kroky je totálně zmatená z pojmu "ateista". Podle ní jsou všichni,
kteří nepáchnou do křesťanského kostela, ateisté. Měla by si o tom
"ateismu" něco načíst a udělat si v tom jasno.
Já jsem byl, na přání mé babičky, přihlášen procedůrou zvanou
křestem do katolické partaje (strany, spolku, klubu - nehodící škrtnout)
logickou úvahou "co neškodí může prospět". Faktem je, že mi moje
katolická partaj neuškodila, ale také neprospěla. Soudruzi katolíci chtěli
po mě kdysi z každé stovky šilikgů platu jeden, nebo 1,5 už nevím, jako
odměnu za přípravu na ubytování, či rezervaci, v nebi po mé smrti.
Jedinkrát jsem zůstal v sobotu, tak ve 4. ve třídě, na hodinu nábožky.
Když přijechal katecheta, hned si mne všiml začal vyzvídat "čí jsi? ".
Řekl jsem mu to po pravdě. On překvapeně/nevěřícně povytáhl obočí a
tak zvěděl, že jsem vnuk ateisty, se kterým hraje v hospodě v neděli
taroky. Doma se mne pak děda ptal jaké to v nábožce bylo. Poslehl si to (asi
jsme probírali nějakého mučeného světce) a poznamenal, že se to téma
musí brát s rezervou, asi jako staré pověsti katolické. Vzpomínám si
akorát, že se ze začáku hodiny jen modlilo a pak se zanotovala nějaké
písnička. To jsem pauzoval, neznaje textu, pak se připojil k ostatním dětem
jen při křižování se a poslouchání výkladu katechety. Děda mne pak po
nějaké době upozornil, že farář je zvyklej při setkání na pozdrav
"pozdrav pámbu, velebnosti", nebo tak nějak a odmítá ateistický "dobrý
den" a že se zdravící nemá při tom zbytečně křižovat. Tak jsem
uvažoval, že bych ho příležitostně mohl naštvat pozdravem "čest práci",
ale byl to už starší pán, dost tělnatý ....