Promin ale vystavovat ostatky a nebo mrtvoly je něco odporného, nabalilo se to na křesťanství někdy ve středověku s kdovi jakého fetišizmu.
Promin ale vystavovat ostatky a nebo mrtvoly je něco odporného, nabalilo se to na křesťanství někdy ve středověku s kdovi jakého fetišizmu.
Nepřijde mi to o odporné. My máme u nás ve městě relikvie v třech kostelích, a patří to k historii. Nikdo je neodstraňuje, zůstávají ve svých relikviářích a jsou předmětem dost velkého zájmu. Ti co se zajímají, mohou se i pohoršovat jistě... ale nakonec se zeptají a pamatují si.
Nepohoršuji se ani nad politiky :-) Protože život je díkybohu pestrý a nikdo mi nezakazuje co smím a co nesmím vidět, čeho se nesmím účastnit a co je fujfuj.
Jo pamatují, jsou pozitivní a negativní vzpomínky a tyhle jsou negativní.
Ne fetišismus přímo, ale finanční přínos majiteli ostatků z nalákaného publika. Obchod s ostatky a jejich velkovýroba je datována od desátého až do dvanáctého století. V různých zemích s obměnami.
Jde o pověrčivot prostých lidí, že ostatky mají zázračnou moc, zahánějí choroby a přinášejí štěstí a prosperitu. Pochopitelně byla provázena zneužitím jejich náboženskými pastýři. To přerůstalo až do extrémů, že si lidé přikládali schránky s ostatky na bolestivá místa a léčili si tak zlomeniny a nehojící se zranění, bolesti hlavy, slepotu, nebo i neplodnost a impotenci. Byl praktikován i přenos zázračné síly ostatků na předměty, na nářadí, na zbraně a na škapulíře nošené na šňůrce na hrudi.