ráno vstaneš a zjeví se ti kdo jsi, jak se jmenuješ a co máš daný den v plánu, kapišto? Odkud to víš? Prostě se to nastartuje v tvé hlavě i když jsi předtím spal a nic neřešil.
ráno vstaneš a zjeví se ti kdo jsi, jak se jmenuješ a co máš daný den v plánu, kapišto? Odkud to víš? Prostě se to nastartuje v tvé hlavě i když jsi předtím spal a nic neřešil.
No tak abych řekl pravdu, tak řeším problémy i ve snech. Ne každý den. V mém profesním životě to bylo častěj a někdy i dni za sebou, konstrukce, algoritmy a pod. A opravdu jsem ve snu někdy i ten oříšek rozlouskl. Čo bolo, to bolo, terazky su penzista.
Když vstanu, tak popřeji mé paní hezký den a nic se mi nezjevuje, vím celkem přesně co bylo včera a tak se na to plynule naváže. Až při kafi to eventuelně znova probíráme.
Možná je to stejné i u tebe, akorát to jinak pojmenujeme.
Možná, plynutí času, vyhodnocování minulosti, projekce (plány) do budoucna jsou typický produkt racia - logického uvažování. Ovšem ve stáří se tato schopnost mění, z různých důvodů není pro nás rozhodující lineární uvažování, jako spíše přítomné setrvání v klidu. Pokoj a a mír v nitru. Důvěra že věci jsou dobré tak jak jsou. Vím to ze zkušenosti se starými rodiči.
Starší lidé zpravidla netouží po změnách. Mají své životní
zkušenosti, že každá změna sebou nese i nepříjemnosti a hrozby.
Podobně zní přísloví "lepší vrabec v hrsti, než slepice na střeše", i
když je každému jasné, že vrabec v hrsti je také na nic.