi lidí s tímto stavem, což sice nelze označit přísně za objektivní, ovšem stále je to vypovídající, protože obecně platí, že čím více lidí se na něčem shodne, tím je pravděpodobnější, že je to pravda. Na takových datech máme pak postavenou jejich aplikaci - terapii. Která funguje, takže není důvod ta data zpochybňovat. Proto můžeme mít např. soudní znalce z oboru psychiatrie, kteří umí posoudit, jestli je obžalovaný opravdu psychicky nemocný, nebo to jenom hraje.
Psychologie navíc úzce spolupracuje s neurobiologií, tedy s výzkumem mozku. Zrovna nedávno měl na ČT neurobiolog Koukolík takový medailón, v němž se vyjádřil v tom smyslu, že emoce jsou nástrojem homeostáze. Sice to blíže nekonkretizoval, ale dá se z toho usoudit, že věda konečně dospěla k poznání, že v psychice probíhá homeostáze, tak jako v těle. Je to významný poznatek, který je mudrcům znám už dávno a je "zakódován" v různých duchovních, filozofických či náboženských učeních, např. v podobě ideje dvou protikladných principů. Vypozoroval to i Jung, když konstatoval, že psychika je autoregulační systém, což je jádrem jeho Analytické psychologie.
Takže je doloženo, že jsi homosexuál,
protože jsi nikdy nepředložil důkaz, že jsi heterosexuál. Nazdar! 
