Rituály pozorování přírody jako sekulární spiritualita
Může být pozorování divokých zvířat formou sekulárního prožitku,
který nahrazuje náboženské kontemplace?
Narazil jsem na krátké video od Lukáše Picha, kde se mladí jezevci lesní
objevují za denního světla, což je u těchto převážně nočních zvířat
poměrně vzácné. Autor to popisuje jako „trochu roztomilosti pro nedělní
večer“
https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/other/mlad%C3%AD-jezevci-lesn%C3%AD-se-uk%C3%A1zali-za-denn%C3%ADho-sv%C4%9Btla/vi-AA1ITuw4?ocid=msedgdhp&pc=ASTS&cvid=68b586b8bf064aaeac3282d18c6e26de&ei=13#details
Pro někoho jen milé záběry, ale pro jiného, třeba ateistu s hlubokým
vztahem k přírodě, to může být moment tichého úžasu, klidu a propojení
s životem. Stav, který se podobá náboženské kontemplaci, jen bez víry v
nadpřirozeno.
A co vy – také kontemplujete?:-)

,

Misionářskou polohu uzákonili křesťané a ze zvířat ji používají
kromě lidí, občas také Bonobos.
to je asi ten orál. A co je potom
polykání semene?














Psychika
každého člověka se alespoň jednou za život vychýlí do polohy, kdy se v
ní vyskytnou neurotické či i psychotické symptomy, ale rozdíl mezi
člověkem duševně zdravým a nemocným je, že ten první umí následovat
instinkt a podrobí se působení kompenzačních mechanismů, které jeho
psychiku vrátí zpět do (relativně) rovnovážné polohy, zatímco ten druhý
proti nim bojuje, čímž se dostává do ještě většího rozporu se sebou
samým.







u mě stál asi bůh chaosu...
šplhat a šplhat a na tu horu
vyšplhat ikdyby nevím co... 



Bible je slovo Boží










